Rajasthan, India

[Rebecca Altamirano]

+s úlevou zaznamená, že o Deana je postaráno a je v bezpečí. Nicméně pořád všichni vězí až po krk ve sračkách. Jediná dobrá zpráva zatím je to, že jí ta useknutá ruka nedorůstá. Díky za ty malé dary. I přesto mají všichni plné ruce práce. Kdysi dávno se už s jednou lamií potkala, ale ta nebyla ani z poloviny tak rychlá a taky byla o pár set let mladší. A pokud si vzpomíná, ani její krev neúčinkovala jako kyselina. Kurvadrát, to na ní někdo dělal experiementy, nebo co?! Stříbrné projektily kolem bzučí jako rozzuřené vosy, na její vkus trochu moc hustě a trochu moc blízko, ale stěžovat si opravdu nemůže. Snaží se dostat se k ní blíž, ale moment překvapení už není na její straně a je tak rychlá; nikdy by nevěřila, že tak mohutné tělo sebou dokáže tak mrsknout. Doslova. Čím déle tenhle tanec trvá, tím víc je jí jasné, že pokud to rychle neskončí, umřou tady. A to je ještě nařadě Seth, který si někde líže rány. Nebo spíš vysává svoje caprisony osobně, když už nemůže na dálku+ Jo, jeden bych měla. A jestli to nezabere, jsme v hajzlu. +oznámí jí a prudce švihne katanou tak těsně kolem lamiiny hlavy, až usekne jeden dlouhý mahagonový pramen.+ Až řeknu, všichni se stáhněte za mě! +křikne pak a může jen doufat, že za prvé, všichni poslechnou a za druhé, že ji všichni slyšeli. Jenže pak zaznamená přítomnost někoho, kdo tam kurva nemá co dělat. Očividně není jediná, kdo rozkazy ignoruje. Nemůže se nechat vyvést z konceptu tím, že má toho psychopata za zády. Nesmí si všímat toho svrbění mezi lopatkami, kde chvílemi intenzivně cítí jeho nenávistný pohled. Veškeré své sebeovládání musí vynaložit na to, aby se k němu neotočila čelem a nespouštěla ho z očí. Jenže pak se stane několik věcí najednou. V zátylku ucítí to mrazení mnohem intenzivněji a hlavně déle. Je to jen pár milisekund navíc, ale v tom bojovém módu vnímá všechno zpomaleně. Prudce se otočí a sekne po lamii, ale ta už tam není, protože uhýbá před drápy Syri. Mohutným švihnutím ocasu se ostří vyhne a zároveň podrazí nohy Mitchovi, který zíral na ni; na Beccu. Čas jakoby se zastavil, zpomaleně vidí ten šok v jeho očích, když mu došlo, jakou chybu udělal. Zavrávorá a zbraň mu vypadne z ruky. Sám ale na zem spadnout nestihne, protože ho kolem pasu sevře ženská paže, její objetí je ale ocelové a smrtící. Drápy mu zaboří hluboko do boku a krátce trhne vzhůru a pak polapí jeho oči. Záměrně mu ale nechá jeho vědomí, jen ho paralyzuje, stejně jako Deana, ale umožní mu i používat hlas. A tentokrát nečeká na nic, když doširoka otevře tlamu a osmicentimetrové, jako jehly tenké zuby naplněné jedem, mu zaboří do ohbí krku a ramene. Zřetelně je slyšet, jak křísly o kliční kost a ta se pak pod tou brutální silou zlomila jako suchá větvička. A pak se ozve ten děsivý, bolestí a hrůzou naplněný výkřik. Všechno jakoby zmrzlo; lamie se odtáhne od jeho prokousnutého krku a pohledem plným uspokojení z hrůzou a šokem naplněných očí, které je pozorují, krátce sklopí oči a rozeklaným jazykem olízne krev vytékající z rány...očividně má v plánu dokončit to, co začala, hned teď a tady. Tak jistá si je tím, že jim už došli možnosti. Pak se ale stanou dvě, vlastně tři věci za sebou.+ Teď! +vykřikne upírka a doufá, že si všichni pamatují, že to znamená, aby se stáhli za ní. Pak třeskne výstřel, téměř současně s tím, jak Becca vysloví jediné slovo, s pohledem upřeným na lamii+ Hesaad... +Moje. Slovo moci jí sežehne mysl, propálí se celým tělem a má pocit, že mozek jí asi vyteče ušima; neodvažuje se ale zavřít oči. A když lamie znehybní, ví, že se to povedlo. Tahle magie očividně funguje. Jenže neví, jak dlouho ji dokáže ovládat a i když ví, jak hrozně to bude bolet, přesto vysloví i druhé slovo moci.+ Ud... +Zemři. Procedí ho skrz zuby a bolest ji srazí na kolena, aniž by si to vůbec plně uvědomila. Na okamžik se jí zatmí před očima, ale ovládne to a tak může z první linie sledovat, jak z hadích očí lamie vyprchá život a ona klesne k zemi, stále svírajíc Mitche... Rozhostí se doslova ohlušující ticho. Cítí, jak se pohledy přesouvají z lamie na ni. Všechno ji ale bolí trochu moc na to, aby zkoumala, jaké pocity a emoce se o ni rozbíjejí. Jenom tam klečí, katanu vedle sebe a snaží se přesvědčit sama sebe, že začít zvracet není tak dobrý nápad, jak by se mohlo zdát.+

