Camorr

[Locke Lamora]

Proč se ti nelíbí? +zajímá se+ Mně se líbí, že v tom můžeš vidět všechno. Třeba hrocha. +zazubí se+ Ale já tomu houby rozumím. +pokrčí rameny+ Ale moje kosti jsou teplý. +brání se a přimrcasí se k ní ještě těsnějc, jako aby cítila, že fakt jsou+ Myslíš, že Bohové fakt vypadají takhle? Jako lidi? +prohlíží si ten obraz+ Má divnej výraz. +skoro mu z ní přeběhne mráz po zádech+

[Wenai Lafayette]

+zasměje se+ Já v tom většinou nevidím nic moc, pokud nejsem opilá nebo tak. Nevím proč +pokrčí rameny+ Možná mám až moc velkou fantazii. Nebo jsem moc objektovní. Nebo je to prostě jenom pár čar. +usoudí nakonec a zadívá se na bohyni+ No... je to bohyně, takže může vypadat jak se jí zachce, ne? Takže klidně takhle. Je taková... nepřístupná a chladná.

[Locke Lamora]

Jean dokáže vidět různý věci, poetický. Říká, že to je tím, že je z nás nejchytřejší, ale pěkně kecá. +zazubí se+ Já vidím akorát hrochy nebo prsa. +pokrčí rameny+ Jo. Je studená. +zamračí se souhlasně+ Nepřístupný holky se mi nelíbí. +zaksichtí se na Aza Guillu a líbne ji na krk+ Už jste našli nějakou identitu, co si oblíkneš? +zajímá se, zastrčí jí vlasy za ucho a odstrkne knihu, aby mu nepřekážela+

[Wenai Lafayette]

Uvažovala jsem nad oblíbenou neteří jedné její přítelkyně z mládí, jmenuje se Amabella Flamelova a pochopit, jak je spřízněná s Lucrecií Strouksovou, což je ta její teta, byl pěknej oříšek. Ale zvládla jsem to. +usměje se na něj+ Podle všeho je to distinguovaná mladá dáma, Amabella, Lucrecii je asi tak sedmdesát, zajímá se o všechno, o co by se mladá dáma zajímat měla. Umění, vyšívání, poezie, a jak si sehnat manžela. +vypráví mu+

[Locke Lamora]

Dobře. +odsouhlasí to spokojeně+ Ty umíš vyšívat? +užasne poněkud, nějak si jí neumí představit, jak se ohání něčím ostrým, co je kratší než dýka+ Zítra mě budeš muset začít učit něco o teorii umění, abych se mohl oblíknout do experta. +zavře knihu a položí ji na stůl, a položí se na záda+ Mohl bych si pořídit takový ty nasazovací brejle na jedno oko. +zazubí se, a v žaludku cítí to známý chvění adrenalinu, co má vždycky před každou akcí+

[Wenai Lafayette]

+zasměje se+ No jistě, že umím vyšívat. Já jsem přece taky nadutá aristokroutka, to jsi zapomněl? +zatváří se nadutě a aristokroutsky+ No, znám takový pravidlo, když je tam nahá ženská a váza, tak je to umění, když tam váza není, tak je to sprosťárna. +zazubí se na něj a lehne si velde něj na břicho a opře se o lokty, aby na něj viděla+ Jako monokl? To bude ostrý. +pokývá uznale hlavou+

[Locke Lamora]

Víš, že skoro jo? +zazubí se a zatahá ji za loknu+ A sprosťárny se nesměj vystavovat, jo? +zvedne obočí+ Umělci jsou fakt divný. +zavrtí hlavou se smíchem+ Viď že jo? +nadchne se pro tu myšlenku+Dycky si ho nasadím a budu děsně zblízka pozorovat obrazy a používat slova jako šerosvit a sfumato. +chlubí se, co se už stihnul naučit za slova+ Jdem spát? +usměje se na ni a cvrnkne ji do nosu+

[Wenai Lafayette]

+usměje se+ No ty seš rozenej uměleckej kritik. +dá mu pusu+ Jdem. +přikývne+ Zejtra se toho musíme spoustu naučit. +usměje se a přitulí se k němu zádama a zavře oči+

[Locke Lamora]

Dobrou, Kůstko. +dá jí pusu na čelo, zezadu ji obejme kolem pasu, přikreje je dekou, a za chvilku to dře s obličeje spokojeně zabořeným v jejích vlasech+

[Wenai Lafayette]

+spokojeně se ráno vzbudí, jeho ruce kolem sebe, proplete prsty s jeho a políbí ho na hřbet dlaně, rozespale mžourá na jeho ruku a trochu se u toho usmívá, šťastná, že je tam s ní+