Anvil Security, NYC

[Payne]

+ohlédne se ke skříni, aby rychlým pohledem zjistila, co tam všechno je+ Rozkaz, šéfe. +zvedne koutek v úsměvu, když se k němu otočí zpátky a vrátí mu zbraň.+ Dobře, budu tady. +přikývne a možná ji malinko překvapí, když ten pocit, co momentálně má, identifikuje jako...těšení se? No jo, asi to tak bude.+ Tak za týden...+usměje se, vezme si svoje věci a zmizí v šatně, kde si ještě dá tu sprchu. Ideálně studenou, když o tom tak přemýšlí:D+

[Billy Russo]

Během týdne samozřejmě budeš mít skupinový tréninky, rozvrh ti přijde na mail od někoho z koordinátorů. +dodá, a pokývne na rozloučenou. On tak za chvíli zmizí do sprchy, ale ještě předtím dojde do svojí kanceláře, zadá heslo na tajný server a přihlásí se do kamerového systému. Moc dobře ví, která kamera snímá které místo, takže neomylně vybere tu skrytou, ve sprchách. Opře se v křesle a zamyšleně ji sleduje pod proudem vody. Všimne si jizev na jejích zádech, další hádanka o sbírky. Dívá se, dokud mu neprojde před kamerou u hlavního východu a nezmizí na cestě na autobus. Teprve pak se odhlásí, počítač vypne, a do sprch zamíří sám+

[Payne]

+tu studenou vodu na sebe pustí, je to trochu šok, ale účel to splnilo. Ještě zkontroluje škrábnutí na rameni, ale už ani nekrvácí, takže to nechá být. Vypne vodu, oblékne se do běžnýho oblečení, dozadu za pas zastrčí svůj glock, zkontroluje obě zápěstní dýky i tu v bundě a opustí areál+

[Billy Russo]

+Vánoce pro něj nikdy moc neznamenaly. V sirotčinci, ani ve všech těch pěstounských rodinách. Pak v armádě, na misích, kde Vánoce nejsou veselý období, a každej visí na Skypu se svojí rodinou. Billy nevisel s nikým. Jediný pořádný svátky zažil po návratu s Castleovými, ale to je teď pryč. Teď má spoustu času na přemýšlení o práci. Noví rekruti se osvědčují, zrno se pomalu odděluje od plev a z nový vlny se mu vyprofilovala skupinka solidních nováčků. Fyzický tréninky zatím zvládají dobře, a postupně se stupňující psychickou zátěž celkem taky. Je načase otestovat si je blíž. Na stole má složky osmi z nich, které mu někdo předvybral pro dnešní zkoušku; musí to dělat ve vlnách. Prohlídne si jména, nahlídne do dvou složek a pak přimhouří oči. Otočí se ke kartotéce, a Sama Smithe zastrčí zpátky na místo; má štěstí, dneska si užije Vánoce s rodinou. Místo toho otevře Box R, neomylně najde jinou složku a otevře ji. Zadívá se na Payninu fotku a trochu se pousměje. Položí ji na hromádku se sedmi ostatními, vytáhne telefon a pošle krátkou, nic neříkající smsku s emergency kódem na osm telefonních čísel+

[Payne]

+za necelých dvacet minut už vchází do známý budovy, kde už je i pár dalších z jejich novýho týmu nováčků. Krátce jim kývne, ale nedá se říct, že by se s někým během těch několika týdnů, nějak víc sblížila. Jsou to pro ni prostě kolegové z práce, více či méně jim důvěřuje, co se týče práce a pracuje na tom, aby jim věřila víc a oni jí taky, ale nehledá si přátele. Nicméně teď si s nimi vymění několik tázavaých pohledů, jestli nevědí o co může jít, protože zatím to vypadá, že tady budou jen oni+

[Billy Russo]

