Jadeova pracovna s knihovnou

[Syriana Spinnel]

Ty jsi prostě divnej +zavrtí hlavou, protože prostě... je.+ Fajn, tvůj dodatek byl přijat a řádně zaznamenán. +Přikývne souhlasně.+ Nicméně, pan Chlupatý vztek sice ví, že jsem byla v base, ale detaily nebylo potřeba mu sdělovat. Tudíž nepovažuju ani za nutný informovat ho o úlitbě. Která vlastně už neexistuje, takže... +upře na něj dost významný pohled. Je snad víc než jasný, že pokud bude mít potřebu si s Gabrielem kámošovsky pokecat, jejich potencionální spolupráce kdykoliv v budoucnu by už nemusela probíhat tak hladce jako dosud. A jelikož nikdy nikdo neví, co všechno se může stát....+

[Jade]

Zatímco ty jseš zářící vzor mentální stability a normálnosti. +ušklíbne se trochu, a pak mu obočí vystoupá po čele o kus výš+ Roztomilý. +poznamená a v očích mu blýskne+ Provinilý svědomí? +natočí hlavu na stranu+ Čím míň se o mě Blešoun zajímá, tím líp. +odtuší nicméně stejně hladce, fakt nemá v plánu navazovat hlubší vztahy. Což není jasný ne, ale pokud bude mít někde v koutku duše připomínku, že by jí mohl zavařit, kdyby chtěl... to mu rozhodně nevadí+

[Syriana Spinnel]

Jo jo, to zní přesně jako já, +koutky jí nebezpečně cuknou v úsměvu, ale pravdou je, že oba dva jsou mimoni.+ ale neboj se, co se mentální stability týče, myslím že dělám velké pokroky,. Svědomí? +zavrtí pobaveně hlavou+ ale vůbec ne, spíše jen pojistka aby člověk co mě tahá z basy nepřišel k úhoně. +zadívá se na něj významně a pak plavně, jako když loutkař zvedne marionetu, se zvedne a prohrabne si vlasy.+ Měj se, Jade, přeji ti plodný zbytek dne +Není třeba se zdržovat. Dluh byl smazán a ještě by ji napadlo něco vyvést. Třeba sbalit toho sexy fešného týpka. Něco jí říká, že by si dal říct. +

[Jade]

To je nepochybně velice objektivní hodnocení. +ušklíbne se tak trochu+ Tahá? +zvedne obočí+ Máš v plánu to snad někdy opakovat? +nakloní hlavu na stranu tázavě+ Nemám vždycky čas lítat přes půl zeměkoule jen proto, že někomu vrazíš. +poznamená lehce sarkasticky, a sleduje jak odchází. Zamyšleně prsty poklepe na skříňku s krví, a zvedne koutek v úšklebku. Další položka odškrtnutá z mentálního to do listu. Na chodbě už na ni čeká Chuck s její zbraní, kterou jí s potutelným úsměvem vrátí, a doprovodí ji ven. Nemůžou připustit, aby se jim tam toulala sama, že jo+

[Jade]

+někdy to je tak jednoduchý, že to skoro ani není zábava. Stačí mu vložit do pohybu, kterým otevírá šuplík u stolu, přesně dostatečný množství obezřetnosti, aby zaujal Deanovu pozornost, a nechal ho nahlídnout na zelený desky uvnitř. černobílá fotka, z nich vykukuje přesně tak akorát, aby si stihl všimnout slepě mrtvolných očí dívky zalité v jantaru, a i když má kluk už dostatek sebeovládání, aby nijak nezareagoval, to slabý zadrhnutí v jeho dechu mu neunikne. S pečlivě vypočítanou rychlostí fotku zastrčí, a desky přidá k několika dalším+ Do archivu. +postrčí je Deanovi stručně+ Odložený a slepý záležitosti. +upřesní kam to má nechat zaarchivovat. Všimne si, jak Dean uhnul očima, a už ví, že ho má na háčku; zelená složka se záhadně ztratí, a nikdo si toho ani nevšimne. A on bude mít tenhle malej pubertální dluh smazanej. Vytáhne z krabičky hřebíčkový cigáro, a s úšklebkem si přitáhne notebook+

[Jade]

