The world is my playground

[Jade]

+koutek rtů mu pomalu vyjede výš, když hodí blinkr na sjezdu; upírka je zjevně all in. Vychutná si ten pocit očekávání, kterej mu sklouzne až do slabin, a jeho prsty dají souhlas najevo polaskáním v jejím klíně+ Potřebuješ dodat odvahu? +poznamená pobaveně, než zmizí v budově recepce, ale když se o pár minut později vrátí, flašku bourbonu nese s sebou, stejně jako klíč od pokoje v prvním patře úplně na konci chodby. Nechá ji vejít dovnitř jako první, a když za nimi zavře dveře, otočí klíčem v zámku. Smysly se mu vyostřují očekáváním nastávajícího vzrušení, a ten zvuk cvaknutí západky je jako finální, definitivní akord k první větě. Očima jí sklouzne ke rtům, na linii krku a přes obliny pod tričkem. Ta známá horkost v jeho pohledu je těžká intenzitou plný pozornosti, kterou na ní upírá, a která v sobě nese neskrývanej příslib věcí budoucích. Láhev odloží na stůl, načež se k ní připojí jeho zbraně, jedna po druhý, metodicky a pomalu, aniž by z ní spustil oči. Tahle nevyslovená dohoda o důvěře je už tak neodmyslitelná součást předehry, že nikam nespěchá, odkládá kousek za kouskem, getting ready for you. Sundá si bundu a přehodí ji přes židli a hned po ní i naprosto promočený triko, který se mu už tak lepí na kůži. Jeho tělo je pořád stejně pečlivě vybroušená zbraň, smrtící napětí v zavlnění každýho štíhlýho svalu pod kůží, perfektní jistota v každým pohybu zrozená z precizního sebeovládání. Na rameni má novou jizvu, lehce vystouplou a téměř zahojenou; pravou stranu žeber pokrývá mizící zelenožlutá modřina. Kapky vody mu pomalu stékají z konečků vlasů po těle, přes tetování na prsním svalu, které jako by lehce žhnulo, možná díky její přítomnosti, možná kvůli emočnímu napětí jich obou, a kloužou po jeho trupu dolů k lemu kalhot, který mu sedí na bocích. Sleduje ji, jak se na něj dívá, s úšklebkem, kterej naznačuje, že moc dobře ví, co se jí honí hlavou. Na okamžik přeruší oční kontakt, aby jim nalil do dvou sklenic na dva prsty zlatý tekutiny; zjevně to není nejkvalitnější značka na světě, ale ta hrubá chuť k celý situaci stejně tak nějak sedí víc. Otočí se k ní, v každý dlani jednu sklenici, a oči se mu zalesknou výzvou+
Come to me, little vamp.

[Rebecca Altamirano]

