Obývací pokoj s barem

[Byron]

Ale to víš, že jo. Já ti budu pomáhat. +obejme ji ještě víc+ Máš mě a holky a všichni tě máme moc rádi. Opravdu.

[Victoria]

+stulí se do klubíčka v jeho náruči, a děsně pevně zavře oči, aby zmizelo všecko, co nevoní jako on, a chvíli tak leží, možná pět minut, možná dvacet let+ nezlobíš se? +zamumlá pak+

[Byron]

+tulí se k ní a hladí ji po těle a vdechuje její vůni+ Jasně, že ne, kočko. +zašeptá+

[Victoria]

ty jseš báječnej. +pousměje se maličko, a schovává se na něj+ miluju tě, víš. +pošeptá mu+

[Byron]

A já miluju tebe. Úplně nade všechno v životě. +zašeptá+

[Victoria]

+usměje se, tak vděčně a pěkně, najde jeho rty a políbí ho, není to moc sexy, spíš trošku zoufalý a vlhký od slz, ale děsně moc z lásky+

[Byron]

+oplácí jí něžně polibky a tulí se k ní a je tam jen pro ni+ Nechceš kakao, lásko?

[Victoria]

+trošku se u něj domazluje a olíbává ho, měkce a pěkně+ to nechci, dík. +zasměje se, ale přijde jí to děsně pěkný+ promiň. +pohladí ho po hrudi, a přestane ho tak mačkat+ jak jste se tu měli s holkama?

[Byron]

Dobře, ale kdybys něco chtěla, tak řekni, jo? +uculí se na ni+ My sme se měli dobře, ráno jsme si hráli na klonový války a pak sme si dali pizzu. Ještě zbyla.

[Victoria]

tak já si pak trochu dám. +usměje se+ jo? a kdo byl klon? +zazubí se trošku, a snaží se trochu vrátit do normálu+ sophie tuhle přišla s brekem, že nechce, abys umřel. ukázalo se, že jí tvoje matka práskla, že bude vévodkyně nebo co, ale až umřeš. +protočí oči+