The world is my playground

[Jade]

+Fuck. Fuck Fuck Fuck. Sevře čelist tak pevně, že si pravděpodobně drtí stoličky, aby ty slova udržel uvnitř, a volná dlaň vedle jeho boku se dávno stiskla v pěst s nehty zarytými v půlměsících do dlaně. Ani na moment neodvrátí pohled, ten obraz kdy její erekce mizí mezi jejími rty a její oči mu žhnou vstříc si hodlá ponechat hodně dlouho. Za jinejch okolností by si možná s nemalým pobavením vzpomněl na jejich první setkání a jak extrémně znechucená by touhle situací tehdy byla, ale momentálně se jeho mozek maximálně zaobírá snahou udržet sám sebe pod kontrolou a nevymalovat jí mandle. Čemuž nijak nepomáhá upírčin zjevnej entuziasmus. She fucking loves it. Na půl vteřiny přivře oči a vydechne v zasténání.... aaand that's enough. Zatáhne ji za vlasy a dostane mezi sebe a její hříšnou pusu trochu prostoru+ Good girl... +zvedne koutek v úšklebku, kterej i přes jeho mírnou indispozici nepostrádá osten lehkýho popíchnutí. Přiměje se uvolnit prsty z jejích vlasů a palcem jí přejede po rtech napuchlých z jeho polibků a ještě vlhkých od jejího předchozího snažení. Fucking sinful. Krátce přeletí očima pokoj, kterej nenabízí moc prostoru pro kreativitu, ale tohle není o sofistikovanejch hračkách nebo perfektním prostředí. Je to v nebezpečně pohlcujícím tekutým zlatu jejích očí, když se mu bez váhání naprosto poddá. Je to nevyslovená jistota, že jeden druhýho můžou spálit na popel. Je to naprostý odevzdání jejího finálního orgasmu, v krvi a potu a slzách a osvobozující slasti. Ne, nepotřebuje kožený nástroje se stříbrem, ani vybavenej playroom. Stačí i tenhle naprosto nudnej pokoj s jedním stolem, křeslem a dvoupostelí se čtyřmi sloupky. Prsty sklouzne z její tváře dozadu a obemkne její šíji+ Go to the bed. On your knees. protáhne, a vychutná si každej okamžik její poslušnosti. Pomalu si vytáhne pásek z poutek, nechá zmizet mokrý kalhoty a zůstane jen v boxerkách, naboso, s hlavou lehce nakloněnou na stranu, zatímco se dívá na její cestu k posteli+ Stop. +přimhouří oči, jakmile se dostane k posteli; jeho hlas naplno přešel do toho autoritativního módu, kterej nepřipouští jakoukoliv diskuzi; tichej, nebezpečně nizko položenej tón, co ji hladí po kůži+ Get up. +následuje dalším příkazem a dojde k ní, kde stojí u nohou postele mezi sloupky, matrace jí dosahuje kousek nad kolena. Zůstane stát o krok za ní, kde na něj nevidí, a prsty jí přejede po páteři, od krku až dolů, obratel po obratli, skoro jemně, až na oblinu zadku, kterou prohněte v dlani, lehce sevře, a pak se stejně náhle napřáhne a plácne ji, ostře, štípavě, ale ne nějak tvrdě. Jeho pobavení je skoro hmatatelný, zvlášť když se skloní k jejímu krku a rty jí přejede ze strany přes hrdlo; evidentně už se oklepal ze svýho krátkýho boje o sebekontrolu a je ve svým elementu. Dráždivě blízko, ale ne tak blízko, jak by chtěla, v náznacích bolesti a rozkoše, ale ne dostatečně intenzivní, každej pohyb, dotek a nádech promyšlenej a plnej příslibu. Prsty sklouzne přes její rameno a paži, předloktí, zmapuje nerovnosti jizev, až je omotá kolem zápěstí, zvedne její ruku a umístí ji na sloupek nalevo, kousek nad její hlavou, ne tak, aby musela na špičky, ale pořád dost vysoko, aby to nebyla úplně nejpohodlnější poloha. Stejně pokračuje i s druhou rukou, natáhne se s ní ke sloupku napravo, a jeho tělo se přitom horce přitiskne k jejím zádům. Záchvěv magie rozpůlí jeho pásek na dva stejně dlouhý kusy kůže, který použije místo provazu, a přiváže jimi její zápěstí ke sloupkům postele, dává si načas, protože každej uzel ji stahuje hlouběj a hlouběj pod povrch reality. Když ji konečně má naaranžovanou v nohách lůžka, tváří otočenou k čelu postele, připravenou, poodstoupí a jen se dívá, sleduje ji, jak se vypořádává se svojí novou pozicí. Čte její instinktivní boj se zranitelností její polohy, s touhou, která jí pulzuje v klíně, a kterou díky tetování cítí jako za závojem. Vnímá její hlad po všem, co se jí rozhodne dát. Její zachvění pod letmým dotekem, co ucítí na bedrech... a vychutná si i její reakci, když znovu vstoupí do jejího zornýho pole, a ona si uvědomí, že se jí nedotýkají jeho ruce. Magie kolem nich jiskří a houstne, intenzivní a lákavá, takže je pro něj skoro přirozený podlehnout pokušení, natáhnout se, nasměrovat ji, vytvarovat, zhmotnit, a dotknout se upírčiny sametový kůže. Ten moment, kdy se mu to podaří, je skoro stejně uspokojivej, jako fyzický doteky. Posadí se a opře se o čelo postele, do dlaně mu vklouzne přivolaná nedopitá sklenka bourbonu, a jeho oči se vpalují do každýho milimetru její odhalený kůže. Lehce pohne prsty, závan magie se otře o její záda a dopředu přes boky, elektrickej výboj vystoupá k jejím ňadrům a nečekaně ostře štípne bradavku. Jadeův pokřiveně sadistickej úsměv se ještě prohloubí a magická vlna jí sklouzne do podbříšku+

