Kancelář Jean-Claudea

[Zaměstnanec]

no vidíte, už je tady...*zazubí se ten míň mrtvý na Charlieho* Máte tady návštěvu...*koukne po Beccy* pán se chtěl dobývat k šéfovi, což by asi dneska nebylo moudré...*zadívá se významněji, že ona chápe*

[Aubrey]

*protáhne se kolem do zákulisí a svého bytu, na kolemstojící upírky se jen zářivě usměje, jako by nebyl zrovna na řeži* Hezký večer, že?*poznamená a ti čučí ještě víc, částečně vyděšeně, částečně závistivě, že tam, kde byl určitě tekla krev proudem* Pěkná spolupráce, šéfová...*kývne na Beccy a jak vidí sedícího Charlieho, tak se jen vědoucně usměje* no, tak já vás tady nechám, holoubci...něco ze mě padá na koberec, tak mizím, než dostanu za uši...*mávne jim a zmizne*

[Charlie Weasley]

ále, jen jsem se tak procházel a hledal tě, až mi společnost dělali tihle dva... vlastně ani nevím kdo. +mávne rukou do vzduchu a vstane, načež si ji konečně pořádně prohlídne a zamračí se jak peklo samo, do tváří se mu nahrne červeň a vztek s ním skoro zatřepe. Stiskne dlaně v pěsti+ takže na služební cestě +zavrže skrze zuby. Rázně přikročí k Beccy a zkoumá škody napáchané na tom malém hezkém tělíčku. Ale příchod Aubreyho ho docela dorazí+ tak fajn, vidím že to byla kolektivní pracovní cesta. No... +podívá se rychle z jednoho na druhého upíráka (ochranku) a pak jako by nic přehodí Beccy přes rameno a rázuje rychlostně přes celý Slasti, i když "únos" Beccs přímo J-C zpod ruky mu stejně asi neprojde+ Jen doufám, že ti, co ti stáli v cestě jsou na tom mnohem hůř než ty +dupe a funí u toho jak se snaží rychle dostat pryč+

[Rebecca Altamirano]

No, to teda nebylo. Povzdechne si a koukne na Aubreyho. Jo, nápodobně... Pousměje se. Hmm, to jsme dva z koho něco padá. Zatváří se znechuceně a seškrábne si něco z nosu. Tak se měj... Mávne mu a kolem stojící obecenstvo vypadá, že to s nima sekne o zem.

Pak se podívá na Charlieho, který mezitím vstal, tudíž musí zas trochu zaklánět hlavu, aby mu viděla do očí. A dneska jí to vadí nějak víc,než jindy. Vlastně jí to dodneška nevadilo. Když vidí, jak se začne tvářit, zamračí se na něj zrovna tak. Co je? Nic mi není, neboj. Ohradí se dotčeně, že dělá, jak kdyby byla naporcovaná na sushi. Jenže vzápětí jí celý obranný postoj úplně rozboří, protože si ji přehodí přes rameno jako nějaký pytel brambor (nebo míčků:D) a zamíří pryč. Okamžik je úplně v šoku z toho,co udělal, ale vzápětí v ní bouchne všechno to, co se během noci stihlo nahromadit. Heeej! Okamžitě mě pusť! Praští ho mírně do ramene. Když nereaguje, přitvrdí s ranami i slovníkem. Ty jeden panovačný cvoku, okamžitě mě postav! Pak mu zasyčí do ucha. Děláš ze mě debila před mými podřízenými a přísahám při Devlinovi, že jestli mě okamžitě nepustíš, žádná svatba minimálně půl století nebude! Je tak vytočená, že jí hlas skřípe, jako dva kusy plechu, drhnoucí o sebe. A o tom,co dnes bylo a jak kdo dopadl, se nehodlám bavit. Dodá ještě studeně a silou vůle od sebe odežene vzpomínku na nevidomé oči mrtvé ženy, která ji prosila o pomoc.

