Obývací pokoj s barem

[Byron]

Je to pěkný, že jo. +uculí se na Vicky a s malou za krkem jí dá pusu, načež schytá umělej sníh do vlasů+ No jok, no jo, stříkáme. +zasměje se a zase se natočí k oknu+

[Victoria]

no teďka jseš hnedka o dvacet let starší. +zasměje se, jak má bílý vlasy a prohrábne mu patku+ tak, sophi, ještě musíme pověsit ozdobičky na zdi a řetězy na schody. +usměje se a jde jí pomoct+

[Byron]

Jo? a líbím se ti? +zazubí se na ni, sníh si vytřepe z vlasů jenom tak na půl a ještě stříkne na sklo hvězdičku nebo dvě a jde se kouknout, jak to jde holkám na schodech+

[Victoria]

jo, líbíš se mi. +uculí se, vtiskne mu malou pusu, a jde se sophií, zdobit schody, motaj spolu girlandy na zábradlí schodů a není to úplně nejvíc estetický, ale sophie to bere velice, velice zodpovědně+ tatí kokej, tatí. +ukazuje mu co udělala+

[Byron]

No to je nááádhera! +usměje se Byron+ Tos dělala sama, ano? +pousměje se na ni a obdivuje to+ To seš moc šikovná. +přije k Vicky a obejme ji kolem pasu jednou rukou aby si k ní mohl vonět+

[Victoria]

no mamka tlosku. +přizná se sophie a celá svítí, když ji pochválí a věší tam hvězdičky do těch girland, opře se o něj bokem a vtiskne mu malou pusu na krk+ miluju tě. +pošeptá mu do ucha+

[Byron]

Taky tě miluju, lásko. +usměje se na ni a oplatí jí pusu a trochu si přivoní k její kůži na krku+ Že je moc šikovná, viď? +pousměje se+ To je po tobě.

[Victoria]

no to doufám že ne. +zasměje se+ z nás dvou seš ten víc uměleckej rozhodně ty. +pousměje se a trochu se k němu přitulí+ a ona je děsně moc šikovná. Je to malej miláček. +uculí se+

[Byron]

No, to se v ní spojilo a teď je boží. +uculí se, protože je Sophie fakt děsně moc boží+ Je po nás. +koukne na Vicky úplně okouzleně+

[Victoria]

je to pěkný, viď? +usměje se na něj a kouká na malou+ mně se děsně líbí když udělá nějaký gesto nebo se zatváří úplně jako ty, je to strašně pěkný. protože vyrostla ze mě a z tebe, mno. z toho, jak se máme rádi. +mrkne na něj+