+na tu poznámku o odvaze zvedne lehce obočí+ I kdybych to náhodou potřebovala, tak zrovna alkohol mi fakt nepomůže. +ušklíbne se trochu; zatímco je na recepci, zamkne motorku a než se vrátí, opře se tam někde o zeď, ať je aspoň trochu pod střechou. Krátce se rozhlédne po okolí, spíš jen tak ze zvyku a pak na chvíli vzhlédne k nebi, které stále vytrvale chrlí proudy vody a nebe každých pár minut rozčísne blesk. Na okamžik jí přijde trochu surrálný, jak se z náhodný zastávky v cizím městě, dostala sem, ale osud má občas zvrácený smysl pro humor. Zvlášť co se jí týče. Když se vrátí, odlepí se od zdi a zamíří za ním, vejde do pokoje a cvaknutí zámku, jakoby metaforicky otvíralo jiný dveře; dveře na místo, na který spolu už vstoupili tolikrát, že to už dávno přestala počítat. Dávno přestala i přemýšlet nad tím, jak moc se ona sama změnila. Změnil se i on, je si jistá, že si to uvědomuje stejně jako ona, ale nahlas by to nejspíš neřekla. Dívá se na něj, zatímco pomalu odkládá své zbraně, pak bundu a nakonec i tričko. Nepohne se, když klouže pohledem po jeho těle, všímá si každé drobné změny, neujde jí nová jizva ani modřina a na okamžik jí bleskne hlavou otázka, kdo za ně může a hned vzápětí, jak dotyčný dopadl a že by u toho docela ráda byla. Trochu déle ulpí pohledem na tetování a docela by ji zajímalo, jestli už někdy třeba nelitoval, že si ho nechal udělat. Když se od ní odvrátí, aby jim nalil, naplno si vychutná i tenhle pohled, než se k ní otočí zase zpátky. Nechá se chytit jeho očima a stejně jako on, pomalu odloží nejdřív bundu, pak i svůj Five-seveN a nakonec pouzdro s dýkou, kterou před ani ne hodinou ukončila Dannyho bídný život. Jiné zbraně u sebe tentokrát nemá. Teprve potom udělá těch pár kroků k němu a aniž by uhnula pohledem, vezme si jednu skleničku. Když je tak blízko, musí trochu zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí; cítí teplo, které z něj vyzařuje, o to víc, že ona má na sobě stále promočené tričko a vlasy se jí lepí k zádům v těžkých pramenech.+ Tak na náhodná setkání...+zvedne svou sklenku a oči jí trochu blýsknou pobavením, ačkoliv on v nich už může snadno rozeznat ten pomalu se rozhořívající oheň, který není nepodobný tomu jeho.+

[Jade]

+dívá se na ni stejně bezostyšně, jako ona předtím na něj, a horkost v jeho očích nabývá na intenzitě, i když pořád zvolna, kontrolovaně+ Věříš na náhody? +zvedne skepticky obočí, napůl podvědomě přičichne ke svojí sklenici a napije se, sval v čelisti se mu lehce zavlní, protože to vážně není moc kvalitní bourbon, a cestou dolů pálí jako kyselina. Jazykem bezmyšlenkovitě setře kapku z koutku rtů; očima zatím klouže po jejím "Miss Mokrý tričko" outfitu, který lne k její kůži tak těsně, že neponechává moc představivosti, včetně obrysu její podprsenky a skutečnosti, že její pod tričkem zima. Přejede pohledem na její krk, a přestože teď je její kůže hladká a neporušená, vzpomínky mu okamžitě úslužně nabídnou obraz pásku tvrdě zarytýho do jejího hrdla. Položí ten vizuál na misku svých mentálních vah a zváží ho v sobě, ohmatá hranice svýho sebeovládání, jako kdyby palcem zkoušel ostří nože. Jeho oči se vrátí k těm jejím v nevyslovený výzvě, která je zároveň varování, Nebojíš se, že to tentokrát nerozchodíš? Odpověď je vzhledem k tomu, že se tam s ním nechala dobrovolně zamknout, poměrně zjevná, což ho stejnou měrou přitahuje a rozčiluje a napůl to v něm vyvolává iracionální potřebu jí dokázat, že by jí mohl ublížit víc, než by snesla. Myšlenka na to, že tyhle malý seance jsou možná víc o jeho vnitřním zápase se sebou samým, mu prolítne hlavou a zmizí dřív, než jí kapka vody steče po hrdle mezi klíční kosti a do žlábku mezi ňadry. Natáhne ruku a sleduje její cestu špičkou prstu, až k výstřihu trička, a pak zpátky nahoru, k jejímu hrdlu, stvořenýmu tak akorát pro to, aby ho jeho dlaň obemkla a jeho prsty se usadily na citlivý kůži pod její čelistí. Možná proto, aby sám sobě dokázal, že může, možná aby zjistil, jestli v jejích očích uvidí problesknout strach. Možná chce vyzkoušet, jestli by ho ta představa lákala, nebo znechutila. Drží si ji tak, aby se na něj musela dívat, a oči mu potemní, když se zaměří na její rty, jako by se jich už dotýkal, v jeho pohledu se odráží všechny věci, který by je mohl přimět udělat. Koutek rtů mu vystoupá o něco výš. Cinknutí skla o dřevo, když položí skleničku vedle sebe, je jediný varování, než si ji zaháknutím prstů za poutka na kalhotách prudce přitáhne k sobě, čímž přirazí její tělo ke svýmu, bleskově je otočí, takže se teď zadkem na hraně stolu octne ona, a políbí ji, bez ptaní a bez skrupulí. Jeho boky ji přitisknou k desce stolu, a vzápětí jí nespokojeně zavrčí do rtů, když ho její tričko nepříjemně zastudí na holý hrudi+ Ruce nahoru. +protáhne tónem, kterej nepřipouští námitky, a plynule jí ho přetáhne přes hlavu+