[Rebecca Altamirano]

+Velmi dobře si uvědomuje, že ji tohle rozhodně nenechá dotáhnout do konce, ačkoliv si je jistá, že pro něj je ta představa přinejmenším stejně lákává, jako pro ni. Zatímco si s ním pohrává, čas od času vzhlédne a jeho výraz a zasténání, těsně před tím, než ji přinutí ho pustit, si rozhodně pečlivě uloží do paměti. Na tu pochvalu jen trochu přimhouří oči a olízne si rty, jakoby si tu chuť ukládala do paměti stejně, jako před okamžikem jeho výraz. Bez hnutí čeká na další příkaz, který přijde brzy. Nechá se jím prostoupit, podráždění, které u ní jakýkoliv rozkaz vyvolává v podstatě automaticky, v sobě ovládne a přetaví ho v ten návykový koktejl očekávání, napětí, špetky strachu. Zastaví se u postele a vstane. Neohlédne se na něj, zůstane stát a dívá se přímo před sebe, ale cítí ho za sebou, teplo jeho těla, jeho magii, která se spolu s tou její stále líně ovíjí kolem nich a ještě přiživuje elektrizující napětí, kterým je celý pokoj doslova nasáklý. Nedokáže potlačit zachvění, které jí projede tělem, když jí jeho prsty sjedou po páteři a jemnost tohodle doteku vzápětí naruší ostrým plácnutím. Pomalu vydechne a když jí lehce přejede rty ze strany po hrdle, trochu nakloní hlavu na stranu, udělá to úplně automaticky, aniž by se nad tím gestem stačila zamyslet. Sleduje, jak jí přivazuje ruce ke sloupkům, dech se jí trochu prohloubí, svaly na zádech a ramena se jí napnou, než se přinutí se trochu uvolnit, protože ví, že jinak by ji začaly ruce bolet mnohem dřív. Kontrolovaně se nadechne a slabě se zachvěje pod letmým dotekem, který jí přejede po kůži...ale pak se objeví před ní a ona si uvědomí, že to nebyl on, kdo se jí dotýkal. Nebo přesněji ne fyzicky. Cítí jeho magii, jak kolem ní ztěžkne, ještě zintenzivní a asi by ani nebyla překvapená, kdyby na sebe vzala fyzickou podobu. Oči se jí trochu rozšíří a teď pro změnu na okamžik dýchat přestane. Dívá se mu do očí, zatímco se jeho magie dotýká její rozpálené kůže a tep se jí rozběhne rychleji, současně s tím, jak magie sklouzne dopředu. Trhne sebou pod ostrým štípnutím a kousne se do rtu; ne, ještě není čas na její výkřiky. Současně s tím jí bleskne hlavou uvědomění, že jí nezakryl oči, ale je to jen jako drobná noticka na okraji vědomí, protože když vidí ten jeho pokřivený úsměv a oči hořící temnotou, která si nijak nezadá s její vlastní a má potenciál jí zničit, uvědomí si, že na její výkřiky dojde velmi brzy; kousne se do rtu silněji a snaží se zůstat úplně v klidu, když vlnka magie sklouzne do jejího stále vlhkého klína...+

[Jade]

