Obývací pokoj

[Christian]

Preferoval bych opačný postup. Nejdřív dospět, pak se množit. +zasměje se+ Aha, potkalas ji ve stripclubu. No, to je naprosto typický. +zavrtí pobaveně hlavou+ To přece nejde. S Van je občas těžký pořízení, a popravdě bych si připadal jako naprosto nemožnej otec, nechávat dítě na krku slečnám, na které se snažím udělat dojem. +pousměje se+ Přinesl jsem ti nějaké knihy. +vzpomene si, vyndá je z kapsy a zvětší do požadovaný velikosti+ Přinesl jsem ti Eddu v moderním překladu, kdybys chtěla něco akčního, Legendy o králi Artušovi, Iliadu v překladu, samozřejmě, a příběh o Tristanovi a Izoldě, kdybys chtěla něco... romantičtějšího. +usměje se+ Doufám, že jsem to trefila, když jsi říkala nějaké příběhy z historie. Tohle jsou napůl mýty, napůl skutečnost, kdo vůbec ví. +podá jí ty bichle+ Jistě. Iluze. +přikývne, jako že to naprosto chápe, a ramena se mu klepou potlačovaným smícehm+ Vážně, dám si ještě nášup. +uculí se na ni a nandá si další kousek, a dlabe až má boule za ušima+

[Jasmine Clarvik]

+vesele se rozesměje a vrtí nad tím hlavou+ No co, třeba by si pak u tý dámy stoupl v ceně až by viděla jakou máš rozkošnou dcerku. +pokrčí s úsměvem rameny+ Ale jak chceš, nebudu tě nutit, abys mě jí nechal hlídat, ale pokud budeš potřebovat stačí zavolat nebo poslat sovu. +ujistí ho, že stačí jen říct a ráda se mu o Vanesscu postará, co na tom že s dětmi nemá moc zkušeností+ Páni... jak si to udělal? +vydechne překvapeně, když vidí jak se knihy mění z miniaturní velikosti do své klasické, aby se vzápětí rozzáříla nadšením, když si od něj přebírá všechny ty knihy+ Děkuju. Určitě budou úžasný. +rozzáří se jako sluníčko a zlehka přejede prsty po deskách vrchní knihy, než se rychle nakloní a líbne ho zlehka na tvář ve znamení díků, samozřejmě + V překladu? V jakém jazyce jsou psané originály? +zajímá se, když vrchní knihu otevře a nahlédne na text, než je opatrně odloží na stolek+ Hele, jestli mi nevěříš a začneš se smát, tak uvidíš. +varuje ho vesele a nenápadně sahá po nejbližším polštáři, aby ho po něm v případě nutnosti mohla hodit+ Tak tady, prosím. +nandá mu další kousek a s naprostým nadšením sleduje jak to v něm rychle mizí+

[Christian]

A nebo taky ne, protože moje roztomilá dcerka má pěkně prořízlou pusu, a kdoví, co by na mě všecko vykecala. +zasměje se+ Děkuji. Vážím si toho. +přikývne s úsměvem a myslí to úplně vážně+ Co? +zeptá se zmateně+ No, přece se s tím nebudu tahat v tašce. +pokrčí rameny+ Můžeš takhle zmenšit a zase zvětšit cokoliv, hodí se to při stěhování. Kromě živých bytostí, samozřejmě. Těm to moc nesvědčí. +uculí se, a když mu dá pusu, dlouze se na ni podívá, a musí si připomenout, s kým to tu vlastně sedí, a jak je mladičká a nevinná, aby zaplašil mírně nevhodné myšlenky, co ho v souvislosti s ní občas napadají+ To je různý. Vzal jsem raději překlady. Nechci tě podceňovat, ale myslím, že ve starořečtině by sis moc nepočetla. +zasměje se+ Já se vůbec nesměju! +zvedne ruce v obranném gestu, a musí se kousnout zevnitř do tváře, aby se nezazubil+ A jestli po mně hodíš ten polštář, tak tě budu muset ulechtat k smrti, a to by rozhodně neskončilo hezky. +nebo minimálně mládeži nepřístupně +