[Rebecca Altamirano]

Až dodnes jsem nevěřila...+zavrtí zvolna hlavou+ ...ale co jinýho tohle může být, než náhoda? +upije ze své skleničky a odloží ji vedle sebe na stůl. Pozoruje ho upřeně, ale i přes nepřehlédnutelný žár v jejích očích je v tom pohledu i určitá ostražitost, která už dřív nebyla tak patrná. Když jeho oči sjedou na její krk, má pocit, jakoby znovu zřetelně cítila tvrdost pásku zarytého do kůže a vybavit si ten okamžik, kdy si uvědomila, že ho nemůže pustit, jí nedá žádnou práci. A když se tak dívá do jeho očí, je si jistá, že není jediná, kdo si to velice živě pamatuje. Po tom posledním excesu u ní v Guns, po tom, co mu zase jednou zachránila život, jen pár hodin po tom, co on ten její skoro ukončil, měla dost času, aby došla k závěru, že by měla přibrzdit. A tak pokaždé, když už měla mobil v ruce a rozepsanou zprávu, místo odeslání se sebrala a jela to vyřešit do Screamu. Respektive, dovolila Davidovi, aby to vyřešil. A stačilo to. Jenže jak se přesvědčila dnes, veškerý její pečlivě budovaný odstup a ochranný bariéry jsou k ničemu v okamžiku, kde se ocitnou v jedný místnosti. Ta skutečnost v ní poprvé, po opravdu dlouhé době, probudí vztek, který se jí prožene tělem a na chvíli se jí zřetelně odrazí v očích, zatímco se na něj dívá. Vztek na něj, za to, že i po takové době na ni pořád takhle působí, ale hlavně na sebe, že se tomu nedokáže, ale hlavně nechce vzepřít, což je ještě horší. Bez hnutí se mu dívá do očí, zatímco zvedne ruku a zlehka sjede prstem po mokré kůži k okraji trička a pak se plynule vráti, aby jí sevřel prsty krk. Trochu se pod tím dotykem napne, v dlani může cítit, jak ztěžka polkne a pod prsty její zrychlený tep. Ale když si v polibku podmaní její rty, vyjde mu vstříc, stejně jako vždycky, s vášní a tím věčným podtónem vzdoru a boje o nadvládu. Rukama mu vyjede po bocích a nehty sjede po zádech dolů až k okraji kalhot. Když přijde první rozkaz téhle noci, otálí s jeho vyplněním o dost déle, než si už za všechna ta jejich společná setkání zvykl; dívá se mu do očí, jakoby zkoušela zjistit, jak dobře na tom se sebeovládáním je tentokrát.+ Dnes žádné stříbro. +řekne pak najednou a není to prosba ani žádost. Uvědomuje si, že je to úplně poprvé, co nastavila nějaké omezení a je si jistá, že se to neobejde bez úšklebků, ale to nejspíš nějak přežije. Až potom zvedne ruce, nechá si svléknout tričko a hned na to se rukama vrátí na jeho horkou kůži, prsty zlehka přejede obrysy několika jizev, které si už pomatuje a současně si teď jeho rty nárokuje jako první ona; krátce, ale poměrně důrazně ho kousne do spodního rtu, aby hned vzápětí to místo polaskala jazykem a tiše mu zavrní do rtů+