[Syriana Spinnel]

+Připadá jí, že to celý trvá zatraceně dlouho. Po boku B. tančí smrtelnej tanec katany a drápů a ta čubka jim stejně vždycky nějakým způsobem uhne. Kolem nich sviští stříbrný kulky, na její gusto až moc husto. I když by ji nezabily, větší počet naráz by asi nebyl moc příjemnej a na několik hodin by ji vyřadil z provozu. A to v tuhle chvíli je něco, co opravdu není vhodné... Pravidelné přebíjení zbraní dává znát, že to opravdu není krátkodobá, několika minutová záležitost. Lamie před nimi couvá, a přitom zanechává na jejich kůži rudé stopy po nehtech.+ Hm??? +že by konečně svitla naděje na zdárný konec, když Becs prohlásí, že má plán? Než ho ale stihne byť jen doříct, objeví se tam mistr fucking zasranej Mitch. Pravděpodobně, kdyby byla ve svým těle, protočila by nad jeho demencí oči. Takhle ale z této perspektivy vidí, jak se mu v obličejí sváří různý emoce. Nicméně jedna přetrvává. Nenávist, nenávist tak čirá, až silná, až je vůbec divný, že z ní nezešílel. Vidí, jak se dívá na Beccu a není moc složitý uhodnout, na co myslí. Go on, zmáčkneš to a vlastnoručně ti vyrvu všechny kosti z těla, pomyslí si Syr, a sekne po Lamii. To je ten okamžik... v tu chvíli se to stane. Lamie ucouvne a ocasem sejme Mitche, který na upírce visel očima až moc dlouho. Zbraň třeskne na zem s ohlušujícím bouchnutím, a Syr jako ve zpomaleném filmu vidí, jak se boří Lamiina ruka do jeho hrudníku. Vidí, jak se ty nelidské panty rozevřou, prokousnou Mitchovi kůži. Řev, trhající ušní bubínky se rozlehne po nádvoří a Mitchovi oči naplní jiná emoce. Objeví se v nich strach, a převezme vládu nad celým jeho třesoucím se tělem, které Lamie svírá ve smrtelně milostném objetí. Pak se zase film rozběhne zběsilou rychlostí a upírka zavelí Teď!. Syr uskočí za ni, a nepřestává sledovat, jak z Mitche chlemtá krev. Cítí to. Ucítí magii, kterou už jednou měla tu čest poznat. Upírka použila slovo moci. Syr se k ní přisune blíž, a prakticky ji zaštítí svým vlastním tělem, před možnými "zbloudilými" kulkami, protože tato chvíle, by mohla rozhodnout. Lamie se zastaví v devastaci Mitchova těla. V ten samý moment se rozeřve třesknutí kulky o lebeční kost, a Mitchův mozek vybuchne v surrealistickém obrazci na písek nádvoří. Syr se prudce otočí a uvidí Deana, s rukou napřaženou a prudce se zvedajícím hrudník. Dobrá práce, chlapče. Otočí se zpátky na B. a ta vysloví druhé slovo moci. Nemusí rozumět tomu jazyku, aby pochopila. Lamiino tělo se v divokých otočkách, kdy se smyčky hadího těla jakoby hroutí samy do sebe svíjí, a tělo začíná ztrácet bronzový odlesk, jak se mu nedostává kyslíku. Jednou drápatou prackou si škrábe a drtí svůj vlastní krk, jak se pokouší nadechnout, a tělo jí čím dál víc šedne, až odpadne na zem. No Becca na tom není o moc líp. Sotva se drží na nohou a vypadá, že bude zvracet, což je vlastně absurdní, protože upíři asi nemají moc co. Syr se z meziformy přemění do své lidské a podepře ji.+ B. +promluví na ni a protože jsou zády k ostatním, vrazí jí před rty svou ruku.+ Pij Becs, pij! +přikáže jí a prakticky jí ruku vtlačí do úst, kde si jejím tesákem rozřízne kůži a pár kapek vklouzne upírce na rty. Pak ucítí, jak se Beccy opravdu napije. Trochu se zachvěje, ale dá jí tolik, kolik potřebuje. Slyší, jak se pár lidí přikrádá blíž, aby zkontrolovali Mitche, nebo spíš to, co z něj zbylo...+ Stačí, už dost. +odtrhne se od ní a v okamžiku se zahalí kouzlem do pláště. To že k něčemu došlo, dokazuje jen pár kapek krve, který kapou do písku. A Rebeccy červená pusa, ale to se určitě brzy napraví.+ tohle už dneska nedělej. +Ušklíbne se Syr, a půjčí si jeden z jejích nožů. Postaví se na nohy a přejde k mrtvému Lamiinu tělu. A protože účel světí prostředky, oddělí hlavu od těla, ale dává si pozor, aby se nedostala až moc do kontaktu s její krví. Další jizvy na kůži nepotřebuje.+ Tak.... +posadí se na chvilku do písku a dopřeje si cigaretu.+ Kam zmizel ten zmrd?

