Pokoj v Cloak&Dagger Center

[Byron]

+no on je vyděšenej, ale odhodlanej to před ní nedat najevo, aby viděla, jakej je mužnej a odvážnej, tak jen občas pohodí patkou a usměje se na ni a pak se k ní honem nakloní a dá jí pusu a ještě jednu, aby jim to dýl vydrželo, ke konci ji už jenom objímá a šeptá jí uklidňující slova+

[Victoria]

ještě chvilku to musím vydržet. +zamumlá, snaží se ho moc nedrtit, trochu ho objímá a soustředí se na to, jak mu voní krk, a že to musí přežít, aby se prckovi nic nestalo, ale ke konci už moc nevnímá a je to celý spíš jen tak jedna nekončící vlna bolesti, která skoro neustupuje, a pak se to najednou začne měnit spíš na tlak, kterej už od minula pozná+ Byrone. +zašeptá trochu ochraptěle+ zazvoníš na ně? +poprosí+

[Byron]

Mno? +koukne na ni a vykulí oči a zapomene dýchat+ Už? Jo! +přikývne, přerazí se o nohu postele, ale hnedka zvoní na paní doktorku a děsně moc dlouho a kouká na Vicky, jako by to dítě mělo vylézt hned teď+

[Victoria]

jo... už. + přikývne, a trochu vyděšeně na něj koukne+ Budeme mít mimino. +zazubí se na něj trochu unaveně, a doktorka přijde trochu udýchaná, protože zvoní přinejmenším jakoby tam hořelo, natáhne si rukavice, a zasedne jí pod nohama+ Ano... všechno je v pořádku, až ucítíte kontrakci, můžete začít tlačit. +usměje se na Vicky povzbudivě a Vicky nahmatá honem Byronovu ruku, koukne na něj a moc připravená se teda necítí, ale na pokyn se do toho teda opře+

[Byron]

Už budeme mít mimino! +koukne na ni a chytne ji za ruku a kouká na doktorku, jak se noří mezi nohy a je z toho dost vyjukanej, a hladí Vicky+ Klidně nadávej kočko. +uculí se na ni+

[Victoria]

no to neříkej dvakrát. +uculí se trochu, sevře mu ruku že mu zapraští kůstky, a zapře se nohama+ ááááááááááh panebože no doprdele asi se roztrhnu. +vydechne poněkud, olízne si rty a prudce oddychuje, a má pocit, že už prostě nemůže, že už se ani nenadechne, ale posbírá ještě úplně všechno, co v sobě má+ áááááááááááh kurva kurva kurvafix. +zafuní+ Už vidím hlavičku. +uculí se doktorka tím svým zenovým úsměvem+ slyšíš to, má hlavu!

[Byron]

Co? +koukne na ni a je tak mimo, že se zasměje+ To je dobře, že má hlavu. Už jenom chviličku, kočko, to zvládneš, páč seš nejlepší. +usměje se na ni a hladí ji po ruce+

[Victoria]

jo, nebude to bezhlavej rytíííííííaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah. +zaječí si z plnejch plic a ve chvíli, kdy má pocit, že umřela, a je to konec, se doktorka spokojeně uculí+ a hlavička je venku, teď už jen ještě jednou nebo dvakrát... +usmívá se a natáhne tam ruce, aby chytila mimino+ prosím vás já vás asi fakt kopnu do brady, jestli nepřestanete plácat. +zavrčí Vicky, přidrtí byronovi prsty, nadechne se a vzchopí se teda ještě jednou, a pak ta bolest najednou prudce poleví, doktorka vytáhne cosi malýho a růžovýho, a položí jí to na prsa+

[Byron]

+Byron se na doktorku jenom zašklebí a jinak drží Vicky a pak ji pustí, protože je naprosto perplex z dítěte na jejích prsou+ Proboha... ta je nádherná. +vydechne+ Zmačkaná.

[Victoria]

trochu je, no. +uculí se+ však taky lezla fakt divnejma cestama. +musí se usmát, a přijde si úplně stejně dojatá, jako poprvé, totálně přejetá a vyčerpaná, ale najednou je to celý takový pěkný a stojí to za to+ Ahoj, prcku. +pousměje se a pohladí toho mrňouse po tvářičce+ je krásná. že jo? +koukne na něj a culí se jako pako, a doktorka mu nabídne, jestli chce přestřihnout šňůru+