od Locke Lamora » 27 úno 2013 17:45
+vaří se v něm krev, ale pod vším tím vztekem a ublížeností je hlavně neskutečná úleva, že není mrtvá+ Jestli jsi měla pochybnosti o plánu, mohla jsi mi to kurva říct, a ne si něco vymejšlet na vlastí pěst. +řekne o trochu tvrdějc, než měl v úmyslu+ Myslel jsem si, že jsi umřela, ty kozo pitomá! +prohrábne si vlasy rozrušeně a otočí se k ní zády, protože se v něm mísí touha vytřást z ní duši a taky jí ublížit, aby pocítila aspoň trochu jak to bolelo jeho, a touha stáhnout ji na tu postel a políbit ji, přivázat ji tam a nikdy ji nepustit, pak si vzpomene, že to je ta postel, na kterou položili tu mrtvolu a žaludek se mu stáhne+ Možná bys taky měla jít oslavovat. Odvedla jsi dobrou práci a Páni Parchanti ti děkujou. +ušklíbne se trochu, odejde z pokoje a nechá ji tam, už teď je mu jasný, že jí stejně brzo odpustí, protože úleva z toho, že je živá, přebije ten vztek, ale momentálně by jí asi musel praštit, vezme to přes kuchyň, kde si vezme flašku, a jde na střechu opít se do bezvědomí+
Většinu mé váhy tvoří mozek!