Camorr

[Locke Lamora]

+vaří se v něm krev, ale pod vším tím vztekem a ublížeností je hlavně neskutečná úleva, že není mrtvá+ Jestli jsi měla pochybnosti o plánu, mohla jsi mi to kurva říct, a ne si něco vymejšlet na vlastí pěst. +řekne o trochu tvrdějc, než měl v úmyslu+ Myslel jsem si, že jsi umřela, ty kozo pitomá! +prohrábne si vlasy rozrušeně a otočí se k ní zády, protože se v něm mísí touha vytřást z ní duši a taky jí ublížit, aby pocítila aspoň trochu jak to bolelo jeho, a touha stáhnout ji na tu postel a políbit ji, přivázat ji tam a nikdy ji nepustit, pak si vzpomene, že to je ta postel, na kterou položili tu mrtvolu a žaludek se mu stáhne+ Možná bys taky měla jít oslavovat. Odvedla jsi dobrou práci a Páni Parchanti ti děkujou. +ušklíbne se trochu, odejde z pokoje a nechá ji tam, už teď je mu jasný, že jí stejně brzo odpustí, protože úleva z toho, že je živá, přebije ten vztek, ale momentálně by jí asi musel praštit, vezme to přes kuchyň, kde si vezme flašku, a jde na střechu opít se do bezvědomí+

[Wenai Lafayette]

+má sice spoustu odpovědí, ale hádat se s ním rozhodně nechce, je zticha, jen má zoufalý pohled, zvedne ruku, aby se ho dotkla, ale radši si to rozmyslí, najednou z něj má trochu strach, je jí to líto, jak nikdy v životě+ Locke. +zaprosí hlasem, když vyrazí z pokoje a udělá za ním pár kroků, ale pak si to rozmyslí a vrátí se do pokoje. Sanzy, co na ni koukají, jak na ducha nechá tak a sedne si na postel, žere jí svědomí, že mu to neřekla, ale kdyby ano, tak by to bylo stejně k ničemu, nakonec únava udělá své a Wenai usne, opřená o zeď a s koleny přitisklými k tělu+

[Locke Lamora]

+leží tam na střeše roztaženej a pomalu upíjí ze svý flašky, pomalu se uklidňuje a moc dobře si uvědomuje, že Wenai měla pravdu, a že tímhle si Sokolníka fakt pojistili, aby to zbaštil, a na jednu stranu je na ni v hloubi duše dokonce pyšnej, že dokázala přechcat i jeho, ovšem pak je tu ta jeho ublížená část, která se pořád ptá, jak mu to mohla tak klidně udělat, zkrátka má brouka v hlavě a potřebuje ho utopit. Po půlnoci za ním přijde Jean, vysondovat jak je na tom, ale Locke na něj nereaguje, tak zas odejde a vduchu si říká, že to už si z něj snad ti dva dělají prdel, Locke dojede flašku, překulí se na bok a usne tvrdým spánkem alkoholika+

[Wenai Lafayette]

+uprostřed noci to stejně nevydrží a dojde za ním, když vidí že spí tak ho nebudí jen přes něj prehodi deku. Pak se vrátí dolů a udělá si kafe, radši celou konvici i pro ostatní, sedne si ke stolu a přemýšlí. Když ji tam uvidí Jean tak si za ni sedne+
Wenai. +začne a koukne na ni+ Já tě mám rád i Lockeho, u Perelanda je jak můj bratr ale tohle je fakt k posrani. Mohli byste to aspoň jednou nedramatizovat a usmirit se rychle?
+schovává si obličej v dlaních a koukne na něj skrz prsty+ Já vím. +trochu zakvili+ Já to zkusím fakt jo. Slibuju.

[Locke Lamora]

+probudí ho ranní slunce, co mu praží přímo do ksichtu, Locke zasténá a pomalu otevře oči, v puse má jak v polepšovně, a v hlavě mu trpaslíci tančej čardáš v okovanejch botách, ale zvracet se mu nechce, a celkově už míval i horší kocoviny, opatrně se protáhne, ztuhlý svaly trochu protestujou, ale nakonec se mu podaří vstát a slízt ze střechy, ve svým pokoji si vezme čistou halenu a opláchne si obličej, a jde do kuchyně sehnat si něco k snídani+

[Wenai Lafayette]

+když uvidí přijít Lockeho tak vstane a udělá pár kroků k němu+ Locke. +koukne na něj a je vidět, že ji to vážně mrzí+ Prosím tě odpusť mi to. +nalije mu hrnek kafe a podá mu ho+ Mě to mrzí, vážně jo. +stojí tam jak hromádka neštěstí, ruce nervózně jednu v druhé+

[Locke Lamora]

+Jean se děsně nenápadně zvedne a potichu vycouvá, Locke se posadí ke stolu a pokývnutím jí poděkuje za kafe+ Wenai. +začne pomalu+ Já ti to nebudu vyčítat. Byl to... dobrej plán, to já dokážu ocenit. +pokrčí rameny+ Jako zloděj a podvodník chápu, proč jsi to udělala. Nejsem na tebe naštvanej. +koukne na ni a nevypadá nakrknutě, spíš smutně+

[Wenai Lafayette]

+přijde k němu, položí hrnek se svým kafem na stůl a klekne si na zem, tak jako před něj, zvedne k němu oči+ Můžu ti ho na usmířenou vykouřit? +zeptá se, hledí na něj a začne si rozepínat košili, pod kterou nemá nic+

[Locke Lamora]

+po týhle nabídce poněkud oněmí, což se nestává moc často, v očích mu blýskne chtíčem a vykašle se na všechno urážení+ Bránit ti rozhodně nebudu. +zazubí se a začne si honem rozvazovat kalhoty, kdyby si to náhodou rozmyslela+

[Wenai Lafayette]

+usměje se, když vidí jeho nadšení a stáhne mu kalhoty, vezme do ruky jeho mužství a skloní k němu hlavu, stiskne ho v ruce a polaská jazykem, aby se mu postavil, než na něm začne úplně pracovat, počíná si zručně a jistě, ale jemně+