The World

[Jade]

+když zavolá jeho jméno, ramena mu trochu ztuhnou, ale otočí, a ty tři slova mu zažhnou v těle požár, rozdmýchají tu tekutou lávu hněvu v něm. Rozezná jí v očích odlesk čehosi podobnýho... a proč vlastně ne. Jsou i jiný druhy hran. Dojde k ní, sevře prsty kolem jejího zápěstí a zavadí přitom o spletenec jejích jizev, a nechá se vtáhnout do meziprostoru. Objeví se před vysokým, elegantním domem, staveným v honosném koloniálním stylu. Okenice má zatlučené, dveře evidentně zapečetěné zevnitř, a... jo, estetiku mu taky kazí celkem obří díra ve střeše, jako kdyby se cosi prorvalo ven. Jade stiskne rty, je mu jasný, co tamtudy vyletělo. Použije rychlý odhalovací kouzlo a proskenuje dům zvenčí... jeden, dva... devět lidí. Jeden skoro dospělý. A dvě podivné životní formy, který odhadne na domácí skřítky. Jo, to by šlo. S chladnou jistotou dokráčí ke dveřím, cestou vytáhne hůlku, a prudkou kletbou prostě vyrazí dveře, až odletí zhruba do půlky rozlehlý chodby. Aspoň ho nikdo nemůže obvinit, že nezaklepal. Sotva vstoupí, ze strany se na něj vrhne vysoká postava v livreji, zřejmě majordomus, kterej si předsevzal chránit vstup. Jade nemá náladu rozdělovat mrtvoly na vinný a nevinný, kletbou odrazí chlápka v letu a rychlou sectumsemprou mu rozsekne břišní dutinu. Bez zájmu sleduje, jak se pokouší pochytat vlastní střeva valící se na podlahu, pod kůži se mu zavrtí jekot a chroptění z jeho úst. Prostě se napřáhne a pěstí mu vyrazí pár zubů. Jo, Avada by byla stejně efektní, ale rozhodně ne tak uspokojivá. A rozhodně nepřiměje tu propast v něm zařvat spokojeností a hladově se natáhnout po prodloužení toho pocitu. Jo, dneska to asi nebude hezký, nebude to čistá, rychlá práce, a nebude to ani fér. Některý lidi tady možná Purity ublížili míň než jiní, ale on není Hádes, aby vážil jejich duše, než z nich vymáčkne život. Až odsud odejdou, bude tu deset až dvanáct mrtvol; záleží na tom, kolik rozumu ti domácí skřítci pobrali. MAjordomus by brzo skapal sám o sobě, ale Jade se mu chce dívat do očí, až to přijde; vytáhne malej nůž, nadhodí si ho a prudce, efektivně mu ho vbodně rovnou do krční tepny+

[Rebecca Altamirano]

