Camorr

[Locke Lamora]

+chce jí ještě něco říct, ale to už Jean odrazí loďku od břehu a Wenai mu zmizí, tak se začne soustředit na plán, za chvilku jsou v přístavu a všechno si připraví, Brouk na ně nedočkavě koukne+ Dělám to jen proto, abych viděl Sokolníkův výraz, až Šedej král zdechne. +řekne, ostatní se na něj podívaj a zařvou+ Lhář! Já to dělám jen proto, aby si tady Locke mohl večer hrát na hrdinu a vrznul si. +uculí se Calo, což ostatní ocení výkřikem+ Lhář! Dělám to jen proto, abych se pak mohl podívat, jestli Šedej král nosil taky šedý spodky. +zazubí se Galdo a gang mu odpoví+ Lhář! Já to dělám proto, že Zvrhlý sestry si už dlouho nezatančily. +dodá Jean, načež se ozve poslední Lhář! a všichni stočí pohled na Lockeho+ Dělám to proto, že je potřeba toho hajzla naučit, že s Pánama Parchantama se vyjebávat nebude. +řekne+ Parchant! +zařvou všichni sborově a pak se rozběhnou na svoje místa, každej podle plánu, Sanzové a Jean před sklad hlídat a vypořádat se s případnou ochrankou, Brouk se stáhne do stínů v budově a hlídá mrtvolu, Locke si zkontroluje nabitou kuši a protáhne se, a upřímně doufá, že Wenai už je tam někde schovaná+

[Wenai Lafayette]

+jde po městě, nespěchá, jde tak, aby tam byla až po ostatních, cestou dává extra pozor, jestli ji někdo nesleduje nebo kolem nelítá ten sokol, když dorazí na místo, tak zkonstatuje, že jsou tam už Páni parchanti a Šedý král se Sokolníkem se chystají nastoupit na scénu, tiše se plíží podél zdí, nepoužívá magii, a pak se tam někde schová, aby měla dobrý výhled škvírou ve dřevě a vidí, jak Locke stojí uprostřed místnosti, vzápětí se tam zhmotní i Šedý král a Sokolník, samy, nikdo jinej+
Tak co je, Lamoro? +šedý král se ušklíbne a koukne na Lockeho+ Prý se mnou chceš mluvit, máš nabídku, která se neodmítá. +pohrdání a výsměch z jeho hlasu jen čiší, je si jistý sám sebou, Wenai zatím kouká na Sokolníka, snaží se zjistit co a jak a taky, kde má toho svýho ptáka+

[Locke Lamora]

+postává tam tak bezprizorně, kuši už zkontroloval třikrát, ä začíná bejt poněkud nervózní, když se v dálce ozvou zvony z chrámu Aza Guilly a přesně v tu chvíli se objeví Šedý král a Sokolník, jakoby se prostě zhmotnili ze vzduchu, Locke má okamžitě kuši v ruce a stiletta připravený, a přesně jak předpokládal, Šedý král si je tak jistý vlastní ochranou, že se neobtěžuje ho odzbrojit+ Jo, mám nabídku. +přikývne a říká si, jestli mu Wenai dá znamení, nebo jstli tam vůbec už je+ Nech moje přátele bejt. Nech je odejít z Camorru a nepronásleduj je. Potřebuješ jen mě, ne? +je napůl připravenej celej plán zrušit, kdyby král souhlasil, Sokolník zatím skenuje pohledem místnost+
A proč bych to měl dělat? +rozesměje se muž v šedém, upřímně pobaven+ CO mi nula jako ty může nabídnout na oplátku? +ušklíbne se+
No, na oplátku tě nezabiju. +pokrčí Locke rameny, jakože to je snad jasný, a na to se ušklíbne už i Sokolník, kterého tím vytrhne ze zkoumání místnosti+
Lamoro, Lamoro, to jsme si snad už vyjasnili, ne? +zavrtí král pobaveně hlavou+ Nemůžeš mě zabít. Budeš muset zvýšit nabídku. +spojí ruce za zády+
Pořád platí to, co jsem ti řekl poprvé. +zamračí se Locke+ Nikdo mi nebude srát na hlavu a vyjebávat s mým gangem. Nikdo nebude vyhrožovat mým přátelům a ničit moje město. Možná tě nemůžu zabít, ale rozhodně to můžu zkoušet. +usměje se, zvedne kuši a opravdu celou duší se modlí ke Třináctýmu, aby tam Wenai byla a aby to vyšlo, namíří na srdce pod šedým kabátcem a vystřelí+

