Bar

[Rebecca Altamirano]

Usměje se když jí obejme, a těžko říct, jak to dělá, ale je jí trochu líp. No jo, to máš pravdu. Nevím, proč si stěžuju. Na pouť? Vykulí překvapeně oči, ale pak se usměje. To je ale vážně výbornej nápad. Rozzáří se a kopne do sebe půl skleničky.

[Byron]

+hned jí doleje a sobě taky+ Že jo, poutě jsou úplně skvělý. A chtěla bys na nějakou konkrétní pouť, nebo je ti to jedno? +oči mu svítí+

[Rebecca Altamirano]

Nechám to na tobě. Mrkne na něj. Teda na pouti jsem nebyla...no...dlouho. Ušklíbne se radši. Zvedne skleničku. Takže...na co si připijem? Blýskne jí v očích.

[Byron]

+zamyslí se a pak řekne vážně+ Na cukrovou vatu!

[Rebecca Altamirano]

Rozesměje se jako blázen, protože čekela všechno možné, ale tohle fakt ne. No jasně, na cukrovou vatu! Cinkne svou sklenkou o jeho a potřese pobaveně hlavou. Ty jsi fakt neuvěřitelenej. Zkonstatuje nakonec a napije se.

[Byron]

+mrkne na ni+ Hele už jsi byla v Kodani? Není to tam velký, ale mají tam i dům hrůzy. A slibuju, že ti vystřelim růži.

[Rebecca Altamirano]

Ne-e tam jsem nebyla. Vážně? Tak to se naprosto nedá odmítnou. Zaculí se na něj a dopije skleničku. Už tu spoustu alkoholu docela cítí, ale je jí to fuk.

[Byron]

Super! +sklouzne ze stoličky a chytne ji za ruku, do druhé ruky chytne lahev+ Přemístíš nás tam?

[Rebecca Altamirano]

Vezme druhou láhev a blýskne úsměvem. Jasně zlato. Pořádně se drž. Okamžik se soutředí, pak to s nima škubne a vzápětí se objeví v zapadlejší uličce Kodaně. Jsi celej? Okoukne ho,jestli mu nic neschází.

[Byron]

+trochu zavrávorá, ale chytne se jí+ Jo v pohodě. +usměje se+ Hm... tamtudy. +ukáže a vyrazí daným směrem+