Ložnice

[Syriana Spinnel]

+stojí opřený dlaněmi o zeď, hlavu skloněnou, kloubě prstů sedřené do krve, která mu tiše stéká i po předloktí. Slyší Syr za sebou a taky cítí její strach, cítí její emoce; i oni mají silné pouto, přestože Syr není lugaru. Když na něj pak promluví, skloní hlavu ještě níž, ale je dobrý znamení, že před jejím dotekem neuhne.+ Já....+vím, chce říct, ale nedokáže to, zatím ne. Pomalu se otočí, zadívá se jí do očí a to co v nich vidí, ho skoro zničí. Tak moc chce věřit, ale pokaždé se mu před očima promítne obrázek toho, jak se k Ozerovi tiskne, hlavu položenou na jeho hrudi....a prostě to nedokáže.+ ...nemůžu. Ne teď. +řekne tiše, hlasem sevřeným emocemi. Zvedne ruku a lehounce ji přejede prstem po tváři. Pak se bez dalšího slova otočí, vyjde ze dveří, pak z domu a do lesa už vbíhá velký, temně šedočerný vlk+

+přejede dlaní mezi širokými lopatkami a když se otočí, ruku stáhne. Pátrá mu v tváři. Hledá odpovědi a nenachází je. Cítí se tak. zoufale, jak ještě nikdy. Chce se jí křičet a plakat zároveň. Nechce aby se na ni díval takhle. Zničí ji to. Bohové. Oči se jí pomalu rozšiřují hrůzou. Co to znamená, ne teď. A kdy? chce se jí říct. Jenže to už je k ní zády a odchází pryč. Odchází od ní pryč. Od nich. Od nich. Prudce se otočí a vyzvrací se do květináče vedle. Je jí zle, vlčice uvnitř ní táhle vyje a volá svého druha a chtěla by za ním běžet. Ale nemůžou. Nemůžou za ním běžet, protože by ho zabily. A Gabriela by to pak, jednou, zničilo. Vzlyky, které se jí vyderou z hrdla jsou hodně podobné vytí. Pláče. Pláče tak dlouho, až má opuchlý obličej a hrozně ji bolí hlava. A nejenom hlava. Taky ruka, jak jí vůbec neulevila. Minuty se přelily v hodiny a když se Gabriel pořád nevrací, plakat přestane. Utře si nos a zvedne se. Odjistí pokoj a odebere se do jejich ložnice. Po chodbách stojí strnulý vlci a zírají na ni. Nechápou co se to děje. Nemá sílu jim něco říct. Zavře za sebou a jde rovnou do koupelny. Nechá puknout sádru a stoupne si pod proud teplé vody. Zakloní hlavu a voda se zase smísí se slzami. Sedne si na kachličky a jak z ní voda odplavuje Ozerův pach, cítí se strašně moc sama. Zrazená, opuštěná, zoufalá. Podívá se dolů, na svoje břicho, jakoby tam měla něco vidět. Nevidí, a přesto tam uvnitř je. Little G.+ Neboj se, +zašeptá, hlas chraplavý pláčem.+ Táta nás má rád, nenechá nás v tom. +A hrozně moc se modlí k tomu, aby to byla pravda.+

[Syriana Spinnel]

+Jakmile vykročí ze sprchy ven, opře se do ní zima. Ruka ji strašlivě bolí a když se na ni podívá, jako by to ani její ruka nebyla. je celá ohyzdná, plná stehů, modřin a šrámů. Přehodí přes sebe župan a naprosto zničená docape do ložnice. Z velké skříně vyloví fixační ortézu. Jenomže si ji sama nepřipne. Sama. Zase se to v ní sevře a několikrát se zhluboka nadechne, vydechne, aby zas nebrečela. Má toho tak akorát dost. Všeho. Nasouká se do Gabrielova obřího trička, vleze si do velké, a teď tak hrozně prázdné a studené postele. Slyší venku vytí svého muže, Bratra vlka. Zakryje si hlavu polštářem, protože ji to mučí. Strašně by chtěla jít za ním. Znovu mu to vysvětlit, promluvit si, probrat a zapřísahat. Její vlčice se jí už drahnou chvíli něco snaží říct a když to zaregistruje, cítí ho už v domě. Jenže už nemá sílu ani na to, aby vylezla z postele. Své fyzické možnosti už vyčerpala, a další už nejsou. Možná si jenom přišel pro věci... To pomyšlení je jako kopnutí do žaludku. Nebo jí přišel říct, aby odtáhla za Ozerou, že už ji nechce nikdy vidět. Přitáhne si peřinu až k hlavě a schová se. Dveře se otevřou a on je najednou na prahu. Srdce se jí téměř zastavilo.+