+se spokojeným úšklebkem sleduje, jak vyrazí dveře a hned vzápětí si zapíše první bod. Jo, tak tuhle show si hodlá užít od začátku až do konce a to hlavně proto, že v takovéhle náladě ho asi jen tak znovu nezastihne. Ale taky si chce hrát a tak se nadechne a pak vyšle svoji moc dál do domu. A hned v dalším pokoji rozezná splašený tlukot srdce a vykročí k němu. Je to žena a před očima jí bleskne Puritina vzpomínka na ni. Teta, sestra její matky. To ona jí pokaždé ostříhala vlasy, když jí dorostly, někdy je vyholila úplně. Přinutí ji kleknout, popadne její vlasy na temeni a pak vzduchem zasviští čepel její dýky a jediným prudkým švihnutím ji skalpuje, tak čistě, že by i indiáni určitě zatleskali. Pak se dotkne jejího spánku a nechá ji tenhle okamžik prožívat stále dokola, akorát ji před tím ještě vyřízne jazyk, aby z toho řevu neohluchli. Postupuje rutinně dál domem a každému, koho najde, naděluje přesně podle jeho zásluh. Když už Puritiny vzpomínky má, je třeba je efektivně využít. Za ní zůstávají těla v různém stádiu polomrtvosti, rozhodla se totiž, že až objeví někoho z rodičů uspořádá pro všechny speciální představení. Pak ale objeví v jednom z pokojů v patře toho kluka.+ Ahojky. +uculí se na něj a vytáhne ho ze skříně, kde se statečně schovával.+ O co...ti..jde sakra, nic jsme ti neudělali! +pokusí se zavést konverzaci a Becca ho odmění tím, že mu zlomí ruku. Na dvakrát. Počká až přestane řvát, přitiskne ho ke zdi a zblízka se mu zadívá do očí. A ty její jsou tentokrát zcela černé, žádný ohnivý kruh kolem okraje duhovky. Bad-Bí dostala volnou ruku+ Víš, kocoure, možná ti to nikdo neřekl, ale šikanovat a týrat slabší, se nikdy nevyplácí. Obvykle to totiž nasere někoho mnohem silnějšího než jsi ty. A děsivějšího než jsi ty. +usměje se zubatě a pak mu vtrhne do hlavy jako tornádo, jako ničivá smršť bere všechny vzpomínky na to, jak trápil Purity a když vidí, jak si to užíval, změní vzpomínky tak, aby prožil všechnu její bolest. Nechá ho spadnout na zem a jemu ponechá schopnost křiku, protože i ten umí být inspirativní pro ty, kdo mu naslouchají. Zamíří za tlukotem posledních dvou srdcí a přijde jí docela roztomilý, když se před dvoukřídlými dveřmi do hlavní ložnice sejde s Jadem; podívá se na něj a rty jí zvlní mrazivý úsměv, pak se zaměří na dveře magií je prudce rozrazí+

[Jade]