[Dean]

+trochu nesouvisle si uvědomí, že pro něj šla, zachránila ho, a i když je mu jasný, že je to hlavně kvůli Payne, je to... hodně zvláštní pocit, kor na akci jako je tahle. Ten táhlej výkřik se mu ale zaryje do mozkovýho kmenu a zmrazí mu krev v žilách, Jack se ho snaží přidržet na místě, ale on se musí podívat, co se děje, musí vstát. Vyhrabe se na nohy, cítí se zhruba podobně, jako po celodenním vícefázovým trénink; svaly má ztěžklý a celý tělo ho tak podivně, želatinovitě nechce poslouchat. Opře se o sloup a spíš silou vůle se donutí ho obejít, a pak to uvidí. Lamie svírá Mitche ve zdánlivě něžným obětí, ale její drápy se mu při bližším pohledu noří hluboko do těla. Samotnej pohled na ni v něm probouzí zimnici, ale nemůže odtrhnout oči, ani když se ta bestie do Mitche zakousne, panebože, a Dean dobře ví, že přesně tohle plánovala pro něj, a jen zázrakem tu ted stojí relativně nezraněnej. Lamie pije Mitchovu krev, vykousla mu kus masa, Deanovi hučí v hlavě tak moc, že má pocit, že možná omdlí. Ta hrůza v Mitchových očích naprosto přesně odpovídá tomu, co sám ještě před chvilkou cítil; v krku mu vyroste knedlík z pocitu viny, to jsem měl být já, tam na jeho místě, a najednou mu dojdou dvě věci najednou. Mitch umře, teď už se mu nedá pomoct, a všichni to tuší. I když o Lamiích neví skoro nic, nějak tuší, že to kousnutí je konečná, i kdyby se Mitchovi nezačaly protáčet oči dovnitř hlavy, i kdyby jeho jekot nenaznačoval šílenství, který se už nedá zvrátit. A zároveň s tím i nějak instinktivně pochopí, že Jade nepřijde, neobjeví se, aby nějak zázračně zachránil situaci. Uvědomí si, že se třese po celým těle. Na chvilku ho napadne, co by Jade udělal, kdyby tu byl, a v tu chvíli to ví naprosto jistě. Jade by nedovolil, aby Mitch umřel takhle. A... nedovolil by ani, aby ta rána z milosti přišla od Beccy, protože to by Mitche možná v těch posledních momentech ponížilo ještě víc. Jde o respekt, o službu mezi členy týmu, a Jade tu není, aby to udělal. Než si stihne uvědomi, co vlastně dělá, prsty obemkne svoji zbraň, a když ji namíří na Mitche, ruka se mu najednou netřese. Možná je to instinkt, nebo roky ostrýho tréninku, ale i přes to, jak strašně se cítí, zamíří s jistotou, vydechne a stiskne spoušť. Hlasitost střely jím trhne, ale pistoli neupustí, jen rozšířenýma očima vyděšeně sleduje, jak se Mitchovi rozprskne mozek o stěnu, prudce oddychuje. Všechno potom se odehraje snad ve zlomku sekundy, vnímá vlnu moci, která nádvořím projede, když Becca cosi vysloví, ale teď by to nedokázal popsat ani kdyby mu šlo o život. Ten tanec Lamiina umírajícího těla je ale fascinující a je v něm něco uspokojujícího, něco spravedlivýho; do toho zmatenýho mixu pocitů teď Dean zničehonic ochutná radost a zadostiučinění z pomsty. Nastálý ticho mu na bubínky útočí skoro stejně, jako Lamiino předchozí vřeštění. Zbraň mu vyklouzne z ruky, prsty se mu třesou tak hrozně, že už ji prostě neudrží, spadne do písku na kolena a prudce se vyzvrací přímo před sebe. Obličej má od čehosi mokrej, možná je to pot, možná mu po tvářích tečou slzy, ale v tuhle chvíli je mu naprosto jedno, co si o něm kdo pomyslí+