[Gabriel]

+když vejde do domu, jeho drápy hlasitě zacvakají o dřevěnou podlahu; další krok je už tichý, protože na sebe vezme svoji lidskou formu. Cítí napětí celé smečky, která je různě po domě, ve svých pokojích i v několika samostatných domcích kolem nich. Nikdo neví, co se děje, vědí jen to, že oba jejich alfové trpí, každý jinak, ale přesto určitým způsobem stejně. Potichu otevře dveře jejich ložnice, vejde dovnitř a zavře za sebou. V té trošce světla, která sem dopadá jejich velkým, francouzským oknem, vidí schoulené klubíčko uprostřed jejich postele a ten pohled je jen jako další rána pěstí od jeho svědomí, pocit viny za to, jak moc jí ublížil, ještě mnohonásobně vzroste. Sedne si na kraj, natáhne ruku a jemně se jí dotkne+ Syr…+osloví ji tiše, neví jestli spí a neví, jestli ji chce budit, musí být úplně vyčerpaná, ale taky ví, že musí říct všechno to, k čemu nahoře na útesu dospěl+ …nevím, jestli mi vůbec můžeš odpustit, že jsem se opět choval jako totální kretén. Ale musím ti říct, že mě to mrzí a pochopím, když mě budeš nenávidět. Protože momentálně se nenávidím tolik, že víc by to nikdo nezvládl. +ušklíbne se hořce.+ A taky chci, abys věděla, že tě miluju, tak moc, až se kvůli tomu chovám jako idiot. +trochu se pousměje a lehce ji pohladí+ A už teď stejně tak miluju naše dítě. +dodá potom tichým, ale pevným hlasem. A ví, že to nejsou jen slova, ale myslí to naprosto vážně+

[Syriana Spinnel]

+Vnímá každý jeho nádech. Nemusí ho ani vidět a přesto ví, jak se uprostřed dveří zastavil a dívá se na ni. Ucítí jak se pod jeho vahou prohne matrace a pak se jí dotkne. Jen zlehka a přesto... Nadechne se, aniž by si uvědomovala, že zadržela dech. Čeká, že jí řekne aby se odstěhovala, že spolu skončili... Proto, když začne, jen vytřeští oči do tmy.+ Jak bych tě mohla nenávidět, když tě miluju celým svým bytím. +promluví po chvilce chraplavě a nadzvedne se akorát natolik, aby se otočila a viděla na něj. Sama má obrovské tmavé kruhy pod očima a tak bledý obličej, až skoro svítí ve tmě. Gabriel na tom je ale podobně. Oba jsou zničení, strhaní a unavení. Dotkne se prstů, které má položené vedle stehna a pohladí je.+ Miluji tě i když jsi kretén. +Pousměje se.+ A nic se na tom nezměnilo a nezmění. +Poslouchá srdečné vyznání a cítí pravdu z jeho slov. Ví, že to myslí smrtelně vážně a ten obrovský balvan uvnitř ní se posune. Už tak moc netlačí.+ Ani netušíš, jak moc jsi mi chyběl. +Sesbírá poslední zbytky sil a vrhne se mu kolem krku. Tvář mokrou od slz a když najde jeho rty, cítí se doma.+ Hrozně moc se omlouvám, odpusť mi, prosím. Přísahám, že jsem s ním nic neměla. Miluju tě. Jsi moje všechno. +Drmolí to ze sebe a nehodlá ho pustit už ani na chvíli i kdyby sám chtěl.+ Neopouštěj nás, prosím. +Dívá se na něj, už ne tak zoufale, a přesto se pořád trochu bojí, že se jí to jenom zdá. A že až se probudí, bude zase v noční můře.+