[Jade]

+neunikne mu ani vteřina jejího vnitřního boje, a svým způsobem je to uklidňující. Měla by váhat, jestli se mu poddá naprosto a bezvýhradně. Vidí ji překonávat osten zuřivosti nad tím, že ho pořád chce; na světě je jen pár věcí stejně opojných, jako tohle. Líbá ji tvrdě, dychtivě, ale pořád kontrolovaně. Když vysloví svoji první podmínku vůbec, oči se mu varovně zalesknou. Palcem přejede to místo, kde jí pod kůži prudce uhání tep. Dává to smysl, samozřejmě. Ze všech věcí, co ho kdy nechala udělat, bylo stříbro vždycky ta nejvíc nebezpečná, ta, kterou se nejvíc odhalila a odevzdala jeho vůli. A svým způsobem je tohle ještě zranitelnější, říct to nahlas. To, o čem doteď nikdy nemluvili. V krátkým momentu jistoty najednou ví naprosto přesně, že v jejích očích strach vidět nechce; strach ze sebe samý, z vlastní reakce na to, co s ní dělá, ale ne strach z něj. Ne v týhle situaci. V sevřený čelisti se mu pohne sval, a pak se nakloní a sjede jí rty na krk pod uchem+ Nepotřebuju stříbro, abych tě přiměl křičet. +protáhne tiše, jeho hlas sklouzne do tý nižší, zastřený polohy, která prozrazuje, že i on cítí neodvratnou vzrušivost okamžiku, elektrizující napětí v těch pár centimetrech mezi nima. Je to asi nejblíž verbálnímu souhlasu, co se kdy dostane, ale deal to zpečetí stejně efektivně. Zasykne jí do rtů, když ho kousne, chytne ji pod stehny a vysadí ji na stůl, díky čemuž se octne o něco výš a on se nemusí tolik sklánět. Zatím jí nebrání se ho dotýkat, v hořících očím se mu leskne pobavení nad její horlivostí, jak urputně si vychutnává možnost zkoumat jeho kůži. Stačí mu myšlenka a magie ji zbaví kalhot i kalhotek, takže když jí plynule roztáhne kolena od sebe a vstoupí mezi ně, jeho prstům nic nebrání otřít se letmo o její klín, zjistit, jak moc ho chce+ O moc lepší. +poznamená, očima sklouzne po jejím těle, jak tam tak sedí nahá a otevřená jeho zkoumavýmu pohledu a dotekům, načež jí dlaněmi vyjede po stehnech na boky, a sklouzne dozadu na zadek, za který si ji přitáhne na kraj desky stolu, a natiskne ji těsně k sobě, kůži na kůži, aby mohla cítit rostoucí bouli v jeho kalhotách+ Řekni mi, co chceš. +zašeptá jí jeho hlas svůdně do kůže, je to ten podtón, který nepřikazuje, ale vábí, láká do pasti, do který se sama chce chytit, zatímco jeho zuby lehce sevřou to citlivý místo na jejím krku. Teď, když víme, co nechceš, dodá nevysloveně+

[Rebecca Altamirano]