+Dekadentní. Pomalu upije ze skleničky bourbonu, nohy pohodlně natažený, boxerky nepohodlně těsný, hlavu si líně opře o čelo postele a jen lehce konečky prstů směruje neviditelné laskání magie na její kůži. Je to zvláštní pocit, intenzitou podobný jeho reálným dotekům, ale jiskřivější, návykovější, jako by se hluboko pod její kůží probudily receptory, které jinak nešlo dosáhnout. Ruce z magie jí zatlačí na kotníky a přimějí ji roztáhnout nohy od sebe, a vzápětí se jí mazlivě omotají ve spirále kolem lýtek na stehna a výš. Na rozdíl od jeho dlaní ale magie nemá limity a může být na víc místech najednou, otírat se o její krk s familiérní intimitou jeho rtů, počítat vzdálenost mezi jejími pánevními kostmi, polaskat její ňadra ztěžklá rozkoší, ovinout se kolem jejích zápěstí v imitaci autoritativně pevného sevření a zároveň lehce roztáhnout závojíčky jejího klína, odhalit její touhu jeho pohledu a najednou, bez varování, vklouznout přímo dovnitř. Dívat se na její tělo vycházející vstříc neviditelné síle je víc než delikátní, ale co se přitom děje v její tváři mu víc než bohatě vynahradí to, že jí zatím nechal zrak. Volnou ruku nechá beze spěchu sklouznout přes svoje břišní svaly a přes černou látku hladí rýsující se obrysy vlastní erekce. I jeho magie jako by cítila to vzrušení elektrizující ve vzduchu, obklopuje ji jako závoj a poslouchá ho jako by šlo jen o prodloužení jeho ruky, stejně zvědavá, dráždivá, dotýká se jí s promyšlenou pečlivostí. Jedině lehce pozvednutý koutek jeho rtů prozradí jeho úmysl dřív, než zasáhne jako had v trávě, rychle, ostře a bolestivě přes její bok, jako úder jezdeckým bičíkem. Skoro cítí, jak ztuhne překvapením a sevře se kolem neviditelných prstů v jejím klíně a pobavení mu zvlní rty; so responsive, so eager. Další úder přijde přes zadní stranu stehen, třetí na lýtka, přes zadek. Experimentuje se silou, kterou magie dokáže vyvinout, s tím, jak zareaguje ta její, čte zvuky z jejích úst a záchvěvy jejích svalů, a magické dlaně přitom nepřestávají laskat její kůži. Protože u ní nestojí, nemůže vidět, odkud přijde další rána, kde ji magie pohladí a ublíží, a v té první milivteřině, kdy ucítí dotek, může jenom hádat, jestli přinese slast nebo bolest. Imaginární prsty opustí její klín a hned vzápětí přinesou ostré švihnutí na vnitřní stranu stehna, nebezpečně blízko, a okamžitě to místo zase lehce pohladí, skoro jako lehký dotek rtů. Údery na jejím těle nezanechávají stopy, které by normálně nechyběly, ale vjemy nejsou o nic slabší, a bolavá rozcitlivělost po nich zůstává stejně. Jade už dávno odložil sklenici a plynule přejíždí dlaní po vlastní erekci, nespěchá a nesnaží se přivést k orgasmu, ale napětí kolem nich nejde snášet jen tak, nemůže nepřejet palcem po citlivé špičce žaludu, až se mu zadrhne dech, ohryzek mu poskočí, a následující úder je možná o něco tvrdší, než zamýšlel. Jeho intenzita jí zavibruje pod kůží v šířících se kruzích, jako když do jezera hodí kámen a poruší jeho klidnou hladinu, i magické pole kolem nich se zčeří nečekaným narušením. Je to zvláštně jitřící pocit, omamující a neobvykle intenzivní, skoro měnící polaritu. Magická dlaň se jí vplete do vlasů a zatáhnutím ji přiměje zvednout tvář k němu. Jeho oči jsou potemnělé hladovou naléhavostí, čímsi nebezpečným, číhajícím, a vražedně zvědavým. What if I set this place on fire and just watch what's gonna happen? Gesto jeho prstů je skoro elegantní a pod levým ňadrem jí přes žebra rozkvete bolest, ne štípající plochá bolest bičíku, ale ostrá, oslepující bolest nože, která rozsekne kůži, a horká krev která se rozlije po jejím trupu směrem k boku není ani neviditelná, ani imaginární. Její tělo se s ní vypořádá v poměrně krátkém čase a rána se začne zatahovat, je to pořád jen magie, jen iluze nože. But it still feels hell of a lot like silver.+

[Rebecca Altamirano]

+Už po prvních pár minutách, kdy se jí dotýkal pomocí magie jí došlo, že tohle intenzivní. Rozhodně jinak, než při té zatím poslední příležitosti, ale o nic míň. Možná spíš naopak. Zatím se pořád snaží zůstat pokud možno v klidu, ale to, co dělá, jí to vůbec neusnadňuje. Roztáhne nohy pod tlakem magie a nedokáže potlačit zachvění ze zdánlivě náhodných doteků na svém těle. Je jí ale jasné, že všechno, každý dotek, každé pohlazení je pečlivě plánované a taky provedené. Kousne se do rtu, aby zadržela zasténání, jakmile magie vklouzne do jejího klína, ale zatím ani na okamžik neodvrátila od Jadea oči; dívá se, jak se hladí přes látku boxerek a dech se jí trochu prohloubí. Uvědomuje si, jak tahle hra s magií v hlavní roli určitým způsobem mění pravidla. Ačkoliv jí nezakryl oči, přesto neví, kde a jak se jí dotkne v příští chvíli, velmi dobře ví, že magie nemusí jen laskat a tak když jí ostře zaštípe na boku, trhne sebou, i když zatím spíš překvapením, než bolestí. Svou vlastní magii, kterou zatím držela spíš jen u sebe, teď pustí trochu dál. Není vidět, ale stejně jako ona, i on může cíti na kůži její horké jehličky, když se mu přes natažené nohy proplazí výš a připojí se k jeho ruce, kterou stále hladí erekci, tlačící se proti látce. Protože Becca nemůže používat ruce na to, aby magii směrovala, kam chce, musí se mnohem víc soustředit; trochu přivře oči a prudčeji vydechne, když přidá na síle i intenzitě, ale dál nechává magii klouzat po jeho těle. Mazlivě se otře o pevné břišní svaly a na okamžik jakoby ucítil i špičku jazyka, kterým obkreslí jednu z jeho jizev, než se cílevědomě posune výš a sevře se kolem bradavky; je pro ni čím dál obtížnější soustředit se na směrování své magie, ale ještě se nehodlá vzdát, ačkoliv jí už ze rtů uniklo pár zasténání a vzrůstající vzrušení jí rozechvívá tělo. Další dotek magie na jeho erekci zanechá téměř identický pocit, jako když ho před pár okamžiky ochutnala a současně s tím se mu další vlnka otře o ohbí krku a ramene a na zlomek vteřiny jakoby cítil tvrdost jejích drobných, ale ostrých špičáků, které se opřou do jeho kůže. Jeho reakci si rozhodně pečlivě uloží do paměti a pod další, poněkud tvrdší ranou sebou trhne a trochu zakloní hlavu pod náhlým tahem ve vlasech. Zadívá se mu znovu do očí a když teď už vědomě neovládá svou magii, aby ho laskala, trochu se stáhne, ale pořád se o něj občas lehce dráždivě otře, téměř jakoby to bylo náhodou. Nechá se pohltit tou temnotou v jeho očích a i když nemůže vědět, co přijde dál, dojde jí to okamžik před tím, než jí zaplaví ostrá, palčivá bolest, téměř k nerozeznání od skutečného říznutí stříbrným nožem. Prudce vydechne a tělo se jí napne, jak se snaží zvyknout si na novou druh bolesti a když se jí to podaří, trochu skloní hlavu; několik pramenů vlasů jí sklouzne přes rameno podél tváře a zadívá se mu přes řasy do očí. Neřekne nic, ale její zlatem planoucí oči mluví jasně: I'm ready...for everything.+