Tyler’s strongest core value was loyalty. Because if you didn’t have a sense of that, what did you, have in your life, really? Some people thought that it made him Jade’s lapdog, but to be fair, caring about people’s opinions has never been his main concern. He was aware of things that made him valuable and knowing that Jade was aware of them was satisfying enough. As he was walking down the hallway towards his flat, away from the debrief, with a fresh set of tasks and a very interesting hypothesis in his mind, he kept thinking about what Jade told him earlier. The tone of his voice, perfectly levelled and even, as per usual.
But that was the way it has always been, wasn’t it. Even on that fucked up day when Tyler entered that shitty little apartment and immediately knew that something was really fucking wrong. Like, abysmally wrong. Even the people not used to that omnipresent, obnoxiously penetrating smell of death could have sensed it in the air that day, like a sudden sharp nail going down the back of your neck on a too crisp autumn morning; an unexpected breath too close to your ear when you are supposed to be home alone. People talked about death feeling chilly and cold, but Tyler has always find it creepily warm; as if the temperature in the room had risen above the bearable degree, sticky and wet and hot on your skin, suffocating and swamp-like. He remembered the very real drop of his stomach when he saw her piercing blue eyes blindly staring at him from the kitchen floor, her neck in such an ominous, slightly unnatural angle. She looked calm, as if frozen in place; time stopped existing in whatever world she had entered. The shadow of her dark her covering a part of her face, but not being able to disguise the drying stream of blood coming from her nose, her ears, the corners of her eyes. He had known that it was coming; she was kind of a fucking magical miracle, after all. Should have been dead years ago. He was fully aware; and yet, seeing her like this, her petite body spread on the carpet of a room that looked like a fucking bomb just went off in there, that was something he couldn’t have prepared himself for. She hadn’t really been a ray of sunshine, especially not the last couple of months, when her struggle just became too intense to even watch, let alone feel.
When he found Jade in the bathroom, calmly scraping his sister’s blood off of his hands, meticulously cleaning his fingernails, one by one, he was braced for a lot of things, except for the sharp focus and sensibility that he got. He found it incredibly hard to meet Jade’s eyes in the mirror, but when he did, they were... scary. He would have understood pain, anger, cold desire for a small-scale genocide, overwhelming emptiness – hell he half-expected to stumble upon Jade’s own dead body. Whatever he found there instead was something too difficult for Tyler to put into words, but scared the shit out of him. He couldn’t stop looking. It felt like a subtle yet significant shift in a paradigm, in his paradigm, in the world he knew. She’s at a better place now, he wanted to tell Jade. She’s not suffering anymore. But there was a huge lump at the back of his throat that silenced him.
I will take care of her for you, he managed to say, his voice rough with emotion; damn, he loved that little girl too. The No was silent, unspoken, and yet just as powerful as if Jade had shouted it at him, just as strong as if he punched him in the stomach. Fucking hell, this boy, this KID. Tyler was very good with counting and making sure that things were even and he knew damn well that his debt to that not even legal boy was far too great to ever come close to being repaid, no matter what would happen in the future. But there was also a reassurance that he was looking for without knowing it.
What do you need? he asked instead, and the tiny curl at the corner of Jade’s lips let him know that it was the right move. It would be the right move for the rest of his life, probably.
He unlocked the door and felt the passing touch of the magical guards around his apartment. He had shit to do, but he could take a shower first. And have some dinner. Even under the steady stream of hot water, he kept thinking about those monsters, though. Sure, just bring on fucking vamps that can suck the fear out of ya. As if a regular vampire wasn’t fun enough. As if the dementors weren’t enough of a shitstorm. But this was New York, and in New York, everyone wanted a piece of the city. A finger on the pulse, so to speak, pun fully intended. The whole thing felt weird, but he couldn’t grasp it in his mind, until Jade named it. It was perfectly orchestrated, to some very specific details, very targetted details, yet it also felt sloppy in a way that couldn’t have been pre-meditated. Something was off, and as soon as they figure it out, they’d have a head start. Tyler felt like it was right in front of him.

