Na cestách s Vicky a Byronem II.

[Victoria]

jasně že jo. +usměje se+ já vykecám úplně všecko a ve všem se pitvám, ale to neznamená že ty musíš taky. +přikývne+ prostě... to udělej tak, aby ti bylo dobře, a já se budu snažit tě podpořit. +usměje se, a pěkně ho políbí+

[Byron]

Díky, kočko. +usměje se na ni a vděčně ji pohladí+ Díky, že na mě netlačíš. +koukne na ni a trochu se s ní na tý terase houpá v nějakým rytmu+

[Victoria]

dík že se nezlobíš, když na tebe tlačím já. +usměje se, a už nebrečí, i když líto jí to je furt, a je naprosto rozhodnutá mu to celej život vynahrazovat, a jak se k němu tiskne, může cítit jak se v ní prcek převrací+

[Byron]

+usmívá se a voní si k jejím vlasům a sleduje pocitově toho prcka+ To je stejně strašně divný, jak ji cítím, i když je v tobě. +uculí se na ni+

[Victoria]

jo? +zazubí se+ já už jsem si na to zvykla, uklidňuje mě, když ji cítím. je to takový jako kdybysme si spolu povídaly, ona mi říká, že tam je, a já si s ní povídám zvenku. +uculí se+ musí to bejt asi divný. +přikývne+

[Byron]

To je pěkný. +usměje se a lehce ji pohladí po břiše+ Já si s ní taky rád povídám zvenku. +uculí se na ni+ Ale se mnou tak pěkně nemluví, jak s tebou. +uculí se na ni+

[Victoria]

ale jo, hýbe se, když mluvíš. +uculí se+ slyší tě, vnímá tě. +usměje se+ určitě už ví, že budeš úplně nejlepší táta na světě. +pousměje se a lehce mu posune ruku na břiše tam kde prcka cítí+

[Byron]

Myslíš, že to ví? +uculí se děsně moc+ Ahoj, prďolko. +uculí se na břicho a lehce ji tam hladí+ Já jsem tvůj táta, budeš mě mít ráda, jo? Já tě mám moc rád už teďka, abys věděla.

[Victoria]

já to vím určitě, takže to musí vědět i ona. +uculí se, a přijde jí to strašně moc pěkný, až se poněkud dojme, ale udrží to a nerozbrečí se, a prcek ho kopne proti ruce a zavrtí se tam+ už jí tam začíná bejt dost těsno. +uculí se+ jsem na ni děsně zvědavá.

[Byron]

To vy si takhle předáváte informace, holky, jo? +zasměje se+ No to já jsem taky. Určitě bude tak hezká jako ty. +koukne na Vicky a lehce jí prohrábne vlasy+