Rozdíl je v tom, Ethel, že já nepředstírám, že jí nejsem. +poznamená klidně, ale oči má chladné, když se dívá, jak se svíjí na zemi. Posadí se na gauč, a prostě se dívá, a cosi v jeho očích mrazí do morku kostí. Zvláštní, jak v něm celou dobu cosi hoří, cosi zběsilýho, neklidně frenetickýho, ale kontrolovanýho, cosi co strhává jeho zaměstnance a rozpaluje jeho trofeje; ale ne teď, jeho vztek je smrtelně chladnej, jen v jeho očích je cosi propastně hladovýho, jako černá díra, která pohltí úplně všechno. Ethel se jeho pohledu vyhne a jen se chvěje v upírčině sevření+ Jo, Ethel je tak trošku pokrytec. +ušklíbne se chladně+ Zvláštní, jak člověk nakonec skončí v posteli s někým, do koho by to nikdy neřek, že? +rýpne si jen tak úplně maličko
Nakloní hlavu na stranu, když Becca nadhodí tohle řešení situace, přimhouří oči, a upřeně pozoruje ty dva. Beccy moc cítí, vnímá, jak se k ní ta jeho natáhne, chce se o ni otřít jako kočka, ale nedovolí to, nechce jí do toho zasahovat, ovšem... + Toho, kdo vyhraje, možná nechám naživu. +protáhne pak hladce, sáhne k pasu, vytáhne jeden ze svejch menších nožů, a jen tak ledabyle ho hodí na zem, doprostřed přímo mezi ty dva. Nemyslí to vážně, ale to oni vědět nemusí, že ne? Vteřinu je ticho, nepohne se ani lísteček, a pak se oba dva, opilí Beccynou magií, vrhnou po noži. Jeremiah moc neví která bije, ale nějaký základní instinkty a pud sebezáchovy mu zbyly, Jadeovo řádění v jeho hlavě ho ale do jistý míry paralyzovalo, takže Ethel je u nože první. Zuřivě po něm bodne, ale netrefí se, takže nůže se zabodne jen do jeho dlaně. Jeremiah zařve, vztekle mávne rukou a nůž jí vyrazí, vrhne se na ni a srazí ji pod sebe+ Měla bys ven vylejzat častějc, je s tebou mnohem větší sranda. +ušklíbne se Jade, když se k němu Becca přidá na gauči, a podívá se jí do černých očí. Jeremiah zatím svoji ženu skoro omráčí ranou do spánku a pokouší se ji uškrtit, zatímco ona chroptí, zmítá se a slepě kolem sebe šátrá po jakýkoliv zbrani+ Na koho sázíš? +ušklíbne se, jako kdyby sledovali přátelský utkání v boxu, vytáhne cigarety, jednu si zapálí a pomalu potáhne. Ethel se mezitím povede sevřít prsty kolem převráceného svícnu, který spadl na zem z komody, a podstavcem praští Jeremiaha do hlavy tak prudce, že ho ze sebe smete. Utrpení a šílenej strach z nich sloupal všechny vrstvy vybranýho vychování, vštípený elegance, tradic, i
lidskosti, rvou se jako zvířata. Ethel se rychle plazí k noži, ale manžílek ji popadne za nohu a stáhne ji zpátky, praští jí hlavou o zem, a když se jí pod ní povede otočit, sevře ji jako ve svěráku; tak mu, neschopná se pod ním jinak pohnout, aspoň divoce vykousne z krku pořádnej kus masa, až Jade překvapeně zahvízdá a vyfoukne trochu dýmu. Jeremiaha na chvilku omráčí bolest , čehož jeho žena využije, pořádne ho nakopne kolenem do rozkroku, pokusí se mu vymanit, a pak použije tu jedinou výhodu, kterou nad ním má; svoji magii. Ve chvilce největšího ohrožení se v ní vzchopí její magie, Ethel instinktivně natáhne ruku a nůž do ní vklouzne sám od sebe, přeletí těch pár metrů, a ona slepě bodne nad sebe, někam do jeho hrudi. Její muž zasténá, Ethel ho ze sebe odvalí, sevře nůž pevněji a bodne znovu, znova a znova, neschopná přestat, dokud jeho hrudník nepřipomíná cedník, dokud neklečí v kaluži jeho krve, dokud jí nedojde, že dýchat přestal tak před pěti minutama. Když se ozve pomalý tleskání, škubne sebou a zmateně se rozhlídne, aha, ti dva tam pořád sedí.
Budu žít, napadne ji rozechvěle, jenže pak se Jadeovi podívá do očí, sklouzne očima po upírčině krutým úsměvu, a dojde jí, že zemře taky. Je tak vyčerpaná, že na to ani nijak nezareaguje+ Je čas jít. +protáhne Jade pomalu+ A bylo by velice neslušný nerozloučit se s hostitelkou... +poznamená, vstane, dojde k Ethel a vypáčí jí ze ztuhlých prstů nůž+ Tohle je moje. +řekne jen, očistí čepel o její šaty a vrátí ho kam patří+ Tak jdeme. +zavelí, popadne ji za vlasy, a vleče ji za sebou ven z ložnice. Cesta po schodech pro Ethel nepatří k nejpříjemnějším, popobíhá za ním, ale do haly se dostanou. teprve teď se jí otevře pohled na Tarantinovský jatka, v kterejch zazářili ostatní členové domácnosti, nicméně díky všemu, co právě prožila, to nedokáže tak dobře ocenit. Jako by se jí zmocnila jistá otupělost. Bílé šaty má zmáčené krví svojí rodiny, a když ji Jade přiměje kouzlem se vznést skoro až ke stropu, už se jí jen chvějí rty. Když jí ale dlaní projede hřebík a přibije ji tak k jednomu křídlu lustru, rozječí se, ochraptělým hlasem vyřvává svou bolest. Chmátne po své ruce tou druhou, ale hned vzápěti ji závan magie přirazí k druhému křídlu lustru až vypadá skoro jako anděl smrti. Pásek, který jí stahuje šaty, se na lusknutí Jadeových prstů rozváže, a připoutá jí krk k hlavnímu tělu lustru, aby se musela dívat, a taky aby líp držela. Třetí hřeb jí projede hrudní kostí a přirazí ji k ozdobnému dřevěnému podstavcí. Jo, a nejspíš taky propíchne plíci, těžko říct. Ethel chrčivě zalapá po dechu a konečně přestane řvát, protože si nemůže dovolit plýtvat kyslíkem. šaty jí na prsou pomalu máčí krev, a Jade se ještě chvilku dívá, jak kope nohama. Bude umírat dlouho, až dům zachvátí plameny, bude ještě aspoň pár minut žít, možná nakonec uhoří. Pomalu naposledy potáhne ze svojí cigarety, vryje si ten pohled do hlavy, a pak se podívá na Beccu+ Dámy mají přednost. +ušklíbne se, nechá ji vyslat první zaklínadlo, načež ho doplní o pár vlastních plamenů, do všech rohů chodby, aby to šlo rychleji. Pohybem zápěstí do ohně pošle i svůj nedopalek, otočí se k Ethel zády, a bez ohlédnutí vyjde ven z domu+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.