Dean píše:+trochu v něm zatrne, když se k němu natáhne, ale ta vlna úlevy, když řekne, že to nechce skončit, je tak velká, že na to kašle. Pevně jí stiskne prsty a musí se na ni usmát+ Zasloužíš si něco lepšího. +pokrčí trochu nejistě rameny, ale už si zvyknul, že nemá smysl jí něco vymlouvat+ Jo... to bude lepší. +přikývne. panejo, náš byt. Zní to děsně dospěle a zvláštně. Ale vlastně se mu to asi líbí. Tuší, že to možná povede k další debatě o tom, že spolu nespí, ale ví, že ji podstoupit musí, i když vůbec netuší, co jí řekne. Je mu ale jasný, že by teď nedokázal potkt Beccu, podívat se jí do očí a vědět, že ona všechno ví+ Půjdeme k nám domů. +pousměje se, chytne ji i za druhou ruku, a přemístí je do bytu, a ani si neuvědomí, že tu nedopitou tequilu nechal na lavičce. Objeví se rovnou v bytě a hned si udělá mentální poznámku, že tam musí nastavit nějaký magický ochrany+
+uleví se jí, když jí stiskne ruku a opětuje jeho úsměv+ Možná. +pokrčí lehce rameny+ Problém je v tom, že chci tebe. +pousměje se a pevně se ho chytí, když je přemístí do jejich bytu. Pustí ho hned, když se tam objeví a jen lehce, jakoby omylem, sklouzne prsty po hřbetu jeho ruky. Rozsvítí světla a znvou si byt projde a musí se prostě usmívat, protože je skvělej. Hrozně se těší, až si tam podle sebe přizpůsobí a až budou....prostě spolu. Tedy až překonají tuhle propast.+ Myslím, že jsme vybrali skvěle. Je parádní. +otočí se na něj a usměje se+ Zítra řeknu Bí a přestěhuju si sem věci. Dneska to nějak vydržíme. +pokrčí lehce rameny a zkoumavě se na něj zadívá+ Taky jsem se opila...+přizná pak tiše; je jí jasné, že mu bude muset říct, že už to všechno ví, ale strašně se na to netěší+