+za chvilku se otevřou dveře, a vyjde Billy, dneska na sobě nemá oblek, ale má košili a kalhoty, rukávy zase vyhrnuté u loktů, a každého z nich si pečlivě prohlídne+ Nejspíš byste všichni radši byli někde jinde. +pousměje se+ Ale tohle k tomu patří. Jako součást Anvilu se budete účastnit nejen předem naplánovaných, připravených akcí, ale taky přepadovek. Někdy vás budeme potřebovat okamžitě. Kdykoliv. Uprostřed noci, na Díkuvzdání, nebo klidně... na Vánoce. +usměje se a pomalu kolem nich přechází, tam a zpátky, zleva doprava. Dívá se, jak jim pomalu začíná docházet, že tohle je nejspíš další zkouška, a jak některří nedokážou dost rychle zakrýt frustraci+ Někteří z vás mají rodiny, a je v pořádku, že jsou pro vás důležití. +zastrčí si ruce do kapes a zadívá se na ně+ Ale Anvil od vás očekává loajalitu. Já od vás očekávám loajalitu. +pootočí hlavu a podívá se ke stolu, odkud se vynoří jeho kolegyně a každýmu z nich dá desky s prostým seriovým číslem+ Uvnitř najdete všechno, co potřebujete vědět. Každý z vás má přiděleného jednoho člověka a informace o tom, kde ho najít. Toho člověka budete dnes od deseti večer do šesti ráno sledovat. Zítra chci do oběda zprávu o každém jeho - nebo jejím - kroku. +usměje se široce+ Dostanete fotoaparát s nočním viděním a pořídíte i fotodokumentaci. +zastaví se uprostřed a ještě jednou je přejede očima+ Čtyři z vás dostali jména skutečných podezřelých nebo svědků ve velice podstatných akcích Anvilu. Pokud to nezvoráte, vaše poznámky pomůžou uzavřít velkou zakázku. A čtyři z vás... budou prostě sledovat někoho docela obyčejného. +rty mu zvlní úsměv+ Hodně štěstí. +dodá, a lehce si uhladí vlasy na skráních, a dívá se, jak se to za jejich bezvýraznými tvářemi pere. Na jednu stranu je to osm hodin zdlouhavý, nudný práce venku v zimě, budou sledovat osm lidí, jak slaví vánoce s blízkými, a sami přitom budou osaměle mrznout někde na střeše budovy s vědomím, že možná patří právě do té půlky, která civí na civilistu. Zároveň si ale netroufnou opustit pozici, protože co když zrovna oni sledují někoho důležitýho? Na okamžik se zadívá Payne do očí a oči mu trochu blýsknou+

[Payne]

+postaví se do řady vedle ostatních a když se otevřou dveře, automaticky vzhlédne a zadívá se tam. Na chvilku, jen na zlomek vteřiny, kratší než mrknutí oka, pocítí něco, co by mohlo být možná radost, že ho vidí. Jenže vzápětí si vybaví Deana a jeho výraz, když mu řekla, že musí jít, zatímco se na něj dívala přes svátečně prostřený stůl a ten pocit, zmizí tak rychle, že může klidně předstírat, že nic takovýho ani necítila. V každým případě pro jistotu se dívá do země, dokud si není jistá, že dostala svůj výraz pod kontrolu a pečlivě poslouchá, co bude jejich úkol. Že to dost možná bude osm hodin úplně zbytečně promarněných jí náladu moc nevylepší, ale drží pečlivě neutrální výraz, když si přebírá svoji složku. Krátce do ní nahlédne, v duchu si už prochází body, ale ze všeho nejdřív tu osobu prožene darknetem. Ten se jí totiž víc než osvědčil. Trochu se pousměje, zase složku zavře a když vzhlédne, zjistí, že se dívá Billymu přímo do očí. Má pocit, jakoby udělala krok do prázdna, jednak proto, že to nečekala a taky proto, že jeho oči jí zrovna klid a vyrovnanost nepřináší. Na okamžik možná ta její pečlivě bezvýrazná maska sklouzne a poodhalí něco z těch démonů, se kterými se potýká; ať už svými vlastními nebo i jinými. Celkem rychle se ale vzpamatuje a jen se pousměje jedním koutkem, i když spíš než úsměv to je tentokrát úšklebek. Podívá se na hodinky na své ruce a zjistí, že do deseti večer ještě zbývá dvacet minut a rozhodne se, že prvotní průzkum udělá ještě odtud, v teple. Z tašky si vezme svůj notebook, napíchne se na síť a ponoří se do zákoutí darknetu, kde je po těch měsících už jako doma. Dobré na tom je to, že hned zjistí, kdo její cíl je a že ona civila sledovat nebude. No, aspoň to všechno k něčemu bude, ušklíbne se v duchu. Chvilku před desátou si sbalí věci, pořádně se oblíkne, vezme si všechno vybavení co nafasovali a celkem odhodlaně vyrazí do víru nočního, svátečního New Yorku.+