[Jade]

+Jo, nechat jí zrak byl rozhodně moc dobrej nápad. Když teď sleduje odraz všech jejích pocitů v jejích očích, musí si sám za to rozhodnutí v duchu pogratulovat. Boky se mu o vlastní vůli pohnou, když ucítí náznak jejích imaginárních úst v klíně, a ohryzek mu poskočí. Břišní svaly se pod kůží zavlní snahou potlačit vlnu slasti, která se mu stahuje do slabin. Možná jí tý iniciativy ponechal až trochu moc. Klekne si na matraci naproti ní, díky výšce postele je takhle pořád o trochu vyšší, a prsty přejede po ráně na žebrech, ještě než se stihne zahojit, a lehce na ni zatlačí+ Nějak moc si hraješ. +protáhne napůl pobaveně, napůl výhružně, zatímco si máčí prsty v tenké ráně, kterou znovu otevřel dotekem. Nakloní se k ní blíž, a rty sklouzne po její čelisti, pod ucho, a na hrdlo+ Neexistuješ. +zašeptá jí do kůže, jako starý známý zaklínadlo, který jí zbavuje provázání s realitou, připomene, co mu dovolila, a dává jí svolení se nechat rozložit na atomy+ Neexistuje čas, neexistuje strach, neexistuje tvoje já. +vydechne. Jeho prst jí sjedou po břiše skoro v pohlazení, až na to, že tam, kde se dotknou její kůže, ji jeho magie rozsekne se stejně bolestivou příchutí stříbra, jako kdyby šlo o pět tenkých ostrých čepelí. Reakci jejího těla vpije do sebe ze zachvění její pokožky+ Je jenom bolest, +dvousečně stříbrné pohlazení na jejím boku+ rozkoš, +špička jeho jazyka jí přejede po bouřlivě pádícím tepu na hrdle+ a odevzdání. +skoro to zašeptá a na kůži může cítit zvlnění jeho rtů v náznaku úsměvu. Sklouzne z matrace a přesune se za ni, a jeho hladící prsty cestou kreslí tenké, hluboké rány na jejím těle. Štípou iluzí stříbra a okamžitě se zalijí krví, a než se začnou hojit, stihnou poznamenat její kůži chladnoucími cestičkami spěchajících kapek. Jeho magie se k její kůži přisaje s dychtivou lačností, hladově zraňuje, ale každej zásah kontroluje, pečlivě zaměří a stejně precizně zase přestane. Čím intenzivnější jsou její vjemy a čím víc sama pouští otěže sebeovládání, tím otevřenější a hlasitější je i pouto v tetování, a její emoce mezi nimi proudí volněji, zrádně omamující+ Close your eyes. +jeho hlas se ozve vedle jejího ucha, tichý, ale přesto nepřipouštějící jakoukoliv námitku. Stejně, jako jí symbolicky vzal možnost pohybu, jí vezme i schopnost vidět, ale jinak, než jindy; tentokrát to závisí jen na ní a jejím podlehnutí. Ona sama si zvolila zůstat v poloze kterou jí vybral, protože oba dva vědí, že pásky kůže by ji nijak nezastavily, kdyby si to nepřála. A stejně tak si sama vezme zrak, protože jí to přikázal, a protože se mu chce podvolit. To vědomí je dokonale návykový a je to ten nejlepší rush moci. Jako odměna za poslušnost se jí do klína vrátí neviditelné prsty její magie a líně, pomalu, navážou v laskání tam, kde přestaly. Jen tak akorát aby ji udržovaly v nekonečným napětí rozkoše, ale nedovolily jí přepadnout přes okraj, ostrý a intenzivní vjemy tiše krvácejících ran na jejím těle se mísí s pomalu budovaným nízkofrekvenčním vzrušením, až se prolnou úplně a, hranice zmizí a pocity splynou, neodbytné laskání v jejím rozdrážděným klíně skoro bolí, a zatahující se šrámy téměř dekadentně vysílají jejím tělem jiskry slasti. Cítit ji takhle otevřeně přes spojení mezi nimi mu dává neodolatelnou možnost vědět naprosto přesně, co se v ní děje, a dokonale vyvažovat spektrum bolesti a slasti až k zešílení; jakmile zaznamená, že jedna strana převažuje, strategicky přejede prsty po dosud nepoznamenaný části jejího těla a přidá další rány, nebo naopak nechá magické prsty v ní přitlačit a nepatrně zrychlit. Na chvíli neodolá a sklouzne na kolena, so fucking wet, just for him, a jazykem lehce zezadu přejede její klín, od citlivýho hrbolku až dozadu, a rukou jí přitom sklouzne po vnitřní straně stehna, rozsekne citlivou kůži, a vlna její reakce ho přiměje se fyzicky zachvět. Odvrácenou stránkou jejich intenzivního emočního propojení je to, že je pro něj čím dál těžší si její pocity nepřipustit moc blízko k tělu a nenechat se ovlivnit jejím intenzivním prožitkem. Vlastní erekce mu v boxerkách skoro bolestivě pulzuje a dech i tep je už skoro nemožný udržet v klidu. Magie vířící v místnosti mu elektrizuje na kůži a láká ho podvolit se taky, vzdát se reality a sklouznout pod hladinu naprostýho odevzdání. Koneckonců má přímo z první ruky důkaz, jak báječně opojný to je. Na dvě vteřiny zavře oči a vnímá jen její hlasitej dech protkanej tichými vzdechy, urputnou všudypřítomnost magie, železitou vůni krve ve vzduchu. Za zavřenými víčky mu probleskne obraz jejích medově zlatých očí, I'm ready for everything, jako kdyby věděla, jak nesmírně silnou potřebu zatlačit ji víc a dál v něm probouzí vždycky, když zpracuje něco, čím jí ublíží. Kdyby si uvědomovala, jak nebezpečně ho to provokuje, možná by tu s ním takhle v klidu nebyla, a rozhodně by ho nenechala stát za jejími zády. Přistoupí k ní blíž, až se horká kůže jeho hrudi přitiskne k jejím poraněným zádům. Na kůži ucítí lepkavou vlhkost její krve, a jeho erekce se jí přitiskne na bedra. Dlaní úplně samozřejmě spočine na jejím krku, a tentokrát ji ten dotek nepořeže, zůstane jen jeho pevný sevření, kterým ji přiměje natočit čelist do strany a k němu, a v tom mírně nepohodlným zkroucení si majetnicky vezme její rty v tvrdým polibku. Jazykem se dotkne jejích špičáků a ten dotek mu připomene neviditelnou iluzi jejích zubů na jeho krku z dřívějška, a ta vzpomínka mu sevře prsty kolem její brady pevněji+ Chtěla bys kousat? +zavrčí jí do rtů. Jeho hrudník se za ní prudce zvedá a klesá, magie kolem nich krouží ve víru, a jeho dlaň se posune z její tváře výš. Jeho tělo za ní je napjatý a kamenný jako socha, pravou rukou jí varovně sevře hrdlo, a o rty se jí otře zápěstí té levé. Pod tenkou kůží mu burácí tep zrychlenej rozkoší i adrenalinem, jen těsně od jejích úst+ Then fucking do it, if you have the balls. +Horkej dech těsně na jejím krku, zápěstí jí přidržuje u rtů, a zároveň jí pevně svírá krk, každej sval našponovanej+ Bite me.
.