+Během těch okamžiků, kdy vysloví svou podmínku, z něj nespouští oči; neujde jí ten varovný záblesk v jeho očích, ale nepohne se, jen se slabě zachvěje, když palcem pohladí pulzující místo na jejím krku.+ O tom nepochybuju...+vydechne a trochu zakloní hlavu, když dohodu pro dnešní noc potvrdí. Je to vlastně zvláštní, že jí k tomu stačí jen jeho slovo, ale je to tak. Věří mu, že tuhle dohodu neporuší, ačkoliv si je jistá, že stříbro u sebe má. Cítí ho z něj naprosto zřetelně. Zachvěje se, když se o ni otře jeho magie, horká, intenzivní a tak známá a v tom krátkém okamžiku si uvědomí, že jí chyběla...chyběl jí ten pocit, když se po jeho magii natáhne její vlastní a vzduch kolem nich jakoby ztěžkl a zajiskřil statickou elektřinou. Tiše vzdychne, když se jen krátce dotkne jejího náhle odhaleného klína; když si ji přitáhne blíž, obejme ho nohama kolem pasu, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě a trochu se prohne v zádech a krátce zavlní boky proti němu. Jednou rukou se opře kousek za sebou, takže se trochu odtáhne, ale o to těsněji se k němu přitiskne klínem. Druhou rukou se natáhne a konečky prstů zlehka sjede od klíční kosti, nehtem jen letmo zavadí o bradavku a pokračuje přes modřinu, která mu pokrývá žebra, až skončí pohlazením mohutnějící erekce; celou dobu upřeně sleduje cestu svých prstů po jeho těle, až se nakonec vrátí k jeho očím. Protože tak jako jeho baví pokaždé slyšet říkat mu, co chce, stejně tak si ona užívá výraz v jeho očích, když mu to říká+ Už jsi to řekl sám...+zapřede tlumeně+ ...chci, abys mě přiměl křičet. Chci, abys mi vymazal z hlavy všechny myšlenky. Na všechno co bylo a co bude. +vydechne a znovu trochu zavlní boky proti němu+ Aby to, co je teď...bylo to jediný, na co dokážu myslet. Dokud trvá bouře...patřím ti...+s posledním slovem se znovu nakloní blíž k němu a aniž by se mu přestala dívat do očí, zkousne si spodní ret bělostným špičákem, dokud drobná, ale poměrně hluboká ranka neuroní dvě temně rudé kapky krve, které vzápětí špičkou jazyka olízne+

[Jade]

+zvedne koutek rtů v úšklebku nad její neskrývanou hladovou touhou, nad tím, jak se její tělo rozezpívá slastí, která se hromadí v tuhnoucích špičkách jejích bradavek, v horkosti jejího klína, natisknutém proti jeho erekci, v živočišný nedočkavosti v jejích očích, když se ho dotýká. Líně vířící magii kolem nich nemůže vidět, ale cítí ji skoro hmatatelně, proplétá se s tou její ve smyslným tanci a ještě víc zrychluje jeho tep. Je to jako hlubokej nádech před skokem do vody, jako vzduch těžkej přicházející bouřkou. Vpíjí se očima do těch jejích, a čte v nich, že moc dobře ví, co svými slovy dělá, sestavuje je cíleně tak, jak ví, že to chce slyšet. Možná by měl začít pořádat kurzy How to train your vampire, a vydělat si na důchod. Lesson one: Spend ten years building insane sexual tension and try to kill her once or twice. Oči mu ztmavnou, jako by ta modrá v nich zintenzivněla a vtáhla ji hloubějc, jeho tep přeskočí a nabere na rychlosti a erekce mu v kalhotách ztvrdne na kámen. Cosi v jeho postoji se změní, jen nepatrně, sotva znatelně, cosi v jeho svalech ztuhne a napne se, jako když se predátor chystá vyrazit za kořistí. Očima sklouzne na její rty, na jazyku téměř cítí chuť její krve a jestli v jeho pohledu doteď hořel oheň, teď je pohltí všestravující požár. Když jsou takhle blízko, magicky-mentální pouto mezi nimi je podstatně silnější, a i tady jeho přítomnost potemní způsobem, kterej nahání husí kůži. Nakloní se k ní, tak blízko, že se jejich dech promísí+ Ani jsem to z tebe nemusel vypáčit. +protáhne pobaveně, hlubším a zastřenějším tónem, a pak špičkou jazyka přejede po jejím rtu, až k tý rance, kterou schválně podráždí, aby ukápla ještě pár kapek. Když se pak zmocní jejích rtů v dobyvačným polibku, ochutná její krev i na jejím jazyku, a přijme tak její nabídku: no holding back. Jeho prsty jí vyjedou po stehně a usadí se v jejím klíně+
Stýskalo se ti, hm? +zavrčí jí do rtů tiše, sjede přes její čelist a lehce ji sevře zuby, zatímco dvěma prsty vklouzne do ní, bez varování, bere si, co mu dala, a palcem zakrouží kolem klitorisu+ Chybělo ti se mi odevzdat? +protáhne do kůže na jejím krku, a hned vzápětí ji potrestá kousnutím následovaným polaskáním jazykem+ Úplně mokrá sotva se tě dotknu. +vydechne horce nad její klíční kost; jeho rty zbarvený trochou její krve nechávají stopy na její bledý kůži a jeho prsty v ní kloužou v nemilosrdně dráždivým tempu. Venku se zableskne a světlo se na okamžik odrazí od hladový temnoty v jeho očích; sevře její bok pevněji a přidržuje ji tak na místě, zatímco útočí na to citlivý místo v ní a palcem se soustředí na to citlivý místo venku. Laská ji v neúprosně se stupňujících vlnách, čte v jejích reakcích a v jejích očích, kdy se dostane na tu hranici, už skoro na vrcholu, a pak zpomalí, rty zvlněných v až krutým úsměvu. Pomalu z ní prsty vytáhne, a dotkne se jimi jejích rtů, dokud je nepootevře a sama neochutná+ Takhle moc to chceš. +protáhne, a odtáhne se, aby si mohl pohled na ni, vzrušenou na maximum, vychutnat v plný kráse. Pak lehce nakloní hlavu na stranu, a sklouzne rukou k pásku svejch kalhot+ Na kolena. +řekne, aniž by spustil oči z jejích+