***

+někde za sebou vnímal zamumlané rozloučení; Sarah pověsila plášť na hřebík, magickým podpisem si otevřela dveře laboratoře, a zamířila domů. Jade se ale ještě nikam nechystal. Pečlivě uzavřel ampulku s datem minulého týdne, a zhasnul mikroskop. Pak si vytáhl čerstvou sadu na odběr krve, a pečlivě, mechanicky, provedl celou tu rutinu: ovázání paže, rozpumpování žil, otevření sterilní jehly. Samozřejmě to mohl udělat kouzlem, ale momentálně nechtěl, aby jakákoliv magie nějak ovlivnila výsledky. Zatáhl za píst, paží mu proběhlo teď už známe nepříjemné píchnutí. Trochu pevněji skousl konec gumového ovázání v zubech. Ampulka se pomalu plnila čerstvou krví. Zkušeně vytáhl jehlu, a ranku zacelil slabým závanem magie, kapku nové krve nanesl na podkladové sklíčko, a zbytek oštítkoval novým datem. Pohled do mikroskopu mu potvrdil, že od minulého týdne nedošlo ke změnám. Takže se jeho nová situace konečně stabilizovala. Jehly ho nijak nelákaly, ale potřeboval si být stoprocentně jistý, že ho nečekaně nepřekvapí žádný netušený novinky. Podrobil svoji krev několika dalším magickým i nemagickým zkouškám, a pak lehce pohnul zápěstím a vyvolal svoji mentální složku. Nové výsledky se z jeho mysli samy zanesly do statistik z předchozího výzkumu, a zase se uzamkly do mentálního registru pečlivě chráněného jeho magickým podpisem. Kolem odhalené paže se mu zvědavě obtočila linka tetování, krátce se dotkla čerstvé kůže na místě předchozího vpichu, a zase se stáhla kamsi na jeho záda. Naposledy se ohlédl ke dveřím do chladících boxů, kde leželo na jeho vkus až trochu moc rozdrásaných těl. V posledních pár týdnech je zkoumal tak často, že už si je dokázal do detailu vybavit i zpaměti, ale cosi mu pořád unikalo. Chopit se té jediné očividné stopy, kterou se mu kdosi pokoušel naservírovat, bylo riskantní; pořád to mohla být past, ale ignorovat problém evidentně nepřinášelo nic. Zoufalství sice tajemnýho pachatele zahánělo do rohu, ale prakticky se to projevovalo jen zvýšeným počtem těl, o která teď už doslova zakopával. Nastal čas na pár společenských návštěv. Přidal novou ampulku k ostatním a se všemi najednou se přemístil do pracovny. Otevřít trezor za čelem postele už mu trvá jenom chvilku, otisk prstu, rohovky, magický podpis, neutralizuje kletbu. Sadu ampulek nechal uvnitř, a protentokrát se rozhodl ignorovat všechno ostatní uvnitř. Nechal trezor zase uzavřít, postel vrátit na svoje místo. Když zamířil do sprchy, jeho pohled upoutal balíček na stole, který tam rozhodně nenechal on sám. Rychlá diagnostika mu prozradila, že na něm nečíhá zákeřná kletba, ani nic podobného, spíš naopak... závan povědomé magie. Roztrhl obal a nechal si do dlaně sklouznout malou fiálu. Pod průhledným sklem se stříbřitě převaloval tekutě rtuťovitý obsah.

[Jade]

+kousne se do rtu, když na to citlivé místo zatlačí ještě víc, ale zasténání zadržet stejně nedokáže. Skloní lehce hlavu a vlasy jí přepadnou přes jedno rameno; pootevře rty pod tlakem jeho prstů a olízne ho, špičkou jazyka přes něj přejede a krátce kolem něj sevře rty. Tlumeně se zasměje, když jí sevře krk pevněji, dobře ví, jaký následky tyhle její pokusy o to, nechat na něm taky nějakou tu stopu, mají, ale rozhodně si to nemůže odpustit. Ale když jí po kůži přejede uvolněná magie, na okamžik zadrží dech a slabě se zachvěje. Pomalu vydechne a znovu se kousne do rtu, aby zadržela zasténání; trhnutí, když ji štípne ale potlačit nedokáže....+ Já? Vždycky...+vydechne tlumeně a pak je náhle přemístí pryč, což teda takhle bez varování fakt asi moc neocení:D+

