od Payne » 27 led 2019 18:07
+nechá se obejmout a přitulí se k němu. Uvědomí si, že mu to možná připomnělo Mitche, ale ví, že to je rozdíl. Vždyť ona toho agenta vůbec neznala, ani nezná jeho jméno. Trochu se zamračí, snaží se vybavit si, jestli ho Billy řekl, ale buď si nemůže vzpomenout a nebo ho opravdu neřekl. Možná nechtěl, aby jeho jméno znala, protože zabít někoho bezejmenýho je vždycky snazší, než někoho, koho zná. I kdyby šlo jen o jméno. Vnímá Deanův soucit a vlastně jí ani nevadí, že ji lituje. Spíš se začne cítit divně, když si uvědomí, že sama necítí...nic. Možná za to může to, jak dobře to před ní samotnou omluvil Billy; že to podal tak, jakoby to nebyla její vina. Ale to nic nemění na tom, že skutečnou vinu opravdu necítí. Přesto, ale ví, co by měla říct...+ Jo, mě taky. +zašeptá tiše a obejme ho pevněji a prostě si jen užívá jeho blízkost, vdechuje jeho vůni a pocítí opravdovou vděčnost za to, že jí osud do cesty poslal právě jeho.+ Půjdu si lehnout. Jsem unavená. +odtáhne se po chvíli trochu, vzhlédne k němu a pousměje se+ A děkuju...+řekne pak tiše, zvedne ruku a pomalu, jemně ho pohladí po tváři, té nezjizvené+
I'm not a victim. I'm a survivor.