[Rebecca Altamirano]

+Nad poznámkou o tom, že to z ní ani nemusel páčit se jen pousměje. Co se jí týče, nejsou to jen slova, o kterých ví, že je chce slyšet. Je to prostě přesně to, co chce a ví, že on jí to může dát. A to, jak mu oči potemní a tep zrychlí...no, to se ani jí nejspíš nikdy neomrzí. Má pocit, jakoby dnes všechno vnímala ostřeji. Netuší, jestli je to dobou, která od jejich poslední seance uplynula, případně tím, že pouto vytvořené díky tetování plně rozvinulo a ustálilo svůj potenciál; s největší pravděpodobností to je kombinace obou faktorů, v každém případě ale intenzivně vnímá každou změnu; v jeho očích, které hoří tím známým ohněm, v napnutí svalů, ztuhnutí čelisti. Zachvěje se, když jazykem přejede přes poraněný ret a vzápětí si je podmaní dobavačným, tvrdým polibkem s příchutí její krve. Jednou rukou se pořád opírá trochu za sebou, zatímco druhou mu vklouzne prsty do vlasů na zátylku a ještě polibek prohloubí, téměř současně s tím, jak jeho prsty vklouznou do jejího těla. Zasténá mu přímo do rtů a zakloní hlavu, odhalí hladkou linii hrdla a nedokáže zabránit tomu, aby boky nevlnila proti tlaku jeho prstů, v podvědomé snaze dostat ještě víc. Vnímá jeho slova, ale nedokáže se soustředit dost na to, aby něco řekla, protože veškerou její pozornosti si krade to, co dělá s jejím tělem; pokaždé když už cítí orgasmus jako přílivovou vlnu řítící se vpřed, zpomalí a nechá ji zase trochu opadnout, udržuje ji těsně na té hranici, o které ví, že by ji dokázala nejspíš dohnat k šílenství, pokud by to trvalo příliš dlouho. Když z ní pak prsty vytáhne, ze rtů jí splyne něco mezi zasténáním a frustrovaným zavrčením. Nechá se chytit jeho poheldem a olízne špičky jeho prstů, krátce je vtáhne do úst a zlehka po nich přejede zuby. Pozoruje ho očima planoucíma tím zlatavým ohněm, jak se o něco odtáhne a pod intenzitou jeho pohledu se znatelně zachvěje, jakoby jí po kůži přejel led současně s ohněm. Ovšem příkaz, který přijde vzápětí rozhodně nečekala. Nikdy, ani v těch nejdivočejších snech by ji nenapadlo, že jí tohle někdy dovolí. Ještě po několik úderů srdce se na něj dívá, jakoby si nebyla jistá, že slyšela dobře, dokud nesjede rukou ke svému pásku. Pomalu se narovná, postaví se na zem a aniž by spustila pohled z jeho očí, plynule před ním klesne na kolena. Až v ten moment zaměří pohled níž, přímo před sebe a nedokáže odolat pokušení, aby nenatáhla ruku a prsty zlehka nepřejela po jeho břišních svalech, až dolů, k okraji kalhot a jeho erekci, jen pár centimetrů od její tváře. Poněkud roztřeseně se nadechne a pomalu vydechne, jakoby se snažila získat zpátky o něco víc sebekontroly a pak znovu vzhlédne k jeho tváři a zadívá se mu do očí. Má pocit, jakoby někdo z pokoje odsál většinu kyslíku a prostor kolem nich byl naplněný jen magií jich obou, která se kolem nich ovíjela a laskala jejich rozpálená těla jako něco živého a elektrizujícím napětím a touhou tak syrovou, až ji to samotnou trochu děsilo. Ale necouvla by ani kdyby na tom závisel její život...Na to už bylo dávno pozdě...+