[Jade]

+když lamie popadne Mitche, celej tým jako by kolektivně ztuhnul, i když snad jen na vteřinu, a na kadenci jejich palby se to nijak neprojeví. Maria se nehodlá nijak hádat, jakmile Becca vydá pokyn, bleskově se stáhne za ni a ostatní ženy ji následují; netuší, co se bude dít, ale evidentně je to jejich poslední šance. Intenzita té vlny moci, která upírku opustí, ji donutí se zachvět, ale zabere to, díky Merlinovi to zabere, Lamie se začne svíjet ve smrtelných křečích a Maria s ostatními už jen hlídá, aby přitom nikomu neublížila. Několik dalších okamžiků se nikdo neodváží ani pohnout, dokonce ani na nahou proměněnou syr nikdo moc neciví, všichni kloužou pohledem přes Mitchovy ostatky, zbytky lamie na zemi, zvracejícího Deana, a ty dvě tam na zemi. Maria uhodne, co tam Syr asi tak dělá, a dvakrát příjemný jí to není, ale dojde k závěru, že ostatní to vědět nemusí, a tak se napřímí a vymění si pohled s Ninou. Dívka vykročí k Deanovi, klekne si k němu, a k Jackovi, kterej ho podpírá; kdo by to do toho kluka byl řek, že sebere koule na tohle. Chuck a Sven se pomalu, obezřetně vydají k mrtvole Lamie, aby z jejích spárů vypáčili to, co zbylo z Mitche, a Syr se evidentně rozhodla chopit totální likvidačky. Pomalu přistoupí k upírce, dá si sakra záležet, aby šla zepředu a hlasitě, protože ji nechce překvapit, ne v tomhle stavu. Zastaví se kousek od ní, chvilku ji pozoruje, a pak si klekne vedle+ Co potřebuješ? +zeptá se tiše a zkoumavě, protože upírka moc dobře nevypadá. Nejsou kamarádky, to ani zdaleka, ale Maria se o členy týmu stará+

+Jade se přemístí na kraj nádvoří právě ve chvíli, kdy Becca pronese slovo moci a přiměje Lamii zemřít. Vypadá jako kdyby vyvraždil školku, je vkusně ohozenej krví a dalšíma krevníma tekutinama, triko má na sobě trochu potrhaný, ale odnikud viditelně nekrvácí, jen dech má trochu zrychlenej a oči lesklejší, než obvykle. Rychle přelétne pohledem situaci, Deana s napřaženou zbraní, Mitche bez dutiny lebeční, jeho dvě rezidentní nonhumanoidky, v duchu spočítá, kolik lidí cítí na přijmu. Dobře, takže přišel jenom o Mitche. Projede jím vlna vzteku na Davose, ale navenek se projeví jen pevněji sevřenou čelistí. Přejde k Deanovi, Nina mu zrovna dává napít lektvaru na posílení; bože ten kluk vypadá strašně. Na vteřinu zapochybuje, jestli se z tohohle vůbec Dean dokáže vzpamatovat, ale teď není čas to zjišťovat. Z písku na zemi zvedne jeho hůlku, kterou tam kluk upustil, skloní se k němu a vtiskne mu ji do dlaně. Dean k němu zvedne překvapený oči a trochu zamrká, oběma se jim modře zalesknou oči, jak mu Jade pošle kratičkou zprávu, pár slov, který Dean evidentně nečekal. Trochu se napřímí a otře si tváře, lektvar už zabírá a on zase nabral trochu barvy. krátce se ho dotkne na rameni, a pak vstane, přejde k Lamiině mrtvole, vymění si pohled s Chuckem, a mávnutím hůlky nechá Mtchovy ostatky zmizet někam, kde počkají na pořádný pohřeb. Přes všechny potíže, co s ním v poslední době měl, pro něj ten chlap pracoval spoustu velice dobrejch let, a zaslouží si pocty jako kdokoliv jinej+ Doufám, že myslíš Setha. +odtuší sarkasticky na poznámku Syr a dojde i k Beccy a zadívá se na ni, na slova moc si pamatuje z Bukureště víc než dobře, a taky na to, co s ní udělaly+ Otři si pusu. +poznamená lakonicky, když si všimne krvavé šmouhy v koutku, oči mu varovně blýsknou, nemusí to dělat přede všema, že. Maria sebou škubne a vytáhne pro ni kapesník. Pod Jadeovým pohledem se jen trochu pousměje, povytáhne obočí, a nechá je být, ostatně má dost práce se zbytkem týmu+ Zase se předvádíš před ostatníma? +protáhne skoro pobaveně, když se na ni dívá, mluví tiše, dobře si uvědomuje, že se na ně dívají, a že ty slova moc vyvolal určitý pozdvižení+ Máme problém. +dodá bez obalu, a rychle jim nastíní, že dýka už dál mezi jejich možnosti nepatří+ Potřebujeme novej plán, a to kurva rychle. +ušklíbne se poněkud temně, narovná se, dotkne se toho místa za uchem a vzhledem k tomu, jak se k němu okamžitě otočí hlavy všech jeho lidí, k nim má velice krátkej proslov. Neřekne to nahlas, tuší, že teď potřebují mít pocit, že jsou rodina, právě o někoho přišli+ Dáme si pět minut pauzu. +vysvětlí těm dvěma, posadí se na kus kamene a promne si kořen nosu+