+ustoupí stranou, aby ho neohodila krev, nůž vytáhne z rány a otře ho majordomovi o rameno, teprve pak ho nechá padnout na zem a svíjet se v křečích. Zaznamená, že Becca se oddělila, ale nepochybuje o tom, že se ještě sejdou, takže prostě pokračuje po schodišti nahoru, a na bílým mramoru po jeho botách zůstávají krvavé šlápoty+ Před pikolou za pikolou... +protáhne chladně, a vyšle patrem další hominium revelio. A hele. Vstoupí do dveří napravo, je to ložnice, a přímo uprostřed stojí obrovská postel. Rty mu zvlní mrazivý úšklebek, mávne hůlkou, a dvojlůžko se pomalu odlepí od země a vznese se do vzduchu. Můž, který se po ní schovával, nelidsky zaječí a pokusí se vyplazit k oknu a skočit z něj+ Deset-dvacet mrtvá krysa. +zavrčí Jade, a pak nechá postel dopadnout zpátky. vyřezávané nožky povolí, a těžký ebenový rám postele, shozený z téhle výšky, plazícímu se muži amputuje nohy nad koleny. Jeho jekot se změní na smrtelný vřískot, dál se snaží odplazit, ale jen tím jen protahuje svoji agonii. Všimne si, že se zběsile pokouší natáhnout po svojí hůlce, která mu vyklouzla z ruky, je od ní jen pár čísel. Z gustem mu dupne na prsty a vychutná si tu křupnutí lámání desítky kůstek. Skloní se, zvedne mu hlavu za vlasy, aby se mu podíval do očí, a chvilku se pase na hrůze v jeho očích. Pak jeho hlavou prudce udeří o podlahu, až mu povolí nosní přepážka, a ještě jednou, znovu, znovu, znovu, až z jeho obličeje zůstane jen krvavá kaše, ale nedovolí mu upadnout do bezvědomí. Když odchází, zůstane za ním jen jedna velká chroptící otevřená rána uvězněná pod postelí. O dva pokoje dál najde dědečka; je upoutaný na vozík, takže se před ním nemůže schovat, zato ho okamžitě začne ostřelovat kletbami. Za jiných okolností by možná jeho postoj ocenil, ale teď ho to jen víc vytočí. Během vteřiny ho odzbrojí a zlomí před ním hůlku. Sice nemůže chodit, ale to neznamená, že nedokáže ublížit; v ruce svírá hůl s rodiným znakem, a její ozdobná hlavice podezřele odpovídá tvaru některých Puritiných modřin a jizev. A tak mu tu hůl vezme a narve mu ji do krku. Hlavicí napřed. Kam až to jde, a když to nejde dál, prostě přitlačí. Muž se pod jeho péčí zmítá, chroptí a kašle krev, ale není mu to moc k ničemu. Na druhou stranu teď aspoň sedí rovně, ušklíbne se v duchu. Kouzlem přinutí vozík k pohybu, odtlačí ho ven z místnosti, a pak ho pošle po chodbě dál. Nechá ho projet se dokola kolem patra, jeho jekot použije jako navštívenku pro ty, který ještě nezapikal, a pak luskne prsty a vozík prudce vzplane. Nechá tu lidskou pochodeň objet patro ještě jednou a už bez ohlédnutí pokračuje dál. Vejde do pokoje na konci chodby, kde se žena ve středním věku pokouší zabít dřív, než dorazí. Líným pohybem ruky jí vyrazí nůž z dlaně, sklouzne pohledem po jejím oblečení a okamžitě si ji zařadí. Guvernantka. žena se okamžitě vrhne po noží, o který přišla, leze k němu po kolenou, sevře dlaň kolem rukojeti, ale to už je u ní, prudkým pohybem jí zlomí zápěstí a nůž jí vykroutí z prstů ztuhlých bolestí+ Já sám. +usměje se na ni skoro sladce, ale podle její reakci jí ten úsměv moc milej nepřijde. Vpije se očima do její nalíčené tváře, precizně upravených rysů. Zjevně jí záleží na tom, jak vypadá. Pevněji sevře prsty kolem toho nože, který jí vzal, a když jí ryje špičkou do kůže písmena, koutky se mu lehce zvlní vzhůru. Na okamžik zakoketuje s myšlenkou nechat ji naživu a přimět ji žít s touhle tváří, ale...ne, dneska nemá chuť bejt velkorysej. Její teplá krev mu stéká po ruce sevřené kolem jejího hrdla, kterou si ji přidržuje na místě, žena se zmítá a pokouší se ho kopnout, zranit. Chytne ji za vlasy a dovleče ji k zrcadlu, aby se viděla, a její zavřeštění zmizí přímo ve středu tmavé propasti v něm. Nechá ji, aby se dosyta vynadívala, a pak jejím obličejem to zrcadlo vysklí, a přitom ji ups připraví o oko. Hodí ji na zem a kopancem ji otočí na záda, chce jí vidět do tváře, až z ní vyprchá život. A pak se skloní, a zkušeně, rychle jí nařízne stehenní tepnu. Vykrvácí poměrně rychle, ani se moc nezdrží. Vyjde ven, z prstů mu odkapává její krev, a když dojde ke dveřím hlavní ložnice, setká s poněkud zakrvácenou upírkou. No vida, eight down, two to go. Podívá se na ni a v očích má propast+ Až po tobě. +ušklíbne se, nechá ji vejít první+

[Rebecca Altamirano]