[Rebecca Altamirano]

+Velmi dobře si je vědoma, že tyhle její zvýšené projevy iniciativy jí nenechá projít jen tak, ale přestat to zkoušet rozhodně nemá v plánu. Na to si až příliš užívá každý projev vzrušení, které mu projede tělem a kdy se i on musí vědomě ovládnout, aby to v sobě potlačil. Oči se jí zalesknou, když sleduje jak se k ní blíží a zachvěje se pod dotykem, kterým znovu přinutí ranku na žebrech krvácet.+ Prostě si nemůžu pomoct...+vydechne a nepatrně zakloní hlavu, aby mu umožnila lepší přístup; při těch známých slovech přivře oči a trochu roztřeseně se nadechne, jakoby si dovolila se o něco víc uvolnit. Dráždivý dotek jeho prstů, které jí sklouznou po břiše ale vzápětí přejde do dalšího říznutí s příchutí stříbra. Pokaždé, když jeho prsty skoro mazlivě přejedou po její kůži, okamžitě následují další krvácející rány, které se sice hojí rychleji, než ty způsobené stříbrem, ale stejně intenzivně. Cítí krev, která jí stéká po těle a její magie kolem nich ztěžkne, působí trochu syrověji, divočeji. Jakoby sama nevěděla, jak reagovat; za jiných okolností, by se její magie pokusila sama ji chránit před bolestí a zraněními, které jí způsobuje jiná magie. Ale protože magie je součástí jí samotné, ví, že to takhle chce, pozná, že není v ohrožení života a tak se po chvíli o něco stáhne, jen víří kolem v liných vlnách, občas se dráždivě, skoro provokativně otře o jejich kůži, ale zůstává jen jako náznak statické elektřiny ve vzduchu, těsně před tím, než se z bouřkových mraků zrodí blesk. Aniž by si to už plně uvědomovala, nepatrně uvolní ramena a ze rtů jí unikne zasténání, prodchnuté bolestí i vzrušením. Zavře oči a je jí už jedno, že ani nezaváhala a prostě udělala, co řekl. Když se tlak magie znovu vrátí do jejího klína, je to tak nečekané, až sebou trhne a prudce se nadechne. Rozkoš a bolest se pomalu spojují, až už není schopná rozdělit jedno od druhého, jsou to dva protipóly a ona ví, že je potřebuje oba. Její tělo se chvěje a svíjí pod jeho doteky a když pak najednou ucítí v klíně jeho jazyk, zvuk, který jí splyne ze rtů je spíš zakňourání, plné touhy a potřeby tak silné, že by ji mohlo spálit na popel. A když si v krátkých okamžicích uvědomí jeho pocity, které k ní skrz pouto proniknou, napadne ji, že by ona jeho mohla spálit stejně, jako on ji. Krátké, křečovité zachvění jí projede tělem, když se jí přitiskne k zádům a rány, které stále krvácejí, ostřeji zaštípou. Pootočí hlavu pod tlakem jeho prstů, aniž by otevřela oči a polibek opětuje se stejnou vášní, s jakou si on přivlastňuje její rty. Po té jeho otázce ale poněkud znehybní a otevře oči. Moc dobře ví, jak se k téhle věci staví a tak neodpoví, má totiž pocit, že žádná odpověď není správná. Ne, by byla lež a ano by mohlo vyvolat to poněkud iracionální podráždění až vztek, které u něj viděla pokaždé, když mu tuhle svou stránku předvedla. Proto zůstane pod jeho rukama velice nehybná, jakoby ho nechtěla nějakým prudším pohybem vyprovokovat k něčemu, čeho by se možná úplně účastnit nechtěla. Znovu zavře oči, když se jí jeho zápěstí otře o rty a její horký dech ho pohladí po kůži. Několik úderů srdce váhá, ale pak už nedokáže ani sama před sebou popírat, že to je přesně to, co chce. Vtiskne na pulzující místo lehký polibek, je to spíš jen pohlazení peřinkami rtů, než ucítí tvrdost špičáků na kůži těsně před tím, než její drobné, ale ostré špičáky proniknou přes tu tenkou, ochranou bariéru, která drží jeho krev v žilách. Bolest je ostrá, ale krátká, skoro se neliší od hlubšího říznutí dýkou; ale pocit je to