[Jasmine Clarvik]

Sem si jistá, že případné slečně by to ani v nejmenším nevadilo. Vždycky se hodí zjistit pár informací od jiných zdrojů. +směje se vesele, než naprosto vážně přikývne jako že není vůbec za co děkovat a zlehka se pousměje+ Takže magie? To je hodně dobrý, nikdy jsem nic takovýho nezkoušela, ale asi to budu muset zkusit. +pokývá vážně hlavou jak tak nad tím přemýšlí+ Pravda, o starořečtině jsem ani nikdy neslyšela, natož abych v ní něco přečetla. +souhlasí se smíchem+ Ne jistě že ne. +našpulí na něj rtíky na znamení, že mu absolutně nevěří+ Jaký polštář? +zeptá se naprosto nevinně a zvedne ruce před sebe, aby viděl, že nic v ruce nedrží, ale za jeho zády se pomalu zvedá polštářek, aby mu vzápětí dopadl na záda. v tu chvíli se Jasmine rozesměje, dostala do ráže a náramně se baví+

[Christian]

Nad tím nemám kontrolu, takže se mi to vůbec ale vůbec nelíbí. +zasměje se+ No ano, obávám se, že jsme si tu zvykli používat magii až přespříliš, i v situacích, kdy to možná není vůbec nutné. +usměje se+ Tak nějak jsem to tušil. +přikývne se smíchem+ Ale tohle jsou opravdu dobré, věrné překlady, nemusíš se bát, že by jim něco uteklo. +mrkne na ni+ Žádný polštář. +pokýve hlavou, ale podezíravě si ji prohlíží, a jeho instinkt ho neklame, protože vzápětí schytá zezadu pecku polštářem+ No teda... +vydechne jakože pohoršeně, v očích mu blýskne, a polštář poháněný jeho vlastní magií vyletí do vzduchu a začne Jasmine plácat po hlavě, jen jemně, aby jí to neublížilo, a i kdyby se pokusila utéct, bude ji všude následovat+

[Jasmine Clarvik]

Ale tobě se to přeci nemusí líbit, hlavně že se by se to zamlouvalo té slečně. +zasměje se vesele+ Ale praktické to je, to ano. +pokývá s úsměvem hlavou+ Dobře, ještě jednou moc děkuju. +usměje se na něj jak sluníčko+ Ááá... +vyjekne překvapeně, když do hlavy narazí polštář a vzápětí znovu a znovu+ No tohle! +snaží se mu uhnout a zachytit ho, ale marně. vesele se směje až je zdravě růžová ve tvářích a pomalu rozcuchaná od těch nárazů polštářem. ovšem nesmí zůstat nic dlužná. popadne nejbližší polštářek do ruky a vlastnoručně se s ním vrhne na Christiana, jednou rukou mává polštářem a zlehka jím jen tak plácne do muže před sebou a druhou rukou se stále snaží o to, aby zabránila polštářku narážet jí do hlavy+

[Christian]

No jistě, potěšení dámy především. +přikývne se smíchem a culí se, když pozoruje, jak tam Jasmine uhýbá, ovšem to ho rychle přejde, když na něj sama zaútočí. chvilku se se smíchem pokouší uhnout dosahu jejích úderů, ovšem je poměrně silnější než ona, takže se mu brzo povede jí polštářek vykroutit a sevřít jí obě zápěstí jednou rukou. Dívá se na ni zblízka a smích mu poněkud odumře na rtech, v očích mu blýská, ale není to jen smíchem a mávnutím ruky ukončí kouzlo, které jí tak neodbytně cuchá účes+ Neprovokuj mě. +varuje ji dobromyslně o trochu hlubším hlasem než obvykle, ve kterém i přes jeho snahu zazní něco z touhy, kterou drží na uzdě, volnou rukou jí zastrčí pár rozcuchaných pramenů za ucho a povolí stisk, aby jí nepůsobil bolest a ona se mohla kdykoliv vykroutit+