[Rebecca Altamirano]

+tyhle chvíle těsně po boji, kdy ze sebe vydá víc, než měla v plánu, jsou vždycky zvláštní. Ale teď je to ještě dinější, protože prostě nemá ani páru, co může momentálně čekat od ostatních. A její jediný krytí je Syr. Takže je potřeba, aby se neprodleně dala dohromady, protože tady ještě není konec. Zhluboka se nadechne a rozhlédne se. Ze všeho nejdřív jí pohled padne na Mitchovu prostřelenou hlavu a uvědomí si, že výstřel slyšela. A pak uvidí Deana, klečícího v písku a zbraň těsně vedle jeho ruky. Na okamžik zadrží dech, když jí to dojde, když si uvědomí, co udělal. Panebože...Přemítání nad tím, co s ním něco takovýho může udělat jí ale přeruší Syr, která se proměnila a klekne si vedle ní. Ale když jí před rty strčí svoji ruku a přikáže, aby se napila, zvedne k ní trochu vyděšený oči. A je jasné, že má strach, aby se neobjevila Bad-Bí. Jenže taky si uvědomuje, že bude potřebovat každou špetku sil, aby to tady dotáhla do konce. A tak se skloní a opatrně prokousne jemnou kůži na zápěstí, opravdu se snaží, aby to nebolelo, takže je to úplně jiné, než tenkrát ve Skotsku. Ani rána není nijak velká, vlastně jen dvě drobné ranky od špičáků a možná lehký náběh na cucflek:D+ Díky. Nemám to v plánu, ale...+pokrčí neurčitě rameny. Jo, když nebude zbytí, použije slovo moci i na Setha. Pousměje se a je vidět, že je jí hned o dost líp. Sleduje Syr, jak zamíří k mrtvole lamie, no pak trochu překvapeně zamrká, když se u ní objeví Maria. Chvilku ji tak zamyšleně pozoruje a pak jen zavrtí hlavou+ Jsem v pohodě, ale díky. +pomalu vstane a ta lehkost a elegance z doby před pár hodinami je skoro zpátky.+ A za tamto....se omlouvám. Kdybych měla jinou možnost, neudělám to...+podívá se jí do očí a oběma je jistě jasné, co myslí. Pak ale pohlédne někam za její rameno a ztichne. Rychlým pohledem sklouzne po Jadovi a nemohla by říct přesně, co se jí nezdá, jestli je to určitým napětím ve svalech, nebo leskem v očích, ale má dojem, že ani zdaleka není tak v pohodě, jak vypadá. No když jí tak přátelsky poradí, aby si otřela pusu, škubne sebou, jakoby ji nakopl a na okamžik ho opravdu intenzivně nenávidí. Obvykle už na tyhle narážky nereaguje, ale v tuhle chvíli opravdu nemá pochopení. A ze všeho nejvíc ji naštve to, že na zlomek vteřiny se kvůli tomu opravdu cítila provinile. Pomalu zvedne ruku a aniž by ho přestala probodávat pohledem, otře si rty předloktím. Čímž to moc nevylepší, protože si jen krev, kterou má všude po sobě, víc rozmaže.+ Ovšem. Nic jinýho, než že se předvádím, totiž zásadně nedělám. +odsekne ledově, ale stejně tiše.+ Jistě dostaneš podrobný hlášení. +dodá ještě, sebere ze země katanu a s krátkým, omluvným pohledem na Marii se otočí a jde pryč. Protože má dojem, že v další vteřině by ho nejspíš praštila. Opře se tam o jeden polorozbořený oblouk podpírající horní patro paláce a i když je naštvaná, přesto ho poslouchá. Že přišli o tu dýku není dobrý, ale nepochybuje, že to zvládnou i bez ní. A pravda je, že se už nemůže dočkat, až tohle skončí a ona za touhle kapitolou svýho života konečně definitivně zabouchne dveře+

