od Angel » ned kvě 08, 2011 1:17 pm
Liam: +už po druhé je během jednoho dne donucen se tu zhmotnit, tentokrát není tak jasný jako před tím, protože už je zesláblí, ale jakmile se oběví, stačí mu jen chvilka aby vycucnul s Angela potřebnou energii. Vykročí směrem k němu, Neferet si nevšímá, ale narazí do bariery hruhu+
Angel: +nic neříká, jen klidně stojí, bez výrazu, jak to umí jenom on. Narovná se do strnulé pozi jak na sebe s duchem koukají+ Vypadá jako já když jsem byl malí +ukročí dozadu jak se k němu dítě chce přiblížit, nefalšovaný strach ve tváři. je to taková ta ovládnutá panická hrůza jako když se člověk bojící se výšky donutí kouknout z balkonu. Zhluboka se nadechne, zbaví se výrazu, všechno to potlačí a promluví+ Ahoj +je to nesmělí pozdrav pronesený v jeho rodném jazyce, irštině. Statečně vykročí z kruhu, on může, a vydá se k děcku. Přidřepne těsně před něj, aniž by narušil kruh+
Liam: +natáhne k němu ruku, chce se ho dotknout, ale nemá šanci+ Ahoj +odpoví ruku položenou na neviditelné barieře+
Angel: +také vztáhne ruku a položí ji kousek od chlapcovi. Je to podivný pocit dívat se sám na sebe když byl ještě dost malí+ Půjdu dovnitř když... mi neublížíš +trochu se zadrhne, hledat v mysli slova po víc jak dvoustech letech není tak snadné jak si myslel. Nečeká na odpověď a vejde do kruhu a opět k chlapci přidřepne+ Musíš odejít. Nemáš tu co dělat. Já tě nepotřebuji +raději volí krétké věty+
Človek má jen půl duše, druhou musi hledat u jiného člověka. A když jí najde je ztracen navždy.