Black dagger brotherhood vs Lessers

[Rebecca Altamirano]

+přivře oči, když řekne, že je rád, že se bavila+ Vážně? Hmm...to je od tebe moc hezký. Taková vstřícnost a pochopení...+zavrní, ale v černých očích jí zablýskne. Zdá se, že má lepší sebekontrolu než čekala, i po takové době. Nevadí... Stoupne si na špičky a znovu ho políbí, dlouze, hluboce, divoce; pohrává si s jeho rty a pak ho bez varování kousne; vsaje poraněné místo do úst a ochutná tak jeho krev. Zasténá mu do rtů, ani Ona to nedokáže potlačit, protože jeho krev je stále stejně omamná, jak si pamatuje. Jak si obě pamatují a v tuhle chvíli jí dá pořádně zabrat, aby zůstala u velení a nevyšachovalo ji její lepší já.+ Mhmm, to jsem ráda. Ale teď si hraju já. A chci ti ublížit, víš? +zapřede mu do rtů a trochu se usměje+ Ano, řeknu ti to. Nebo spíš...ukážu...+usměje se šířeji a začne pomalu postupovat níž; olízne ranku pod klíční kostí, která už skoro nekrvácí; umisťuje další říznutí náhodně, různě dlouhá, ale všechna mělká, jen natolik aby krvácel, ale jsou to jen povrchové ranky, které se brzy zatáhnou. S každou další ale uvolňuje svou moc; magie se ovíjí kolem nich a i když sám nekouzlí, určitý druh magie v sobě má taky. Je to úplně jiné, než když svou magii spojila s magií jednoho čaroděje, ale o nic míň intenzivní. Netrvá to dlouho a klečí před ním na kolenou, erekci stále ještě vměstnanou do kalhot přesně před sebou. Odloží dýku vedle sebe a vyjede mu dlaněmi po stehnech až na boky a stáhne mu kalhoty dolů, aby ho konečně osvobodila. Nakloní se a otře se tváří o celou tu délku, jako kočka otírající se o ruku, která ji hladí. Vtiskne mu polibek na podbřišek a vzápětí do stejného místa kousne; a když jeho krev ochutná teď, propojí se její mysl s jeho; vlastně ne mysl, ale vzpomínky. Může vidět útržky různých vzpomínek a za tři roky jich není málo. Becca přivázaná u kříže ve tvaru X; zavěšená na háku ve stropu, tělo pokryté desítkami řezných ran a spálenin od stříbra, cestičky z krve jí stékají po těle v obrazcích, které téměř jakoby měly systém, význam a pod jejíma nohama vytvářejí malou louži. Oči má zakryté černým šátkem, ale přesto je její výraz rozpoznatelný a bolest mu nedominuje. Mnoho okamžiků kdy dávala, ale i brala. A pak krátký záblesk několika slov, vyrytých do bílé kůže podbřišku a vnitřní strany stehen: guilt a mine; fear a pain. Vize se rozplynou a zmizí stejně náhle, jako se objevily a přestože ukázaly dost, ani jednou nebylo vidět žádného muže...+ Vidíš? Opravdu neztrácela čas, že? +zapřede a vzhlédne k němu, stále klečíc před ním, dlaně na jeho stehnech a erekci přímo před sebou. Nepřestává se mu dívat do očí ani když se pomalu natáhne a olízne celou tu impozantní délku, tam a zase zpátky a pak jazykem polaská špičku.+

[Vishous]

