Black dagger brotherhood vs Lessers

[Syriana Spinnel]

Syr: +Jenom se se spokojeným úšklebkem dívá, jak se podle stěny sbírá, v očích výraz, tak si něco zkus kámo, a vymetu s tebou podlahu znovu. Ale Beccy tón se jí úplně nelíbí.+ tak příště, zlato. To je pěkně odporná věc, nevím jestli se k ní chci vůbec přiblížit. +zadeklamuje, protože jí z ní běhá mráz po zádech. Každou svou buňku cítí, že je Zlá. Jako opravdu moc moc Zlá. Jenže ví, že jestli chtějí V. zpět, tak musí. Přejde k ní, chvilku ji zkoumá a pak vytáhne hůlkou. Dotknout se nechce, ale může v ní tak aspoň listovat. Aniž by si to uvědomila, ponoří se do toho a listy se pak začnou obracet, až se zastaví na jedné části. Slova psaná v jiném jazyce se zformulují tak, aby jim rozumněla. Přeletí inkantační fráze a pak se na ně zadívá.+ dobře, Rhage, Butchi, odneste všechen nábytek vedle. +Stáhne si vlasy do drdolu přivolá si sůl a naznačí kruh.+ Taky budu potřebovat tvou dýku Bloncko, +když ji bez řeči odevzdá, Syr se hluboce řízené do zápěstí a obejde celý kruh dvakrát. Musí se pořezal víckrát, protože se jí rána rychle celí. Nakonec zůstane stát uvnitř. Předá ji B. A ta to zopakuje. A pak začnou společně zaříkat podle instrukcí v knize. Nejdřív se zvedne vítr. Pak víc a víc a a nabírá na síle, až je téměř síly hurikánu, v jehož oku stojí. Nevidí, jak dva bratři mají co dělat aby se dostali do bezpečné vzdálenosti, protože se ten vír rozhodne je stáhnout někam pryč. Za žádnou cenu nepouští B. A když znovu vidí a slyší jsou někde úplně jinde. Někde, kde je všechno šedé, není tam žádný zvuk, pohyb ani lidi. Jsou v Očistci, a vypadá to tam jak na zasrané pouští.+ tak kudy? +koukne na kámošku a doufá že má nějaký navigační nápad, kde najdou poloboha. Jejich hlasy nemají ani ozvěny, je to jako ve vzduchoprázdnu plném písku. +

[Rebecca Altamirano]

+kouká Syr přes rameno a ani ona nemá s přečtením slov inkantace žádný problémy. Sleduje, jak Syr vytvoří magický kruh, vezme si od ní dýku, pevně sevře v dlani celou čepel a obejde kruh taky dvakrát, ale v opačném směru než Syr. V okamžiku, kdy začnou zaříkat, začne sílit vítr, který jakoby vznikal uprostřed kruhu a s každým dalším slovem nabíral na síle. A pak je najednou ticho, ale nepřiipadá si rozhodně nijak v bezpečí. Naopak má pocit, jakoby je někdo sledoval. Nebo možná spíš něco. Chvilku stojí bez hnutí, jakoby něčemu naslouchala+ Myslím,, že tudy. +řekne pak tím divným, plochým hlasem a zamíří jedním směrem, přestože tam neplatí žádné světové strany, žádný směr, žádný čas. Žádný život. A přesto...slyší tlukot srdce a prostě jde za ním. A pak najednou uvidí postavu a ví, že jdou v poslední možné chvíli+ Vishousi...+vydechne tak tiše, že je to spíš jako myšlenka, než skutečné slovo a natáhne k postavě ruku...+

[Syriana Spinnel]

Syr: dobře, tak půjdeme tedy tudy. +přikývne a když se vydají na cestu, po chvíli zjistí, že každý další krok je těžší udělat než ten předchozí. Čas jakoby byl taky proti nim. Jako by šly celé století, než v dálce zahlédne balvan. Čím víc se blíží, tím víc balvan nabírá povědomých tvarů. Ale vypadá divně, spíš jakoby byl zavátý pískem z té pouště kolem nich. Určitě je to on. A stejně trvá ještě drahnou chvíli, než se k němu dostanou.+