[Jade]

+Je to extrémně špatnej nápad. Spektakulárně špatnej. Nejspíš za tím stojí výživnej koktejl rozdychtěný magie na jeho citlivý kůži, vlastního intenzivního vzrušení a mentálního pouta, který k němu propouští její neředěnou divokou touhu. Tohle není ideální způsob, jak upevnit vlastní sebekontrolu, tím spíš ne teď, ne v tuhle chvíli, kdy balancujou na hodně křehký hraně toho, co se mezi nimi stalo posledně. Ne když si oba dva nedávno dokázali, že jim sebeovládání občas trošku uklouzne. Jenže pak uvidí její reakci. A i kdyby ji neměl přímo před očima, zaplaví ho jako vlna skrz spojení v tetování; šok, překvapení, touha. Čte v jejích pohybech a rytmu jejího dechu, jak moc je v ten moment na rozsypání a to je... víc než opojný. Část z toho intoxikujícího pocitu je možná její; díky poutu je těžší rozeznat, který vjemy patří jemu, a který jí. Přiměje se dýchat pravidelně, nakrmit vzbouřenou krev kyslíkem, srovnat si myšlenky, nenechat se zhypnotizovat jejíma očima. Když pro něj poklekne, šlacha na krku mu na okamžik vystoupí výraznějc a ohryzek poskočí v polknutí; ještě ji může zastavit, svázat jí ruce páskem a ohnout ji přes stůl. Místo toho přimhouří oči a líně, vyzývavě se pousměje+ Unzip me. +protáhne a pozvedne levý obočí. Ruce mu volně visí podél boků, ale jeho postoj se nedá splést s klidem, na to mu každej sval příliš hraje precizně kontrolovaným napětím, jeho dech má až moc pravidelnej rytmus. Nespustí oči z jejích prstů, když mu rozepne pásek, knoflík u kalhot, zip poklopce; když je stáhne o pár čísel níž. Rty má pevně sevřený, aby z nich neuteklo zasténání, když vyprostí jeho erekci ven, a náhle prudce natáhne ruku a pevně ji vplete do jejích vlasů v týlu, drží ji tak pevně na místě, aby se nemohla přiblížit tváří k jeho klínu, ještě ne. Palcem druhé ruky jí přejede po rtech, mezi rty, a dotkne se jednoho ostrého špičáku. Přes veškerý žhnoucí peklo v jeho očích v nich může číst jasnou nevyslovenou hrozbu, Kousni a vlastnoručně ti vytrhám všechny zuby a pověsím ti je kolem krku. Dotek jejích prstů na jeho citlivý sametový kůži křičí v popředí jeho mysli a dá se jenom stěží kompartmentalizovat, ale nepovolí, dokud v jejím pohledu nenajde to, co hledá. Teprve pak lehce zatlačí rukou v jejích vlasech směrem k sobě. pevně sevře čelisti, protože cítit její dech takhle blízko je k zešílení lákavý. Napůl nechce nic víc než natlačit se jí mezi rty a ošukat jí pusu a hrdlo, napůl vnímá, že nejrozumnější by bylo ji odtáhnout za vlasy a kurva vypadnout, dokud mu myšlenky ještě běží linerárně a v souvětích. Jeho zvědavá, analytická část touží zjistit, kolik sám snese, a kde přesně se jeho vůle zlomí, a ta úplně obyčejná chlapská stránka si prostě touží vyprázdnit koule. Očima hypnotizuje každej její pohyb, a sevření v jejích vlasech zůstává pořád stejně pevný, kdyby snad oba dva potřebovali připomenout, kdo má kontrolu+ Lick... +přikáže tiše+

