Kuchyně

[Dean]

Jo. Takže nevědí, co ji... co u ní spustí jiný reakce, než jaký předpokládaj. +ušklíbne se+ byl to nějakej... test. +přejede si rukou po obličeji+ falešnej únos, nebo tak něco. Nevěděla, že to je někdo od nich, myslela si, že to je doopravdy. +zavrtí hlavou, protože sám vlastně úplně detaily neví+ Docela v pohodě. Unaveně, ale... u těhle věcí nějakou dobu trvá, než člověku úplně dojdou. +pokrčí rameny nejistě, a radši se napije. Zrovna před ní fakt nechce vypadat jako slaboch+ Tak jo. +přikývne+ Já jenom... +prohrábne si nervózně vlasy+ Mám se o ni starat, chránit ji. A ona mi to nedovolí. +zašklebí se na svoji whisku a rovnou ji dopije+ no, tak to obvykle funguje, ne? +koukne na ni a koutky mu trochu škubnou vzhůru+ Ale těžko říct, nikdy jsem si nájemnýho vraha neobjednával. +připustí+

[Rebecca Altamirano]

No...tak teď už něco málo nejspíš tuší, že? +ušklíbne se, ale možná je přece jen znepokojená trochu víc, než dává najevo+ -Drsný, ale nijak vyjímečný. Podobnými zátěžovými testy procházejí i rekruti speciálních jednotek. Protože jedna věc je trénink, ale naostro je všechno jiný. I reakce každýho člověka. +pokrčí rameny+ A vzhledem k tomu, co má za sebou Russo mě to asi vlastně ani nemůže překvapovat. +poznamená zamyšleně+ Dobře, kdyby vypadala, že je jí hůř, nebo tak něco, dej mi vědět, ok? +zadívá se na něj+ A co ty? Ty jí to dovolíš? +zeptá se ho tiše, nakloní hlavu lehce na stranu a zkoumavě se na něj zadívá, nic konkrétního ale nezmiňuje; je si jistá, že sám ví, co myslí+ Jo, obvykle jo. +přikývne s úšklebkem+ No tak s tím radši nezačínej. Většinou jsou z toho dost ošklivý potíže. +zvedne koutek v úsměvu a v očích jí zajiskří+

[Dean]

Já vím. +odsekne netrpělivě, přece jenom má za sebou tři roky tréninku v elitní organizaci+ Ale Payne není všichni. Payne je výjimečná. +zamumlá+ Je mi jedno co má za sebou on, tohle... tohleto pro ni není. +zavrtí hlavou+ Myslím, že ona to taky ví. +povzdychne si+ No jo. Zabije mě, ale dám. +jí vědět. Ale pak položí tu další otázku a skoro před očima může vidět, jak rychle zamrzne, v sobě vystaví všechny bariéry a uzavře se+ To není stejný. +zasyčí a oči mu vztekle blýsknou+ To není ani náznakem stejný. +zúží oči, a v nich si může přečíst, jak moc nesnáší, že zrovna ona o tomhle jeho malým problému ví+ A já jsem v pohodě. +chybí už jen aby si dupnul+ Jo, nebudu. +zamumlá a odloží skleničku na kuchyň a očividně si v duchu říká, že sem neměl chodit+

[Rebecca Altamirano]

+ani se nepousměje při tom vyznání a jen přikývne+ Nejspíš ví, ale k rozhodnutí odejít musí dospět sama. +pokrčí rameny+ Kdybych chtěla mít jistotu, že tam zůstane...zakážu jí to. +ušklíbne se; a pak sleduje tu změnu a až teď jí dojde, jak zlý to asi je. Ve tváři se jí nepohne ani sval, když se mu dívá do očí+ Možná není. A možná už lžeš sám sobě a všem ostatním tak dobře, až jsi tomu uvěřil. +řekne tiše+ Znám to. Jsem v tom totiž sama mistr. +ušklíbne se ironicky a když vidí ten vztek v jeho očích, přemýšlí, jestli zuří tak moc, aby ji praštil, nebo se přece jen ještě ovládá+

[Dean]

Jenže to skončí tak, že jí ublíží. +zamračí se+ Nebo si ublíží sama, prostě... nepotřebuje, aby na ni napadaly další sračky. Zabila někoho, a to... mění všechno. +sklopí oči na moment, ale když se na ni zase zadívá, oči mu ztvrdnou. Zase s ním lomcuje vztek, ten druh šílený, zaslepující zuřivosti, kterou už zná skoro intimně+ Payne. +řekne tiše, nebezpečně tiše+ Jsem tady kvůli Payne. +a je mi jedno, co si myslíš o čemkoliv jiným, to už sice nedodá, ale je to zřejmý z jeho postoje, z toho, jak udělá pár kroků k ní, jak je najednou dost blízko na to, aby se stačilo napřáhnout. Podvědomě sevře ruce do pěstí a trochu nakloní hlavu na stranu. Představí si to, na chvilku. Nejspíš by se vyhnula dost rychle, aby ji nezasáhnul. Vlastně ani nepočítá, že by ho nechala se jí dotknout. Ale pak by možná... přišel protiútok. A na okamžik mu tělem projede chtíč, jenže je to trochu jinej druh. Vlastně chce, aby to udělala. To by bylo jiný kafe, než všechny pouliční bitky, nebo i boj v klubu. Adrenalin mu v krvi stoupne z nuly na sto za vteřinu, očima ji tak trochu vyzývá, aby to udělala, aby ho praštila. Chce vědět, jaký by to bylo. A pak se zhluboka nadechne, a pohřbí to v sobě. Už to umí dočasně potlačit natolik, aby mohl normálně fungovat, takže to nutkání pečlivě uhemuje někam do hlubin, a trochu se ušklíbne. Vtipný, že ze všech věcí na světě sdílejí zrovna tohle. Strach o Payne a potřebu nechat sebou občas vytřít podlahu+ Jo, jenže já to asi nemůžu úplně řešit šukáním Jadea, mám takovej dojem, že nejsem jeho typ. +odtuší místo toho sarkasticky+

