Altair píše:V odlehlých horách Afghánistánu, v jižní provincii, která je baštou spřízněnců hnutí Tálibán, se nachází výcvikové středisko mudžahedínů. Cíl Altairovy a Enzovy mise. Úkol: zlikvidovat osazenstvo tábora.
+když padne tma, tábor ztichne, bojovníci se po namáhavém dni odeberou k odpočinku, na stráži zůstává jen několik ozbrojených mužů. Jeden z nich se při pravidelné obchůzce zastaví pod košatým stromem, aby si zapálil cigaretu. Z koruny stromu se po tenkém laně neslyšně spustí hlavou dolů černý stín a zastaví se jenom pár centimetrů nad nic netušícím mužem. Ten když nad sebou zaslechne tichý zvuk pojistky, zvedne hlavu nahoru. Do ticha zasviští ocel a do odkrytého nechráněného hrdla strážce se zaryje ostrá čepel z damašské oceli a plynulým švihem přetne najednou obě krkavice. Strážcův obličej ani nestačil nabýt překvapený výraz. Dřív než se svalí na zem, assasín chrčící oběť vytáhne nahoru do větví a pak stejně tiše jako se objevil zmizí v korunách. Vše trvalo jenom pár vteřin a jediný zvuk, který prozrazuje, že se tu stalo něco neobvyklého, je šustění stékající krve na suchém listí, jako májový deštík, který rychle ustane+
+na druhém konci tábora se z jednoho ze stanů vypotácí rozespalý muž, chladný noční vzduch ho udeří do tváře a částečně probudí jeho polospící mozek. Po pár krocích se zastaví u křoví a začne vykonávat potřebu, oči zavřené, hlava mu ospale poklimbává. Ani přes to hrobové noční ticho nezaslechne za sebou žádný pohyb, žádný zvuk. Smrt přijde tak rychle, že mu nedá žádnou šanci. Možná v poslední vteřině svého života zaslechl u ucha tichounké cvaknutí a zaskřípání kovu, ale to už se nikdo nedozví. Z asasínova rukávu vystřelí skrytá čepel a její ocel se zaleskne v měsíčním svitu, než ji v příštím zlomku vteřiny silná ruka zarazí muži zezadu do lebky. Muž na okamžik vytřeští oči, čelist mu poklesne překvapením, z otevřených úst mu trčí hrot krví zbrocené dýky. Půl vteřiny nesnesitelné agónie, než se mu podlomí nohy a jeho život vyhasne. Enzo vytrhne čepel z rány a kolem se rozstříkne krev, jak sekne dozadu, aby podřízl hrdlo dalšímu muži, kterého za sebou zaslechl. Útočník padne v gejzíru krve, aniž by stihl použít svoji zbraň, na krku obrovská rozšklebená ústa. Enzovy černé oči těkají do tmy, pátrají po dalším nebezpečí. Jeho úmysl zabíjet tyto zrůdy je stejně smrtící a přesný, jako zbraň, se kterou se ohání. Když se nikde nehne ani stín, zatáhne obě těla do křoví, otře krev z čepele a ztratí se ve tmě jako duch+