Dětský pokojíček

[Ermína]

S Nicolettou staví obrovský hrad z kostek a malá se směje jak kostky létají vzduchem až nahoru, a když ji vezme Ermína někdy až ke stropu může se usmát

[Gabriel]

Potichu vejde do pokoje a zastaví se nad postýlkou, kde malá spinká jak andílek. Něžně se usměje a pohladí ji po vláskách.

Zlatíčko, strejda Gabriel se přišel rozloučit. Zašeptá tišu a usměje se, když Nicci otevře očka.

[Syriana Spinnel]

+Nicci natáhne ručky a chytí ho za obličej+
Půjdeš pá?

[Gabriel]

Ano drahoušku, půjdu. Ale když mě budeš chtít vidět, řekni mamince, že chceš jít za tetou Rebeccou. Usměje se a políbí ji na čelíčko. Dávej na maminku pozor ano? Pohladí ji po vláskách a vstane.

[Syriana Spinnel]

+přikývne hlavinkou jako že tomu uplně rozumí a usměje se na něho+
Dají a Nájt +culí se+

[Gabriel]

Usmívá se, ale v očích mu sedí smutek. Ano, vlčci tě rádi uvidí. Tak ahoj princezno. Otočí se a rychle vyjde ven, protože je to těžší než si myslel.

[Syriana Spinnel]

+Nicci mu mává z postýlky a pomalu začne natahovat moldánky. Ze své komůrky ji jde Ermína rychle utěšit+

[Syriana Spinnel]

+Vejde tiše do pokojíčku a skloní se nad postýlkou, přikryje malou peřinou, protože je jako vždy odkopaná, pohladí ji po vláskách+ Miluji tě ty můj andílku +zašeptá do ticha, skloní se, dá jí pusenku na čelíčko a jde zpět za Viktorem+

[Viktor Lafayette]

Ahoj, divoženko. +klekne si k ní a s úsměvem se na ni podívá+ Chtěl bych se tě na něco zeptat.

[Syriana Spinnel]

Nicci +rozzáří se jí tvářička úsměvem, dojde k němu aj s plyšovým dráčkem+ ahooj, můžeš +sedne si před něj na zem a ťapá po něm dráčkem+