+při svý spanilý jízdě domem čas od času narazí na pozůstatky Jadeovy práce a tu kreativitu rozhodně oceňuje. Cestou nahlédne do pokoje, kde ve střepech ze zrcadla leží žena. Ze vzpomínek ví, že byla krásná a taky ví, že ji brousil pán domu, mnohdy přímo před svou oficiální ženou. Vážně rodina roku. Ušklíbne se a zastaví se až u dveří a když vidí Jadeův výraz...hmm, jo, tohle si rozhodně hodlá velmi pečlivě uložit do paměti. Jeho galantnost ocení pobaveným úšklebkem a chystá se vejít dovnitř, když na chodbě zaslechne podivné skřípání. Ohlédne se a sleduje, jak kolem projede vozík s pořádně propečenou mrtvolou; dívá se za ním, dokud nezmizí za rohem chodby, pak se otočí k Jadovi a zvedne obočí+ A já jsem prý drama-queen. +konstatuje a v očích jí zablýskne+ No nic. +pokrčí rameny a vejde do luxusní ložnice+ Ťuk-ťuk, je někdo doma? +uculí se a pak prudkým švihnutím ruky vyčaruje štítové kouzlo, které odrazí kletbu, letící na ně+ Zdá se, že jo...+zasměje se tiše, ale z toho zvuku skoro omrzají zdi+

[Jade]

+na tu poznámku se jen pobaveně ušklíbne, dost pochybuje o tom, že ona se spokojila s kulkou mezi oči. Vejde dovnitř hned za ní, hůlku v pohotovosti+ My jsme komise pro udělení ceny Rodiče desetiletí. +protáhne sarkasticky+ Hádejte kdo o parník vyhrál? +švihne hůlkou a z koupelny vedle ložnice vyletí ječící žena, jako kdyby ji odtamtud něco vykoplo, a přistane jim u nohou, oči rozšířený hrůzou; Jade zadoufá, že pro matky jako ona je vyhrazenej speciální kruh pekla. "Tatínek" s parohama má rozhodně víc duchapřítomnosti, to on na ně zaútočil, když vcházeli. Kryje se za pohovkou s hůlkou v ruce a občas se je pokusí ostřelit kletbou+ Zavolal jsem bystrozory. +zavolá na ně rozzuřeně+ Jste na soukromém pozemku! +vykřikne zpoza gauče, a Jadeův výraz snad už nemůže vyjadřovat hlubší pohrdání. Chytne ženu za čelist, a vytáhne ji na kolena, aby se jí pořádně zadíval do očí. Možná prostě chce, aby věděla, jaká temnota ji čeká. Pak ji pustí, a když na ni namíří hůlku a šeptne Crucio, jeho hlas vyjadřuje tolik nenávisti, že se muž za gaučem otřese+

[Rebecca Altamirano]

