The Bunker

[Payne]

Asi jo. +souhlasí s úsměvem+ Taky bych chtěla. Hrozně jsi mi chyběl. +přizná a zadívá se mu do očí+ No...možná maličko. +uculí se taky a pak taky trochu zčervená, ale tentokrát pohledem neuhne a oči jí při té vzpomínce na to "potom" trochu potemní+ To teda jo. +zvedne koutek v úsměvu, ale pak zase zvážní+ To taky nechci...+zašeptá a jen ta představa způsobí, že ji bolestivě bodne u srdce+ Možná...+nadechne se a podívá se mu odhodlaně do očí+ Možná bych se mohla pokusit...těm věcem vyhýbat. Těm, který ti vaděj. +tak nějak cítí, že by to neměl být jen on, kdo bude kvůli ní dělat ústupky; tuší, že to by stejně dlouho nemohlo fungovat+ Jo, ten můj taky. A to pořádně. +povzdechne si a rukama mu jemně přejede po zádech+ Jestli tě Jade vyhodí, nikdy si to neodpustím...+zašeptá po chvíli a myslí to vážně, ví jak moc pro něj ta práce znamená a hlavně ví, nebo spíš tuší, že Jadea bere jako svůj velký vzor. Asi tak, jako ona Beccu. A tak ho obejme pevněji a rty jemně přejede po hraně čelisti, k uchu+ Miluju tě...+vydechne a její horký dech se mu vpije do kůže+

[Dean]

Ty mě taky. +pousměje se+ Mrzí mě některý věci, co jsem řek. Některý... jsem nemyslel úplně vážně. +přizná, i když je to docela těžký+ No, jestli... jestli to potřebuješ... +podrbe se nejistě ve vlasech+ Tak to po tobě nemůžu chtít. Aby ses tomu vyhýbala. Nechci, aby ti bylo takhle špatně. +pokrčí rameny, a není si moc jistej, co by měl udělat+ Jestli mě vyhodí... +ušklíbne se+ Já toho nelituju. Přišel bych si pro tebe znova, i kdyby mi to zakázal. +koukne na ni odhodlaně+ za to, že jsem cvok, ty nemůžeš. +uculí se, a jak ho pohladí rty, trochu se zachvěje, najde její rty a políbí ji, konečně, asi po tisíci letech, přitiskne ji k sobě a rozplyne se v jejích rtech. Nejdřív ji líbá něžně, skoro opatrně, ale moc dlouho mu to nevydrží, protože se mu po tom hrozně stýskalo, chytne ji pod stehny a odnese si ji těch pár kroků na postel, aby u ní mohl bejt blíž. Vlastně mu ani o nic konkrétního nejde, jen se jí chce dotýkat, vonět si k její kůži, líbat ji, tiše si doplnit deficit všeho, co mu chybělo. Ani neví jak přišla o triko, a kam zmizelo to jeho, jen tak se s ní mazlí kůži na kůži, a je mu zase dobře+

[Payne]

Už si ani nevzpomínám, cos říkal. +pousměje se a pomyslí si, jak neskutečný má štěstí, že někoho jako on potkala+ Dobře. Tak zatím zůstaneme u toho, že ti dám vždycky vědět, když půjdu ven a kam jdu. +navrhne a pak se usměje+ Tak jo. A já slibuju, že příště už nebudu tak paličatá a nebudu trvat a tom, aby šla Bí taky. Zvlášť když nebudu vědět kam jdeme. +zajiskří jí v očích a uculí se+ To asi ne. Ale podstatný je, že jsi můj cvok. +prohlásí s rozpustilým úšklebkem, ale pak na všechno zapomene, protože ji konečně políbí. Prsty mu vplete do vlasů a tiše mu zavrní do rtů. Jen okrajově vnímá, že je přesunul na postel, ale naprosto jí to vyhovuje, sklouzne pohledem po jeho těle a dech se jí trochu prohloubí. Natáhne ruku a jemně přejede přes jizvu, kterou už zná a pak pohladí i tu novou, jakoby se s ní chtěla seznámit, aby ji už vždycky poznala.+

[Dean]