[Syriana Spinnel]

+Jenom zvedne obočí.+ no, ty seš očividně tady, takže... +pokrčí rameny, že odpověď je nasnadě. Odpálí si jednu cigaretu od druhý, odhodlaná v tomhle oku hurikánu do sebe dostat tolik zabijáckýho nikotinu, kolik její tělo snese. Taky na sebe natáhne další kalhoty a nátělník a zkontroluje, jak je na tom její tělo. Několikero řezných ran, prokousnutý rameno, který se už ale zatáhlo a teď jen bolí. Škrábance od zasrané, mrtvé Lamie, a tuny modřin. To není zas až tak zlý, pomyslí si a protáhne si nohy. To, že nakrmila upírku, jí sice trochu unavilo, ale není to až tak markantní. Hlavně... oproti Skotsku, jí málem neukousla ruku, takže rozhodně posun kupředu. Ježiši Jade... zavrtí hlavou, ty jsi vážně občas pytel sraček. Nikdo nic neviděl, všichni jsou od krve od hlavy k patě, a ty si stejně musíš rýpnout. Co na tom, že tvůj tým to celý přežil. Teda... koukne na Mitchovo mizející tělo. Skoro. Ušklíbne se, asi by jí to mělo být líto. Ale přece jen je asi moc stvůra. Přejde k jedné z nezpočtu fontánek, který ještě nejsou až tak zrasený, a napije se čisté, průzračné vody, a umyje si obličej. Hned se cítí mnohem líp. Fajn, připravená na další kolo. To že přišli o dýku, věci krapítko komplikuje, ale Lamie jsou prej taky nesmrtelný, a heleme se na ni. Vzpomene si na tu temnotu, kterou cítila z těch chodeb. Jo, půjde do nich. Něco tam je, je to zvláštní, ale jakoby ji to tam volalo. Neví co, ale rozhodně to najde. Prokřupe si krk a znovu se ozbrojí.+ Popojedem mládeži? ať ten zmrd nenabere síly až moc +zkonstatuje suše, a koukne na B. jak je na tom. A taky na Deana, kterej vypadá, že trochu ožil díky Lektvaru. Na Jadea se odmítne kouknout už jen z principu, že by mu musela říct, jak velkej je čůrák. Nejspíš se taky nenudil, za tu dobu co si tu hráli s Lamčou, ale o to víc měl držet pysk.+

[Jade]

+ostatní si aspon na tu krátkou chvilku posedají kolem zbytků kamenných stěn, které při boji schytaly slušnou pecku, a dva muži se sklání nad lamií a odebírají z ní vzorky pro budoucí potřebu, trochu od všeho, člověk nikdy neví. Maria si tu jejich výměnu prohlídne se zájmem, ale neřekne nic, a jestli si o tom něco myslí, nechá si to pro sebe. Tiše a rychle Jadea seznámí s tím co se tu stalo, i když spousta toho se dá vyčíst z okolností a pozůstatků, a pak zajde k ostatním, rychle se posbírat, doplnit energii a uzamknout pro teď vzpomínky v sobě někam hodně hluboko. Jadovi v očích vyzývavě zableskne, skoro jako by chtěl, aby odsekla, aby ho zkusila praštit, jako by ta vzteklá energie v něm chtěla nějakej ten ventil. Zároveň je mu ale jasný, že takovej konflikt y vyeskaloval hodně rychle, a ani jeden z nich nemá energie nazbyt, takže si jen zapálí cigaretu, a tu hodně jedovatou poznámku nechá na jazyku zmizet. Mimoděk pomyslí na přívěšek a rychle si v hlavě spočítá, kolik má ještě času. I z tohohle hlediska už by to tu potřebovali uzavřít, takže prostě jen zvedne obočí a skepticky se na Beccu podívá, jestli chce vážně popřít, že jí je nějakej ten exhibicionismus vlastní+ Netuším, jak jinak ho bez dýky paralyzovat. Takže... +ušklíbne se a natočí hlavu na stranu, je jasný, že ho budou muset oddělat. Jak, to je druhá věc+ Přišel o velkou část svojí opory, a ten rituál zabral. +konstatuje, bude to o stupínek lehčí, ale jen o jeden malej+ Každopádne tolik lidí už nebude potřeba... +poznamená spíš pro sebe, zvedne se z kamene, trochu víc ztěžka, než by bylo obvyklý, zahodí nedopalek a kouzlem ho nechá zmizet. Dojde ke zbytku týmu a tlumeným hlasem jim cosi začne vykládat, i stěny tu mají uši, a on nepotřebuje, aby Seth všechno věděl dopředu. I bez zvuku je to ale zajímavá podívaná, to jak se na něj dívají, jak mu naslouchají. Někteří zůstanou sedět, ale někteří se pomalu pozvedají, efektivně sbalí všechno potřebné a po jednom se popřemisťují pryč. Kromě nich tam zůstane Maria, Nina, Sven a Jack s jizvou na tváři, unavení, ale nejmíň zranění, a Dean, kterej se už vyškrábal na nohy, a teď se na Jadea trochu vzdorovitě dívá. Normálně by si založil ruce na hrudi a vztekle vyjmenovával tisíc argumentů, proč se ani náhodou nikam nepřemístí, prosil a zoufale sliboval, ale teď se mu v očích odráží něco prázdně klidnýho, tak trochu vyhaslýho+
Musím ho vidět umřít, jinak to nikdy neskončí. +řekne prostě+ Pro mě, i pro... +nedokáže Mitchovo jméno vyslovit, ale pohled mu sklouzne na to místo na zemi, ještě je od krve a lebečních úlomků+ Jestli mě pak budeš chtít potrestat, tak to přijmu. +dodá vyrovnaně a dívá se Jadeovi do očích s trochu děsivou lhostejností. Jade si ho chvilku měří, a pak prostě přikývne, ostatně ten jeho prvotní příkaz byl poměrně vlažně podanej, sám je stejnýho názoru. Musí si tím projít do konce. Popravdě by ho dost překvapilo, kdyby tu nabídku přijal. Co ho znepokojuje víc, je náhla absence tý jiskry, která byla pro Deana vždycky typická, určitá horlivost a nadšení, nebo aspoň natěšená nervozita. Ale to bude řešit, až na to přijde čas. Tuší, že si spolu budou muset dost vážně promluvit. Dobře, takže jich zbylo osm+ Nějaký nápady, jak se toho zmrda zbavit jednou provždy? +zvedne levý obočí tázavě, zasune si nůž zpátky do pouzdra a doozbrojí se+