+přemístění je krátký a rychlý, a když se objeví v jeho pracovně, je tam tma a ticho. Ještě chvilku ji drží, aby stihla nabrat rovnováhu, a když ji pustí, pohybem zápěstí nechá tlumeně rozsvítit světla. Pomalu dojde ke dveřím, a otočí klíčem v zámku; taky na dveře samozřejmě umístí kouzlo, ale tohle gesto je trochu víc sugestivní, a on moc dobře ví, že ho sleduje. Otočí se a zadívá se na ni+ svleč se. +pousměje se, mluví tiše, ale přesto jeho hlas zaplní místnost, sklouzne jí po kůži, s tím chladně autoritativním náznakem věcí budoucích. Pozoruje ji, dívá se, jak se pro něj odhaluje, jak odkládá vrstvy oblečení a s nima symbolicky i svoje vlastní zábrany. Je to už skoro rituál, sáhne pro vlastní zbraň a odloží ji na skříňku, a pak i všechny další, jako předehra před předehrou, gesta, kterým už oba rozumí. Nijak nezakrývá, že očima klouže po odhalený kůži a připadný provokace nebo neposlušnosti přejde úšklebkem a zablesknutím v ledově modrých očích; on už si to pozdějc vybere. Ví, že tohle má určitý pravidla, že si ji nejdřív bude muset vzít a otupit jim oběma tu vybuzenou hranu, pro svoji vlastní stabilitu, a pro její zcitlivění a nabuzení. Dívá se, jak odkládá kalhotky, tady v jeho pracovně je to skoro nevhodně dekadentní, jako by se určitý dva aspekty jeho světa prolnuly způsobem, kterej možná nečekal. Nalije si do sklenice trochu whisky, ale oči z ní nespouští; dokonalost jejího těla je svým způsobem děsivá, a zároveň už známá. Záplava vlasů, která ji částečně zakrývá, do mysli mu vrací obraz toho, jak se mu jako hedvábí omotají kolem dlaně, když s nimi škubne. Křivka jejího hrdla, na kterým je vidět každý polknutí, když překonává vzrušení a strach, to místo, kde jí buší krev pod kůží, citlivý pod jeho jazykem. Kopečky ňader a ztuhlost bradavek, co prozrazuje její momentální rozpoložení a vyvolává zpola zasutou vzpomínku na to, jak se zachvěje, když ji tvrdě skousne. Měkká křivka jejích boků a hladkost břicha, smetanově bílej kanvas připravenej jen pro něj a jeho péči, a to místo, ke kterýmu neodvolatelně směřuje, vlhký a zvoucí, a s ním i živá a živočišná vzpomínka na to, jak ho pohltí, na ten pocit, když ho sevře. Jo, umí se dívat, jako by se jí už dotýkal. Jako by i tyhle vjemy zesílily a získaly na ostrosti, jako by se určitej závoj na realitě poprvé zvednul. Vůně jejího vzrušení je takhle naostro ještě intenzivnější. Odloží sklenici, svleče si koženou bundu a dojde k ní pomalu, i přes tu spalující intenzitu, která mu koluje pod krví. Stáhne si tričko a z kalhot vytáhne pásek, ale na sobě si je nechá; jako vždycky, ten kontrast mezi její nahotou a jeho oblečením vyjadřuje určitou převahu kontroly. Ta pružnost v jeho pohybech, cosi ostrýho v jeho očích, koutek úst zvlněnej vzhůru, to všechno říká naprosto bez pochyb ošukám tě, teď hned, a nepřipouští námitky. Zmocní se jejích úst s dravostí, která čiší z každýho jeho doteku i pohledu; i ten polibek je tvrdá, naléhavá záležitost, kontrolovaná agrese, a jeho ruce ji chytnou za stehna, pod zadkem, a vysadí na stůl, u kterýho už spolu párkrát jednali. Žádný papíry na něm neleží, ani tady, v týhle poměrně osobní zóně, se mu neválí nic kompromitujícího. Posadí ji jen na kraj desky, takže když se postaví mezi její roztažený nohy, je u ní tak blízko, že se navzájem skoro dotýkají hrudníky. Jednou rukou jí trochu stiskne zadek a druhou vystoupá k jejímu hrdlu, celou dobu ji nepřestal líbat, a pořád si ji přidržuje za krk v tom správným úhlu, kterej mu dovoluje svést s ní ten malej úvodní boj o nadvládu v polibku. Natáhne ruku a nechá si do dlaně vklouznout ten pásek, kterýho se před chvilkou zbavil, a na moment v ní nechá vzedmout paniku, co s ním udělá; zatím ji ale třískat nehodlá, a pruh kůže se jí rychle omotá kolem krku, na zátylku ji zastudí chlad přezky, ještě to ale není stříbro, prostě jenom studenej kov a jeho prsty, který ho utáhnou přesně tak, aby jí ten provizorní obojek trochu svíral krk, ale dovolil dýchat. Úšklebek na jeho rtech se ještě prohloubí, takovej módní doplněk mu evidentně vyhovuje. Zatočí zápěstím a druhý konec pásku si kolem něj omotá. Hrudník se mu rychle zvedá a klesá a oči se mu dravě lesknou, když se nad ní skloní, erekce mu může prorvat kalhoty. Jo, to malý upuštění páry před hlavním programem potřebujou oba, to jí vidí na očích+ Rozepni mi kalhoty. +protáhne tiše, tím tónem určeným pro příkazy tohohle druhu, kterýmu se složitě odporuje. Dívá se jí přímo do očí, a lehce přitom varovně zatahá za konec pásku, jen aby věděla. S touhle bezpečnostní pojistkou se ale zdá, že je ochotnej jí aspoň ze začátku poskytnou určitou míru autonomie+

