od Jasmine Clarvik » 28 úno 2013 20:35
+spokojeně přivírá oči a vychutnává si každý dotyk, každou vteřinu polibků. srdce jí poskočí radostí, když řekne že jí má taky rád a automaticky se přilísá k jeho dlani, když jí pohladí po tváři+ Ne, jenom jeden. +zakroutí zamítavě hlavou, když tak reaguje na bandu upírů, kdo ví jaký množství si představuje+ Není to pro nás neobvyklé. Se sestrou se s nimi stýkáme běžně, ona tedy o hodně víc, ale pár z nich jsou dokonce i naši přátelé. +pousměje se, rozhodně má některé z nich hodně ráda+ To je složité. +vypadne z ní tichounce není si jistá jestli o tom chce mluvit, ale něco jí říká že by měla, že by mu měla říct co se stalo a co se děje+ Víš jak jsem ti říkala, že jsem měla to své rebelské období? +začne trošku váhavě, ale když jí k sobě tak tiskne a hladí jí po zádech, rozhodne se, že o tom zkusí mluvit+ Jednou, když jsem utekla, potkala jsem Senderse. On byl... uchvátil mě, to nemůžu popřít. Byl tak jiný od upírů které jsem znala. Věřila jsem mu, i když jsem ho sotva poznala a cítila jsem se s ním tak zvláštně volně... +pomalu se rozpovídá ponořená ve vzpomínkách+ Nějakou dobu jsme spolu cestovali, než jsem se vrátila domů. Dával na mě pozor, pomáhal mi lovit a ukazoval mi nádherná místa schovaná v lesích. Byli jsme přátelé a všechno bylo fajn. +smutně se pousměje, protože vzpomíná na to velké "ale"+ Když jsem se vrátila domů myslela jsem, že o něm už nikdy neuslyším. Rozloučili jsme se s tím, že každý půjde dál svou cestou. Zdálo se, že je s tím v pohodě, že mu to nevadí. Ale po pár týdnech, když jsem byla doma mi začaly chodit dopisy. Nejdřív to bylo dobrodružství. Psal o tom kde byl a co zažil, ale pak se z ničeho nic staly tak... osobními až mě to začalo děsit. Snažila jsem se ho umírnit, vysvětlit mu, že mi to není příjemné a když to nepomohlo tak jsem je začala odmítat. +na chvíli se odmlčí, aby si uvědomila, že se začala nepatrně třást. zamračí se nad tím jak se pokouší uklidnit+ Tak to taky nechceme, abys přišel k úhoně. +pokývá na oko vážně hlavou, než vesele vypískne, když jí zalechtá na žebrech, zdá se, že je skutečně lechtivá+ Dobře. Opravdu za to budu neskutečně vděčná. +usměje se na něj zlehka+