+pomalu se blíží k chlápkovi a líně se vyhýbá kletbám, kterýma je ostřeluje+ Vedle. Vedle. A zase vedle. +komentuje jeho neúspěšné pokusy se sarkastickým úšklebkem a když se za nimi ozve zaječení jeho ženy, se zadostiučiněním sleduje výraz hrůzy v jeho tváři.+ Než se bystrozoři zmobilizují, budeme dávno pryč a tenhle barák shoří na prach. +seznámí ho s blízkou budoucností+ Takže popojedem. +změní náhle téma a kouzlem ho zvedne do vzduchu a upustí ho na zem vedle jeho ztěžka sípající ženy. Ještě mu z ruky vykroutí hůlku a zlomí ji jako suchou větvičku. Vyšle svou moc celým domem, aby zjistila, v jakým stavu jsou rodinní příslušníci, kteří prošli rukama jí. Skalpovaná teta si moudře prořízla zápěstí. Bratránek vykrvácel z mnoha řezných ran na těle. Jo, sectumsempra se prostě neomrzí. Babička odolávala dlouho, ale pak asi potkala manžela na jeho poslední projížďce a její laskavé srdce to poněkud nezvládlo. Dobře. A synáček. Pořád žije a to se moc hodí. Rty jí zvlní ošklivý úsměv, když ho na dálku přinutí se zvednout a dojít až k nim. Chvilku to zabere, protože si v zajetí bolesti, kterou svojí nevlastní sestře za dvanáct let způsoboval, vyškrábal oči a o hlasivky už v podstatě přišel taky. Takže je aspoň nebude bolet hlava. I když matka to asi zvládne za všechny, protože když se její milované dítě objeví ve dveřích, s obličejem od krve a sklivce a s krví vytékající z uší, zaječí tak, až skoro popraskají okení tabule.+ Co jsi to udělala, ty stvůro?! +zařve hlasem plným nenávisti, ale i hrůzy a bolesti+ Dala mu ochutnat jeho vlastní medicínu. +oznámí jí lhostejně; přistoupí ke klukovi, dotkne se jeho spánku a zruší kletbu. Z jeho rozumu toho moc nezbylo, ale to nevadí. Postrčí ho k rodičům a oba ho obejmou. A když to vidí, když vidí, že jemu dávají všechno a pro malou Purity neměli nic, skoro se neovládne. Ale nechce, aby to měli lehké a rychlé, rozhodně ne.+ A když tu máme tak roztomilou rodinnou sešlost, zkusíme si malý, sociální experiment, co vy na to? +uculí se a vytáhne svoji zbraň. Vyndá zásobník a nechá v něm jediný náboj, který natáhne do hlavně+ Jedna pistole, jedna kulka. Hlava rodiny může rozhodnout o tom, kdo zemře rychle. Ti ostatní...zemřou pomalu. +vysvětlí jim pravidla s mrazivým úsměvem a užívá si to, ani se nesnaží to jakkoliv skrývat+ O ty zbývající se spravedlivě podělíme my dva...+podívá se na Jadea a usměje se, skoro hřejivě, svůdně, jakoby myslela na jiné věci, o které se lze dělit. Pak se podívá znovu na otce, přistoupí k němu a podá mu zbraň+ A ještě drobný varování. Neudělej nějakou pitomost, jako třeba, že se pokusíš zastřelit někoho z nás. Protože by ti to bylo stejně na nic. +uculí se sladce, zvedne se a sedne si tam na gauč, jako někde v kině+

[Jade]

+nezúčastněn poslouchá ženiny skřeky, jak se mu svíjí u nohou a u pusy se jí dělá pěna, ale přestane dostatečně včas, aby neomdlela. Končetiny jí ještě trochu poškubávají, ale přece jenom asi nějaký mateřský instinkty má, protože při příchodu potomka se vzpamatuje pozoruhodně snadno+ Timothy, miláčku. +šeptá mu, kolíbá jeho hlavu a dotýká se jeho zmrzačené tváře+ Zastřel ho, Jeremiahu. Zastřel jeho, podívej se jak trpí. +vzlyká skoro nelidsky. Jeremiah třesoucí se rukou sáhne po zbrani, sevře ji v prstech a podívá se na svou ženu, pomalu namíří na syna a chvilku se odhodlává. Jade si stoupne za gauč a opře se o něj, a se zájmem to pozoruje. Jeremiah položí prst na spoušť, míří synovi mezi oči, tvář má zkroucenou bolestí, ale pak vzlykne, ztratí nervy, bleskově si přiloží hlaveň ke spánku a stiskne ji. Jade ale v poslední chvilce luskne prsty, a zbraň cvakne naprázdno, ne, takhle by to měl tatík moc jednoduchý. Pár vteřin je ticho, je slyšet jen trojitý zrychlený dech, než si všichni uvědomí, co se stalo. a pak Jeremiah pomalu otevře oči, a je v nich vidět zběsilá panika. O vteřinu později se na něj vrhne jeho žena+ Ty hajzle! Ty zasranej hajzle! +zaječí naprosto nedámovsky a pokusí se ho zmlátit, uškrtit a vyškrábat mu oči zároveň+ Jak jsi mohl! +zavřískne a snaží se ho kousnout, když už nic+ No, tak asi máme odpověď. +ušklíbne se Jade a mávnutím hůlky ji znehybní+ Nicméně souhlasím, že tuhle trosku by měl někdo odklidit. Proč se toho nezhostí tady Ethel? +navrhne+ Imperio. +zašeptá skoro mazlivě, a Ethel ztuhne, oči se jí potáhnou jakousi mlhou. Chvilku se nehýbá, a pak toporně natáhne ruce. Dojde k synovi, chladně sevře prsty kolem jeho hrdla a začne ho škrtit. Nespěchá, dělá to pomalu, ale důkladně, nedokáže tomu příkazu vzdorovat, nemůže se přestat dívat, ale děsivý vzlyky, který jí unikají ze rtů, dokazují, že si uvědomuje, co dělá+