[Rebecca Altamirano]

+dá si pár vteřin, aby rozdýchala to nečekaný přemístění, ale když rozsvítí, je si celkem jistá, že všechny vnitřní orgány má na svým místě. Sleduje ho, jak jde ke dveřím a zamkne a pak ještě přidá kouzlo. Nedá nijak najevo, že by ji to nějak zneklidnilo, i když někde hluboko v sobě možná trochu ano. Dobře si uvědomuje, že má dost prostředků k tomu, aby ji tady udržel i proti její vůli, přinejmenším nějakou dobu. A ví, že teď by ji nikdo nejspíš ani hned nehledal. A tady už vůbec ne. Jenže...to už prostě patří k tomu všemu. K těmhle jejich hrám, kdy se navzájem tlačí k vlastním hranicím a neustále je posouvají; a ne poprvé ji napadne, co se stane, až k té konečné hranici jeden z nich dospěje...Stejně jako vždy si neodpustí drobnou prodlevu, než zvedne ruce a jako první svlékne svoji koženou bundu; pak odloží svou zbraň a odepne si zápěstní pouzdra s dýkami a nakonec i to na stehně s dlouhou armádní dýkou. Pomalu si vyhrne tílko, přetáhne si ho přes hlavu a pustí ho na zem. Dlaněmi si sklouzne přes ňadra, na břicho a svlékne kalhoty, jejichž rozepínáním se už nemusí zdržovat. Dívá se na něj celou dobu, kromě chvilky kdy si svlékne i kalhotky a musí se předklonit; nakonec rozepne podprsenku a upustí ji na hromádku oblečení, která se jí vytvořila u nohou. Stojí před ním úplně nahá a paradoxně je právě tohle ta chvíle, kdy si připadá nejzranitelnější; to jak klouže pohledem po jejím těle, jakoby se jí už dotýkal. A protože už dobře ví, jaké to je, když se jí dotýká, nemusí si to ani nijak složitě představovat. Slabě se zachvěje i když tam není zima, ale přesto si uvědomuje, že má bradavky ztuhlé, možná chladem, možná vzrušením, spíš ale obojím. Upřeně sleduje, když si sám svlékne triko a pak její pohled přitáhnou jeho ruce, když vytáhne pásek z kalhot. Tep se jí rozběhne o trochu rychleji, ale jinak na sobě nedá nic znát. Nechá se chytit jeho očima, dívá se, jak se blíží a když je těsně u ní a přivlastní si její rty, tím svým typickým, nekompromisním způsobem, zakloní hlavu a přizpůsobí se mu, zároveň ale nezůstává nic dlužna, až je s podivem, že ho svými ostrými špičáky nezraní. Položí mu ruce na předlkotí, když ji zvedne a vysadí na stůl, v úmyslu využít každou chvilku, kdy bude mít možnost se ho dotýkat, protože ví, že ji o tu možnost velmi rychle zase připraví. Zakloní hlavu trochu víc, když jí sevře krk, cítí, že už teď má rty trochu nateklé, ale je jí to jedno. Dech se jí trochu prohloubí, když přijde znovu na scénu pásek a tuhá kůže jí obemkne krk; na jeden krátký, ale o to hnusnější okamžik jí před očima bleskne vzpomínka na to, kdy naposledy měla kolem krku obojek. A kdo držel vodítko. Otevře oči, prudce, jakoby se chtěla probudit z noční můry, dýchá teď mělčeji a rychle, ale přesto, že oči, do kterých se dívá teď, jsou také ledově modré, ví kde je a ví s kým. A že tomu, kdo to vodítko tehdy držel, usekla hlavu. Přes rty jí přelétne prchavý úsměv při té vzpomínce; no jeho další příkaz ji celkem překvapí. Na chvilku zaváhá, jakoby si nebyla jistá, že to myslí vážně; trochu ztěžka polkne, když zatáhne za pásek, ale pak sklouzne rukama přes hruď dolů; bříšky prstů zlehka, skoro jako omylem, přejede přes tetování na prsním svalu a spokojeně se usměje, když pod tím dotekem slabě, tmavě rudě zazáří; pokračuje plynule na břicho a obratně ten příkaz splní. Nedokáže odolat, aby prsty nevklouzla za jejich okraj a dlaň druhé ruky přitiskne k erekci přes velice napjatou látku kalhot; celou dobu se mu dívá do očí, no teď skoro proti své vůli sklouzne pohledem na jeho rty; trochu se předkloní a ač jde proti tahu pásku kolem svého krku, zlehka přejede svými rty přes jeho, pak sjede na hranu čelist, kam až dosáhne, přejede tu ostře napjatou kůži špičkou jazyka a stáhne se, až když je tlak na jejím hrdle spíš už nepříjemný, než vzrušující. Trochu frustrovaně zavrčí, protože s jídlem roste chuť a když dostala ochutnat, o to víc se ho chce dotýkat, jakoby si teprve teď uvědomila, jak málo se ho přes všechny ty jejich hry a náhodná i úmyslná setkání, skutečně dotýkala...+

