BYT DEANA A PAYNE, NEW YORK

[Dean]

jo. +přitaká a prohrábne si vlasy, aby si odlepil od čela vlasy přichycený potem+ asi nám nic jinýho nezbývá. +uculí se trochu, a pak překvapeně mrkne a trochu na ni zírá+ jako... vážně? +koukne na ni trochu nedůvěřivě, protože mu přijde zvláštní, že by Becca něco takovýho chtěla, když se vlastně seznámili tak, že ji chtěl zabít + no já... jsem tak domluvenej s Jadem. +přizná neochotně+ Když bude mít čas, budu s ním trénovat. Jinak než normálně. +dodá+ vlastně úplně nevím, jak to bude vypadat, ale... trochu ho podezírám, že mi jen chce dát přes dršku. +zazubí se+

[Payne]

Úplně vážně. +přikývne a musí se trochu usmát, když vidí, jak se tváří+ No...to by asi nemuselo vadit. +zamyslí se nad tím+ Jade je o trochu víc zaměstnaný než Bí, takže s tím časem to asi nebude moc slavný. I když Bí má taky trochu víc práce, od doby, co otevřela tu svoji školu. +pousměje se+ Jo, to asi nebude podezření úplně mimo pravděpodobnost. +uculí se+ A možná by se s tím trochu ztotožnila i Bí...+poznamená neutrálně, ale v očích jí pobaveně zajiskří+ Každopádně mi oboje přijde jako dobrý nápad. +dodá a usměje se.+ Půjdu do sprchy. +oznámí mu pak a vstane. Trochu si upraví kalhoty, aby o ně nezakopla a když si všimne roztrženýho trička, koukne z něj na Deana a rty ji zvlní škádlivý úsměv. Zamíří do koupelny a cestou si tričko svlékne a hodí ho ke koši, kam už jedině patří:D+

[Dean]

tak jo. +přikývne a rozhodne se tomu věřit, tomu, že by mu snad nelhala, ne v tomhle. Neznamená to sice, že se za ten svůj momentální laps nestydí, ale trochu ho to uklidní+ Jo, to je. +souhlasí, je to jedna z věcí, který mu dělají starosti, protože to, že si doteď mohl řídit svoje výlety sám, mu dávalo alespoň částečně falešnej pocit kontroly, a bejt najednou závislej na možnostech někoho jinýho ho trochu děsí+ No, toho se právě trochu bojím. +ušklíbne se docela pobaveně a sleduje, jak míří do koupelny... no, ups. Vůbec si ani nepamatuje, jak se tohle jejímu tričku stalo. Teprve když osamí, dovolí si nad tím všm přemejšlet trochu hloubějc a nejistě si připustí, že ne, asi se z tolika fyzickýho kontaktu zvládne nezhroutit. Což je rozhodně dobrá zpráva. Necítí se úplně na to, aby se k ní připojil ve sprše, ale i tak dosáhl určitýho pokroku, a v budoucnu na tom plánuje stavět. Jen doufá, že se mu to celý zase nerozsype pod rukama+

[Payne]

Já myslím, že zbytečně. Bude to v klidu. +ubezpečí ho s naprostou jistotou a usměje se; v koupelně se svlékne a ani nečeká, že by přišel za ní, je vděčná i za tenhle pokrok, i když proběhl trochu jinak, než si to představovala. Rychle se osprchuje, umyje si vlasy a převlíkne si tílko na spaní a jenom kalhotky. Trochu si ještě prosuší vlasy a vejde do ložnice, kde si vleze do postele a ještě si přitáhne notebook, protože si připadá trochu moc čilá na to, aby hned usnula+

[Dean]

__________________
+když se vrátí domů, je trochu ztracenej v myšlenkách. místo přemístění šel celou cestu pěšky, aby si rozmyslel, co s tou složkou ve svým batohu udělá. od tý doby, co uviděl v Jadeově šuplíku obličej tý holky, nedokáže její oči setřást z mysli; obsah složky si přečetl ještě v archivu, a nejspíš se mu o tom pár nocí bude zdát. Správně by měl složku prostě zaarchivovat k ostatním a neřešit ji, ale ten nepříjemnej pocit kolem žaludku mu to nedovolí. Moc dobře tuší, co by mu Jade řekl, kdyby to před ním vytáhnul. A stejně dobře ví, že to není jeho starost. Zachránit všechny prostě nejde. Hromádka papírů ho v batohu pálí skoro fyzicky, ale když vydupe schody k jejich bytu, už tuší, že na to zapomenout nedokáže. Takže když dojde do kuchyně a položí na stůl ještě horkou pizzu, mlčky hned vedle ní umístí i ty desky+

[Payne]

+vrátí se z tréninku asi hodinu po něm a pro jednou to byl zase trénink, kdy je i ona ráda, že za sebou zabouchla dveře bytu a konečně si může dát pořádnou, dlouhou sprchu. Bolí ji celý tělo, je unavená a navíc už pár dnů cítí ten známý neklid, ten druh neklidu, který ji nutí rozhlížet se na ulici ostražitěji, pozorněji si všímá všech a všeho kolem a ví, že čeká na jakýkoliv náznak, aby měla záminku vyrazit na lov a ten neklid tak utišit...Za dveřmi hodí tašku na zem, sundá si mikinu a trochu sykne, když se ozvou naražená žebra. V kuchyni si dojde pro pití a když na jeden zátah vypije asi půl litru vody, všimne si na stole složky. Okamžitě jí dojde, že to je složka s Deanovy práce, ale rozhodně se do toho nepodívá. Místo toho se podívá na Deana, který akorát vyšel z koupelny.+ Ahoj. +usměje se na něj a odloží láhev s vodou na linku+ Co je to? +zeptá se hned, je jí jasný, že kdyby nechtěl, aby se zeptala, nepoložil by to tak, aby to hned viděla+