[Rebecca Altamirano]

+sleduje tu show a kdyby mohla, nejspíš by si k tomu nechala od skřítka donést popcorn:D pootočí hlavu a krátce se podívá na Jadeův profil, když se opře o opěradlo gauče vedle ní a pak zase stočí pohled na tu antickou tragédii před sebou. Se zájmem sleduje ten jeho vnitřní boj a co udělá nakonec ji ani nepřekvapí. Samozřejmě, že je to zbabělec až do morku kostí. Pohrdavě ohrne rty a dopřeje ženušce její krátký, ale urputný pokus o pomstu, který pak zarazí Jade Imperiem. Sama se zvedne a přejde k Jerrymu, který vzlyká na zemi, tvář poškrábanou, jak po útoku menšího tygra, nebo možná větší kočky, ale na scénu před ním se nedívá. Obtočí mu paže zezadu kolem těla a sevře ho v ocelovém objetí, který by mohlo vypadat skoro něžně. Zvedne ho tak, aby se musel dívat a přitiskne si ho na hruď+ Dívej se, ty ubohá, zbabělá špíno. +pošeptá mu skoro mazlivě do ucha+ A jestli zavřeš oči, odřežu ti víčka. +upozorní ho přátelsky a dívá se s ním. Čas od času ale zalétne pohledem k Jadovi přes tu scénu mezi nima a kdyby jí někdy někdo řekl, že spolu podniknou něco takovýho, poslala by dotyčnýho rovnou k psychiatrovi. Život je vážně plný překvapení:D Když asi po sto letech Timovo tělo znehybní, uvolní své sevření a vstane.+ No...a pomalu se blížíme do sladkýho finále. +usměje se na oba poněkud zubatě+ Tak mi řekněte...litujete už toho, co jste provedli? No tak. Svěřte se. To se u zpovědi před smrtí dělá. +upřeně je pozoruje, oči dokonale černé, jakoby zrcadlily temnotu jejich duší. Nebo možná její duše...+

[Jade]