[Jade]

+on ví naprosto přesně, jak moc, kdy a jak se ho dotýkala, všechny ty příležitosti naplánoval. Jeho oči sledují každý její pohyb, každou stopu vnitřního boje, kdy si zvyká na pásek kolem krku, a cítí, jak se mu erekce skoro bolestivě opírá o látku kalhot. Tohle, tyhle vnitřní bitvy, které ji nutí podstupovat; to, jak se mu poddá v další a další věci, ho vzrušuje stejně, jako samotná fyzická rozkoš. Jako by ji metaforicky posunul blíž k vlastním k hranicím, a ty hranice se posunuly taky. Rty mu zvlní úšklebek, dlaní jí sklouzne po břiše na ňadro a nehtem zavadí o bradavku, je to skoro jako hodná holka, oči mu pobaveně blýsknou. Takhle zblízka, mezi jejíma roztaženýma nohama, je vůně jejího klína skoro opojná. Svaly má trochu napjaté, když k němu natáhne ruku, a jeho sevření na pásku trochu zesílí, nezatáhne, jen jako by si potřeboval připomenout, že má tu možnost. Jenže pak se dotkne toho tetování na jeho hrudi, a ono na ni zcela nečekaně zareaguje; navenek jen lehce zazáří, ale uvnitř něj jako by v něm cosi vyšlehlo, magie v něm rudě zažhne a plamenem olízne hradby jeho sebeovládání v náporu, který ho přiměje se trochu zachvět, břišní svaly mu pod jejím dotekem ztuhnou, čelist svírá tak pevně, že mu div neprorazí kůži. Jako by popadla kolečko volume a otočila ho doprava a všechny jeho vjemy prudce vyletí vzhůru a naplní ho až po okraj. Cítí její prsty přes tu tenkou látku, a jeho kůže jako by byla jeden obnažený nerv; ostře vydechne a bojuje sám se sebou o kontrolu, v čemž mu její laskání ani trochu nepomáhá. Jako kdyby se snažil spolknout přílivovou vlnu, celý postoj jeho těla se změní, rve tu záplavu vjemu do ocelovýho vězení ve svojí mysli; na zlomek vteřiny skoro vidí rudě, ale ovládne to v sobě, dostane to pod kontrolu, vnímá, jak ten požár zase uklidní na zvládnutelnou míru. Volnou ruku jí vplete do vlasů a varovně je sevře; její rty, její zuby tak blízko jeho krku v něm zvednou nával adrenalinu, ale i přes tu mlhu, kterou se momentálně snaží zkrotit, si uvědomuje, o jaký druh adrenalinu jde, a že násobí jeho vzrušení. Kdyby měl víc času se tomu věnovat v myšlenkách, ocenil by ten rozdychtěnej entuziasmus, s kterým se mu věnuje, ale teď, když ji za pásek trochu odtáhne od svojí tváře a zadívá se na ni, oči mu hoří až trochu znepokojivým, neobvyklým způsobem, propastně horké a plné čehosi nepojmenovatelného, z čeho naskakuje husí kůže. Tomu polibku, kterým si vezme její rty, se možná ani nedá říkat polibek; je to spíš útok, jejich ústa se doslova srazí, a tvrdost jeho výpadu, agrese v něm, už dávno nebalancuje na hraně vzrušující bolesti. Napůl zastřeně cítí v ústech krev, ani pořádně neví, jestli je jeho nebo její, podle ostrého píchnutí