Camorr

[Locke Lamora]

+zachumlá se pořádně do peřiny a hezky je ze všech stran uhemuje+ No neříkám, že s nima má jít rovnou na pokoj. Jestli je jenom půlka toho, co se o dvojčatech říká, pravda, pravděpodobně by Brouka takovej zážitek poznamenal do konce života. +zazubí se, přitáhne si ji blíž a tak bezmyšlenkovitě jí bloudí prsty ve vlasech+ Tak to bylo s Jeanem, Sanzové ho jednou s sebou vzali k liliím. Jak k tomu přišli ti dva nevím a asi vědět nechci. +zasměje se+

[Wenai Lafayette]

Dělej, jak myslíš, Locke. Ty jsi tu šéf. +usměje se a dá mu pusu na hruď+ Já ho k Liliím rozhodně nepovedu. +líně mu hladí hrudník a krouží mu na kůži nějaký písmenka+ Mám tě ráda. +řekne potichu, jen tak+

[Locke Lamora]

To nebudeš říkat pokaždý, když se mnou nesouhlasíš, že ne? +uculí se+ Mně zajímá tvůj názor na věci. +pohladí ji jemně po paži+ No já taky ne, pochybuju, že bys mě tam pustila. +zazubí se+ Já tě mám taky rád, Kůstko. +usměje se jí do vlasů a druhou rukou ji pohladí po ruce+

[Wenai Lafayette]

+musí se zasmát+ To není, že bych s tebou nesouhlasila, ať tam klidně jde. Prostě je to na tobě. Jsi prakticky jeho vychovatel. Rodič. +uculí se na něj+ No já doufám, že ani nemáš potřebu k Liliím chodit. Kdyby jo, tak řekni a něco s tím uděláme. +mrkne na něj spiklenecky+

[Locke Lamora]

No to je bezva. +zasténá poněkud+ Kdybych chtěl někoho vychovávat, tak si pořídím vlastní děti, ne? +uculí se+ Někdy mi takhle dojde, jak moc jsem odpovědnej za to, co z něj vyroste za člověka... a je to děsivý. +zašeptá jí do vlasů+ Ale je to dobrej kluk. +usměje se+ No neboj, moje potřeby rozhodně uspokojuješ víc jak dostatečně. +zasměje se+

[Wenai Lafayette]

Ehm, no... +odkašle si+ Já nemůžu mít děti. +řekne mu nakonec+ Brouk bude v pohodě, vždyť je to príma výrostek. +usměje se+ Je sice oprsklej, ale tak to jsou všichni puberťáci. +nad jeho poznámkou o uspokojování potřeb se potutelně a rozhodně spokojeně usměje+

[Locke Lamora]

+chvilku je potichu, jak tu informaci vstřebává a zkoumá, co on na to+ Víš, já je asi mít nechci. +řekne potom+ Já vím, jaký to je, bejt děcko v Camorru, a není to něco, do čeho bych chtěl přivýst děti. A život, kterej vedu, taky nějakýmu množení moc nepřeje. +pokrčí rameny+ Nechci se takhle svázat, i když to asi zní blbě. +pohladí ji po zádech+ Ale popravdě se děsím, kdy nám sem přijde zazvonit nějaká, že má sanzovskej outěžek. +zazubí se+ A tobě to nevadí? +zeptá se opatrně, jako jestli se tím nějak třeba vnitřně neužírá a netouží adoptovat paterčata+

[Wenai Lafayette]

+pevně ho obejme a usměje se+ Já taky nechci. Děti. Nemám je ráda. +lehne si vedle něj na polštář+ Jsou to moc velký závazky, strhávají na sebe pozornost, rozptylujou při práci a co je nejhorší - sní ti všechny sladkosti. Mě stačí Brouk. +zazubí se na něj vesele+ Ještě tu žádná nebyla? Zeptá se s úsměvem+ Skoro bych čekala, že jo.

[Locke Lamora]

Jo, nato máš přece mě. +zazubí se+ Já na sebe taky strhávám pozornost, rozptyluju tě při práci a sním ti všechny sladkosti. +uculí se a dá jí pusu na rameno, poněkud s úlevou že nebude muset nikoho adoptovat+ No řekl bych, že je to jen díky tomu, že nikdo neví, kde bydlej. +zasměje se+ Jinak to totiž není možný.

[Wenai Lafayette]

No jo, to máš pravdu. +zasměje se+ Ale s tebou se dá dělat spoustu zajímavejch věcí. +nakloní se k němu a rty mu polaská krk, když za oknem uslyší, jak tam někdo je a přesunuju se tam kameny+ To snad není možný, on tam furt je. +zavrtí hlavou proplíží se k oknu a rychle rozhrne závěsy, ozve se několik kroků a šplouchnutí+ Spad do vody. +hlásí Wenai a s úculem se vrátí do postele+ To má za to. +zas se k Lockemu přitulí a zívne+