Jo, to jsem celej já, balíček pochopení a vstřícnosti. +potvrdí jí se zatnutou čelistí a už teď ví, že to nepůjde dobrým směrem. Vlastně měl asi držet hubu. Taky za to vzápětí zaplatí. Zprvu to vypadá jako polibek, ale skončí s napuchlým natrženým rtem a když se pak na ni usměje, pár kapek krve z tama ještě unikne, než se rána zacelí.+ Ne, +řekne. Nechce to ani vědět ani vidět. Kurva. Je to chlap a dělá si na ni sakra nároky i po těch letech. Poslední co by chtěl, je vidět ji s někým jiným. S někým, kdo… Série říznutí způsobí, že se mu břicho zbarví do ruda a ví, že něco dělá. Vzduch kolem je hustší a je cítít krásnou orientální vůní. Vnímá to každou buňkou těla a taky uvnitř sebe, protože se to spojilo s jeho krví. Projde jím teplo od hlavy až do konečků prstů. Dech má hlubší a delší, na kratinkou chvíli má dojem, že se B. vrátila, ale je to jenom klamný pocit, když si před něj klekne. Mravenčení pod kůží, kde mu vyjede po stehnech nahoru. A ten pohled na ni… V kalhotech mu zaškube ještě dřív, než ho konečně vysvobodí. Ach Bohové… Zakloní hlavu a rychle se nadechne. Jo ženská vem si ho… No a pak to přijde. V hlavě se mu objeví všechny ty obrazy, kdy si B. a B. užívaly s někým jiným. Z hrudi mu unikne mohutné zavrčení a dětinsky by si chtěl zakrýt oči, jenomže ani to nejde. Jen zachrastí řetězy. Vidí B. jak jí po těle stékají potůčky krve. Jak je až na těch nejhlubších dnech odevzdání, přijímá bolest a rozkoš ve stejné míře. Tohle z hlavy už nikdy kurva nedostane.+ B.! +zařve, až se to rozlehne celým pokojem a tabulky v oknech se zatřepou.+ Jo, vidím. Vidím, že sis sakra užívala. +Myslí tím obě dvě, ale to je jedno. Je strašně nasranej. A to ponejvíc sám na sebe. Je sice hodně vstřícnej, ale to že žárlí a zabil by každýho s kým byla prostě nezmění. Erekce mu klesla, a docela hodně, jenomže když se k němu zas přiblíží, reaguje jak nějaký zatracený puberťák.+ Sakra B.! +trhne boky, a žíly na rukou mu vyskočí, jak mohutně zabere do řetězů.+

[Rebecca Altamirano]

+ví, že mu ubližuje a ne tím úplně dobrým způsobem, ale ještě větší radost má z toho, že ubližuje Bí. Ta se čím dál urputněji snaží vykopnout ji z řídícího můstku a ví, že dřív nebo později se jí to povede. Vždyť tady ani nechce být pořád. To není zdaleka taková zábava, jako objevit se úplně nečekaně a způsobit naprostou zkázu a chaos. Tiše se zasměje a ten zvuk mu zavibruje na citlivé kůžičce penisu. Jednou rukou ho svírá pevně u kořene, klečí před ním, ve zdánlivě naprosto submisivní pozici a přitom veškerou moc má ona. Ve svých rukách...a ústech. Velice se jí hodí, že ho její malá vizualizace poněkud schladila, protože tak ho může sevřít rty mnohem pohodlněji. Vtáhne ho do horké vlhkosti svých úst, saje ho, dráždí jazykem a nepřestává ho svírat pevně jednou rukou, občas přejede po celé délce, protože už ho nedokáže vzít do pusy celého. A celou dobu ho pozoruje skrz řasy, černé duhovky upřené do diamantových, dokud se ty jeho nezavřou, v předzvěsti přicházejícího orgasmu. Nepustí ho ani teď a vysaje ho do poslední kapky, sama mokrá a vzrušená a připravená nechat se ošukat do bezvědomí...na okamžik se v tom ztratí sama a to je ta chvíle, na kterou Bí čekala. Cítí jen jak padá do tmy, až tvrdě dopadne na podlahu té temné místnosti, která je jejím královstvím a i polovinou duše své “hostitelky”. Na chvilku jí to je líto, ještě si mohli užít spoustu zábavy, ale nevadí...příležitost zase dostane, dřív nebo později. Ve stejné chvíli, kdy její horší Já zmizí v temnotě svého “pokoje”, Beccyiny oči zezlátnou a vzápětí naberou obvyklou, tmavě hnědou barvu. Je štěstí, že už ho mezitím pustila ze sevření svých rtů, protože by mu mohla ublížit ještě víc, než doteď. Prudce oddechuje, jakoby ji honila smečka démonů přes půl pekla, na těle i na tváři se jí perlí pot a celá se chvěje, přestože tam není zima a ani není nahá. Letmo mávne rukou a řetězy zmizí a pak si vjede rukama do vlasů a sevře prameny v prstech, jakoby si je chtěla vyrvat; pořád klečí na zemi před ním, zdá se, že je úplně zticha, ale když by byl dost blízko, mohl by slyšet, jak neustále dokola šeptá jedno jediné slovo...+ Promiň,promiň,promiň...