[Gabriel]

+trochu se pousměje, když řekne, že ho miluje i když je kretén a jen potřese hlavou+ Vůbec si tě nezasloužím. +prohlásí s jistotou a když vidí, jak je bledá, okamžitě se nastartují jeho doteď lehce utlumené ochranitelské sklony. Už se chce zeptat na její ruku a kde má sakra sádru, když se mu vrhne do náruče a on ji prostě obejme a schová ji celou u sebe. Skryje tvář do jejích vlasů a nadechne se její vůně.+ Myslím, že nejmíň tak moc, jako ty mně. +vydechne a políbí ji na krk+ Nemáš se za co omlouvat. +zavrtí hlavou a jemně jí odrhne pramínek vlasůl z tváře+ To spíš já. Vím, že ne. Bratr Vlk to věděl hned, jen mě to zase trochu trvalo. +pousměje se omluvně+ Můžeš mi to odpustit? +zadívá se jí do očí+ Nikdy vás neopustím. To bych musel umřít a k tomu se nechystám. +prohlásí pevně a pak se skloní a spoutá její rty polibkem, něžným, hlubokým a přesto trochu majetnickým, jakoby tím stvrzoval všechno, co teď řekl+ Miluju tě víc, než svůj život. +zašeptá jí do rtů+

[Syriana Spinnel]

+Schovává se v jeho náručí, jako upír nasává jeho teplo a vůni a balí se do ní, jako do staré známé deky. To k nim patří. Má vonět po něm, je totiž jenom jeho. Patří mu a její vlčice spokojeně zavrní.+ Bratr Vlk je moudrý. +Pousměje se.+ i on nám moc chyběl, a bude nám chybět celou dobu, co s ním nebudeme moct běhat. +Ujistí ho. Horký dech se mu roztříští o kůži a bříška rtů ho polechtají. Tak moc blízko je na něm nasáčkovaná.+ Nemám ti co odpouštět. +Zavrtí rezolutně hlavou.+ Jsi tady, a to je to nejdůležitější. +Celá se mu odevzdá v polibku, zvláční a konečně se uklidní. Opírá se o něj, celou svojí vahou, protože se nemůže zapřít o tu zatracenou ruku.+ Zlato? +zeptá se poraženecky a na čele se jí zaperlí krůpěje potu. Když se na ni podívá, koukne směrem, kam švihla s tou ortézou.+ Pomůžeš mi to prosím nasadit. +Zkousne si ret, ale co, není potřeba hrát si na hrdiny, vždyť je to její muž, má vědět všechno.+ Děsně to bolí. +pousměje se chabě.+

[Gabriel]

Jo, to je. Mnohem víc, než já. +zvedne koutek v úsměvu a políbí ji na čelo+ I nám bude moje zrzavá vlčice chybět. Máme šestnáct dní na vyřešení tohodle problému. Ráno zavolám Bí. Nebo chceš ty? +zadívá se na ni zkoumavě+ Vážně, nemám tušení, čím jsem si tě vlastně zasloužil. +zavrtí hlavou a pak se najednou zarazí+ Ach bože. Zmeškal jsem i naše první výročí. +zavrtí nevěřícně hlavou, jenže pak ho požádá o nasazení ortézy a v tu chvíli je všechno ostatní vedlejší+ Ježiši, fakt nevím, co to se mnou je! +zavrčí nad sebou podrážděně, donese tu věc a opatrně jí pomůže vstát.+ Tak jo, naviguj mě. Jako zdravotní sestra jsem úplně marnej. +uculí se na ni a pak jí pomůže tu věc nasadit. Když ji upevňuje kolem pasu a hrudi, klekne si před ní a nakloní se, aby to mohl upevnit. Ve chvíli, kdy se tiskne k jejímu břichu ale najednou ztuhne uprostřed pohybu a ještě trochu víc přitiskne ucho k dosud dokonale plochém bříšku.+ Slyším ho...+zašeptá po chvíli potichu, s naprostým úžasem a trochou strachu v hlase+ Slyším srdíčko našeho vlčátka. +vzhlédne k ní nahoru a pak se skloní a vtiskne jí na břicho polibek+

