+vrátí se do Chrámu, Sanzy a Brouka pošle žebrat na schody a sám se s Jeanem usadí u stolu, zbraně po ruce, pokusí se z hlavy vyhnat všechny myšlenky na Wenai, i když mu to moc nejde, kdyby se mu Sokolník nějak pokusil přečíst mysl, kývne na Jeana a zapálí tu svíčku, co dostal. Chvíli se nic neděje, svíce jen tak divně čadí, ovšem pak se najednou u stolu objeví sokolník, jako kdyby se zhmotnil ze vzduchu, jen tak tam stojí, ovšem ptáka s sebou nemá, ten nejspíš lítá kolem chrámu a počítá Sanzy. Locke silou vůle odolá potřebě šáhnout po stilettu, ale pak se uklidní a zachmuřeně pozoruje Sokolníka+
Co chceš? +zeptá se podrážděně mág+ Tvoje úloha ve věci mého klienta přijde až za pár dní. +pohledem zhodnotí, že v pokoji kromě Jeana a Lockeho už nikdo není+
Chci mluvit s tím zkurvysynem. +založí si Locke ruce na prsou a intenzivně si v mysli představuje sebe a Šedého krále v boji na život a na smrt, načež ho vzápětí skolí vlna nesnesitelné bolesti, až má pocit, že mu hoří morek v kostech. Jean mu vyrazí na pomoc, jenže v tu chvíli ho neviditelná síla přirazí ke zdi a jeho vlastní Zvrhlá sestra se mu přitiskne ostřím do kůže na krku, dokud nevyrazí pár kapek krve+
Řekni mi, Lamoro, proč bych tě neměl teď hned zabít a vypálit tohle tvoje směšné doupátko do základů. +otáže se konverzačně Sokolník, jeho prsty kmitají, jak udržuje kouzlo bolesti, a Locke má pocit, že každou chvíli prostě bolestí zešílí+
Protože mě ten šedivej cvok potřebuje. +procedí skrz zuby mezi zoufalými výkřiky bolesti a lapá po dechu, jak se mu všechny svaly v těle svírají a brání a plíce přestávají plnit svoji funkci+ Nemůžeš jít proti přání klienta. +upřímně doufá, že to je pravda, i když vyhlídka na smrt mu v tuhle chvíli nepřipadá zas tak špatná+
Přednesu tvůj návrh svému klientovi. +řekne mág zamyšleně a bolest zmizí z Lockeho těla stejně rychle, jako se objevila, Locke se stočí do prenatální polohy a tělo se mu chvěje vyčerpáním a přestálým šokem+ Dneska večer, až v Chrámu Aza Guilly odbijou na večerní mši. V tom opuštěným skladu v přístavišti. +dostane ze sebe rozklepanými čelistmi, Sokolník přikývne a se zavířením pláště prostě zmizí ve vzduchu+
Locke! +vykřikne Jean, když ho Zvrhlá sestra konečně pustí, vrhne se k Lamorovu zhroucenýmu tělu a pomůže mu posadit se na židli+
Mám pocit, jako by mě profackoval ledoborec. +ušklíbne se bolestně Locke, nechá si od Jeana nalít pohár kořeněnýho vína a pomalu se dává dohromady+ Všechno jde podle plánu. +pousměje se na Jeana a myšlenkama se zase vrátí k Wenai a kde asi je+
(Ou, to se mi koukám trochu vymklo z ruky.
)