Obývací pokoj

[Christian]

+v duchu se zaobírá zhruba podobnými myšlenkami jako ona, na jednu stranu si nadává, že si nechal takový moment proklouznout mezi prsty, na druhou stranu si nadává, že si vůbec takové momenty dovoluje, je mu s ní hezky a touží po ní, jenže to je právě ten problém, a není si jistý, jestli by se po pár polibkách dokázal zase zkonsolidovat, neustále si musí připomínat, jak je mladá a nevinná a že se na ni nemůže vrhnout takhle na pohovce, a maně ho napadne, kolik mužů už asi před ním políbila, a jak mu hlava praská pod náporem myšlenek, úplně přeslechne její otázku+ Prosím? Ne, to je jedno, nespěchám na ně. Nikdo je postrádat nebude. +usměje se+ Slíbilas mi něco zahrát. +vzpomene si a pokouší se tím rozptýlit myšlenky, co se neoblomně pořád vrací k jejím rtům+

[Jasmine Clarvik]

+stočí k němu pohled a stáhne si vlasy z obličeje, aby na něj lépe viděla+ Dobře, děkuju. +zlehka se pousměje a natáhne se po sklence vína, když už jí ji tak hezky doplnil. zatímco zlehka upije snaží se utřídit si myšlenky a opět normálně fungovat. zkousne si ret, než jí dojde význam jeho slov, její myšlení je poněkud zaměstnané jiným směrem+ Pořád sis to nerozmyslel? +usměje se na něj opět vesele a potřese nad tím hlavou+ Pokud se ti chce vstávat... budeme se muset kvůli tomu přesunout. +pohodí hlavou zlehka ke dveřím a odloží sklenku, aby si bezděky uhladila sukni přičemž si zamyšleně kouše do rtu, je trošku nervozní když má předvádět svůj hudební um+

[Christian]

Jistě že ne. +usměje se, vezme jejich skleničky a změnu prostředí uvítá, aspoň mu procházka trochu vyčistí hlavu, vstane a jde za ní, otevře jí dveře od obýváku a přesune se s ní k pianu+ Co mi zahraješ? +zajímá se+ Jsem zvědavý, jestli jsou skladby z vašeho světa podobné těm našim. +počká, až se posadí na stoličku, a pak se usadí vedle ní, aby mohl sledovat její drobné prsty na klávesách, a zvedne dřevěné "víko", které klávesy kryje+

[Jasmine Clarvik]

Tak dobře. +zakroutí nad tím s úsměvem hlavou a vyhoupne se na nohy+ Ale jestli tě pak bude bolet hlava, tak si za to můžeš sám. +zazubí se na něj vesele a zamíří ven z obýváku. jemně mu pokývne na znamení díků, když jí otevře dveře a chodbou zamíří zpět k hale+ Myslím, že asi něco od Maie. Vaše skladby neznám, možná kdybych měla noty. +pokrčí zlehka výmluvně rameny a usadí se na stoličku+ To mi pak budeš muset říct, jak moc jsou si podobné. Zatím jsem žádnou neslyšela. +pousměje se a zlehka přejede prsty po klávesách+ Ale jestli se budeš smát... +podívá se na něj naoko výhružně a v očích jí vesele zajiskří, než z piána vyloudí první tony. melodie je to lehká a trošku smutná, ale přesto s jiskrou, kterou jí dodají chvíle kdy melodie nabere víc agrese, aby se po chvilku opět zklidnila, jako by vyprávěla příběh o temných nocích a jejich smyslné kráse a nebezpečí. Jasmine při hraní zlehka přivírá oči a chvílemi se naklání blíže k pianu. zdá se, že i přes své protesty a varování si hraní opravdu užívá. sem tam s úsměvem loupne po Christianovi očkem, aby zjistila jak se tváří a jestli se náhodou nenudí+

[Christian]

Já bych tě až tak nepodceňoval. +usměje se a odmlčí se, aby mohla hrát, dívá se, jak se její prsty rozběhnou po klávesách a tančí po nich, a je mu jasné, že přeháněla, když říkala, že hraje jenom trochu. Zaposlouchá se hudby a vnímá atmosféru, a když melodie ožije a nabere na agresi, musí se usmát, protože mu to připomíná ji, a víc než její hrající prsty teď pozoruje její obličej, vytržení v jejím výrazu, jak se hru vychutnává a prožívá melodii a na rtech se mu usadí mírný spokojený úsměv, a mohl by se na ni takhle dívat klidně celou noc+

[Jasmine Clarvik]

