Camorr

[Locke Lamora]

Jasně, jasně, budem studovat, až se z nás bude kouřit. +přikyvuje spokojeně, a obejme ji kolem pasu+ Ééhm. +vyjádří se k jejímu slibu inteligentně, jak všechna krev z jeho mozku promptně opustila své místo a zamířila do slabin+ Jak se teď jako mám jít učit? +namítne chabě, ale donutí se zvednout a dojít teda do knihovny, kde se uvelebí v křesle a přisune si k sobě hromadu knih+

[Wenai Lafayette]

+zasmeje se+ To zvladnes. +mrkne na něj a jde taky do knihovny sedne si tam ke stolu a učí se. Jde ji to docela dobře, jen občas se ji v hlavě vynoří obraz Lockeho těla ale rychle ho zaplasi a učí se dál.+

[Locke Lamora]

+nejdřív se fakt vůbec nemůže soustředit a furt po ní přes vršek knihy pokukuje, jak je tím zaujatá, a poněkud nablble se culí, ale pak se dostane ke kapitole o aktech a to ho na chvíli zaměstná, takže se tomu začne věnovat fakt poctivě, a pár hodin i vydrží v klidu a potichu, občas si něco napíše stranou nebo založí papírkem, a jde mu to od ruky+

[Wenai Lafayette]

+večer už se na to vykasle a vstane od stolu. Protáhne se a mrkne na Lockeho+ Už to stačí ne? +skloni se k němu a jemné ho polibi na tvář+ Tak co kdyby jsi za chvíli přišel do miho pokoje.? +uculi se na něj a odspecha do kuchyně kde rychle udělá slehacku a ještě pobere misku jahody a s tím vším zmizí do svýho pokoje. Svlékne se. Následně se naaranzuje do aktove pozy jednoho znamiho obrazu a čeká na Lockeho+

[Locke Lamora]

+zvedne hlavu, když na něj promluví+ Tak jo, já jen dočtu stránku. +usměje se, ovšem když ho pozve k sobě, tak zbystří+ Nebo ne. +zaklapne okamžitě knihu+ Za jak dlouhou chvíli? +zajímá se+ Už? A teď? +kouká za ní, a donutí se napočítat aspoň do šedesáti, než vyrazí na chodbu, před jejíma dveřma si ještě protáhne záda a prokřupe krk, aby byl řádně připraven, a ucpe klíčovou dírku kusem látky, a jak vleze dovnitř, poněkud oněmí, načež se zaculí+ To znám, to znám. +hlasí hned+ To jsem teďka studoval. +zavře za sebou a cestou k posteli si honem svlíká svršky+

[Wenai Lafayette]

(takto se tam rozvaluje: http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=3559)

+uculí se na něj+ Tak co? Vzpomeneš si? +zasměje se a přivítá ho u sebe v náručí s úsměvem a políbí ho+ Chceš si zahrát na umělce? +nabere na prst šlehačku a olízne ji+ Můžeš na mě něco namalovat. +nekolika tahy si další šlehačnou na břicho načrtne takovej základní koncept nějakýho jednoduchýho obrazu+

[Locke Lamora]

Jasně že jo, Venuši Urbinskou si pamatuju. Hlavně teda kvůli tý holce co tam v pozadí zvrací do truhly. +zazubí se a vleze si tam k ní, a peřinu hodí na zem, aby ji neupatlali+ Náhodou já jsem umělec, krást je taky umění. +mrkne na ni a pár tahy jazyka si vyčistí pracovní plochu, a děsně soustředěně se pokouší o jezírko s lekníny, i když výsledek vypadá spíš jako kdyby Picasso dostal epileptickej záchvat se štětcem v ruce+

[Wenai Lafayette]

Jasný, na zvracející holky nejde zapomenout. +zasměje se a vezme jeho ruku, kterou tam kreslí do své+ Musíš kreslit plynulými tahy... +pomalu táhne jeho prst po zašlehačkované kůži+ Jinak je v tom bordel. +usměje se na něj+

[Locke Lamora]

To je moderní umění, víš? +koukne na ni vážně+ Vyjadřuju rozpolcenost svojí duše. +uculí se a olízne si šlehačku z prstu, než se k ní skloní a plynule pokračuje špičkou jazyka v kreslení po její kůži, až se mu povede poměrně slušně rovnej domeček+ To je Chrám Perelandrův. +sdělí jí, kdyby to jako nebylo jasný+ A tady seš ty... +nakreslí špičkou prstu na střechu panáčka+ A tady já. +udělá tam i druhýho+ Tady je Brouk. +dodělá panáčka za jedno okno, aby šmíroval ty dva na střeše+ A ostatní žebraj. +zkouší nakreslit tři postavy na schody, ale poněkud se mu to zvrhne v jakousi změť, než sena ni zazubí jako pětiletý děcko, co postavilo bábovičku+

[Wenai Lafayette]

+s úsměvem, napůl vzrušená a napůl se hihňá, jak to tam po ní tak zaujaťě kreslí, ho sleduje+ Seš úžasněj umělec. +usměje se na něj a prohrábne mu vlasy+ A máš všude šlehačku. +natáhne se k němu a slízne mu ji ze rtů+