BYT DEANA A PAYNE, NEW YORK

[Payne]

+uvolní své objetí, když cítí, že se začíná odtahovat a na tu omluvu jen krátce zavrtí hlavou a pousměje se.+ Nemáš se mi za co omlouvat. +řekne pak tiše+ A nemusíš o tom mluvit, pokud nechceš. Ani já o tom nemluvím. A vlastně jsem ani s nikým nemluvila. +pokrčí lehce rameny+ Jen s tebou. O tom posledním dnu. +podívá se mu do očí a pousměje se, když si vybaví těch pár hodin v jeho pokoji v bunkru+ A co se stalo, nebo nestalo...je relativní. V určitým smyslu jsem to já měla lehčí +prohodí a když se nad tím zamyslí, vlastně jí to tak opravdu přijde+ Protože sem...+poklepe si lehce na spánek+ ...se nikdo nedostal. +řekne tiše+ No jo...+uculí se trochu rozpačitě+ ...ale už jsem nevěděla, co si myslet. +pokrčí rameny a omluvně se usměje+ Na tom nezáleží, jak dlouho. +podívá se na něj, oči vážné, ale pořád bez lítosti+ Ty jsi čekal na mě...takže teď prostě počkám já. +pokrčí lehce rameny a pousměje se, jakoby to byla ta nejprostší věc na světě+ Jen mi musíš říct, co je v pohodě, ale co už ne. Protože jako vědma jsem dost na nic. +oči jí trochu zajiskří smíchem; pak se opatrně přisune blíž, pomalu zvedne ruku, s jasným úmyslem pohladit ho po tváři, ale ne po té zjizvené. Ví, že na to je nejspíš ještě opravdu brzo+

[Dean]

Já vím... mám pocit že bych měl. +pokrčí rameny a udělá jí u sebe místo+ musíme si koupit gauč. +poznamená pobaveně+ jo, já... +otřese se trochu hnusem. chtěl by jí říct, že byla tm vevnitř, v jeho nejniternějších touhách, v myšlenkách na ni. že to všechno pěkný mezi nima je znesvěcený, ale nedokáže to nahlas+ Jenže každej potřebuje... +pokrčí rameny, ví že nejde jen o sex, ale taky něhu, pocit blízkosti+ Já to vlastně sám nevím. +zavrtí hlavou+ Chtěl jsem... +sklopí oči+ někoho jsem políbil. +řekne tiše a neodváží se na ni podívat. má pocit, že jestli mají mít čistej štít, tak se vším všudy+ O nich nešlo, byl jsem opilej jak prase, a jen jsem chtěl... vědět, jestli to snesu. nezkoušet si to na tobě, abych ti neublížil. +zamumlá, ví, že je to hodně pitomá omluva. Přjde si jak pěknej sráč+ Bylo to děsný. +zašklebí se+

[Payne]

+posune se blíž k němu, když jí udělá místo+ Jo, to by asi chtělo. +uculí se na ten gauč+ Na tom nezáleží, co potřebuju já. +zavrtí hlavou+ Stačí mi, že budeš se mnou. A nebudeš utíkat...+podívá se na něj ze strany; no když se pak přizná, že políbil někoho jinýho, trochu se zarazí. V první chvíli ji zaplaví vlna žárlivosti a ví jistě, že kdyby to viděla na vlastní oči, nedopadlo by to pro dotyčnou asi moc dobře. Jenže pak si vybaví, jak ještě ani ne před dvěma hodinama reagovala na Billyho a veškerá ublíženost a zlost splaskne jako pouťový balonek v kaktusovým poli+ No...+řekne tak pomalu, jakoby si promýšlela, co na to vlastně říct+ ...asi to není úplně dobře, že to bylo děsný, ale...+koukne na něj s drobným úsměvem+ asi jsem v tuhle chvíli naprosto sobecky ráda. +pokrčí lehce rameny+