[Wenai Lafayette]

+Wenai, schovaná, ale všechno vidí a když Locke zamíří, tak se připraví těsně před tím, než Locke vystřelí shodí sítě obrany kolem Šedýho krále a tomu se za zlomek vtečiny objeví v prsou šipka z kuše, překvapeně k ní sklopí pohled, pak koukne na Lockeho a řekne+ Ale... +víc toho už nestihne říct, jen se pomalu sesune na zem; během toho se tam zhmotní Wenai, jenom projde zdí, je nervózní, spíš dělá, že je nervózní, ruce pozvednuté, aby mohla kdykoliv začít čarovat, v jedné z nich hůlku+
Sokolník, že? +zeptá se Sokolníka+ Váš klan už v tomhle městě taky nemá žádnou moc. Odejdi a nebude to horší.
+sokolník se zamračí nad drzostí toho vychrtlého děcka, co proti němu mává nějakým klackem+ Tos dělat neměla, děvenko. +zavrčí+ Tys žila posledních deset let pod zemí, že nevíš, jak to tady chodí? +vyšle proti ní kouzlo, aby zjistil, co a jak a Wenai ho odrazí, ale jen tak tak a pak na něj sama zaútočí částečně ho ochromí kletbou petrificus totalus, tak na půlku těla+

[Locke Lamora]

+pohání šipku skoro silou vůle, a když fakticky pronikne všema obranama a zabodne se Šedému králi do srdce, Lockeho zaplaví napůl úleva a napůl nevěřícná radost, a začne mít pocit, že by ten plán snad fakticky mohl vyjít, z toho ho ovšem rychle vytrhne poněkud vražedný výraz na sokolníkově tváři a honem se klidí z cesty, pro jistotu pořád míří na nájemága, i když ví, že toho zabít nemůže a ani by to nedokázal, ale aspoň si tak nepřipadá úplně bezmocnej, napjatě pozoruje souboj, i když ví, jak to dopadne, a připravuje se čapnout Brouka a zdrhat hned jak dá Wenai signál+
+Sokolník vyšle ještě dvě kouzla, většinou taková, která způsobují nesnesitelnou bolest, postupně zvyšuje sílu magie, kterou do nich vkládá, a v podstatě Wenai testuje, přičemž získává jistotu, že je mocnější než ona, ušklíbne se a připraví se na vrhnutí smrtícího kouzla+

[Wenai Lafayette]

+Wenai, zoufale se snaží odrížet jeho kouzla, je jí jasný, že si ukousla moc velkej kus a že ho nezvládne, myslí na to, zračí se jí to v obličeji, je zoufalá, vysílá proti němu kouzla, silná,a le on má pořád navrch+ Utečte! Hned! Utečte! +vykřikne a koutkem oka po nich mrkne, jestli jsou fakt na útěku, když vyšle kouzlo, stěny i strop se začnou otřásat, nájemágovi dojde, co dělá, jen se rozesměje+ Jsi šílená! +vykřikne a zmizí, strop se začne bortit, Wenai vykřikne, než ji skolí spousta kamenů velkých, jak koňská hlava, všude je dusivý prach a ten pokrývá dvě těla, ženská těla jedno s ohnivě rudými vlasy a rukou křečovitě držící hůlku, to druhé je tomu prvnímu podobné+

[Locke Lamora]

