Camorr

[Locke Lamora]

+zkontroluje uzel, jestli fakticky nic nevidí, a vede ji chodbama, opatrně, aby si někde neukopla palec, a jak dojdou ke schodům, tak než by ji nutil zvedat nohy když nevidí, přehodí si ji přes rameno a vynese ji po schodech+ Už tam budem. +uculí se nahoře, pomůže jí protáhne se oknem na střechu, postaví ji doprostřed a pak jí rozváže pásku+ Tadá! +máchne slavnostně rukou, a ukáže jí, že tam s Jeanem za celý odpoledne ukutili takovej přístřešek, kterýmu na jedný straně chybí stěna, aby bylo zevnitř vidět na celej ten výhled na Camorr, co ze střechy chrámu je, a uvnitř je natahaná spousta malířských potřeb, samozřejmě stojan, zásoba papírů a pláten, všemožný úplně nový barvy, štětce a palety, terpentýn, uhly, hadříky a dokonce i pár modelů, co Locke odkoukal v odbornejch knihách, přes židli je přehozená jedna Lockeho stará košile, aby měla v čem malovat, celkově je to poněkud nesourodá směska, ale smixovaná s láskou+ Tak co říkáš? +koukne na ni Locke nejistě, jednak jí chtěl udělat radost a druhak je to jeho způsob jak dát najevo, že by chtěl, aby jí tam bylo dobře, a byl by rád, kdyby tam s ním zůstala i potom, co dodělají tu společnou práci +

[Wenai Lafayette]

+je pěkně zvědavá, jak ji nese, když si ji přehodí přes rameno, tak vyjekne a zasměje se a je ráda, že nikdě nesletí, jak jí rozváže oči, tak koukne na ty věci. Prohlídne si je, všechny ty barvy, štětce, plátna, papíry a vůbec všechno+ Tos udělal pro mě? +usměje se na něj a je vidět, že z toho má strašnou radost, prudce ho obejme, až skončí na zemi+ To je úžasný, to sem vždycky chtěla. Jean musel mít strašnejch keců, co? +uculí se a dá mu pusu+ Miluju tě, Lamoro.

[Locke Lamora]

+s úsměvem spokojeně pozoruje, jak je nadšená, a je děsně rád, že se jí to líbí+ No, pro tebe. +uculí se+ Ale musíš si to prohlídnout a zjistit, co chybí, abysme všechno mohli doshánět. +chytne ji kolem pasu, když se na něj tak vrhne, a pak spadne pozadu až mu zinkne hlava o střechu+ Ani na minutu nezavřel pusu. +protočí oči, jakože to byla děsná oběť, a dá jí pusu+ Taky tě miluju, Kůstko. +zazubí se, a pořádně ji políbí+ Tak co, namaluješ mě? +mrkne na ni+

[Wenai Lafayette]

Nestalo se ti nic. +s omluvným úsměvem ho pohlaví po hlavě, tam kde se praštil a nenápadně se koukne, jestli mu neteče krev+ Chybí mi živej model. +zaculí se na něj nevinně+ Takže se budeš muset obětovat, svlíkni se. +ještě mu dá jednu pusu a vyskočí na nohy, začne tam posunovat křeslo a přehodí přes to křeslo kus látky+ Tady si sedni, nějak nedbale. +ukáže na to křeslo a obleče si jeho košili, sepne si vlasy a začne krámovat barvy+

[Locke Lamora]

Dobrý, moje lebka už něco zažila. +zazubí se na ni, ale pohladit se nechá, klidně i pofoukat, kdyby chtěla + Svlíknout? To jako úplně? +vykulí překvapeně oči, ale stáhne si košili a odhalí svůj nepřekonatelně atraktivní pohublej hrudník, načež se posadí do křesla, podle jeho představ děsně nedbale a elegtantně, ovšem sedí tam spíš jak kdyby měl v zadku zaraženou lopatu+ A jak se mám jako tvářit? +zkouší si různý výrazy od zachmuřeného lorda až po přiopilýho námořníka+

[Wenai Lafayette]

Jasně, že celej, víš jak je těžký kreslit oblečení. +přijde k němu a bez debat mu stáhne spodky+ Bojíš se, že tě tu někdo uvidí? Neboj se, neuvidí. +pohladí ho po bledé kůži+ Chci nakreslit tebe, takže se tvař jako ty. Jako Locke Lamora. +usměje se na něj+

[Locke Lamora]

Tak teda celej. +pokrčí rameny+ Kdo by mě tady tak viděl. +zazubí se+ Ale ne že mě nakreslíš proporčně neadekvátně! +stará se hlavně, aby mu ho nenamalovala kratšího+ Ale já nevím, jak se tvářím normálně... +zabručí a nasadí nějakej důstojnej výraz, ovšem jak ji tak pozoruje u toho malování, za chvilku zapomene, že pózuje, a jen si užívá, že se na ni může dívat, když je takhle ve svým živlu, zapálení do malování, natáhne si nohy a uvelebí se pohodlnějc, nucenej výraz mu z obličeje zmizí a za chvilku se dokonce začne trošku usmívat+

[Wenai Lafayette]

Neměj obavy, proporčně tě nakreslím úplně přesně. +zasměje se a začne malovat, pohledem klouže po jeho tělě a přenáší ho na plátno, není to naprosto realistická malba, je v ní otisklí její pocit k němu, je to trochu imprese trochu exprese, usmívá se, jak si ho tak prohlíží, štětec tančí po paíře a vzniká velmi uspokojiný obraz+

[Locke Lamora]

+nejdřív má občas potřebu se pod jejím upřeným pohledem trochu ošít, protože má pocit, že na něj kouká tak nějak jinak, jako by mu viděla pod kůži, ale pak se spíš věnuje pozorování jí, jak stojí u stojanu, jak jí pár pramenů vyklouzne z drdolu, jak má mezi obočím soustředěnou vrásku, jak si občas zamyšleně skousne spodní ret, jak jí semtam zůstane na ruce nebo na košili šmouha od barvy, a je do toho tak zabranej, že ani nevnímá, jak dlouho už tam sedí, jen se na ni kouká a připadá mu takhle děsně krásná, což se mu pochopitelně promítne do výrazu+

[Wenai Lafayette]

+zabraná do malování si najednou všimne jeho výrazu, nechá obraz jak je, napůl hotový, odloží paletu i štětec a přijde k němu, konečky prstů mu přejede po tváři, nakloní se k němu a políbí ho, dlouze a hluboce a skončí až když jí dojde dech, odtáhne se od něj jen na několik centimetrů a s mírným úsměvem mu koukne do očí+