[Dean]

nech toho, jasně že na tom záleží. +zavrtí hlavou, a koukne na svoje ruce v klíně+ já... se budu snažit. +přikývne, i když si pořád nedovede představit, jak jí řekne, že se občas někde nechá zmlátit, a trochu napjatě čeká, co mu na to řekne+ Já mám pocit, že to možná bylo tak děsný právě proto, žes to nebyla ty. +přizná zkroušeně, natočí hlavu na stranu a koukne na ni, tak z boku. Ví, že to musí zkusit, dřív nebo pozdějc, a teď je stejně dobrej moment, jako kdykoliv jindy. Jen fakt doufá, že jí přitom nepozvrací nohy, nebo něco neudělá. Vezme ji za ruce, pomalu jí je složí na stehna, protože nedokáže tak úplně říct "nesahej na mě, prosím", a pak se k ní pomalu nakloní, soustředí se na její rty, zlehka vezme její tvář do dlaní a nadechne se. Hrudník má staženej obavou, na okamžik zaváhá, jen pár milimetrů od jejích úst, a přijde si snad nervóznější než poprvé. Polkne, sebere všechnu odvahu co v sobě má, a zlehka se otře rty o ty její. Napjatě zkoumá ty pohnutí v sobě, a když v něm nic nevybuchne, udělá to znovu, jemně ji líbá, soustředí se na to, že je to ona, že to dělá pro ni, tiskne si do paměti každej záhyb jejích rtů. Vytváří novou vzpomínku, takovou, ve který lamie nebyla+

[Payne]

Dobře. S tím se asi dokážu srovnat. +pousměje se a přivře spokojeně oči. Když se mu dívá do očí, pozná, že se k něčemu odhodlává a má strach se pohnout, aby ho nějak nevyplašila. Přijde jí to na jednu stranu absurdní, že si takhle prohodili role, ale na druhou jí to přijde zvláštním způsobem v pořádku. On pomohl jí, ona teď pomůže jemu, jak jen bude moct. Ale možná teprve to, jak ji vezme za ruce a položí jí je na stehna, jí napoví, jak moc zle na tom opravdu je. Neudělá vůbec nic, jen se přizpůsobí jeho opatrným polibkům, je to tak jiné, než dřív, dokonce ještě mnohem opatrnější, než když tyhle hranice překonávali opatrně kvůli jejím démonům. Nechá víčka klesnout a aniž by si to uvědomila, zaryje si nehty do stehen, aby si zabránila zvednout ruce a vklouznout prsty do jeho vlasů, přitáhnout si ho k sobě a prohloubit polibek, vzít si všechno a všechno dát. Nechá ale veškerou kontrolu jemu, takže když se rozhodne polibek ukončit a odtáhne se, otevře oči a usměje se, tak měkkce, něžně+ Zvládneme to...+poví mu tiše, s jistotou v hlase. Že to zvládne on si je docela jistá. Ale že to zvládne ustát ona..tak tím si není momentálně jistá ani trochu...+

[Dean]

+trochu mu odlehne, že to vzala docela v pohodě, a pak už ji jen líbá, palci ji lehce pohladí po tvářích a je opatrnej, sakra opatrnej, daleko víc, než poprvé, ale když se odtáhne, už ví, že nebude až tak zle. Pomalu vypustí z plic všechen zadržovanej vzduch a dlouze vydechne, a teprve pak se trochu uculí, jako malej kluk. Má chuť si dopřát malej oslavnej tanec, za to že políbil vlastní holku. jo, je to blbý. Ale tohle je docela dobrej první krok+ Jo. myslím...že asi jo. +přikývne a usměje se. obejme ji kolem ramen a přitulí si ji trochu k sobě, ulevilo se mu docela hodně, takže mu ten její vntřní boj trochu uteče+ Chceš... chceš bejt na vánoce tady? +zeptá se opatrně, po tom všem se v její přítomnosti cítí daleko uvolněnějc. Hlavně když ví, že od něj teď nic nečeká+

