Noční klub, Praha

[Rebecca Altamirano]

Když letadlo lehce dosedne na runway, s úlevou povolí stisk, kterým svírala opěrky. Už chuděny trochu skřípaly a chlapec vedle ní, začínal poněkud zvědavě valit bulvy. Vstane a nechá se hadem ostatních cestujících odnést k východu a pak do haly. Vezme si svou velkou cestovní tašku z pojízdného pásu, hodí si ji přes rameno a když to v ní párkrát trochu divně skřípne a jeden člen ochranky si ji podezřívavě změří, jen na něj udělá nevinná očka a proplete se davem do míst, kde je trochu volněji a pohledem hledá Manori.

[Manori]

*to by ochranka čuměla, co to nese:D...okupuje tam strategické místo, takže Beccy zahlídne a vydá se jí naproti* Nazdar, jaký byl let?*uculí se, když se střetnou* mám tady auto, tak vypadnem...*koukne, že ochranka letiště si je přece jen nějak měří, tak vyjdou na parking a do auta*

[Rebecca Altamirano]

Naštěstí ji rychle objeví a vyjde jí naproti. Ahoj, no jak bych to jen řekla slušně... Ušklíbne se znechuceně. Nesnáším letadla. Shrne to nakonec stručně a pousměje se. Jo, radši jdem, mají tu aktivnější ochranku, než bych čekala. Pak jí padne pohled na jeden z obchodů a překvapeně vykulí oči. Prohibice?! V Čechách?! Zakroutí hlavou. No čeho se ještě nedočkáme. A následuje Man ven a k autu. Tašku hodí dozadu a sedne si na sedadlo spolujezdce. Takže...mám si zavázat oči, dočasně oslepnout, nebo tak něco? Koukne na Man uculí se i když z legrace to myslí jen zčásti. Vůbec by ji taková žádost nepřekvapila.

[Manori]

*nastartuje a vřadí se do houstnoucího provozu* tak jestli chceš oslepnout, tak zkusím někde splašit pančovanou kořalku...*zašklebí se* ona ta prohibice je docela sranda...ještě že už nechlastám...hm...vzhledem k tomu, že náš rozhovor bude asi soukromý dost...*mrkne na ni úkosem a pak překličkuje na výhodnější pozici na křižovatce a čeká na zelenou* jinak bys nepřiletěla sem k nám...do práce.*zas koukne, jestli jí to potvrdí a pak prohrábne asfalt a fičí dál, že taxikáři nestačí zírat*

[Rebecca Altamirano]

Zasměje se a zakroutí hlavou. Ani ne, díky. Metylalkohol není zrovna moje oblíbená značka. Zašklebí se pobaveně. Pak ale zvážní. Jo, myslím, že dost soukromý, je výstižně řečno. Přikývne souhlasně. No vzhledem k tomu, kdo mě k vám nasměroval, nešlo ani konat jinak. Ušklíbne se. Jo a mám vyřídit uctivé díky, za dodávky dušiček... Pronese jakoby nic a mrkne na Man, co na to poví:P

[Manori]

Ne, no když ne, tak ne...*culí se* Kdo nasměroval? Jan?*chvíli nechápe, kdo jiný by tak věděl, kam ji směrovat* do-dá-du-dušiček?*vypadne z ní smysluplně a obočí jí údivem povyleze z auta* ah..doprdele...uhni, lemro jedna....*zavrčí na auto před nima, prosmýkne se do boční tmavé ulice a zaparkuje* v tom případě půjdeme k nám...ale než vyrazíme...slib mi, že nikomu, a to opravdu nikomu, ani Charliemu, nepovíš, že jsi u nás byla a jak ses tam dostala.Ten slib je opravdu závazný, nerada bych pak měla Tobiáše za krkem, že...no, to je jedno...*kouká na ni vyčkávavě*

[Rebecca Altamirano]

Hmm, ne, ten ne. Je si asi vědom toho, že takový směrování by mu jen tak neprošlo. Vyculí se nevinně. Když zastaví v tmavé uličce, zvědavě se rozhlédne a pak se podívá na Man. Slibuju, že odemě se nikdo nedozví ani fň. A to ani na mučidlech. Kývne vážně a dívá se jí přímo do očí. Tebe bych na svědomí rozhodně mít nechtěla. Ještě by mě lovil Postrach.. Usměje se té představě dost nevesele. Moc dobře si vzpomíná, co Devlinovi na otázku souboje mezi nimi odpověděla.

[Manori]

Nejen Postrach..*poznamená* ovšem já bych tě mezitím chodila po nocích strašit...*cukne koutky*dobrá, tak tě beru za slovo...*vystoupí, auto zamkne a poopatří pár vychytávkama, když ho nemohla dát ted do garáže, aby ho mudlové a jiná zvěř nenechavá nechala na pokoji a vede ji ulicí dál, pak do další...až dorazí ke dveřím, které by normálně člověk minul, jak jsou nenápadné* tak vzhůru do jámy lvové...*koukne přes rameno na Beccy a pustí ji dovnitř, a do klubu. Přejdou až do hlavní místnosti s barem a koncertním křídlem, tam jí ukáže na křesílka u krbu* nedáš si přece jen něco? *kývne za bar a poznamená* k pití, knížku si hádám na sváču nedáš*ušklíbne se* a není třeba se bát, místní alk to není....*a jak ji slyší, vykoukne i Ulriška zvědavě ze své svatyně* akorát mi jdeš do rány...*a než se stihne střapatá hlava skovat, tak dodá* zavoláš prosím tě Postrachovi, že jsem tady...s návštěvou? On bude vědět...*a když děvče zmizne, tak se obrátí na Beccy* Pro jistotu. Kdyby se zbytek vrátil z práce dřív, tak bych tady nerada byla uprostřed jediná, komu useknutá ruka nedoroste...

[Rebecca Altamirano]

Pff, to mě fakt pozvedne na duchu... že by ji nelovil je Postrach. Povzdechne si truchlivě, ale cuknou jí koutky. Následuje Man a uvnitř se se zájmem rozhlédne. Moc pěkné, útulné, elegantní... Pokýve uznale hlavou a sedne si do nabízeného křesílka. Jo, něco mi sem přihraj. Whiskey, nebo tak. I kdyby v tom metyl byl, nemyslím, že by mi to nějak vadilo. Teda kromě nic moc chuti. Uculí se pobaveně a zvědavě koukne na dívku, vykouknuvší z jedněch dvěří. Přátelsky se na ni usměje, bez zoubků. Když zase zmizí, podívá se zvědavě na Manori. Mám to chápat tak, že jsi tu jediný "obyčejný" člověk? Naznačí prsty uvozovky.

[Manori]

*hmátne po zásobě na polici za barem, sklenkách a jde si k ní sednout* no...ne, vlastně nejsem. Ani nejobyčejnější*taky zamává prsty ve vzduchu* ale jeden je ve škole, druhý lítá po nákupech, aby bylo z čeho uvařit pro nás smrtelné, no a třetí jsi právě viděla. Ulriška je šikovná, ale nemyslím si, že by mi byla co platná zrovna fyzicky...takže zbytek je v nepěkné přesile*zasměje se a nalije jim* tak na zdárně přežitý dnešek...*ťukne si s ní*