Ložnice

[Viktor Lafayette]

Trochu vyhrožoval, tak jsem ho spoutal a oddělil od jeho moci. Ale ještě před tím mě stačil zranit.

[Syriana Spinnel]

+poslouchá ho a pokýve hlavou+ měla... měla jsem o tebe velký strach +sedne si k němu na postel a pohlédne mu do očí+ nikdy nebudu moci dostatečně vyjádřit jak moc ti děkuji

[Viktor Lafayette]

Víš, nemusíš mi děkovat. +zaváhá+ Budu muset jít.

[Syriana Spinnel]

+rychle na něj pohlédne+ jít? ale ještě ti musím převázat tu ruku, a a měl bys odpočívat a určitě byses neměl přemisťovat a a +rychle přemýšlí+ když teď odejdeš tak mě Wenai už opravdu zabije +neví co rychle ještě vymyslet+ prosím, neodcházej +zašeptá tiše+

[Viktor Lafayette]

Dobře, tak já ještě zůstanu, kdyby náhodou. +povzdechne si+ Wenai bude naštvaná tak maximálně na mě, poslední dobou jsem se nechoval moc... uváženě. +zvedne se+ Ale budu marodit v obýváku, nechci, aby mě někdo našel v tvé posteli. +usměje se+

[Syriana Spinnel]

Tvé přání, je mi rozkazem, akorát než vstaneš +sotva to dořekne, pařina mu sjede jak vstal a opět může vidět jeho krásné tělo, zčervená a otočí se+ ehm, promiň já... měl jsi to oblečení zakrvácené a taky jsem +zmlkne+ hned ti přinesu druhé +a opravdu hned je spátku s novým, nikdy nepoužitým oblečením, které má v zásobě pro hosty a vůbec se nechce dívat když mu ho podívá, ale to prostě nejde+ uhm, já na tebe počkám v pokoji, kdybys něco potřebboval +zadrhne se a radši jde do obýváku+

[Viktor Lafayette]

Sakra. +obleče se, prozkoumá ránu na ruce a jde za Syrianou+

[Viktor Lafayette]

+něžně ji položí do postele+

[Syriana Spinnel]

+proplétá prsty jeho vlasy a přitáhne si ho na sebe+

[Gabriel]

Sotva vejde do dveří, zastaví se, jakoby do něj udeřil blesk a přes tvář mu přelétne vzteklý mrak a ruce zatne v pěst. Nenechte se rušit, jen si vezmu svoje věci a půjdu. A taky se rozloučím s Nicci. Jeho hlas je zhrublý bolestí. Bez dalšího pohledu na ně se obrátí a jde zpátky do pokoje.