[Rebecca Altamirano]

+ten vyzývavý záblesk v jeho očích jí neujde, ale jen se s úšklebkem odvrátí a nijak nereaguje. Rozhodně nemá v úmyslu dát mu další munici k narážkám na to, jak se neovládá. A asi by se divil, ale exhibicionismus mezi její úchylky fakt nepatří:D Obzvlášť ve věcech, který jsou tomu přihlížejícímu okolí odporný:D Protože to prostě nikoho snad ani rajcovat nemůže. Pozoruje, jak mluví s týmem a chvíli na to se začnou přemisťovat pryč. A nemůže říct, že by ji překvapilo, že Dean zůstal. Ale jeho výraz, když stojí před Jadem a dívá se mu tak lhostejně do očí, se jí vůbec nelíbí. Vlastně se jí nelíbí tak moc, až ji zamrazí v zádech. Zdá se, že tady za pro změnu zemřel kus z něj. Místo aby tady svoje kostlivce pohřbil, vynořili se další. Nezbývá než doufat, že se s tím časem dokáže vyrovnat. Přinejmenším někoho, kdo to pochopí, doma má.+ Čím víc ho dokážeme zranit, tím bude lehčí, dostat se blíž. A skončit to...+prohlásí pak tiše, když Jade nadhodí do placu tu otázku za milion dolarů+ Teď už se nedokáže hojit tak rychle jako před tím. +na chvilku k nim zvedne oči a přes rty jí přelétne studený, prchvaý úsměv+ A já už si způsob najdu...+dodá neurčitě, ale přesto to zní hrozivěji, než kdyby vyjmenovala ty způsoby konkrétní+

[Seth]