Já jo a nebylo to pěkný. +pousměje se omluvně+ Jo, to by bylo fajn. +přikývne, a je hrozně moc rád, i když úplně neví, jak jí to dát najevo+ Já tě nechci šmírovat nebo tak. +dodá honem, aby si nemyslela+ ona se dokáže přemístit, zvládla by to. +pokrčí rameny+ Jsem? +musí se děsně uculit, a chvilku ji jen tak líbá, protože to je úplně nejlepší a on to tak hrozně moc dlouho nemohl dělat+ Pořezal mě, hajzl. +ušklíbne se+ Mohl bych si to nechat zahojit kouzlem, ale... +pokrčí rozpačitě rameny, protože si uvědomuje, že bejt na ně hrdej je trochu dětinský, ale prostě to tak má. A pak se rozpovídá, o Charlesovi, a o tom, jak ho zabil, nic nevynechá, ale vykládá to celkem bez emocí, a cítí, jak se mu ulevuje, jak to z něj padá, když se má s kým podělit, a přitom ji jemně hladí na kůži, nesnaží se ji cíleně vzrušit, ale ani se žádným místům nevyhýbá+

[Payne]

Já vím, že ne. +pousměje se měkkce a přejede jemně svými rty přes jeho+ Hmm, myslím, že jo. Jsi. +přivře oči, ale před očima jí na okamžik bleskne jistá fotka z facebooku a jistá blond čůza:D Ale teď to rozhodně nemá v plánu kazit a tamtou osobou už vůbec ne+ Líbí se mi. +zašeptá a pak se nakloní a jizvu políbí a pak i tu druhou, asi aby jí to nebylo líto:D+ Ale zase to s nima nepřeháněj, jo? +uculí se a škádlivě ho kousne do rtu. A pak se k němu stulí, poslouchá ho, na rtech slabý úsměv a celý si to představuje a je to pro ni prostě děsně romantický, když jí tam tak vypráví o svým prvním zabití a přitom ji hladí. Prostě dokonalý rande:D+

[Dean]

tak to jo. Nechám si to vytetovat. +zasměje se, jen tak ze srandy, ale někde v hlavě mu ta myšlenka zůstane uložená. +uculí se+ Brzo mi bude osmnáct, mohl bych si nechat něco vytetovat. +poznamená jen tak+ Jo? fakt? +musí se uculit, a trochu se nafoukne. Protože má cool jizvu a jeho holce se líbí+ Neboj, nehodlám se nechat zranit nějak často. +zazubí se a trochu jí zavrní do rtů, a pár polibků srovná do linky podél jejího krku+ No... chceš mi taky říct o... něčem? +vysouká ze sebe, a je ochotnej poslechnout si zase její vražedný historky. Je u toho lehce napjatej, ale je to součást jejího života, tak se snaží+

[Payne]