[Syriana Spinnel]

+Když to řekne, ten úsměv z tváře ji zase zmizí. A strach se vrátí zpátky.+ vůbec nechápu, jak je možné, že L.G. zvládl těch posledních pár dní. Je to šílené. Asi bych neměla vycházet ani z domu. Pravděpodobně jsem magnet na všechny katastrofy světa.+ zavolej, budu ráda, když vůbec vstanu. +přizná tak, že se silami je u konce. Jak má nervy nadranc, jakékoliv Gabrielovo ztuhnutí ji lehce vyděsí. + budou i další výročí +usměje se a aktivně mu pomáhá dostat se do postroje.+ náhodou jsi ta nejhezčí zdravotní sestra jakou bych si mohla přát. +pohladí ho, jak před ní klečí, a pak se regulérně vyděsí.+ co to dě... +oči jí málem vypadnou z důlků, když ho vidí tisknout se k břichu+. Ty ho slyšíš? +je z toho úplně mimo. + my budeme mít dítě. +řekne, jakoby ji to teprve zapadlo na ta správná místa.+ hm... +propletemu prsty skrze vlasy.+ šťastné výročí, +vydržela by se na něj takhle dívat celý věky. Ale jestli bude stát ještě o sekundu déle, bude to dělat z polohy ležmo.+

[Gabriel]

souhlasně+ To jsem rád, ale sestřičkovský kostým si brát nebudu. +zablýskne mu vesele v očích+ Jo, slyším. Bije silně a pravidelně. +zatváří se pyšně, jakoby to snad byla jeho zásluha:D+ Mhmm, i tobě lásko. +mroukne, až jí ta slova zavibrují na břiše, kam ji znovu políbí, než konečně upevní ten hroznej krunýř.+ Tak šup, do postele. +zažene ji pak nemilosrdně a pomůže jí tam vlézt. +sám ze sebe stáhne kalhoty, nechá si jen boxerky a vleze si pod deku za ní. Hned ji k sobě přitáhne a přitiskne se k ní, jak to jen jde, což bohužel není nic moc. Ale aspoň je konečně doma, u ní, takže je rozhodně všechno v pořádku. A úplněk...ten vyřeší taky+ Dobrou oc, lásko. +pošeptá jí ještě a vtiskne jí lehký polibek za ucho, než konečně, po týdnech, klidně usne+

[Syriana Spinnel]

Já tě mám stejně nejradši nahého +uculí se.+ Myslím, že je to skvělá zpráva. +Cítí se hrozně moc pěkně, což je skoro oxymorón, když se vezme jak je zničená. Jeho hlas jí zavibruje celým tělem a odplaví další tsunami stresu, která tam ještě zůstávala. Spolu totiž dokážou vyřešit všechno. Takticky pomlčí o tom, jak by šlo úplněk vyřešit. Pro jednu noc bylo kvůli Dimkovi dramat až až.+ Drž mě celou noc. +mroukne, když se mu uvelebí jakžtakž v náručí, a i přes tu ortézu do něj zapadne jak klíček do zámku.+ Jestli v brzké době někam pojedeš, vlastnoručně ti zlomím končetiny abys nemohl. +broukne ještě výhružku, ale když usíná, drží se ho pevně jako klíště, aby se jí nerozplynul ve snech. Je tak vyčerpaná, že usne téměř okamžitě.+

+Když se druhého dne ráno probere, je už skoro poledne. Venku je pošmourno, a chladno a poprchá. Je jí to ale jedno. Stejně se usmívá. Živočišné teplo je stejně nejlepší.+ Vím, že jsem kdysi říkala, že se s tebou ráda hádám.... +přejede mu prstem ze špičky čela až na bradu a přes ohryzek do té srandovní jamky mezi klíčními kostmi.+ Takhle jako včera už se nikdy hádat nechci. +řekne mu vážně.+ Bylo to děsivý.