[Vishous]

+Permanentěn škube za řetěz, takže jim to tam dělá pěknou akustickou kulisu. Už se rozhodne, že je prostě vyrve, když ho vezme celé do úst. Pro-bo-ha. Ustane v jakémkoliv pohybu, celý napnutý a visící na poutech, které se mu zařezávají do kůže. Měkkej nezůstane dlouho. Vlastně téměř okamžitě začne narůstat a Vishous zavře pevně oči. Jenomže za nimi vidí stále scény z toho fantastického movie, takže je zase otevře a... no netrvá to dlouho. S vyheknutím se jeho tělo rozhodne uvolnit, zatímco on uvnitř čeká, kdy bude moct. Jo teď. Opře se do toho, až omítka kolem kotev popraská, jenže v tu stejnou chvíli B. přijde k velitelskému můstku a propustí ho. Jenomže jak zabral, tak neudrží balanc a přepadne před ni. Opře se o ruce a začne se zvedat, slyší její prudký dech a taky jak neustále dokola opakuje ta samá slova. Zatne čelist, až hrozí že mu bude Manny muset udělat protézu, protože mu všechny zuby popraskají. Přiblíží se k ní, jako nebezpečný predátor, uchopí ji za vlasy a donutí zvrátit hlavu. Chvilku se na ni jen dívá a pak mu rty zvlní parchantský úsměv. Druhou rukou chytí lem jejích kalhot a naprosto barbarsky, necitlivě škubne, až jsou na cáry. Nekompromisně zamíří prsty přímo do jejího mokrého a zatraceně kurva tak připraveného těla.+ Ani, slovo, +zavrčí, než ji majetnicky, drtivě začne líbat. Jak je pořád krásně v té submisivní poloze, a on ji drží za vlasy, musí se trochu prohnout. Zároveň si mučitelsky pohrává tam dole. Když konečně B. zakňourá, má z toho vyloženě radost.+ Neumíš poslouchat. +kousne ji do rtu, bolestivě a krátce, až je celý nateklý a fialovoludý.+

[Rebecca Altamirano]

+uvědomuje si, že je blízko a přímo cítí tu potlačovanou, kontrolovanou agresi a vztek, který z něj sálá. A nemá mu to vůbec za zlý, sama se nedokáže přimět, aby se na něj podívala; vlastně odtud zbaběle neutekla jen proto, že není schopná se přemístit; tak moc je rozhozená. Jenže pak ji chytí za vlasy přinutí ji podívat se na něj, přímo do jeho očí a z toho, co tam vidí na okamžik pocítí bodnutí strachu; ublížila mu, ví to. A ví, že teď asi ublíží on jí, ale to je v pořádku. Zaslouží si to, za to, co provedla, i když to ona tak úplně nebyla. Na tom nezáleží. A kromě toho...chce to. Trhne sebou, když z ní serve kalhoty a prsty okamžitě zaútočí na její stále mokrý klín; podvědomě, téměř proti své vůli se prohne proti jeho prstům a když ji začne líbat zasténá přímo do jeho rtů. Nepřestává ji dráždit, pořád na té hranici, kdy už se skoro udělá, ale nejde to, není to zdaleka dost. Znovu zasténá, spíš je to vzlyknutí než sten a bolestí sykne, když ji kousne do rtu. Hruď se jí prudce zvedá a klesá, oči jí znovu zezlátly vzrušením a touhou a dívá se mu do očí, teď by nedokázala odvrátit pohled, ani kdyby chtěla.+ Ne. Neumím. +vydechne chraptivě a znovu pohne boky proti němu, pořád to ale nestačí, ani zdaleka ne...+