Hmm, to bys mohl. +přivře oči, tetování ji taky celkem berou:D Nečekaně:D+ Dobře, pak to je úplně v pořádku. +kývne vážně, když slíbí, že se nenechá zranit často, ale v očích jí zablýskne a nakonec se zasměje a ten zvuk plynule přejde do zavrnění, když ji začne líbat na krk a trochu zakloní hlavu, aby měl lepší přístup. Pak je chvilku potichu, trochu se kouše do rtu a přemýšlí; nad tím, jestli je na to připravená ona, ale i on. Stulí se mu v náručí, opře se o něj tak, aby jí neviděl do tváře, protože to tak úplně nechce, aspoň zatím.+ Jo, vlastně bych chtěla. +začne potichu, ale zřetelně.+ Byly to už víc jak tři měsíce, kdy jsem naposled viděla svou rodinu. Tři měsíce, kdy jsem si denně přála, abych už konečně umřela, jako mnohý přede mnou. +hlas má trochu vzdáelný, ale pevný, nechvěje se, nejsou v něm slzy+ Záviděla jsem jim. A přitom jsem nedokázala sebraat dost odvahy k tomu, abych to skončila sama. +zasměje se hořce+ Ale když mě poslali k němu, k jejich kapitánovi, věděla jsem, že ten den přišel. Od něj se nikdo nevrátil zpátky. Jenže právě tehdy jsem zjistila, že vlastně nechci umřít. Pokusila jsem se utéct, ale nevyšlo to. +chvilku se odmlčí a tentokrát se trochu roztřeseně nadechne, než pokračuje+ Z toho dne mám i svoje jizvy. +řekne jenom a víc k tomu vlastně ani není třeba říkat+ Nemám tušení, jak dlouho jsem v tom pokoji byla; vím jenom, že jsem...necítila nic. Jakobych opustila svoje tělo, zavřela jsem se na jednom místě, uvnitř svojí hlavy, kde bylo ticho, klid, žádná bolest, žádný strach. Prostě nic. +o tomhle se jí nemluví úplně snadno, protože podvědomě tuší, že to není úplně normální stav a že je možná součástí všech jejích ostatních problémů+ Další věc, na kterou si vzpomínám, bylo to, když se za ním objevila Bí a přitiskla mu svoji dýku ke krku. +rty jí přelétne prchavý úsměv, ale oči má upřené někam do prázdna, do minulosti+ Připoutala ho a řekla mi, že bych měla zavřít oči. A když jsem se jí zeptala, jestli ho zabije, řekla že ano. Pak jsem se zeptala, jestli ho zabije rychle a na to odpověděla, že ne. A pak se usmála. +i teď se při té vzpomínce usměje a tváří se otře o jeho horkou kůži, aniž by si to uvědomila+ Dívala jsem se, jak z něj postupně odsekává všechny vyčnívající části a s každým tím kusem, jakoby ze mě odpadl kus toho bahna, kterým mě pokryli, v kterým mě chtěli utopit. +teď má hlas tvrdý, ocelově chladný+ Nevím, jak dlouho to mohlo trvat, ale pamatuju si to úplně přesně. Pak se ke mně otočila, podala mi dýku a řekla ať ho dorazím. Ukázala mi jak...+mimoděk se dotkne rukou svého krku+ ...a tak jsem to udělala a dívala jsem se, dokud nechcípnul. Dokud jsem neměla jistotu, že už se mě nikdy nedotkne. +odmlčí se a cítí, jak se jí trochu ulevilo. Ne že by ji to nějak trápilo, výčitky rozhodně necítila tehdy a teď už vůbec ne, ale tím, že začala mluvit o téhle části svojí minulosti, jakoby tím odemkla nějaké dveře, jakoby tu důvěru, jakou k Deanovi má, poslala na další, mnohem vyšší stupeň. Pomalu k němu vzhlédne a trochu se posune, aby mu viděla do očí+ Tehdy se narodila Payne. +dodá tiše a je trochu zvláštní, když se slabě, ale nepochybně šťastně usměje+

[Dean]

jo? a co bych si měl dát vytetovat? +uculí se+ Nemusíš, jestli nechceš. +uměje se, a konejšivě jí sklouzne prsty po páteři. A když začne, hned po první větě, ho prudce zamrazí a žaludek se mu stáhne. Vlastně čekal, že mu poví o nějaký akci s Beccou, nebo o svým prvním zabití ve mstitelský roli, cokoliv, ale ne tohle. Ale ví, že to je pro ni velkej krok, takže je tichej jako myška a poslouchá. Není si jistej, jestli by se jí měl dotýkat, nebo radši ne, tak to nechá na ní a jen ji tak volně hladí+ Bezděky se dotkne těch jizev na jejích zádek, lehce přes ně sklouzne prsty, a čím víc vypráví, tím pevnějc ji objímá. Polkne a uvědomí si v krku takovej knedlík, kterej mu skoro zabraňuje dýchat. Soustředí se na to, aby se jeho ruka ani na chvilku nezastavila a nedala jí najevo, jak moc ho zraňuje slyšet o tom, jak jí ubližovali, a možná pochopí něco málo o tom, proč k Beccy tak moc vzhlíží. Když vás někdo zachrání z pekla, asi mu ledacos odpustíte. Uvědomí si, že jak leží, z koutků očí mu po spáncích tečou bezmocný, zoufalý slzy; vztekle je otře palcem, aby je neviděla, přitáhne si ji k sobě, vezme její obličej do dlaní, a opře si jí čelo o čelo. neví, co říct, protože ničím to nemůže napravit, tak ji jen tiše drží, a oči má hrozně, hrozně smutný+ Miluju tě. +zašeptá potom+ A dřív umřu, než abych někomu dovolil ti znova ublížit. +řekne tiše, a zní to trochu jako přísaha. Nebo on to tak aspoň cítí. Natáhne se k ní a políbí ji, dlouze, hluboce, a nechá svoje ruce rozběhnout po jejím těle. Chce, aby na to nemyslela, zapomněla, aby v jejím životě už byly jen pěkný věci, a chce jí to připomenout, tak se chopí iniciativy a zlíbá každej centimetr její kůže, jako kdyby měl zítra skončit svět, dokud místnost nezaplní její vzdechy, dokud pod rty necítí, že je vzrušená na hranu, dokud nehoří touhou a všechno špatný jí vyklouzne z hlavy. Ještě ji naposled olízne, vtiskne jí pusu na stehno, a pak si klekne, opře se zády o zeď a posadí si ji na sebe, aby ji mohl držet v náručí, a vklouzne do ní až na dno+