+Jade se na ni nedívá, sleduje tu scénu, sleduje Ethel a její malej vnitřní boj, kterej samozřejmě nemůže vyhrát, dívá se, jak škrtí vlastního syna, a po tvářích jí tečou slzy, a oči se mu trochu lesknou. Když Timothy vydechne naposledy, Etheliny ruce bezvládně klesnou k jejím bokům, úkol danej imperiem splnila, a teď čeká na další. Trochu se třese, když ji Jade uvolní z imperia a pomalu k ní dojde, zhroutí se na zem u jeho nohou a telem jí otřásají bezhlesné vzlyky. Je zlomená, ale to nestačí+ Jaký to je, muset zabít někoho, koho miluješ? +zeptá se se zájmem, ale Ethel se jen stulí do klubíčka a vzlyká+ Zrůdy... vy zrůdy... +šeptá tiše, beze slov, zato Jeremiah svoje slova zřejmě našel+ Litovat? +zavrčí, a oči plné slz mu planou vzteky, když se bezmocně zazmítá Beccy v náručí+ Litovat nebudu nikdy. Ta malá svině byla plná bastardí šmejdský krve a nezasloužila si ani jedinou kapku magie, kterou měla! +zavrčí zuřivě, když skončí na zemi vedle svojí manželky a Jade k němu pomalu, velice pomalu obrátí pohled+ Narozdíl od Timothyho, že? +uhodne z jeho reakce+ On magie moc nepobral, i když měl na svoji krev papíry až do třináctý generace. +ušklíbne se skoro pobaveně+ No to tě muselo ale nehorázně srát. +protáhne a hlas mu zabublá chladným smíchem, skloní se k němu a prudce přitiskne prsty k jeho spánku. Vmžiku mu vtrhne do hlavy, líně se prorve jeho směšnou parodií na nitrobranu a brutální silou se vnutí dovnitř, schválně tak, aby to co nejvíc bolelo. Prožene se vzpomínkama jako uragán, a tu, kde jeho žena škrtí jejich syna nechá jedinou hrát na pozadí, skoro jako milej screensaver. Rve se hloub a hloub, vzpomínky za sebou nechá v cárech volně povlávat. Ani si neuvědomuje, že se Jeremiahovi z nosu spustila krev, po chvilce začne vytékat i z uší, a nakonec z očí a ze rtů, které si sám bolestí rozkousal. Pokračuje níž a níž, nechává za sebou spálenou zemi, a když se dostane k magickýmu jádru Jeremiahovy bytosti, a v tu chvíli palcem otočí prsten na prostředníčku kamenem ven, krevel se hnědě zaleskne, a v zápětí ho zaboří v pěstí Jeremiahovi na solar a zašeptá pár slov. Magické jádro jako by se začalo rozpouštět, Jade zatne zuby, ale oči pořád vpíjí do těch jeho, oddychuje trochu zrychleně, ale když se o pár chvil později odtáhne, Jerry je prázdnější než ten nejmudlovatější mudla+ Měl bych tě takhle nechat žít, to by teprve bylo něco. +zavrčí, když se tatík dezorientovaně pokusí zaostřit, ještě celej mimo+

[Rebecca Altamirano]

+pozoruje Ethel na zemi a tiše, studeně se zasměje+ Zrůdy, zrůdy...jo jo. +povzdechne si procítěně+ Pár jich tady bylo. A pár ještě je. +zašklebí se a pustí Jeremiaha na zem. Pobavený úsměv jí ale z tváře pomalu zmizí, když ten idiot začne mluvit. Neobtěžuje se na to cokoliv říkat, ví ze zkušenosti, že s takovýma jako on nehne nic, jsou přesvědčení o své absolutní nadřazenosti a dokonalosti. Místo toho se skloní k Ethel a za vlasy ji vytáhne na nohy a odvleče ji tak, aby měla dobrý výhled.+ Pověz mi, Ethel...drahoušku...+zavrní a surově jí škubne vlasy, aby se jí dívala do očí+ S kýmpak jsi to tady manžílkovi...+koukne na Jeremiaha krvácejícího ze všech tělních otvorů a na zářící prsten. Jo, tohle už taky viděla. Velice nápaditý.+ ...a taky již brzy mudlovi +ušklíbne se+ ..nasadila parohy, hm? +podívá se na ni+ Vlastně to není důležitý, ale zajímá mě to, víš? Byl to vážně mudla? +zasměje se+ Ale upřímně při pohledu na tohle...+rýpne špičkou boty do Jeremiaha+ ...se ti vůbec nedivím. +zasměje se a pustí ji na zem vedle jejího mudlovatýho manžílka+ Nechat ho žít, bez magie. +protáhne a přivře oči, jakoby jí ta představa dělala vysloveně dobře+ Hmm. Ale ty bys ho asi brzo zabila viď? +podívá se an ni zvědavě+ Chceš ho zabít? +zavrní svádivě, jako had, co láká k prvnímu hříchu. Zadívá se jí zblízka do očí a pak se otočí k té trosce, co zbyla z jejího muže+ A co ty? Nechceš zabít ji? Zabila ti syna. Tvýho milovanýho syna...+šeptá tlumeně, jakoby kolem něj ovíjela pavučiny pokušení a kolem ní se zavlní její moc,tentokrát ale nehřeje, ale bodá jako tisíce mrazivých jehel.+