[Rebecca Altamirano]

Nemůžeš ji chránit před ní samotnou. +zavrtí krátce hlavou a má čím dál větší pocit, že si Dean to všechno bere moc osobně. A když řekne, že někoho zabila a že to mění všechno, ten pocit ještě zesílí.+ Jak dobře toho agenta znala? +zeptá se místo toho, co chtěla původně, a sice, že někoho zabila už před víc jak třemi lety. Neuhne před ním, když dojde blíž, jen se mu dívá do očí a všechno to, co se v něm teď odehrává, dobře vidí. Vidí tu výzvu v jeho očích, chuť ji praštit, ale současně mnohem větší touhu po tom, aby to udělala sama. Na okamžik má pocit, jakoby jí tělem místo krve proudil led, když si uvědomí, co to znamená. Osud má fakt hodně zkurvenej smysl pro humor, když dopustil, aby zrovna tohle měli společný.+ To asi ne. Ale řešit to šukáním kohokoliv je mnohem příjemnější, než se nechat třikrát týdně přizabít. +ušklíbne se ve stejným stylu; jestli se pokoušel vyvolat v ní stud nebo jakýkoliv rozpaky, tak žalostně pohořel+

[Dean]

Ne? Asi ne, ale rozhodně se o to můžu přinejmenším pokusit. +odfrkne si. Ne že by býval předtím nějak extra zdvořilej, ale aspoň z ní míval trochu respekt, i když se velice intenzivně snažil to zakrýt+ Já vím, že to nebylo poprvé. +zavrtí hlavou netrpělivě+ Ale je rozdíl, když je to někdo... někdo... +ušklíbne se a nedokončí to+ No asi moc dobře ne, když nepoznala, že je to někdo od nich. +odtuší lehce jízlivě. Popravdě mu celá tahle debata připadá zbytečná, z jeho pohledu jsou věci zcela jasný. A ani ona nezareagovala tak šokovaně, jak by si představoval. Z vnějšího pohledu by jeho postoj mohl působit docela výhružně, zvlášť když už je o kus vyšší než ona. Na okamžik znejistí, o jeho nočních eskapádách nikdo neví, a ona už vůbec ne. Ne, jen se skoro přesně trefila do citlivýho místa. Oči mu vztekle blýsknou. Už má na jazyku ostrou a pěkně drzou odpověď, když mu tak trochu zmrazí krev v žilách. Přece nemůže vědět, jak to teď má s... ale vlastně proč by nemohla, copak on ví, kolik s ní Payne z jejich sexuálního života sdílí? Jak se jí dívá do očí, zaliije ho prudká vlna studu. nějak nedokáže skousnout tu představu, že zrovna ona by věděla, jak velkej problém má se s Payne milovat. Přijde mu to k nepřežití trapný, k nepřežití neúnosný+ Ne, díky. +ušklíbne se, o tvoje rady fakt nestojím. Cítí, jak mu konečky prstů znecitlivý, ten těžkej pocit na hrudi, neosobní chlad v kostech, slova se mu v hlavě slévají a lehce pohrdavým tónem plácne první věc co mu slina na jazyk přinese, ve snaze ublížit+ Nemám zájem bejt něčí děvka. +narozdíl od tebe zazní celkem jasně a nevysloveně, otočí se na patě, a s rukama sevřenýma v pěst vyzuří z bytu ven. A práskne za sebou dveřma tak, až okna zarezonujou+

[Rebecca Altamirano]

+neřekne na to už nic, protože rozdíl v tom nejspíš vidí jen on, ale nepřijde jí jako dobrý nápad to teď zmiňovat. Jen trochu přivře oči nad tou jeho jízlivou poznámkou; nepohne se, ani když se nad ní tak výhružně tyčí, ale vlastně si poprvé uvědomí, jak moc vyrostl, od toho dne, kdy ho viděla poprvé, ve svým bytě v Irsku. Nemůže teď říct s jistotou, že se trefila, že se opravdu nechává zmlátit, ale přijde jí to jako velmi pravděpodobný. Co ale způsobilo tu další změnu už neví a vlastně to ani vědět nechce. Trochu unaveně potřese hlavou a už se v tom rozhodne nerýpat, no po té jeho poslední větě znehybní a z jejích očí vyprchají vešekeré stopy vřelosti a lidskosti stejně rychle, jako se před ní uzavřel on sám. Ale až ve chvíli, kdy tyhle emoce zmizí si může plně uvědomit, jak velkou změnu způsobí. Upřeně se na něj dívá, oči jí o pár odstínů potemní a rty jí zvlní mrazivý úsměv+ Tak to tě rozhodně šlechtí...+ušklíbne se studeně, ale žádnou z dalších kousavých poznámek už nahlas neřekne. Přestože se jí tohle možná dotklo víc, než dává najevo, uvědomuje si, že ho v podstatě vyprovokovala. Ale taky díky tomu zjistila, jak moc zle na tom opravdu je. Vyprovodí ho pohledem ze dveří a když jimi za sebou práskne, frustrovaně si prohrábne rukou vlasy. Kopne do sebe zbytek bourbonu a odloží skleničku na linku+ Na tohle jsem fakt už trochu stará...+zavrčí si pro sebe, vezme si notebook a rozhodne se ještě jednou důkladně podívat na Anvil a hlavně na pana šéfa. A tu návštěvu hodlá uskutečnit co nejdřív...+