[Rebecca Altamirano]

+k tomu, aby postřehla ten krátký, ale poměrně intenzivní boj, který svedl sám se sebou, aby všechno to vzrušení, adrenalin, magii a chtíč, dostal trochu pod kontrolu, by spojení skrz tetování ani nepotřebovala. Stačilo jen dívat se mu do očí, z téhle nanejvýš podřízené pozice. Neuhne očima ani ve chvíli, kdy zvedne ruce, aby splnila příkaz; bříšky prstů jen zlehka přejde přes napnuté břišní svaly, než obratně rozepne kalhoty, stáhne je níž a vysvobodí tak jeho erekci z toho nepohodlně těsnýho místa. Teprve teď přeruší jejich oční kontakt a zadívá se přímo před sebe; nemá ale čas prohlížet si ho dlouho, protože vzápětí jí zaboří ruku do vlasů a pevně, až boelstivě, je v týle sevře. Když se mu teď dívá do očí, opravdu není potřeba, aby cokoliv říkal. Ani ona nic neřekne. Jen opětuje jeho pohled a když se dotkne špičáku, krátce se tam setká se špičkou jejího jazyka. Přes rty jí přeběhne prchavý úsměv a zlatavě planoucí oči nepatrně potemní. No, I'm not the one who brings the pain. I v okamžiku, kdy ji zatlačí blíž k sobě, ještě úplně nevěří, že jí to opravdu dovolí. Pomalu se nakloní blíž, takže než splní další příkaz, ucítí její horký dech, který se otře o lesknoucí se špičku a vzápětí jazykem obkrouží kolem, pak trochu zatlačí na spodní straně a krátce podráždí uzdičku a plynule sjede po celé délce dolů a zase zpět. Tlak jeho prstů v jejích vlasech nepolevuje, ale to jí rozhodně nezabrání, aby mu jednou rukou nevyjela po stehnu vzhůru a trochu zaťala nehty do napjaté kůže na zadní straně stehna; je to trochu jako protipól toho, jak jí svírá vlasy. Postupně jazykem prozkoumá snad každý milimetr, jakoby si mapovala každou, i tu nejmenší žilku, občas mu na citlivé kůži zavibruje její zavrnění, které prozrazuje, že si to rozhodně taky užívá. Vzduch kolem je stále naplněný jejich magií, která to celé ještě zintenzivňuje až má občas pocit, jakoby jí na těle cítila skoro fyzicky+