jiný, protože pak už tam jsou hlavně její rty a jazyk, kterým lehce přes ranky přejede a polkne krev, která se z nich vylila přímo do jejích úst. Nedokáže se ovládnout a zasténá přímo do rány, tělem jí projede téměř křečovité zachvění. Ačkoliv se to opravdu děje, stále napůl nevěří, že to opravdu udělal, že jí dovolil, aby ho kousla. Nikdy by ji nenapdlo, že dnes překročí rovnou dva z jeho rubiconů. Vlastně si není jistá, jestli ještě nějaké nepřekročené mezi nici zůstaly... Sama si umí jen těžko představit větší manifestaci důvěry, kterou by vůči ní mohl projevit a to bez ohledu na to, že ji pořád pevně svírá krk. Proto si dovolí jen dvě polknutí, než ho sama pustí a trochu se odtáhne, pořád ale může cítit její zrychlený dech, který se mu horce tříští o kůži zalitou krví a dvě drobné ranky po kousnutí, které mu zdobí zápěstí a ten pohled si rozhodně velmi pečlivě uloží do paměti+

[Jade]

+Je to ten nejpodivnější pocit, tak hluboce ambivalentní, že to skoro hrozí roztrhnout samotnou existenci. Cosi v podvolení se tomu ostrýmu proniknutí jeho kůží je niterně, bytostně špatně, jako by se mu krev měla obrátit v žilách a téct naopak. A přesto dotek jejích rtů vyvolává rozkoš, skoro nepřirozeně intenzivní, která ho nutí zalapat po dechu. Přes spojení cítí její vjemy, jak speciální to pro ni doopravdy je, a to oba póly týhle prapodivný zkušenosti jen umocňuje. Teprve když se odtáhne od jeho zápěstí, uvědomí si, že zadržoval dech, a že ji svírá možná trochu pevněji, než by bylo nutný; donutí se stisk kolem jejího hrdla uvolnit a manifestovat tak, že sebekontrola je vzájemná. Pomalu a kontrolovaně vypustí dech z plic, tak napůl možná sám nevěří, že to vážně ustáli, a boky srovná s těmi jejími v přípravě na finální tečku za souvětím. Nakloní se nad ní, aby jí do ucha zašeptal pár dráždivě provokativních slov, zrovna ve chvíli, kdy ona se trochu narovná, aby dopřála úlevu ztuhlým svalům, její záda se znovu horce přitisknou k jeho hrudi, hojící se rány na kůži, okraj jeho tetování proti její lopatce. Záblesk magie, kterej jím projede, jako ozvěnou zopakuje blesk a hrom bouře venku, a v kombinaci s tím vším, co celou dobu drží na opratích, je to prostě... too much. Bojovat s tou vlnou, co se v tom kontaktu vzepjala, prostě nemá smysl, naopak ho naplní téměř jistota, že snažit se tomu postavit by ho mohlo zlomit doopravdy. Každá molekula jeho bytí touží vybuchnout, shořet, zničit, a je jen jedinej víceméně konstruktivní způsob, jak se na tý vlně svézt a neutopit se. Jeho boky o vlastní vůli přirazí proti jejím. Stačí mu náznak myšlenky a magie okamžitě přetrhne pouto kolem jejího levého zápěstí, a nečekaná částečná svoboda ji napůl otočí směrem k němu a napůl zhoupne její tělo směrem k pravému sloupku u postele, kde je pořád připoutaná. Magie už nevíří jen kolem nich, je to samotný vzduch, co dýchají, pulsuje s krví v jejich žilách, a nerozlišuje hranice těl a bytí. Intenzita té síly násobí i jeho pohyby; když ji sevře kolem pasu a přirazí ji svým tělem ke sloupku, klínem proti jejímu, magie přirazí s ním a sloupek pod jejími zády praskne jako špejle, takže místo zapření o postel oba pokračují plynule dál a sletí mezi přikrývky. Není si jistej, jestli pro něj roztáhla nohy sama, nebo to udělal on, ale stačí mu jen jeden rychlej pohyb boků a je hluboko v ní. Na okamžik zavře oči a jen pluje v tom strhujícím proudu, který si žije vlastním životem, a když se v ní konečně pohne, za očními víčky se mu mihne blesk, kterej docela určitě nerozčísl svět venku za okny, ale někde mnohem, mnohem blíž+

