Zavrzání prohnilých a uvolněných prken. Jen krátký ostrý zvuk, který protrhnul ticho, tíživé a podivně dusivé. Je to sen, nebo skutečnost? Pension se topí v tmě a mlze, která je tady v kopcích typická. Velké zelené číslice na budíku blikají dvě hodiny ráno, už od té doby co Charlie přišel do pokoje. Tiché plíživé kroky, utlumené kobercem jsou slyšet víc a víc. Jsou těžkopádné a ozývají se v ozvěně. Dvoje... ne troje. Neví co ho probudilo, jestli to prkno, nebo ty kroky, ale srdce se mu roztlouklo jako splašený kůň, a prudce bije do hrudi.
Jo, milánci, je tam úplně sám, je to sice statnej chlapík, ale my jsme tři. To snad byla... ta babka? Hlas se ozval tak blízko dveří, že se Charlie přitiskl ke stěně. Koule na dveřích se pomalu začala otáčet, až do tmy pokoji vnikl malý tenký proužek mdlého žlutého světla z chodby.
Bacha ať ho nevzbudíš, takto to bude lehčí pravil chraplavý hluboký hlas.
Nikde ho nevidím, kde je ten parchant? údiv, následovaný prudkým otevřením dveří, které Charlieho švihnout do nosu až to křupne a mu se z něj vyřine krev.
Kurva! zakleje Weasley a upoutá na sebe pozornost dvou zde tak oblíbených brokovnic a jedné baseballové pálky.
Tak tady tě máme mladej!