[Anvil Security]

+Hned jak obdrží od Billyho pokyny pro další trénink, předá potřebný informace ostatním agentům, co se na tom budou podílet. Tohle je jeden z nejdůležitějších testů, který často definitivně vyselektuje ty, kteří na to nemají. Taky nejspíš odhalí všechna doteď skrytá nebo potlačená traumata, což je pro další výcvik taky zásadní. Je to prostě zlom v mnoha směrech. Když mají všechno připravený, zavolá Billymu, že může svolat rekruty...+

[Billy Russo]

+stručně poděkuje, a když položí telefon, vytvoří novou zprávu pro všechny rekruty. Znění je zhruba stejný jako vždycky, nic nenasvědčuje tomu, že by mělo jít o něco neobvyklýho. Prostě jenom klasickej trénink, kterej už znají. Když se sejdou v hlavní hale, přivítá je osobně, ale ani to není až tak neobvyklý, někdy to dělává. Oznámí jim, že budou trénovat v terénu, a nechá je naskákat do nákladních aut. Sám je zvědavej, jak si tahle várka povede+

[Payne]

+když dorazí na místo, trochu ji překvapí, když jim oznámí, že budou trénovat v terénu, ale vlastně se to dalo dřív nebo později čekat, že budou muset i do neznámýho prostředí. Nastoupí s ostatními a cestou se i docela baví, všichni trochu vtipkují, možná aby překonali určitou nervozitu. Jedou asi půl hodiny, když auto najednou celkem prudce zabrzdí. Chvíli se neděje nic, všichni trochu překvapeně koukají z jednoho na druhýho, když se najednou otevřou dveře a dovnitř vběhne několik chlapů s maskami na tvářích a samopaly v rukách. Na zlomek vteřiny ztuhne a přestože si uvědomuje, že moc šancí z toho vyváznout nemá, rozhodně se pokusí. Protože když vidí, jak všem nasazují na hlavy černé pytle a vyvádějí je někam ven, jinou motivaci nepotřebuje. Chlápek, který dostal na starost ji, nejspíš úplně nečekal nějaký aktivnější odpor, takže když se chytí tyče od úložného prostoru nad sebou, přitáhne se a prudkým kopnutím do hrudi ho odhodí až k protějšímu oknu, překvapí ho to dost. Payne na nic nečeká, přeskočí do uličky, ale rychle si uvědomí, že tudy cesta nevede, vzadu dveře nejsou, jediný východ jsou přední dveře a uvnitř je přinejmenším pět nepřátel. Rychle se podívá nahoru, ale i ventilační okno je zavřené. Cítí jak ji zachvacuje panika, ale přinutí se uklidnit, protože zpanikařit teď by byl její konec. Víc možností o tom přemýšlet už ale nedostane, protože když se znovu zadívá před sebe, do tváře jí narazí něčí pěst a všechno kolem okamžitě pohltí tma...+