[Rebecca Altamirano]

+po těch pár vteřin, kdy pije jeho krev se soustředí na pocity, které k proudí skrz tetování a je to naprosto opojné. Tohle byla vždycky její slabost, sdílení krve. Je to jeden z důvodů, proč nikdy, když zabíjí, nepije krev své kořisti. Neví, co tuhle její posedlost spustilo. Nejspíš těch pár měsíců, kdy odmítala pít jinou krev, než Lestatovu. Kdy odmítala ulovit někde na ulici náhodného člověka, prokousnout mu krk a...krmit se. Nenávidí ten výraz. Pokaždé když ho někdo použil, nebo když jí přikázali, ať se nakrmí, cítila se, jakoby byla zvíře, ovládané jen těmi nejnižšími pudy. Většina upírů to tak měla. Z těch mladých všichni. A ti staří...cítili se tak mocní; na vrcholu potravního řetězce. Už tehdy, když jí bylo šestnáct a Seth se jí pokoušel zlomit, si slíbila, přísahala si, že ona taková nebude. Nikdy. A dokázala to. Ví, že na světě nejspíš neexistuje žádný upír, který by sebeovládání vybrousil do téhle diamantové tvrdosti. A taky ví, že všichni jejího druhu to považují za slabost. Za ubohý pokus předstírat, že je člověk; že v ní je dost lidskosti. A to je v jejich kruzích ta největší slabost...Když uvolní sevření kolem jejího krku, zhluboka, roztřeseně se nadechne, ačkoliv rozhodně nepociťovala nijak vážný nedostatek kyslíku. Na okamžik zavře oči, potřebuje se trochu vzpamatovat, protože víc než kdy dřív má pocit, že by ji to mohlo spálit víc, než by snesla. Pomalu se narovná, trochu povolí napjaté svaly na ramenou a zádech a přesně v ten okamžik se jí jeho horká, rozpálená kůže přitiskne k zádům, spolu s okrajem tetování. Vyšlehnutí magie, které poutem projede ji donutí zalapat po dechu a prudce otevře oči. Ten zlomek vteřiny zafunguje jako to nejsilnější Legillimens a ona teď rozhodně nemá dost sil na to, aby ho dokázala účině zablokovat. Je to okamžik kratší než mrknutí oka a přesto stačí k tomu, aby několik obrazů z jejích vzpomínek zazářilo ostře a zřetelně, jako výřez z filmu a kvůli tomu, co tomuhle předcházelo, jsou to vzpomínky právě na první roky jejího nesmrtelného života, na její boj s ovládnutím touhy po krvi, na její boj se Sethem a udržení si dostatku příčetnosti, aby dokázala utéct. To všechno zmizí tak rychle, že by se dalo pochybovat o tom, jestli se to opravdu stalo, k tomu ale nedostane příležitost, protože i na Jadea je vzepětí tohodle množství magie v tenhle moment příliš a tak udělá přesně to, co udělala poprvé, když se to stalo, tehdy v jeho kanceláři, na jeho stole. Nezkouší s tím bojovat a prostě to přijme, ani neví, jak se to stalo a najednou leží v přikrývkách a ona si ho přitáhne k sobě ve stejné chvíli, kdy do ní vklouzne až na dno. Prohne se pod ním do oblouku a vyjde mu vstříc, nakolik to je jen možné. Obtočí mu nohy kolem boků, přitáhne si ho ještě blíž a když si ji začne brát, ze rtů jí splyne rozkoší prostoupené zasténání a magie kolem nich je tak těžká, syrová a nabitá statickou elektřinou, že by mohla mít potenciál zničit půlku tohodle města...+

[Jade]