[Vishous]

+To, jakým způsobem si podmaňuje její rty, jí sežehne peřinky. Vůbec jí nechce ublížit na oplátku. Ach Nene. Ano, je vytočený a naštvaný, a jsou jen dvě možnosti jak tu agresi ze sebe dostat, ale rozhodně nemá v plánu jí ublížit, jako bad B. mu. Spíš jde o demonstraci. Že sice byl pryč, ale teď už je kurva zpátky a zvládne jí poskytnout to, co potřebuje, jak ona, tak druhá B. Zatlačí víc, na ten kouzelný bod v jejím těle, krade ji o každý sten a nádech, co jí unikne ze rtů. Ví, že to nestačí, ale on taky ještě neskončil. Taky to s dýkou umí. Ó ano, velmi dobře. Ocitne se mu v ruce ani neví jak, a nejprve jen špičkou přejede přes bradavku, přes oblouček na ploché bříško. Lehce přitlačí, ale kůži stále neporuší, drží čepel na plocho. A když už je napnutá jako struna a čeká že to přijde, dech má trhaný a klín tak mokrý a horký, tak to opravdu přijde. Řízne krapítkou hlouběji, aby se rána hned nezatáhla. Zároveň propustí rozbolavělé, naběhlé rty a klesne dolů. Přejede špičkou jazyka po karmínových krůpějích, a jemně stiskne okolí zuby. Bože, tak krev má takový grády, jako by mu do těla pustil někdo 380 voltů. Na okamžik zavře oči, aby nekousnul víc. Odloží dýku a vystřelí rukou vzhůru, chytí ji kolem krku a přišpendlí ji k posteli, zatímco své prsty hluboko uvnitř ní vystřídá za rty a jazyk, zbarvené do ruda od její krve.+

[Rebecca Altamirano]

+trhne sebou a prohne se proti jeho ruce ve svém klíně, kroutí se pod ním a skoro by to mohlo vypadat, že se snaží uniknout. Má zavřené oči a moc nevnímá nic jiného, kromě toho, co dělá s jejím tělem a jak moc ho chce, takže si nevšimne dýky, dokud ji na citlivé kůži nezastudí kov čepele. Překvapeně otevře oči a trhne sebou; tělo se jí okamžitě napne v očekávání bolesti, ale hlavně jiné, intenzivní rozkoše. Dech se jí prohloubí, je rychlejší a mělčí a upřeně pozoruje jeho tvář a ruku s dýkou, snaží se na tu prvotní,ostrou bolest připravit, i když dobře ví, že to nejde. A pak konečně řízne a i kdyby mohla, nedokázala by zasténání a škubnutí, které jí proběhlo tělem, zadržet. Cítí, že se rána téměř ihned začne hojit a okamžitě zalituje, že nemá střibrnou dýku; sice už ji stříbro nepálí tolik, jako dřív, ale pořád to stačí a pořád to brzdí hojení. Tiše zakňourá a zavlní se pod ním, když ránu zkousne, aby z ní dostal trochu krve a může cítit, jak se jí pod jeho rty chvějí břišní svaly. A pak najednou jeho prsty sevřou její krk a ruku v klíně vystřídá jazyk a to už ví, že to dlouho nevydrží; vypíná tělo proti němu, jak jen může, přestože ji pevně svírá jednou rukou krk a druhou ji tiskne na břicho, aby ji udržel na místě. Hlasitě sténá, ale sama to ani neslyší, nevnímá vůbec nic kolem sebe, jen jeho a své tělo, které si bezezbytku přivlastňuje, podmaňuje. Vlastní ji...A právě ten okamžik, kdy si to uvědomí v ní zažehne požár, který ji spálí na prach, divoký orgasmus se jí prožene tělem a zanechá ji téměř bez dechu; tělo se jí stále zachvívá v drobných křečovitých vlnkách odeznívajícího orgasmu, víčka má těžká, ale pozoruje ho skrz řasy...a chce víc, pořád to nestačí+ Ošukej mě...prosím...+zapřede hlasem ochraptělým předchozími výkřiky a dívá se mu přímo do očí+

