Obývací pokoj

[Syriana Spinnel]

+usměje se na něj+ ne neomlouvej se, moje chyba. Nechtěla jsem tě přivést do trapné situace, i když +uculí se+ pohled to je přímo pro bohy. Ehm, co tvá ruka? +radši zmení téma, nebo se ještě do toho zamotá+

[Viktor Lafayette]

Ruka je v pořádku, hojí se. Sice tam bude jizva, ale tu si nechám u Munga odstranit.

[Syriana Spinnel]

+pokývne hlavou+ pojď sedni si +táhne ho na pohovku, kde mu podestele pod záda polštáře, a hbitými prsty vykasává rukáv košile, oddělá obvaz a chvíli si ránu prohlíží+ vypadá to dobře, hezky se ti to hojí, ale máš pravdu, jizva ti zůstane +vezme vatu namočenou v dezinfekci a rychle s ní ránu očistí a po té do ní opět vmasíruje hojivou mast a zaváže čistým obvazem+ tak a je to +usměje se a pak zývne a radši se zase napije kafa+

[Viktor Lafayette]

Děkuju. +natáhne se na pohovku+

[Syriana Spinnel]

Ne ne, neděkuj. Ty nemáš zač. Tak co bys řekl tomu, kdybych ti co já vím, třeba něco přečetla? nebo chceš raději odpočívat?

[Viktor Lafayette]

Odpočatý už jsem. Tak mi něco přečti, ale něco nenáročného, prosím.

[Syriana Spinnel]

+usměje se+ dobře přečtu ti můj oblíbený úryvek, schválně jestli poznáš, z jaké je knihy + opře si hlavu a otevře knihu a předčítá mu+

Heathcliff klečel na koleně, když jí objímal. T eď se pokoušel vstát, ale ona mu vjela rukou do vlasů a přidržela ho u sebe.
"Kdybych tě tak pořád mohla držet, dokud oba neumřeme," pravila trpce. "Bylo by mi jedno, jak trpíš. Ať si trpíš, proč bys netrpěl? Nemusím jen já. Zapomeneš na mne? Budeš šťastný, až budu pod drnem? Řekneš si za dvacet let: "To je hrob Kateřiny Earnshawové. Kdysi
jsem jí miloval a její ztráta mě bolela, ale to už je pryč. Od té doby jsem miloval leckterou jinou - moje děti jsou mi dražší než ona, a na smrtelné posteli se nebudu radovat,
že jdu k ní . bude mi líto, že je musím opustit ! Řekneš si to tak, Heathcliffe?"
"Netrap mě, nebo se zblázním jako ty!" rozkřikl se.
Vyprostil si hlavu a skřípal zuby.
Nezúčastněnému pozorovateli skýtali ti dva zvláštní a hrůznou podívanou. Nebylo divu, že se Kateřině mohlo zdát nebe vyhnanstvím, pokud by se smrtelným tělem neodvrhla i svou povahu. V jejím výrazu, v zbledlé líci, bezkrevných rtech a sršících zracích byla divoká
pomstychtivost, a v zaťatých prstech ještě svírala vytrženou hrst vlasů, za něž ho prve držela. Rovněž její druh, když se zvedal opřen o jednu ruku, sevřel jí druhou rukou paži a tak nepřiměřená její útlosti byla všechna něžnost, které byl schopen, že když její paži pustil, zůstaly na bezbarvé kůži čtyři otisky modřin.
"Jako by tě ďábel posedl, že se mnou takhle mluvíš, když už máš smrt před očima!" obořil se na ní vztekle.
"Nechápeš, že se mi tvá slova vpálí do paměti a budou se propalovat stále hlouběji, až mi odejdeš? Vědomě lžeš, když říkáš, že jsem tě zabil, a taky víš dobře, že dokud žiju, myslím víc na tebe než na sebe. Nestačí ti, ďábelský sobče, že se tu budu svíjet v pekelných mukách, až ty budeš odpočívat v pokoji"

[Viktor Lafayette]

Heathcliff? To mi něco říká. Je to ta knížka Na větrné hůrce? Je to trochu šílené, ale proč ne?

[Syriana Spinnel]

+koukne na něj+ teda, já jsem nevěděla že čteš takové romantické knihy +usměje se+ Víš mě přijde větrná hůrka krásná, smutná. Heatcliff miluje Kateřinu, ona jeho také, ale než aby byly spolu mučí se navzájem. Je to +zarazí a přemýšlí, že to asi přece jen nebyla vhodná kniha+ je to vlastně podivně zvrácené. +raději se zase začte, ale za chvíli ji začnou bolet oči a tak je na chvíli zavře+

[Viktor Lafayette]

+pohladí ji po ruce+ Odpočiň si, taky jsi neměla klidnou noc. +zavře oči, ale nespí+