+na chvíli se úplně nechá pohltit melodii a ztratí pojem o čase a místě, vzpomíná a přemýšlí, nechává se unášet. vnímá jen melodii a přítomnost muže vedle sebe, na toho rozhodně nezapomněla. melodie se pomalu nachýlí ke konci, jako by postupně utichala a vytrácela, než se dotkne poslední její prsty dotknou posledních kláves, aby hudbu vystřídalo nevtíravé ticho. párkrát zamrká, aby se vrátila zpět a pootočí hlavu tváří k Christianovi+ Tak... co myslíš? +hlesne tiše, když na něj upře svá očka a na rtech vykouzlí jemný úsměv+

[Christian]

+když hudba skončí, musí se přinutit vytrhnout z toho podivného stavu polovnímání a zaplašit obrazy, které mu ta melodie vykreslila v mysli+ Bylo to nádherné. +řekne upřímně+ Nemyslím, že by se to podobalo nějaké skladbě, kterou znám z našeho světa. +zamyslí se nad tím+ Možná podobnou atmosféru má Debussy, ale ne tak úplně, tohle bylo... jedinečné. Děkuji. +usměje se na ni a pořád ještě pod vlivem toho zvláštního duševního rozpoložení ji vezme za ruku, skloní se a zlehka políbí konečky prstů, co mu zprostředkovaly ten zážitek+

[Jasmine Clarvik]

Maie je skvělý skladatel. Jako by jeho díla pokaždé vyprávěli nějaký příběh. +poznamená, když se rozzáří jako sluníčko, když je na něm vidět, že se mu její hraní skutečně líbilo+ Ne to já děkuji... jsem moc ráda, že se ti to líbilo. +usměje se na něj zářivě a jen překvapeně zamrká, když se rty dotkne konečků jejích prstů, což jí přiměje tak nějak zvláštně zjihnout. nepřemýšlí nad tím, když ho volnou rukou pohladí po vzdálenější tváři a na druhou ho zlehoučka líbne+ Myslím, že teď je řada na tobě. +mrkne na něj, samozřejmě myslí hraní na hudební nástroj, i když to v tu chvíli může vyznít všelijak+

[Christian]

Také mi to tak připadalo. +přikývne, že i on v tom slyšel příběh+ To mi na umění připadá báječné, jedna melodie, a každý si do ní může promítnout to své, najít si svůj vlastní příběh, a to nemusí být ani vzdáleně podobný tomu, který do ní vložil autor. +zapřemýšlí nad tím + Zajímalo by mě, jaký příběh v tom slyšíš ty. +usměje se na ni a zamyšleně se na ni podívá+ Myslím, že má pravdu. +souhlasí, že je řada na něm a rozhodne se dovolit si malé klopýtnutí, nakloní se k ní a pomalu se přibližuje, aby jí dal možnost kdykoliv ucuknout, a lehce otře svoje rty o její v motýlím polibku+

[Jasmine Clarvik]

+souhlasně pokyvuje s úsměvem hlavou+ A ani se o to nemusí příliš snažit, ta melodie z něj sama vytáhne jeho představu a úplně ho pohltí. +poznamená zlehka a zamyšleně+ No já... vždycky si vzpomenu na jeden večer z doby kdy jsem měla to své rebelské období. Tenkrát skoro vůbec nesvítil měsíc a já se prostě jen toulala u Mlženého jezera. Sledovala jsem jak se pomalu objevuje všechna ta mlha a všechno bylo najednou ještě víc temnější a nebezpečnější... ozvalo se vlčí zavití a já se tak bála, zejména když jsem začala rozeznávat obrysy jednotlivých tvorů... tenkrát jsem se poprvé sama setkala se smečkou likantropů... +vypráví, ale na tváří se jí drží takový zvláštní nostalgický úsměv+ A co ty? Co za příběh si slyšel? +zajímá se zaujatě a s úsměvem. překvapeně zamrká, když se k ní pomalu nakloní, neuhne ani o kousíček a jen tak nějak fascinovaně čeká na to co má v úmyslu. bezděky pootevře rty jako by mu chtěla vyjít vstříc a zavře očka jak si v tu chvíli vychutnává ten pocit a jeho dotek+ Já... myslela jsem hraní... +upřesní s něžným úsměvem, když se od ní odtáhne+ ...ale tohle... pokračuj... líbí se mi to. +vypadne z ní dřív než se dokáže zastavit, to na co myslí. vykulí očka když si uvědomí, že opravdu něco takového vypustila z úst a rychle zamžiká+ Já to vážně řekla na hlas, že jo. +hlesne trošku polekaně a nevinně+