[Jasmine Clarvik]

+vesele se směje a dobře se baví, do chvíle než jí sevře obě zápěstí a zabrání jí dál do něj mydlit polštářem. přestane se pomalu smát, jak tak na něj hledí z takové blízkosti, která se jí kupodivu velice, ale velice zamlouvá. bezděky sklouzne pohledem k jeho rtům a pak se mu opět zahledí do očí a v těch jejích jiskří, když si zlehka skousne ret, když jí napadají myšlenky, které by nejspíše neměly a možná se jí i něco z toho promítne v očích+ Nebo co? +zajímá se a bojovně vystrčí bradu dopředu a jiskření v jejích očích nabude na intenzitě+ Rozcuchal si mě. +obviní ho měkce a rozhodně jí ani nenapadne že by se mu mohla vykroutit, jen přivře očka jako by se chtěla přilísat k ruce, kterou jí zastrkuje prameny vlasů za ucho+

[Christian]

+poněkud fascinovaně zírá na ten spodní ret, do kterého se kouše, a silou vůle se přinutí dívat se jí do očí, ovšem to není o moc lepší, protože je jak otevřená kniha, a její myšlenky se v nich dají krásně přečíst+ Nebo tě budu muset zlechtat, tygr tě přiběhne bránit a sežere mě. +uculí se+ To jsem si tedy dovolil dost. +zasměje se tiše, jemně se jí probírá prsty ve vlasech a urovnává jí je zpátky na své místo, nebo to alespoň používá jako velmi vhodnou výmluvu, palcem jí jemně sjede po tváři a zlehka jím přejede přes dolní ret a pohladí otlačeninu, kterou si tam způsobila zuby, poněkud polkne, pokusí se zkrotit proud krve, co mu buší v žilách s razancí sbíječky, posbírá veškeré sebeovládání a pustí ji+ Došlo ti víno. +odkašle si a natáhne se, aby jí i sobě dolil skleničku+

[Jasmine Clarvik]

+tiše se zasměje a zavrtí hlavou+ Caesar lidi nežere. +ujišťuje ho vesele, že mu nic nehrozí+ Nedala bych tě. +poznamená o něco vážněji, vlastně naprosto vážně, když se mu opět dívá do očí+ Jo to rozhodně. +pokývá s tichým smíchem hlavou a nechá ho, aby se jí prsty probíral ve vlasech. líbí se jí to, dokonce tak nějak spokojeně přivře očka a na tváři se jí objeví lehký úsměv, naprosto jiný od těch předchozích. dech se jí trošku zadrhne v hrdle, když jí palcem přejede přes tvář a dotkne se jejího rtu kdy se jí bezděky vybaví vzpomínka na jejich loučení na plese a naprosto reálně zatouží po tom ucítí jeho rty na svých. naprosto dezorientovaně zamrká, když najednou mluví o vínu+ Ah... +vydechne tiše a stočí pohled ke sklence+ ...skutečně... došlo. +vysouká ze sebe celá zmatená, jak se vzpamatovává. nelíbí se jí ten pocit zklamání z toho, že se neopakovala ta chvilka z plesu, ta chvilka kdy jí políbil a ona úplně ztratila hlavu. opatrně se vymaní z jeho sevření a natočí se k němu více z boku, aby jí nepatrným pohybem hlavy sklouzly vlasy podél obličeje tak, že jí do něj není vidět. přemýšlí, cítí se rozpačitě ale i zvláštně opuštěně a to je pro ní nové. zamrká a stočí pohled ke knihám na stole+ Do kdy je budeš chtít vrátit? +zajímá se raději o něco, co jí rozptýlí myšlenky zjišťujíc kolik času má na čtení+