+i když ví, že to je součást plánu, stejně ho trochu zamrazí, když vidí zoufalství na Wenaině tvář, pak přijde signál, na kterej čeká, čapne Brouka, strčí tělo doprostřed místnosti a zdrhá pryč, před budovou se k nim připojí Sanzové a Jean, Locke se nervózně otočí a nejradši by se vrátil, ale ví, že to Wenai slíbil, tak se otočí k hroutícímu se skladu zády a všichni se schovají do jedný kůlny tam vedle a čekají, dokud se prach neusadí a nenastane zlověstný ticho+ Jdu tam. +řekne Locke rozhodně a koukne na ně jako ať se ani nepokouší ho zastavit, vyleze ven a opatrně se rozhlídne, připomene si, že Sokolník je pravděpodobně pozoruje, tak se tváří přiměřeně nešťastně, přeleze trosky a na místě, kde předtím stála Wenai najde Broukovu mrtvolu, přesně podle plánu, zaklekne k ní a vydá přesvědčivý zoufalý výkřik, vymáčkne dokonce i pár slz a chvíli si tam rve vlasy, když mu najednou zrak padne na něco červenýho, co vykukuje zpod velkýho kamene o kus dál. Ze svý pozice nevidí, co to je, ale v žaludku jako by se mu usadilo děsný tušení jako balvan. Ani nevnímá ostatní, co se šplhaj po kamenech k němu a hrajou zděšení a smutek, pustí tělo a jde se tam podívat, a čím blíž přichází, na čele mu vyrazí studenej pot a cítí, jak mu vstávají vlasy zezadu na krku, protože začíná bej jasný, že to jsou zrzavý vlasy+ Jeane, můžeš mi sem jít pomoct? +řekne poněkud bezvýrazně, ale samotnýho ho překvapí, že se mu nechvěje hlas, protože útroby se mu svírají docela slušně. Jean na něj udiveně koukne, protože Lockemu se moc často nestává, že by vypadl z plánu, ale jde a zvedne kámen, na kterej mu Locke ukáže. Pod ním leží mrtvola s neklamně zrzavými vlasy a obličejem rozbitým skoro k nepoznání, ale Locke má pocit, že poznává některý známý rysy a udělá se mu poněkud slabo, v puse cítí žaludeční šťávy a jícnem se mu nahoru tlačí jídlo, co jedl naposled, půlku kapouna a nějakej chleba, co večeřel s Wenai, ta myšlenka mu proletí hlavou a z hrdla mu unikne takovej přidušenej skřek, klekne si na zem a váhavě natáhne ruku, jako by se bál, že když se toho těla dotkne, bude to pravda, jemně odhrne zrzavý kudrny z čela, ze zasychající krve a sklouzne rukou na krk ve snaze nahmatat tep+ Wenai. +zachraptí, a vlastní hlas mu zní poněkud cize a prázdně+ Vstávej, ty kozo pitomá. +zatřese jí rameny, ale tělo na to nic, jenom hlava zůstane ležet v nepřirozeným úhlu. Jean za ním stojí poněkud ochromenej šokem, ale když nad nima přeletí stín, zvedne oči k nebi a uvidí odlítajícího sokola, kterej naposledy čekoval situaci+ Musíme jít Locke. +odkašle si Jean a položí Lockemu ruku na rameno, tváří se nešťastně, a neví, jak kamarádovi pomoct, dokonce i Sanzům došla řeč a Broukovi tečou po tvářích slzy+ Ten výbuch muselo bejt slyšet až ve městě, brzo se tu někdo objeví. +Locke se na něj ani nepodívá, kdoví jestli ho vůbec vnímá, jen tam tak zhrouceně sedí s šokem rozšířenýma očima, drží to tělo za tuhnoucí ruku a prsty jemně hladí vlasy slepený krví, a vypadá úplně mimo realitu+ Pojď Locke, vezmeme ji s sebou. +zopakuje Jean, vezme tělo do náručí jako by vůbec nic nevážilo a odnáší ho na loďku, Sanzové zvednou Lockeho, vezmou ho mezi sebe a taky ho vedou do lodi, Brouk se za nima táhne jak spráskanej pes, a takhle za chvilku dojedou do Chrámu, Jean položí tělo na Wenainu starou postel, Locke si k ní sedne a jenom na ni zírá, jako kdyby byl uvnitř úplně prázdnej, ostatní si za dveřma znepokojeně špitaj a v pravidelnejch intervalech do něj zkouší dostat nějakou vodu nebo jídlo, ale Locke je vůbec nevnímá, jenom když přijde Jean, mrtvě se na něj podívá a řekne tiše+ Je to moje vina. +a zas jen čučí na to tělo+ Kdyby se aspoň vztekal nebo brečel, ale tahle apatie, to je pěkně zasraný. +šeptne Calo Galdovi a ploužej se tam okolo+

