od Charlie Weasley » 19 lis 2018 14:44
Je pozdní podzimní ráno a na vřesovištích po stráních k hradu se válí husté chuchvalce mlhy. Dnes mají všichni volný den. Někteří studenti z vyšších ročníků jdou na pravidelnou návštěvu do Prasinek. Ale to můžou až třeťáci. To je tak nefér. Hrad je proto poloprázdný a nic moc důležitého se neděje. Úkoly si udělala už přes týden a esej o dinivkách si napsala ráno ještě před snídaní. Brzo ráno se jí totiž dobře přemýšlí. Vlastně… když ráno otevřela oči, zdálo se jí o Desovi a Viki. Rozhodla se, že jim večer napíše další z řady dopisů. A taky jeden tátovi. S ním si dopisuje skoro ob den. Pousměje se, když se podívá na kupičku obálek na svém nočním stolku. No, ale co bude dělat? Chvilku se courá po hradě, a i když prohlížet si všechny ty obrazy je velmi zajímavé, tak je to prostě nuda, a čas neutíká. Ha! vždyť přece slíbila strejdovi Charliemu že za ním příjde! Rychle si zaběhne do věže pro kabát, protože venku je vážně pošmourno a už sebíhá cestičku dolů, k jeho chatě. Na dvěře buší ještě celá zadýchaná.
“No no, copak hoří?” Otevře Charlie s úsměvem na tváři. “Čau kotě, už jsem myslel, že jsi na mě zapomněla. Pojď právě dodělávám vajíčka.”
“Ahoj strejdo Charlie!” uculí se děvče a vejde za ním do tepla chaty, kde to tak skvěle voní slaninou a ohněm z krbu. “Ale já už jsem snídala…”
Charlie se jen ušklíbne. “Věř mi, snídat dvakrát není vůbec nic špatnýho, copak bys tomuhle mohla odolat?” Nandá jí na talíři míchaná vajíčka, se slaninou, párkem a čerstvým, ještě teplým chlebem. “A navíc, dneska musíš mít sílu, jinak budeš pořád stejný tintítko jak máma a ten hřívoun tě ze sebe shodí jak zralou hrušku ze stromu.”
“pááni.” Charlie má pravdu, tomuhle fakt nejde odolat a pustí se do toho, jak kdyby nejedla měsíc. “ho je haková bafta…” zubí se a likviduje to skoro stejně rychle jako Charlie. “No ale mamka není tintítko… “uculí se.”
“Ale jo, je, a ty taky,” dloubne ju pod žebro.
“hééj, nech toho,” vypískne holka a rudé vlasy jí zatančí kolem obličeje.
“dobře, dobře,” zvedne ruky na znamení smíru a nalije pro ni plný hrnek černého čaje s medem. “Slyšel jsem, že jsi se vytáhla při lektvarech?” Zadívá se na ni pyšně, protože Neville se předevčírem u prasečí hlavy ptal, jak je možný, že je ta holka tak dobrá.
“No jo, celkem mi to šlo, profesor Longbottom to všechno moc hezky vysvětluje a je to prostě snadný,” pokrčí jen rameny, protože se jí to nezdá jako něco moc závratného.
“Jsi prostě celá….” Zarazí se a kousne se zevnitř do tváře. “Tak jo, pojď musím ti něco ukázat. “podá jí kabát a narazí jí čepici.” Nedávno jsem navšívil Leeds, protože jsem se doslechl, že tam mají takový cirkus… “Zabručí to, protože cirskusy tohoto typu absolutně nesnáší.” No a měli tam pár zvířat, který nevypadali moc dobře, takože no…” nadechne se a pak se na ni spiklenecky podívá. “Jsem je tak trochu vysvobodil.” Cvrnkne ji do nosu a zavede ji k velkému výběhu, který je z hradu nezahlédnutelný.
“Tohle je Hřívoun, pochází z Číny, je vidět, jak byl uvázaný na řetězu, a několik smyček má ještě kolem trupu, potřebuju, abys mi ho pomohla rozptýlit, než mu to sundám. Ale… je to nebezpečný, zvládneš to?” Zadívá se na ni děsně důležitě a vyhrnuje si rukávy. Pak sáhne do kapsy a vytáhne na dlouhé tyčce takového maňáska s rolničkou. “Na. A neboj se, jak mu to sundáme, bude se ti líbit ještě víc.”