ve rtu možná jich obou. Líbá ji skoro brutálně, částečně si ji přivlastňuje, částečně je to skoro potrestání, částečně se potřebuje dostat pod kontrolu, a musí se vědomě přinutit povolit sevření na pásku, aby ji neškrtil. Druhou rukou svírá její bok, tam kde přechází ve stehno, bolestivě jí zarývá prsty do kůže. Vnímá její frustraci, a polozasutá myšlenka mu připomene, že by se měl zkrotit, než jí ublíží doopravdy, a jinak, než by chtěl. Donutí se ji pustit, aniž by opustil její rty, rozepne si kalhoty, přitáhne si ji za zadek na samotný kraj stolu a na jeden příraz do ní pronikne, nepotřebuje se ujišťovat, že je připravená, cítí to. Plameny v něm hladově vyšlehnou, ale teď už jsou to zase jen ty známé, které dokáže ovládat, ty v kterých se už párkrát vyhřívala, takže se na moment zastaví hluboko v ní, aby jí dal šanci si zvyknout, a jeho polibek ztratí ten hrubý osten, teď jsou jen tvrdě vzrušující, dráždivě dravé. Sklouzne jí rty na krk a potrestá ji kousnutím do toho citlivého místa na křivce hrdla; když se odtáhne, všimne si na její kůži krvavé stopy z jejich nateklých, zmučených rtů. Skloní se a olízne ji, a pak se v ní pohne, skoro se vytáhne, a pak přirazí zpátky dovnitř, a začne si ji brát. Na moment se jí zadívá do očí, aby se ujistil, že je v pohodě. Přiráží do ní tvrdě a rychle, šuká ji, že se s nimi pohybuje i stůl; cílem je rozostření hran, vybití prvotního náporu, ne hra s touhou, a její tělo ho vítá víc než ochotně. Zvedne koutek, jeho oči už stihly nabrat ten známý intenzivní lesk, co spíš rozpaluje a slibuje, než zraňuje. Rozkoš v něm rychle roste, čte reakce jejího těla, a přizpůsobuje se jim, a pak ji chytne pod zadkem, a aniž by z ní vyklouznul, udělá i s ní ten jeden krok dozadu, a sklouzne s ní do křesla; do toho, které je součástí jeho hry na šéfa, kde jedná o smrti a ceně za ni. Uvědomuje si, že jí tak aspoň na moment přenechá jistou míru kontroly, takže zatáhne za pásek, aby ji donutil se trochu zaklonit a připomněl jí, kde a s kým je; navíc do ní takhle proniká v mnohem lepším úhlu a vymetá přesně to správný místo v ní. Kolem jedná dlaně má omotaný pásek, chytne ji za levou ruku a zkroutí jí ji za záda, ne nějak zvlášť bolestivě, ale tak, aby se cítila aspoň částečně znehybněná, i když tu druhou jí nechá volnou. Se svázanýma rukama už ji šukal milionkrát, ale teď, když jí tiskne zápěstí vlastní rukou, jako by to bylo trochu osobnější, nejsou to jen kožená pouta nebo pásek, do jizev na kůži se jí vpaluje jeho vlastní dotek, stejně vroucí jako jeho oči, kterýma po ní klouže, po její tváři až na ňadra, která se mu houpou přímo před očima, takže mu stačí jen natáhnout krk a zaútočit na ně rty a zuby+

[Rebecca Altamirano]

