Gabriel píše:+sevře ji v náručí a polibek jí velmi důkladně oplatí. Výslech ještě chvilku vydrží:D Tiskne ji k sobě, dlaněmi jí sjede přes záda až na zadek zase zpátky.+ Taky jsi mi chyběla...+vydechne do polibku a když se trochu odtáhne, podívá se jí zkoumavě do očí+ Řekneš mi teď už, kde jsi opravdu byla? +položí konečně tu otázku za milion dolarů, která mezi nimi zůstane viset jako veliký růžový slon.+
+Dívá se mu do těch jeho karamelek, a rozhodne se prostě že mu to nebude zazdívat, možná mu neřekne uplně vše, ale on si prostě zaslouží vědět, co a jak a proč.+ jo, +přikývne, vezme ho za tlapu a bez jakéhokoliv dalšího slova jde do jejich ložnice, kde si je stoprocentně jistá, že je nikdo nebude moc odposlouchávat.+ Tak, ještě než začneš vyšilovat, +a jakože začne, je jistý.+ Jsem živá a nic se mi nestalo ano? +pak si sundá košili a triko a kalhoty, aby teda tu zkázu viděl hned na jednou a neměl infarkt pak s dallšími výbuchy vzteku.+ Tak, +koukne se na něj a jako nemůže říct že se nebojí, malinko teda jako jo, a žaludek má vážně trochu na vodě.+ Splatila jsem trochu dluh. +řekne mu, ale vidí jak pořád hledí na ty černofialové modřiny a řezné rány a to její rameno to odnese prostě vždycky. Má v očích zlatou, a je děsivě potichu.+ Gabrieli....