Nicci jen přikyvuje a všechno si to zapisuje do makůvky. “Cirkusy by měly být zakázané!” Rozhořčí se zapáleně. “Dobře, já to zvládnu, neboj strejdo! “řekne mu odhodlaně a vezme si hračku. Když se rolnička v ní rozcinká, najednou se před nimi objeví obrovské zvíře, z dálky vypadající jako lev ale má….” Páni! to je ocas, a ty oči! “Jde pomalu dopředu, až podleze ohradu a všímá si, že Hřívoun nepřestává maňáska sledovat, tak s ním pomalu mává z jedné strany na druhou, zatímco Charlie se k němu přikrade z boku a uvolňuje z něj zarezavělé řetězy.
“To je ono, ještě chvilku,” zavolá na ni tluměně a sundá z něj další obrátku, už jen poslední. Hřívoun udělá krok směrem k dívce, když poslední část řetězu spadne z jeho tělo. Pak jen hluboce zavrčí a skočí. Dívčinu si přehodí přes hlavu, na svůj hřbet a vyrazí tryskem na druhou stranu k lesu.
“Drž se!”zařve na ni Charlie a ve zlomku sekundy se přemístí Hřívounovi na záda, a pevně drží Nicci, která se mimochodem culí jak cvok, aby nespadla. Jakmile se lev uklidní a dostatečně vyběhá, zastaví se u tůně s vodou. “Skvělá práce!” Rozvrkočí jí Charlie vlasy a je na ni děsně moc hrdej. Pomůže jí dolů a pak oba dva vtírají hojivou mast na poraněnou kůži. Když se pak vrací z ohrady domů, jsou oba dva hrozně spokojení. “Kotě, máma mi každý den volá, prý jsi jí ani neodepsala na žádný z dopisů…. To se na ni vážně tak zlobíš?”
Děvče si pozvdechne, čekala kdy ta otázka přijde, a popravdě… “Já nevím,” řekne trochu zahanbeně. “Nejdřív jsem na ni byla hrozně naštvaná, ale pak….” Polkne trochu, “mám radost z toho, že má Gabriela, jen víš… Je to už definitivní, že prostě už…” do očí jí vklouznou slzy a ona je rychle setře, aby si si toho strejda nevšiml. “Už nikdy nebudem jako rodina spolu.” řekne to nakonec.
Pozorně ji poslouchá a trochu se mu uleví, ale pak se mu sevře srdce, “pojď sem,” vezme ji za ruku a posadí ji na kmen stromu, co je tam na okraji pozemků a obejme ji. “Když se Syr ztratila, tak jste byli jen s Viktorem, a já ji jak blázen hledal.” Odmlčí se, protože neví jestli začal správně. “Vážně věříš tomu, že být s někým, na koho si nepamatuješ, je dobrý nápad? i když nebudeš šťastná a tvoje srdce,” zapíchne jí něžně prst pod klíční kost, “tluče pro někoho jiného?” Zkoumavě se na ni zadívá. “Věř mi kotě, že bych si moc přál, abyste byli všichni spolu… Víš, o dost jsem přišel, když jsem Syr hledal, a proto jsem tak hrozně moc šťastný, že ona to našla. Bůh ví, že mám Viktora rád, a vždycky jsem měl, ale jsem ze srdce šťastný, že má Syr Gabriela. A má hlavně vás tři.” Řekne děsně moudře. “A vás tři bude mít pořád, ať si na vás pamatuje nebo ne, protože, tohle,” poklepe zas prstem, “na vás nikdy nemůže zapomenout.”
“Máš pravdu,” řekne děvče tiše, a trochu se pousměje. “Vlastně jsem jí nenapsala protože se stydím, že jsem na ni tak vyjela,” odpoví zahanbeně a celá červená.
“Ty jsi ale blázínek,” přitulí ji Charlie k sobě. “Víš co, pojď, něco ti musím ukázat, poprosil jsem Molly, aby mi to poslala.” Má na tváři úsměv, když jsou opět v chatě.
“A jak se vůbec má, prateta?” Zeptá se děvče, zatímco si stahuje z rukou rukavice.
“Má se dobře, ptala se kdy se za ní přijedeš podívat. Ale teď koukej na tohle,” podá jí do rukou velké těžké album, “Museli ho přinýst tři sovy,” otevře ho a hned na první fotce se na ni zubí všichni weasleyovci, akorát o 20 let mladší a hned vedle Charlieho… “To je máma!” zavýskne Nicci a vrazí do fotky skoro nos, aby si ji pořádně prohlídla. “No páni! já vážně vypadám jak….”
“jo, jako její klon.” Směje se Charlie. “Vezmi si to do hradu, je to tvé.” Stiskne jí ruku. “Tak vidíš, že i když měla tvoje máma weasleyovskou výchovu, je pořád tintítko.” Jo, za tohle, to vážně stálo.
“Děkuju!” Pevně ho obejme kolem krku a dá mu pusu na tvář.