Sídlo

[Neferet]

+rozmístí svíčky a stoupne si do svého kruhu, aby zkontrolovala znaky. trochu sebou trhne, když se tam tak objeví+ Času máme zatím dost. +skloní se, aby něco dokreslila, už se ale nezmíní, že netuší jak dlouho to vydrží+ Nevystrkovat žádný části z kruhu. +upozorní ho, odloží křídu, stoupne si doprostřed svého kruhu, trošičku rozpřáhne ruce od těla, zavře oči. začne pohybovat rty jakoby něco odříkávala, okolo těla se jí začnou omotávat tenké provazce magie, rozmístěné svíčky se ve stejný okamžik rozhoří+

[Angel]

Liam: +už po druhé je během jednoho dne donucen se tu zhmotnit, tentokrát není tak jasný jako před tím, protože už je zesláblí, ale jakmile se oběví, stačí mu jen chvilka aby vycucnul s Angela potřebnou energii. Vykročí směrem k němu, Neferet si nevšímá, ale narazí do bariery hruhu+

Angel: +nic neříká, jen klidně stojí, bez výrazu, jak to umí jenom on. Narovná se do strnulé pozi jak na sebe s duchem koukají+ Vypadá jako já když jsem byl malí +ukročí dozadu jak se k němu dítě chce přiblížit, nefalšovaný strach ve tváři. je to taková ta ovládnutá panická hrůza jako když se člověk bojící se výšky donutí kouknout z balkonu. Zhluboka se nadechne, zbaví se výrazu, všechno to potlačí a promluví+ Ahoj +je to nesmělí pozdrav pronesený v jeho rodném jazyce, irštině. Statečně vykročí z kruhu, on může, a vydá se k děcku. Přidřepne těsně před něj, aniž by narušil kruh+

Liam: +natáhne k němu ruku, chce se ho dotknout, ale nemá šanci+ Ahoj +odpoví ruku položenou na neviditelné barieře+

Angel: +také vztáhne ruku a položí ji kousek od chlapcovi. Je to podivný pocit dívat se sám na sebe když byl ještě dost malí+ Půjdu dovnitř když... mi neublížíš +trochu se zadrhne, hledat v mysli slova po víc jak dvoustech letech není tak snadné jak si myslel. Nečeká na odpověď a vejde do kruhu a opět k chlapci přidřepne+ Musíš odejít. Nemáš tu co dělat. Já tě nepotřebuji +raději volí krétké věty+

[Neferet]

+pomalu otevře oči, aby se mohla podívat co se děje, slyší Angela mluvit, ale nerozumí mu, trhne sebou, když Angel vystoupí z kruhu, říkala, aby z něj nevystrčil jedinou část těla a on z něj vyjde celej, takže není divu, že to s ní pořádně trhne, když naruší strukturu. kdyby mohla zastavila by Angela, když vleze do kruhu k chlapci, už jen kvůli tomu, že to s ní opět nepěkně trhne, něco nesrozumitelného zasyčí a sevře ruce v pěst, aby udržela spojení, mohla by přestat, ale co kdyby se to pak vymklo z ruky úplně, ne že by se to ted nedělo. utěšuje se, že se Angel o sebe dokáže postarat a že určitě ví co dělá, ale i když jí pomalu dochází síly dál stojí, magie se okolo ní omotává, aspon na ní chlapec nemůže, když už nic jiného+

[Angel]

Liam: +přijde až k němu a položí mu ruce na ramena. Pak ho pohladí se smutným výrazem v obličeji. Vypadá tak zranutelně, přestože je to potencionálně vražedný tvor+ Nechci aby si byl smutný. Dám pryč všechno co tě dělá smutným +on mluví velmi dobře, srozumitelně, i když trochu zmateně+

Angel: +zakroutí hlavou v záporné odpovědi+ Nepotřebuji aby si dělala něco takového. Nejsem smutný +popírá fakt že je, pak mu dojde že jeho asi neobelže, tak skloní hlavu+ Jsem smutný, ale to že jsou lidé smutní, neznamená že musí ubližovat. Jsem smutný taky když ublížíš Neferet +svoje jméno je jediné čemu brunetka rozumí. Odmlčí se a na jmenovanou se podívá, cítí magické permutace probíhající všude kolem. Obrátí se zase na chlapce a taktéž mu položí ruce na ramena+ Odejdi v pokoji tam odkud si přišel. Budu na tebe pamatovat a přivolám tě pokud budu potřebovat. Tak jako jeho +myslí samozřejmě Angeluse který docela dost často vystrkuje svoje růžky ven na svět+

Liam: +taktéž se dlouze zahledí na Neferet, on v nestálosti magie vidí možnost ji ublížit. Obrátí se zase na Angela. Je těžko říct co si napůl průsvitné, podivné stvoření myslí, nebo jak uvažuje. Každopádně se na Angela najednou vrhne. Ne zle, prudce ho obejme a přitiskne se k němu jako k poslednímu člověku na světě. Pak se začne pomalu rozplývat až nakonec nadobro zmizí+

[Neferet]

+sevře v ruce pěst, jak se snaží soustředit a co nejdéle udržet kruhy, až si zatne nehty do masa, ale jediné co vnímá je, jak pomaloučku slábne. otevře oči, když uslyší svoje jméno a na chvilku se na ně zahledí, nelíbí se ji, jak na ni oba koukají, rozptyluje jí to, vykouzlí na tváři nic neříkající výraz a potlačí chvění. vidí jak chlapec pomalu mizí, neví co mu Angel řekl, ale docela se jí uleví. vyčká ještě chvilku, co kdyby se rozhodl vrátit, ale nakonec ochrana splaskne jak bublina a zmizí. vyčerpáním padne na kolena, jak ztratila oporu v provazcích magie, které jí oplívaly kolem dokola, pád zastaví dlaněmi, kterými se zapře do země. zhluboka se nadechne, jakoby předtím vůbec nedýchala a potlačí další věnu zachvění+

[Angel]

+Nevím přesně jak, ale je si jistý že šla ta věc spát, i když nezmizela úplně. I to je velký úspěch, nikomu neublíží v nejbližších dnech a to je dobře. Zvedne se, trochu rozbolavělí někde neurčitě uvnitř. U duše, která najednou jakoby pálila o něco víc než před chvílí. Přitiskne si ruku na prsa, jak to bolí, když koutkem oka zachytí padající Neferet. Bleskově je u ní a zvedne jí tvář k sobě+ Jsi v pořádku? +hloupí dotaz kdžy evidentně není+

[Neferet]

+zvedne k Angelovi oči a pokusí se o úsměv, uvědomí si, že musí vypadat pěkně bíle a mimo to se jí chce strašně spát+ Jen jsem trochu unavená. +kecá, je unavená víc jak trochu+ Takže... jak jsi dopadl? +zeptá se starostlivě a neméně starostlivě mu položí dlaň na hřbet ruky, pokusí se dostat do přijatelnější polohy, než je klečení na zemi, ale zamotá se jí hlava, tak dopadne na zadek a zbrzí svůj pád o Angelovo tělo, tiše se zachychotá, velice nemístné, ale nemůže si pomoct+ Promiň... +omluví se, teď už skutečně kajícně+

[Angel]

+Nevěří jí to ani za mák, zejména když se na něho tak zhroutí jako pytel brambor+ Dovedu tě domů +vytáhne ji na noh, pak si tor zmyslí a rovnou ji zvedne do náruče+ Nezničel jsem to, ale myslím že se hned tak nevrátí +odpoví na její dotaz klidně, přesto neurčitě. Trochu si ji nadhodí, aby mu nevyklouzla a vejde do domu+