+zachvění, které mu projede tělem jí neujde a je to v téhle fázi natolik nezvyklé, že hned přesune pozornost k jeho tváři; nebo aspoň částečně, protože dotýkat se ho nepřestane. Zná ho ale už natolik dobře, zvlášť v těchhle situacích, že okamžitě pozná, že se něco děje. Je to jenom pár vteřin, ale jeho oči jí v tu chvíli připomenou tu chvíli před hořícím domem Purity, po té krvavé symfonii, kterou tam spolu rozpoutali a kdy nechali to, co v nich je nejhorší volně řádit, Nebo aspoň natolik volně, aby to ještě dokázali zkrotit. Teď ale nemá dost prostoru na to, nějak přemýšlet nad tím, co to znamená, nebo může znamenat pro ni, protože vzápětí zaútočí na její rty tak prudce a tvrdě, až se v prvním okamžiku pokusí instinktivně ucuknout; ale jednak ji drží za zátylek příliš pevně a za druhé stejně utéct nechce. Pozná, že teď není nejlepší nápad bojovat o nějakou nadvládu a prostě se přizpůsobí, přijímá tu hrubost, vpíjí do sebe tu agresi, protože nějak prostě pozná, že to potřebuje, aby znovu získal kontrolu sám nad sebou. Využije toho, že má pořád volné ruce a sklouzne mu dlaněmi přes ramena na záda; tetování na hrudi se už ale pečlivě vyhýbá, tuší, že to nejspíš způsobil její dotek. Tlumeně zasténá do polibku, když ucítí na jazyku krev, nejdřív svoji vlastní, ale vzápětí i jeho a spolu s tím i slabý závan magie, která se o ně otře, doslova mazlivě, dráždivě; vonící horkými nocemi Orientu, prosycenými exotickou vůní tureckých růží a sladkých, ale zároveň jedovatých konvalinek. Pozná, kdy povolil sevření pásku a hned se trochu uvolní, aniž by si uvědomovala, že byla celou dobu napjatá víc, než obvykle. A stejně tak pozná i změnu ve způsobu, kterým ji libá; stále je to tvrdé, ale už ne tím vysloveně bolestivým způsobem. Znovu mu zasténá do rtů, když je najednou v ní, až nadoraz a trochu se proti němu prohne; dá si pár vteřin na rozdýchání, ale když začne přirážet, je už dávno zpátky na té vlně, uprostřed té zničující bouře vzrušení a touhy. Obejme ho nohama kolem boků a přitáhne si ho tak ještě blíž, jednou rukou se opře kousek vzadu za sebou a prohne se proti němu; znatelně se zachvěje, když olízne krev z její kůže, ten kontrast proti předchozí hrubosti, až agresi je tak intenzivní, až jí to ze rtů vyloudí tlumené zasténání, možná spíš zapředení. Přinutí se otevřít oči a střetne se s jeho pohledem, s tím žárem, kterým se tak ráda nechává spálit a rty jí krátce zvlní slabý úsměv, než plynule přejde do dalšího zasténání. Narovná se, když ji chytne pod zadkem a přidrží se ho za rameno, no když si sedne do křesla, stále hluboko v ní, na okamžik je to překvapení v jejích očích zcela jasně čitelné. Pak se ale usměje, trochu se posune a zakloní se pod tahem za pásek; chvíli se vůbec nehýbe, jen vychutnává ten pocit, jak ji zaplňuje, dotýká se přesně toho správného místa a ví už teď, že už se dlouho ovládat nedokáže, ale hodlá z toho právě proto vytřískat všechno, co půjde. Když ji přidrží ruku za zády, přivře oči a aniž by se mu přestala dívat do očí, pomalu promyšleně zavlní boky, v dokonalé vlnovce; břišní svaly se pod slabě medovou kůží napnou a ty uvnitř ní se sevřou kolem něj. Pomalu se nadzvedne a tím krouživým pohybem dosedne zpátky, rychle si najde ten nejlepší úhel a postupně zrychluje. Cítí, jak ten tlak uvnitř ní stále stoupá, kousne se do rtu, aby to ještě zadržela, ale už nad tím kontrolu nemá a s výkřikem se tomu poddá; celé tělo se jí chvěje v křečích divokého orgasmu, tělo prohnuté do oblouku, rty poznamenané od jeho předchozích hrubých polibků má pootevřené a oči zavřené, když posledními, drobnými krouživými pohyby pánve vychutnává i ty poslední nitky rozkoše.+