[Wenai Lafayette]

+už je dávno po půlnoci, když se přikrade do chrámu, vyhne se Sanzům, co v kuchyni hrajou karty a koukne do Lockeova pokoje, tam ale není, trochu jí zatrne, jestli si třeba něco neudělal, ale jde potichu, potichoučku do pokoje, který je její, otevře dveře a uvidí na posteli mrtvé tělo, chladné a ztuhlé a u něj Lockeho, ten klečí na zemi, spí, ale i ve spánku svírá ruku mrtvoly, Wenai bodne u srdce, neviděla sice, jak to tělo našel - v té době už byla na druhé straně města bezpečně schovaná a netrpělivá, jak to dopadne, jestli na to sokolník skočí - ale dokázala si představit jeho bolest, kdyby se to stalo jí, tak by asi umřela, zevnitř. Potichu, aby ho nevzbudila za sbou zavře a vykroutí mrtvole z prstů svoji hůlku, načež nechá zmizet tělo i krvavé skvrny na povlečení, vezme Lockeho ruku do své a klekne si k němu, jemně ho pohladí po vlasech, nechce mu způsobit šok, chce aby působila spíš jako sen+ Locke. +zašeptá a hranou prstu mu přejede po tváři+ Locke jsem tady.

[Locke Lamora]

+probere se ze spánku, ale odpočatej není, spíš má pocit, jako kdyby ho někdo sejmul zeměkoulí, chvilkuje zmatenej a netuší, proč klečí na zemi, ale pak si vzpomene a hrudí mu projede vlna bolesti a sevře mu hrdlo, zaostří na Wenai, co u něj klečí, a jeho zmatenej zpomalenej mozek mu pomalu signalizuje, že to není správně, poněkud šokovaně na ni zírá, pak koukne na tu postel, která je najednou prázdná, a zase na ni a na očích je mu vidět, že to vůbec nechápe, stejně jako když našel tu mrtvolu tak natáhne ruku a opatrně se dotkne jejích vlasů, jako by se bál, že sebou zase švihne na postel a bude mrtvá, ale když se nic nestane, jeho zmatení se spíš zvětší než zmenší, svraští obočí a prohlíží si ji, po ranách nikde ani stopy+ Wenai? +řekne její jméno jako otázku, vyjádří tím všechny otázky, co se mu honí hlavou, a pak ho jeho mozek dožene a Lockemu je na očích přesně vidět ten moment, kdy mu dojde, co se stalo+ Ty... +zalapá po dechu a na tváři se mu vystřídá nevěřicnej úžas, šok, bolest, a potom i zlost, zatne čelist a na krku mu vystoupí žíla+ Tys to nahrála. +procedí skrz zuby a to už otázka není, ruka mu spadne podél těla+

[Wenai Lafayette]

+sleduje ho, jeho reakce a je z toho smutná, docela nervózní, ale ruce se jí netřesou+ Promiň, Locke. +špitne kajícně a omluvně na něj kouká+ Vždyť víš, co se mhlo stát, kdyby nás prokouk, chtěla jsem mít stoprocentní jistotu, že nás nechá na pokoji. Strašně mě to mrzí, Locke. Ale odešel, je nadobro pryč v Plovoucím hrobě oslavujou smrt šedýho krále. +hlesne a hlas se jí pomalu vytrácí, jak vidí jeho výraz, tváří se provinile a pokouší se zmizet v zemi+