Vishous: +Neříká se tomu očistec jenom tak pro nic za nic. Každá setina sekundy tu trvá celé věky. Celé věky, kdy se v hlavě znovu a znovu odvíjí nekonečné filmové stories, kde vidí, všechny své činy a skutky a jednání. A taky svoje milované. Payne a Rebeccu, bratry... Rebeccu, sotva mu ta myšlenka na ní naskočí, je tak živá, jakoby ji téměř živě slyšel, jak ho volá. Znovu, zas a znovu sbírá síly, posune se, otočí, musí. Už tu takhle trčí dlouho. Jako když padá lavina se z něj sveze tuna písku, a pak se konečně otočí. A to co uvidí, ho vyděsí tak moc, až má pocit, že umře znovu.+

[Rebecca Altamirano]

+má pocit, že jdou už hodiny a co hůř, čím déle jdou, tím více sílí její klaustrofobie, přestože to nedává smysl, když je všude kolem otevřený prostor. Snaží se ovládnout a zaměří se na ten šepot, který pořád slyší. Neví jestli je skutečný, nebo jen v její hlavě a je to vlastně jedno. A pak najednou tu jednolitou prázdnotu konečně něco naruší a čím jsou blíž, tím větší má strach z toho, co vlastně najde. Dívá se, jak se snaží otočit a když to udělá a podívá se na ně, výraz v jeho očích jí na několik vteřin zastaví srdce.+ Syr? Vidíš ho taky, že jo? Není to jen halucinace? +zašeptá, aniž by odtrhla pohled od muže, o kterého přišla před bezmála třemi lety+ V...? Slyšíš mě? +osloví ho přímo a udělá další krok k němu; má strach, že když se ho pokusí dotknout, rozplyne se jí před očima. A ona ho ztratí znovu...+

[Vishous]

Syriana: +Jsou už tak blízko, že vidí každou rýhu vrásky na jeho obličeji. Ty samé diamantové oči, akorát s lehce vyhaslým nádechem, jak se z nich vytrácí světlo, tetování vystupující na bledé kůži, strniště, které jakoby bylo zastaveno v růstu...+ To si kurva piš, že ho vidím! +Nejradši by toho parchanta obejmula. Vidí jak obrovskou námahu mu dělá se vůbec pohnout. Přišly právě včas.+ Popadneme ho a mizíme odsud. Nelíbí se mi to tu. +Začne chystat propriety pro odchod - tedy Rhagovu dýku. To, že mu dala napít své krve, byla taktická záležitost, díky ní se totiž za chvíli vrátí domů. Snad.+

Vishous: Leelan +Dostane ze sebe po hrozitánsky dlouhé době slovo, které vystihuje vše. Nemůže být přece mrtvá, ani zrzka.+ Co... +To už přijdou až k němu a B. ho po chvíli kdy na něj hledí jak na ducha podepře. To není možný, co se to děje. Na světle se zaleskne ostří černé dýky, kterou sám ukoval a zvedne se vítr.+

Syriana: B. potřebuju, abys ho pevně chytla, protože to vypadá na pořádný sešup. +Přidá důležitou ingredienci... špičkou nože nabere křišťálovou slzu, která sklouzne B. z řasy a pak se pořeže podruhé. Náhle jakoby se začali propadat do tekutého písku, ale tak obrovskou rychlostí, že nějaký boj je úplně marný. A pak je tah tak obrovský, že když sebou třísknou na podlahu zdemolovaného pokoje v domě, je to rána tak velká, že masivní dřevěná prkna popraskají a všude se zvíří usazený prach.+ eh... +vydechne a přemýšlí, jestli má něco zlomenýho - zase - nebo ne. Pak si ale něco uvědomí a koukne se kolem sebe.+ Vishousi?

[Rebecca Altamirano]

+je ráda, že se Syr ujala iniciativy, protože sama má pocit, že asi vrostla do země a není schopná jedinýho pohybu. Jen se na něj dívá a ani si neuvědomí, že jí po tvářích kloužou slzy, dokud Syr jednu z nich nezachytí na špičku dýky a nevmíchá ji do své krve. To ji konečně probere a bez dalšího váhání pevně sevře to kdysi tak známé, mohutné tělo a nepustí, ani když je to začne vtahovat dolů. Je to tak rychlé, že ani nestihne zpanikařit z toho, že je vtahuje písek a že je určitě pohřbí zaživa. Trochu dezorientovaně se rozhlédne a v první chvíli si myslí, že jsou někde úplně jinde, protože pokoj je zničený doslova k nepoznání. Pak se ale vyděsí, protože si uvědomí, že už Vishouse neobjímá a zdivočele se rozhlédne kolem+ V...?! +zavolá současně se Syr a cítí, že jí srdce buší jak splašené+

[Vishous]

