Obývací pokoj

[Regulus Black]

Odvážní muži, to zní pěkně*usměje se* No, musím uznat, že spíš obdivuji je*kývne k holkám* zachraňovat, a střílet není tak těžké, mě by spíš vadil ten pocit bezmoci*zamyšleně* To vědomí, že člověk nemůže nic udělat...

[Rebecca Altamirano]

To rozhodně a ještě bych si to náležitě užila. Pobaveně se ušklíbne. Tak se připrav, Regulusi, že je nás tu víc, než bys čekal. Usměje se. To máš pravdu, tyhle věci se opravdu nezapomínají. Vím o čem mluvím. Souhlasně přikývne a napije se. Jo, bezmoc je hrozná věc. Naštěstí už nejsem nucena zažívat ji tak často. Ale ten pocit je vážně hrozný. Přisvědčí. Taky je obdivuju, navíc jim bylo celou dobu jasný, že kdyby měli hůlky, bleskurychle se s těmi mudly vypořádají. Muselo to být vážně hrozný. Soucitně koukne na Styx.

[Styx]

Znáte mne, že si nenechám nic líbit a že se klidně poperu i se smrtijedem, i když nemám proti němu šanci, ale tady nešlo dělat vůbec nic. +bere ji zase vztek+ I když se mi krev vařila, vzhledem k bezpečnosti ostatních jsem radši nic nepodnikla. Ale měla jsem chuť nejbližšího alespoň kopnout do rozkroku za odměnu.

[Rebecca Altamirano]

To věřím. A nepochybně si zasloužili mnohem víc...pozornosti. Blýskne jí v očích.

[Regulus Black]

Rebecca: No tak to se těšim, až je všechny poznám*usměje se, když se zmíní o pozornosti ušklíbne se* Neměl bych se tě bát?

Styx: *posadí si ji na klín, a pohladí ji po zádech aby se trochu uklidnila* No příště je můžeš zastřelit až je potkáš. Máš moje svolení*usměje se*

[Rebecca Altamirano]

Mě? Zatváří se jak nevinnost sama. Ale vůbec ne. Já jsem v podstatě hodná holka, jen nemám ráda, když někdo ubližuje mým přátelům. Od toho přátelé jsou, aby si pomáhali. Vím, že kdybych to potřebovala, pomůžou i ony mě. Usměje se a pokrčí rameny. Toť vše.

Mimochodem, vím, že už jste to asi slyšeli několikrát, ale moc vám to spolu sluší. Je hezký vidět, když je někdo tak šťastný. Usměje se.

[Styx]

Regulus: +obejme ho kolem krku, když si ji posadí na klín+ Příště použiju svou hůlku a pistole bude zbytečná. Proti rozzuřeným čarodějkám by neměli ti ozbrojenci se svými směšnými mudlovskými zbraněmi žádnou šanci +uculí se+ Mimochodem +zamyslí se+ vy jste taky neměli žádné hůlky. Jak jste to zvládli? +zvědavě+

Becca: Souhlasím s tebou. Přátelé si musí pomáhat. Ale stejně by mne zajímalo, jak by sis tam poradila s nimi ty. Nebo spíš oni s tebou +zasměje se+ Díky +řekne při jejich slovech o nich dvou a lehce zčervená+ Šťastni to my jsme +usměje se a dá Regulusovi zamilovanou pusu na ústa+

[Regulus Black]

Rebecca: Koukám, že se to tu hýří samými dobrými lidmi. Ne, jsem úplně stejného názoru. Přátelé jsou od toho aby si pomáhali.*usměje se* Popravdě nám to moc lidí neřeklo. Jsme spolu chvilku*pohladí Styx po vlasech* A co ty máš tady nějakého Upířího přítele?*tázavý úsměv*

Styx:To ne, zvlášť proti tobě*udělá nevinný výraz andílka*No*ušklíbne se* trocha spolupráce s bráchou, teda nejen s ním, pak pistol v ruce a už to jelo, náhodou to bylo docela fajn*mrkne na ní*

[Rebecca Altamirano]

Styx, no to by mě taky docela zajímalo, ale bohužel to nezjistím. A se zbraněmi jsem taky docela kámoška. Usměje se. No něco jako přítele mám. Je to zároveň i můj stvořitel. Vybral si mě pro sdílení věčnosti, abych tak řekla. Ona ta nesmrtelnost po letech začne lézt trochu na nervy. Pousměje se. A Lestat se po tomhle světě toulá už víc jak třista let. Usměje se.

Teda, skoro ti tu prožitou akci závidím. Člověk si u toho báječně vybije negativní energii.

[Regulus Black]

Rebecca: Věčnost, je pravda, že se toho dá hodně stihnout, ale asi bych věčně žít nechtěl*uvažuje* člověk se musí po takových 500 letech nudit ne?*usměje se* stvořitel, tos musíš být něčím hodně zajímavá, když si tě vybral pro soužití na věčnost*mrkne na ni* Ano, negativní energii a adrenalin jsem si vybil dokonale*usměje se*