It's too much, really. Cítí se zároveň naprosto out of control a nepoopsatelně powerful. Už nedokáže rozlišit a pojmenovat jednotlivý pocity, kde začíná rozkoš a kde se vyplavuje jeho magie. Vířící vlny vjemů se přes něj přelévají a zase odplouvají, aniž by je mohl jakkoliv zaznamenat nebo ovlivnit, zostřené téměř na bolestivě intenzivní hranu. Děsivě pádící tep jeho srdce, vzdechy slasti splývající z jejích rtů, nebo je možná slyší jen skrz ten magickej most? Kapka krve, která mu zapomenutá steče po zápěstí a na rozpálený kůži lechtá a chladí. Těsná horkost jejího těla, která ho svírá tím dokonale vzrušujícím způsobem. Jednou rukou svírá její zápěstí a tiskne ho do matrace; pořád je kolem něj ovázaný zbytek jeho pásku, co ji poutá k ulomenýmu sloupku od postele. Bere si ji rychle, tvrdě, s frustrující jistotou, že to není dost blízko, dost hluboko, dost intenzivně. Balancuje na okraji a neexistuje nic, co by ho v tu chvíli dokázalo zastavit. Tahle všepohlcující, nekonečná bouře, která ho hrozí vyrvat z vlastního těla, mu není úplně neznámá z magickejch experimentů s vlastními hranicemi, ale tenhle koktejl vjemů je jako droga, jako peak intenzivního tripu. Pevně jí sevře boky, zatímco se do ní dobývá ve skoro zoufale naléhavým rytmu, jeho nehty se jí zatínají do kůže až na krev. Frustrovaně zasténá, cítí, že uvolnění z tohohle bouřlivýho napětí už je na dosah. Tolik magie, kolem nich, v nich, v těch elektrizujících výbojích mezi jejich těly, není jen smyslný proplétání jeho a její moci, ale cosi nesmírně mocnýho a neznámýho, novýho a lákavýho. Kdyby po ní sáhnul, ovládl ji... potenciál tý myšlenky ho na zlomek vteřiny pohltí a hned zase odpluje. Když ucítí první stahy jejího klína, rozezná v jejích očích odlesk totožnýho propadu do proudu tý temnoty, která je obklopuje, a odevzdá poslední zbytky vlády sám nad sebou tý neodolatelný síle, která ho naprosto prostoupí. He could fuck her like this for a million delicious years, until his body gave out completely. Je to jako nukleární výbuch v jeho hlavě, nebo možná i mimo ni. Fyzickej orgasmus je možná skoro až sekundární, jeho boky ještě několikrát divoce, instinktivně přirazí k jejím, dokud ze sebe nedostane naprosto všechno, a pak ještě párkrát ze setrvačnosti, jak jeho tělo zachytává poslední nitky slasti pro ně oba. Na pár slastnejch vteřin necítí naprosto nic, jako by se zastavil i samotnej čas, a nechal je zavěšený v prázdnotě. Pak se jeho vědomí jako lusknutím prstů vrátí a vrhne ho zpátky do reality. Okamžitě ho zahltí tisíc vjemů a myšlenek. Vír magie je ale pryč, cítí jeho absenci skoro bolestivě, ale uvolněná kapacita dovolí jeho instinktům sáhnout k zažitýmu protokolu. Breath in, and out. Control this. Oči má pořád pevně zavřený, ale už se mu daří oddělit jednotlivý pocity. Doznívající pulzování jejího klína. Vůně jeijch smísenýho potu, horkost jejího ramene, kde se tříští jeho zrychlenej dech. Teď když už ho nedrží proudící magie, svaly se mu třesou vyčerpáním, takže než ji zalehne úplně, přinutí se pohnout, vyklouznout z ní a praštit sebou vedle. Konečně otevře oči a sezná, že ten chladivej pocit na kůži není jenom náhlá absence magie, ale taky absence půlky zdi. Uhm. Předloktím si zakryje oči, momentálně nemá kapacitu zjišťovat další škody. Víc než cokoliv jinýho by uvítal cigaretu, ale naprosto netuší, kde skončily jeho kalhoty, a než znovu použije svoji magii, hodlá si ji velmi důkladně mentálně zkontrolovat. Za chvilku+ Fuck. +zamumlá, a i když si neuvědomuje, že by křičel, hlas má pěkně ochraptělej+

[Rebecca Altamirano]

+Má pocit, že celé její tělo, celá její bytost se skládá jen z magie a nervových zakončení, která jsou schopná vnímat pouze spalující rozkoš. Orgasmus, který ji o pár vteřin později zaplaví jako přílivová vlna, ji téměř připraví i o vědomí. Oslnivé světlo blesků jí na chvíli přijde nějak moc blízko, ale v tenhle moment nemá kapacitu se tím jakkoliv zabývat. Snaží se prostě jen soustředit na to, aby ovládla prudce bušící srdce a sklidnila dech. Jadea stále ostře vnímá a když klesne vedle ní, další zachvění jí projede tělem a ten pocit jí ze rtů vyloudí tlumené zapředení. Donutí se otevřít ztěžklá víčka a ve stejné chvíli na kůži ucítí závan chladnějšího vzduchu. Pootočí hlaví a když uvidí zhroucenou zeď, radši oči znovu zavře. Jen zadoufá, že nezpůsobili blackout půlce Dallasu. Pak to ale Jade tak trefně shrne jedním slovem a ona si nedokáže pomoct a začne se tiše smát+ Jo, myslím, že to je docela trefný. +konstatuje pobaveně, sedne si a rozhlédne se. Od části budovy, kde je recepce slyší počínající rozruch a z trosek kolem si přivolá oblečení+ Mám dojem, že nás zas čeká nějaká ta úprava paměti. +zadívá se na něj a rty jí zvlní pobavený úšklebek, když se významně rozhlédne kolem+ A taky drobný rekonstrukční práce...+dodá a koutek jí trochu cukne; je možné, že trpí akutním předávkováním dopaminem a náladu by jí teď nejspíš nedokázalo zkazit vůbec nic. Natož přibližující se hlasy zaměstanců, kteří jdou očividně zjistit, jestli přes ně právě vážně prošlo tornádo:D+