[Dean]

+chvilku pracuje na počítači, ale když se přistihne, že už pět minut zírá do stejnýho místa na monitoru, zase ho zavře, přejede si rukou přes obličej, a v tom ho obrany kolem bytu nevtíravě upozorní na její přítomnost, a o chvilku později ji i doopravdy uslyší bouchnout dveřmi+ ahoj. +zavolá, a odloží notebook+ to... +vlastně ani neví, jak by měl začít. nebo jak to vysvětlit+ říkal jsem si, že by tě to mohlo zajímat. +dodá prostě, a vstane, aby jim vyndal talíře na pizzu. nepotřebuje vidět, jak si to pročte a pak se jí na obličeji vystřídá celá ta škála emocí, kterou si před chvilkou sám prošel. dá jí čas se seznámit s fakty, a pak se k ní vrátí a napjatě se na ni podívá+

[Payne]

+nad tou nicneříkající odpovědí povytáhne lehce obočí, ale její zvědavost přímoúměrně vzroste. Vezme si složku a sedne si s tím na gauč. A už ve chvíli, kdy ji otevře, ví, že tohle ji rozhodně bude zajímat. Pečlivě pročte celý spis, prohlédne si fotky, jednu po druhé, pomalu a důkladně. Má pocit, jakoby teplota v místnosti poklesla hluboko pod bod mrazu a skoro fyzicky vnímá, jak ten démon uvnitř ní hladově a nedočkavě vrčí. Ano, půjdeme lovit...poví mu v duchu. Když dojde na konec, vytáhne fotky dvou mužů, staršího a mladšího, očividně jsou příbuzní, ale ona se nemusí dohadovat jak blízce. Ve složce je všechno podstatné. Otec a syn, příslušníci horních pěti tisíc, velice vlivná rodina. Filantropové. Nad tím se pohrdavě ušklíbne. Kouzelnická rodina. To je možná to jediné, co jí dělá trochu starosti. Po kouzelnících zatím nikdy nešla. Vlastně ne, záměrně se jim vyhýbala. Jenže to bylo před tím, než měla své tetování. A i náramek od Deana by mohl být velmi užitečný. Zdá se to jako celá věčnost, než zvedne oči od složky, kde nechala nahoře fotky otce a jeho syna, predátorů...+ Chceš jít se mnou? +zeptá se tiše, dívajíc se Deanovi přímo do očí; ve tváři se jí zdánlivě nedá vyčíst vůbec nic, je dokonale prázdná, nečitelná. Jenom oči jí hoří tím vnitřním ohněm, živené tím démonem, který touží po krvi, po utrpení...po zabíjení.+

[Dean]

+ostře vnímá, jak stránky šustí, když je Payne otáčí, ale neotočí se, dokud nezavře desky. Teprve pak se jí podívá do očí a stejně ho i po takový době trochu zamrazí nad tím, co se na něj dívá nazpátek. Nad její otázkou se každopádně vážně zamyslí, a teprve pak pomalu zavrtí hlavou. Dobře ví, že by to chtěla, že by ji to potěšilo, že kdyby šel, nejspíš by to mezi nima vytvořilo sakra pevný pouto. kurva. POvzdychne si+ Já nemůžu. +sklopí oči+ Jade mi výslovně řek, že se do toho nemám montovat. +ušklíbne se trochu, ale oba vědí, že to je jen půlka důvodu+ Ale nechtěl jsem... nemělo by se to nechat bejt. +pokrčí rameny a frustrovaně si prohrábne vlasy+ Představa, že ji tam pošle samotnou a bude doma čekat, až se vrátí... jo, to by se asi udusil+ Budu hlídat. +navrhne kompromis+

[Payne]

+dívá se na něj a trochu napjatě čeká, co řekne, i když to v podstatě ví. Přestože doufá, že půjde taky, vlastně tomu moc nevěří, takže jí to potom ani nepřekvapí. Ví, nebo spíš tuší, že Jadeův zákaz je jen částečný důvod, ale nerýpe do toho. Jednak i to by jako důvod respektovala, ale hlavně by ho nikdy nechtěla nutit do něčeho, co by nechtěl.+ To nevadí. +zavrtí hlavou a pousměje se, aby věděl, že to myslí vážně+ Ne, to by opravdu nemělo...+poznamená pak tiše a krátce sklouzne pohledem na fotku Donovana staršího.+ Dobře. Lepší krytí si neumím představit. +zvedne k němu pak oči a i když to není úplně to, co by si přála, je to víc, než se kdy odvažovala doufat. A když se mu tak dívá do očí, najednou cítí přímo neodolatelnou potřebu ho políbit. Vstane, cestou složku odloží na stůl a dojde až těsně k němu; na okamžik se zarazí, když se k němu skloní a jednou rukou mu zlehka přejede po linii čelisti+ Teď tě asi políbím, hmm? +vydechne jen pár centimetrů nad jeho rty, ale dívá se mu do očí, připravená se okamžitě stáhnout, kdyby v nich zahlédla jakýkoliv náznak paniky...+