[Vishous]

+Záškuby ženského těla, které má absolutně ve své moci, jsou to nejlepší afrodiziakum na světě. Je úplně jedno co bylo před chvílí, teď zase roste do plné pohotovosti, připravený vzít si, co je jeho. Ale nejprve chce, aby se mu pod rukama rozložila na ty nejmenší kousky sama sebe. Neunikne mu však, jak zatraceně rychle se teď hojí. Hm hm, bude potřeba vylepšených hraček. Drží ji pevně, a má pocit, že se udělá jen z toho jak pod ním křičí v orgasmu. Trochu povolí stisk na krku, ale pořád tam ruku může dostatečně cítit, připravenou kdykoliv stisknout, mazlivě přejede po korálku rozkoše a hodně se mu líbí, jak sebou zase cukne, celá rozechvělá. Na rtech se mu zavlní úsměv.+ Asi ses za ty roky něco naučila. +Popadne ji za stehna a škubne s ní blíž k sobě, až má zadek těsně u něj, na okraji postele.+ Když tak hezky prosíš, +přejede tvrdým žaludem po celé délce jejího ženství, opře si na každé rameno jednu nohu a zaboří se do ní až na úplný dno. Z toho jak je mokrá asi zešílí. Promne mezi prsty ztuhlou bradavku a s každým tvrdým přírazem za ni zatáhne.+

[Rebecca Altamirano]

+za jiných okolností by mu na tu poznámku určitě něco odsekla, ale momentálně není schopná poskládat dohromady rozvitou větu. Tiše zavrní a pohne boky proti němu. Dívá se na něj skrz řasy, chce se dívat, jak si ji bere, ale když je pak náhle v ní, až nadoraz, tak hluboko, až to téměř bolí, přesně na té hranici, když už to bolí, ale je tak vzrušená, tak vlhká, že se bolest okamžitě láme v rozkoš. Víčka jí klesnou, aniž by tomu dokázala zabránit a ze rtů jí splyne zasténání; v prstech svírá přikrývky, vychází mu vstříc, jak jen může a cítí, že dlouho už to nevydrží; vtahuje je ho do sebe, ještě hlouběji a pak náhle v jediném okamžiku ten tlak povolí a další orgasmus ji téměř připraví o vědomí. Vykřikne jeho jméno, tělo prohnuté do oblouku, hruď se jí prudce zvedá a má pocit, že v další vteřině docela určitě umře+

[Vishous]

+Žene je vstříc dalším a dalším malým smrtím díky pravidelným tvrdým přirazům. Mizí hluboko v ženském těle, lapen jejím teplem, horkostí a ví, že se blíží ke konci. A to nejen díky zvukovým indiciím, linoucím se z těch nejvíc sexy rtů na světě. Dostane je oba přes ten pomyslný útes a když oba padají, mechanicky ještě pokračuje, dokud s hlasitým zamručením nepumpuje do hlubin jí samotné. Drží ji pevně za zadek, určitě tam bude mít aspoň otisk a čelem se opírá o její. Krade jí dech přímo ze rtů a chtě nechtě, má tváři připitomělý úsměv.+