[Payne]

+ať už se sama cítí jakkoliv, musí opětovat jeho úsměv a je to skutečnej úsměv. Protože až teď si uvědomí, že ho nejspíš od jeho návratu z Indie neviděla usmát se ani jednou; všechno to byli jen nucený úsměvy, předstírající, že je všechno v pořádku. A tak se k němu jen přitulí, vděčná i za to, že se od ní okamžitě neodtahuje a na chvilku zavře oči. Uvědomí si, že je docela unavená; včerejší, nebo vlastně dnešní alkoholová seance, pak ten rozhovor s Bí, následovaný detoxem u nich v tělocvičně. A pak trénink s Billym. Otevře oči, když se jí sevře žaludek, tím velice známým způsobem, o kterém už velmi dobře ví, co znamená; a ví, že to způsobila vzpomínka na jeho ruce na svých bocích, na pevnost jeho těla, když ji chytil a na horký dech, který jí sklouznul po kůži na krku. Násilím od sebe tyhle vzpomínky odežene a pomalu vydechne, protože poněkud zadržela dech+ Jo, chtěla bych. +přikývne pak a naštěstí jí to pomůže odvést myšlenky vhodnějším směrem+ První Vánoce v našem bytě. +vzhlédne k němu s úsměvem+ To bysme možná měli s tím stěhováním trochu pohnout. +cukne koutky a v očích jí pobaveně zablýskne+

[Dean]

+schová si na chvilku nos do jejích vlasů, jen tajně, aby si nemyslela, že je trapnej, a pousměje se pro sebe. má pocit, jako by se napil doušku živý vody a poprvé má fakt pocit, že to dokáže, pro ni jo+ Jo, bude to trochu punk, ale zvládnem to. +usměje se na ni, vytáhne se na nohy a rozhlídne se po prázdný místnosti. Tady dáme gauč. +ukáže jí ke stěně. Tady dáme jídelní stůl, a támhle do rohu stromeček. +gestikuluje tam trochu divoce, oči má čistý a klidný, když se na ni koukne, trochu se usměje+ Já ho koupím a pak ho ozdobíme. +plánuje jim to+ Máš nějaký vánoční tradice? +uvědomí si, že možná vánoce doteď slavili každej jinak+

[Payne]

O tom vůbec nepochybuju. +pousměje se a když se zvedne, sama zůstane sedět na zemi a s úsměvem ho pozoruje, jak tam začne plánovat, co kam dají.+ To zní skvěle. A já koupím ozdoby. +pousměje se+ Ne, jezídové vánoce neslaví. A ani křesťanský komunity v Sýrii je raději moc neslaví. Není to bezpečný. +pokrčí lehce rameny+ Líbí se mi vaše tradice. Vánoce jsem poprvé slavila až tady. +dodá a usměje se tomu. Je to vlastně teprve chvíli, ale její starý život jí přijde už jen jako dávná vzpomínka+ Měla jsem kamarádku křesťanku, od ní vím, že si dávali dárky. Něco zvláštního k jídlu, něco co vyrobili. +pousměje se při té vzpomínce, na kterou už téměř zapomněla+

[Dean]

To je hezký. +usměje se, vytáhne hůlku, a vyčaruje jim tam aspoň matraci, aby první noc nespali na tvrdý zemi+ Nemusíme je slavit, jestli nechceš. +posadí se tam k ní+ Hm, ale já moc vařit neumím. +prohrábne si nejistě vlasy+ Máma měla recept na čokoládový cookies, ale ten už asi nikdo nenajde. +pousměje se+ Mohl bych se zeptat Lauren, až jí ponesu dárky pro děcka. +navrhne+ Uděláme si asi kuře, myslím, že krůtu ve dvou nesníme. Nádivku a všechny ty věci okolo. +chytne ji za ruku a proplete jim prsty+