[Payne]

Já vím. +zašeptá a vezme jeho tvář do dlaní+ Taky tě miluju, hrozně moc. +usměje se+ A víš co? I když jsem hodně ztratila, zároveň jsem toho i spoustu získala. A kdybych měla možnost změnit minulost, abych ty tři měsíce vymazala...+zadívá se mu do očí, naléhavě, intenzivně, chce aby to pochopil+ ...neudělala bych to. Nezměnila bych vůbec nic. +usměje se měkkce a jemně přejede svými rty přes jeho+ Protože potom bych tě nikdy nepotkala a to bylo daleko horší než všechno ostatní. +a když ji políbí, tiše vzdychne do jeho rtů a netrvá dlouho, než se jí všechny myšlenky vypaří z hlavy. Vnímá jen jeho, tenhle okamžik, tu bouři, kterou v ní dokáže rozpoutat. Cítí tu naléhavost v jeho dotecích a chápe, že pro něj je určitým ohledu ještě těžší se s tím srovnat, protože nemá možnost se pomstí, nemůže to nijak uzavřít. A tak se mu prostě úplně otevře, věří mu jako nikomu a tak zapomenout v jeho náručí, pod jeho dotyky, na všechno hnusný ve ze svý minulosti, je ta úplně nejlehčí, nejjednoduší věc na světě. Tiše sténá, svíjí se pod ním a když to napětí v jejím těle povolí, vzepne se proti němu a ze rtů jí splyne jeho jméno. Zachvěje se pod posledním olíznutím a když ji pak na sebe posadí, prohne se v zádech do oblouku, zakloní hlavu a tlumeně zasténá; najde ten nejlepší rytmus, přizpůsobí se, stahuje se kolem něj, chce to co nejvíc prodloužit a zároveň se nemůže dočkat konce. Přinutí se otevřít víčka ztěžklá vzrušením a chytí jeho pohled a drží ho i ve chvíli, kdy se podruhé rozpadne v rozkoši, zprudka oddechuje a vychutnává si ta drobná zachvění, která jí probíhají tělem+

[Dean]

Já vím. +přikývne vážně+ Ale stejně bych radši, abys o takovejch věcech vůbec nemusela uvažovat. +pousměje se. Ví, že s její minulostí nemůže udělat nic, ale pořád může zlepšit její přítomnost a budoucnost, a sám pro sebe se odhodlá nikdy se o to nepřestat snažit. Tiskne ji těsně k sobě, aby ji měl každou vteřinu pevně v náručí, aspoň na tu chvíli, kdy je jenom jeho a on bezvýhradně její. Dívá se jí do očí, pomáhá jí se na něm nadzvedávat, a do orgasmu spadne jen chviličku po ní, nepřestává se jí vpíjet do očí a přijde mu to tak neskutečně intimní, možná víc, než napoprvé, a taky že nikdy nebyla krásnější. Rozechvělýma prstama jí přejede po rtech, nakloní se k ní a políbí ji, právě ve chvíli, kdy se někde nad nimi ozve hlasitý, kovový zvuk+ Otevřely se dveře. +zamumlá ještě udýchaně+ Takže to zvládli. +dodá tiše, protože ví, že se mohly otevřít jen na Jadeův pokyn+