+nebyl si úplně jistý, co vlastně udělali, ale co věděl bylo, že přišel o pouto krve se svými upíry. A že se už teď na dálku nedokáže díky nim nakrmit. A zachránit se, samozřejmě. Než ale stačí zareagovat, narazí mu do hrudi a břicha dávka stříbra a on opět po letech sbírá svoje střeva ze země. Historie se očividně opakuje. A on hodlá zopakovat jednu historii, jen co tu malou potvoru dostane do ruky. Rty se mu při té představě zkroutí do krutého úšklebku a když pak v jedné z mnoha chodeb narazí na tři své upíry, bez váhání je všechny zabije. Proč by taky ne, jsou jeho. A ona se může snažit sebevíc odstřihnout se od něj, ale i ona je jeho. On ji stvořil. I když samozřejmě ten první krok udělal Lestat. Bohužel jak velká to byla chyba pochopili všichni příliš pozdě. Takže je třeba ty staré chyby napravit. Pustí na zem podruhé mrtvého upíra a zatímco se hojí, pomaleji než by mu bylo příjemné, poslouchá zvuky, ozývající se z nádvoří. Arushi je očividně ve svém živlu. Však už si trochu zábavy zasloužila. Po chvíli zamíří zpátky k nádvoří, pomocí své moci skrytý před okolím; na okamžik se ale zastaví, to když právě vidí konec svého prvního esa v rukávu. Lhostejně přihlíží Davosově konci; mohl by mu pomoct. Možná by dokonce mohl Jadea sám zabít...jenže to by nebyla taková zábava. Chce ho zničit před ostatními, aby to jeho lidi viděli. Chce cítit jejich zoufalství, strach, přiživit se na těch emocích. V tu chvíli ale palácem proletí vlna magie, tak silná, až mu na okamžik vezme dech z plic. Ve stejné chvíli se Jade přemístí na nádvoří a když tam pohlédne, musí potlačit vzteklý výkřik. Arushi je mrtvá; nechápe, jak je to možné, měl za to, že jsou nesmrtelné. Sama si tím byla tak jistá, že tomu prostě uvěřil. Se záští, ale i posedlostí v očích pozoruje Beccu klečící v písku. Dívá se, jak jí vlkodlačice dává svoji krev a ten pohled ho zaujme. Možná by mohl zajmout obě...přivře oči a nechá tu myšlenku rozvinout v poměrně podrobnou představu a rty mu zvlní mrazivý, spokojený úsměv. To by mohla být teprve zábava. Tiše ve stínu vyčkává. Pak vyšle palácem svoji moc, už to nemůže udělat skrytě, takže počítá s tím, že to dole ucítí, ale neuvidí ho. Zatím ne. Přikáže zbytku svých upírů, aby zaútočili na nádvoří a nechali naživu jen Beccu a vlkodlačici. A okamžik před tím, než tam vtrhne kolem dvaceti upírů, sebou Becca prudce trhne, katanu v ruce a prvnímu upírovi, který skočí na drobnou hispánku, prostřelí hlavu a ta doslova vybuchne, jako meloun při dopadu na zem. A právě v té chvíli se vyloupne ze stínů a bez váhání na Beccu zaútočí; své dva meče ovládá skvěle a tentokrát už se nehodlá nechat zaskočit+ Nemůžu se dočkat, až se vrátíš do mé péče...+zasyčí jí do tváře, když čepele třesknou o sebe a na okamžik se mu povede zaklesnout se jedním z ozdobných hadů na meči o čepel její katany. Prudce trhne k sobě a je tak blízko, že by ji téměř mohl políbit. Než ale stihne tu myšlenku realizovat, plivne mu upírka do tváře, bleskově se protočí a strčí do něj tak prudce, že musí pustit jeden meč zaklesnutý do jejího, jinak by zlomil čepel.+ Naser si, kreténe. +doporučí mu a znovu tvrdě zaútočí+

Spoiler: show

Sethovy meče

[Syriana Spinnel]

+Jadeův tým postupně balí saky paky a efektivně v tempu se vrací na základnu. Nebo spíš to, co z ní zbylo. Ale věří tomu, že až se tam vrátí - o tom že se vrátí nemá nejmenší pochyby, to tam bude vypadat, přinejmenším obyvatelně na to, aby se během pár hodin dali jakž takž do cajku. Takže jich zbývá osm. Osm lidí na poražení Setha... no, jeden by se tomu usmál, protože je to fakt šílená představa. Sleduje tu tichou výměnu mezi Jadem a Deanem a má z toho takový divný pocit. Asi možná i smutný. V tom se jí zježí všechny chloupky na těle a Syr reaktivně vyskočí na nohy, cigáro jí odpadne na zem a kouká kde to, co to. Zdá se, že Sethík se rozhodl přestat hrát na schovku. V tom na nádvoří vtrhnou další caprisonové. Vytáhne dýku a celkem rozhodně si vyřídí pozdravy s prvním, kterej je nejblíž. No ale osm lidí... to je celkem málo, takže to začne taky dobře schytávat, je sice rychlá a celkem smrtonosná, ale přesila je přesila. Když se ji pokusí další kousnout, čehož má už pro dnešní noc celkem dost, kousne ho ona, trochu hodně. Ukousne mu totiž kus masa a kůže. Upír na ni chvíli překvapeně kouká, čumíš co, taky umím rafat, a to přesně stačí k tomu, aby mu ripkou rozmázla xicht. Koutkem oka zachytí Sethův tanec s Rebeccou a trochu fascinovaně na to kouká. To je teda síla. A ten jeho rozkaz, zamrazí z něj hluboko v břiše. Rozhodně netouží zase po tom, bejt něčí krevní banka. To teda kurva ani omylem.