+opírá se celou svou vahou o jeho svou malou ženu. Ony přišly pro něj. Hlava mu z toho jde kolem, a když se začnou propadat někam, doufá, že z toho nebude jen další předpeklí. Táhlé dunivé hučení se rozprostírá všude kolem něj a když to přestane, zvoní mu v uších. Když to přestane, zjistí že vidí. Že slyší. Že cítí. Po nejprve cítí bolest, která projede jeho tělem, když se rozplácne na podlaze. Potom cítí teplo na své kůži sálající z krbu vedle. Pak ucítí.... svou rodinu. A uslyší je. Vyhrabe se na nohy, cítí se jak tisíciletý stařík, a přesto. Jeden šoupavý krok za druhým a uvidí je. Obrovskou postavu Poldy, který na něj zírá jako na zjevení, v ruce drží svůj masivní křesťanský křížek a vypadá, že bude brečet. Hollywooda, který pomáhá zvednou zrzku, s tím svým oslnivým úculem. A Beccu. Jeho Beccu.+ Ano Leelan? +Usměje se. Ne jen jedním koutkem, ale kurva oběma dvěma, je to pravý nefalšovaný úsměv. I když se cítí na hovno, všechno ho bolí, v hrdle ho škrábe věčná žízeň a útroby má stažené na suk. Žije. Asi.+

[Rhage]

+Zvedne zrzku ze země a trochu jsi ohmatá, aby zjistil jestli jí nic není. když zjistí že ne, pevně ji k sobě přitiskne a nadechne se.+ Vyděsili jste mě k smrti! +Zabručí a má pocit, že ji už nikdy nepustí. Minimálně do konce dne. A pak uvidí toho bastarda. Jak si tam jenom tak nakráčí, a....+ jestli ještě někdy umřeš, zabiju tě! +Vyštěkne na něj naštvaně a ještě víc zrzku odejde, až do něj šťouchne, že nemůže dýchat.+

[Syriana Spinnel]

+Prvotní obrovský strach vystřídá taková radost, až je z toho v šoku. Zvlášť kvůli B. je ráda, že se tohle povedlo.+ Jestli ještě někdy umřeš, myslím, že pořadník, na to kdo tě zabije, bude zatraceně dlouhý, V. +Uculí se a když ji přestane Rhage škrtit, opře se o něj a počká, až se pořádně přivítají ti dva.+ Hele Rhagi měli bychom sehnat něco k jídlu. +Poplácá ho po ruce, aby jim zajistila trochu diskrétnosti.+ Poldo, ty jdeš taky s námi. +houkne na něj.+

Butch: +Dvěma mohutnýma krokama přiskočí k Vishousovi a pevně ho obejme. Čelem se opře o jeho a chce se mu toho tolik říct, ale.... pustí ho, ví, že na to bude dost času potom. Když na něj zrzka promluví, koukne se na ni. Přijde k ní, tyčí se nad ní v té své dvoumetrové výšce a pak se skloní a zvedne ji do výšky, zatočí se s ní kolem dokola a obejme, než ji postaví na zem.

Syr: +Dívá se na něj nahoru, a neví, jestli ho má zase sejmout ke zdi, nebo....+ Eh! +Čekala všechno ale tohle...+ Tak jo, radši už tohle nedělej. +popadne bundu z předsíně a pak vyrazí tím jejich obřím černým autem do města pro zásoby. Do sídla bratrstva pojedou až další se z toho všeho všichni vzpamatují, protože pak vypukne peklo. V dobrém slova smyslu.+

[Rebecca Altamirano]

+zvedne se a dívá se na něj, upřeně, má trochu strach se pohnout, aby třeba nezmizel, ale když se usměje, nedokáže si pomoct a usměje se taky, přestože jí po tváři sklouznou další neposlušný slzy. Takže se nejdřív dívá na jeho přivítání s Butchem a kdyby se neznala, řekla by, že je snad úplně naměkko. Když pak zamíří k Syr, trochu ztuhne, ale když ji pak zvedne a zatočí se s ní, usměje se a nevěřícně zavrtí hlavou. Kdyby to neviděla na vlastní oči, nikdy by nevěřila. A pak všichni takticky vyklidí pole a ona konečně vykročí k němu. Pořád mu sahá sotva po bradu a musí zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí.+ Jsi tady přede mnou, z poloviny jsem se na tom podílela a stejně tomu pořád nevěřím. +řekne tiše, zvedne ruku a jemně se dotkne jeho pohublé tváře.+ Jsi hrozně hubený...+hlas má sevřený emocemi, které nějak nedokáže ventilovat a má strach, že když se na něj přestane dívat, tak zase zmizí+