[Charlie Weasley]

+Poněkud v těch chodbách zabloudí a tak rázuje pořád sem a tam dokola jak hledá východ k hlavní části baru, přičemž rány které mu uštědřuje jeho drahá polovička jsou čím dál tím víc intenzivnější, až to nakonec nevydrží a normálně ji sundá z ramena jak ten pomyslný pytel+ můžeš mi říct proč na mě řveš? +dá su ruce do kapes, aby je nějak zaměstnal a tvrdě se na ni dívá+ já že z tebe dělám debila? já? +hlas mu stoupne trochu víš, než je přípustné+ To ty jsi ze mě udělala debila a nějakou chvíli to již trvá, lásko! +zahřmí jak hrom+ no jistě, jen mi vyhrožuj svatbou... +zavrtí hlavou+ jako bys vůbec nějakou chtěla! Do hazjlu, promiň, že jsem tě chtěl vzít domů a hodit pod sprchu dřív, než si s tebou promluvím. +když tam nakoukne jeden chlapec z ochranky Charlie mu věnuje takový pohled, že raději hned zaleze+

[Rebecca Altamirano]

Proč na tebe....?! Cože? Nechápavě na chvíli zmlkne, protože vůbec neví,o čem to mluví. Takže já z tebe? A čím, prosím tě? Zakroutí hlavou a zhluboka se nadechne. V automatickém gestu si zajede rukou do vlasů, jenže jak jsou slepené krvé, jenom si málem chomáč vytrhne. Kurva... Zakleje tiše a vymotá si prsty z vlasů. Ublíženě se na něj podívá. Takže podle tebe svatbu nechci...aha. Nevím, jak jsi na to přišel, ale nemám dnes sílu se s tebou hádat. Takže ano, máš pravdu, jsem ta nejhorší holka pod sluncem a v celý galaxii a vůbec si tě nezasloužím. Podívá se na něj a všechen vztek rázem vyhasne, jakoby někdo otočil knoflíkem na plotně s hořícím plamenem. Možná, že kdybys mě nejdřív nechal dokončit to, co jsem dnes dělala, šla bych s tebou nejen dobrovolně, ale nesmírně ráda. Unaveně zavrtí hlavou a zavře oči. Takže když dovolíte, pane, já se teď vrátím za Jean-Claudem do kanceláře, kde mu povím, že všechno proběhlo podle jeho plánu a nařízení. Zadívá se mu do očí. Připadá si jak pavoukem vysátá moucha, cukající se v pavučině. Tolik by potřebovala obejmout, říct, že je všechno v pohodě,nebo aspoň bude, ale má pocit, že je všechno spíš totálně v hajzlu. Když mě pak ještě budeš chtít unýst domů do sprchy... Pokusí se o úsměv, ale nic víc, než pokus to opravdu není. ...budu ráda... Dodá potichu.

[Charlie Weasley]

+trochu má nervy na pochodu, zvlášť, když si se svou holkou nemůže ani promluvit, aniž by je kdokoliv jinej slyšel, nebo aby jeden na druhýho neječel. O to víc ho pak překvapí její naprosto opačná rezignační reakce ato ho vytočí+ Přestaň mluvit jako moje matka! Víš co... běž. Jdi si za Jean Claudem, dořeš si všechno co potřebuješ, +tentokrát si vlasy prohrábne on+ vždyť já můžu počkat, o co jde, že? Že já se vůbec namáhám +otočí se jak na obrtlíku a i když by se nejraději neviděl, že to prostě neustál, tak odrázuje pryč+ Do hajzlu! +ozve se ještě odněkud z chodby ozvěna, když se z tama nemůže vymotat, až se mu to nakonec povede a už je jen ticho+

[Rebecca Altamirano]

Jako tvoje matka?! Jenom zírá, co se to sakra děje, připadá si jako ve zlém snu od chvíle, kdy vstoupila do toho prokletýho kostela a zřejmě se stále ještě neprobudila. No fajn! Super! Tak si běž... Pokusí se mít ještě poslední slovo, i když je už stejně pryč a neslyší ji. Já přece vůbec nikoho nepotřebuju. Hlesne sama pro sebe, otočí se a vrátí se před kanclík. Několikrát zaklepe a počká, až bude vpuštěna dovnitř.

[Jean-Claude]

*a z kanclu se ozve* Entré....*JC stále sedí nad papíry a telefonem, ale už jen dolaďuje detaily...tak zvedne oči od papírů a zadívá se na ni, ten randál venku prve před kanceláří nekomentuje*

[Rebecca Altamirano]

Potichu otevře a vejde, nejraději by byla úplně neviditelná. Vypadá trochu jako štěně, který někdo zkopal a vyhodil ven do deště. Ahoj... Tak...všechno klaplo. Děti si vzala na starost Bea, z kostela je hromada třísek na otop. A oni jsou...v Pánu. Podívá se na něj a ztěžka si povzdechne. A za tamto...Kývne za sebe na chodbu. se omlouvám.