od Styx » čtv črc 15, 2010 5:22 pm
Božský klid +zavírá oči a užívá si to posvátné ticho, až do chvíle, než ji Remus vtáhne dovnitř. Okamžitě ji ovane atmosféra typické hospody, bublání právě točeného piva, vůně z kuchyně, hlučná vřava, kde jeden překřikuje druhého, do toho ještě řve televize, asi nějaký fotbal. Když zahlédne, jak ji štamgasti očumují, nejradši by na ně seslala nějakou lehčí kletbičku, třeba aby jim zamrzlo pivo v půllitrech, ale slíbila, že si jich nebude všímat, tak je hodná, tváří se suverénně, přitom ale pevně drží Remuse za ruku, jako by se bála, že když ji pustí, vrhnou se ti hladoví vlci na ni+ Tady že je klid? +heleká na něj jak na lesy, aby vůbec překřičela ten rámus, ale směje se u toho, nechá se jím vést a cestou se rozhlíží+
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu
(heslo templářského řádu)