od Jade » 21 dub 2018 02:49
+pozná na ní ten moment, kdy se tomu poddá, kdy se ztratí v něm, krátce jí sevře stehna a zatne do nich prsty, na prvních pár přírazů, ale pak vystoupí dlaní po jejím boku až pod tričko, otře se o křivku jejího pasu hřbetem ruky a nechá po sobě dvě mělké, nijak dlouhé spáleniny od prstenů, jen jako připomínku. Olízne kousnutí na jejím krku, které jí před chvilkou uštědřil, a její odpovědi se jen ušklíbne, protože je to pravda; a čekat na sklizeň on umí víc než dobře. Palcem přejede po těch čerstvých spáleninách na jejím boku, jen proto, aby cítil, jak se zachvěje, a jako by skoro před očima viděl, jak z ní s každým zasténáním a výkřikem cosi na krátký moment opadá. Přidržuje si ji jednou rukou a částečně sází na to, že se ona sama drží, a částečně si ji bere tak prudce, že nemá kdy vyklouznout, to spíš hrozí, že jejím tělem napraskne stěnu. Krátce sklouzne prsty přes oblinu ňadra, a za vlasy odtáhne její hlavu trochu na stranu, aby měl přístup k jejímu hrdlu, k tomu místu, kde by pod kůží měla pulzovat krev+ Patříš mi. +protáhne tam hlasem zastřeným touhou, a ví, že ona chápe, jak to myslí; patří mu na těch pár minut, kdy všechno přestane existovat, protože on chápe, proč to potřebuje, a v tuhle konkrétní chvíli jí to chce a dokáže dát. Je to tiché porozumění, jako napůl vyslovená dohoda, navenek fyzická a neosobní, ale svojí podstatou až děsivě intimní a vyžadující velkou dávku důvěry. Je mu jedno proč a jak moc se topí; vychutnává si to, co z toho kápne jemu, a nepopiratelně ho taky fascinuje ta míra popření a sebedestrukce v ní. V neposlední řadě ho taky nezměrně baví strkat ji k vlastním hranicím, a rozhodně si vychutnává ironii toho, že jí tohle dává zrovna on, a že ona se s tím musí srovnat. Na tu chviličku mu patří, její myšlenky, minulost i budoucnost ztratí ostrost a hrany, a všechno v ní se smrskne jen na vlny rozkoše přerušované bodnutím bolesti, až zůstane jen potřeba a hlad a ve středu toho všeho oni a to zběsilé tempo, kterým ji naráží na stěnu. Pod kůží mu snad proudí oheň, ale nedovolí mu převzít nad ním kontrolu. Jak se upírka kousne do rtu, obnoví tím to zranění od předtím, a po rtu jí steče drobná kapka krve; i přes zrychlenost a intenzitu té chvíle to vidí skoro zpomaleně, a v tom zlomku vteřiny, než se kapka přehoupne přes křivku rtu, se rozhodne. Když se natáhne a políbí ji, vsaje ten poraněný ret mezi ty své, a s ním i železitou chuť její krve, dobře ví, co dělá. Je to jen malý množství, ale i tak moc dobře tuší, že se počítá. Vklouzne jí jazykem do úst a špičkou se přitiskne k jejímu špičáku, tak jako předtím, ale silněji, dokud neucítí prchávý záblesk bolesti a neudělá si o něj na špičce jazyka malou ranku. V tom dravém polibku jeho smysly nedokážou rozeznat rozdíl mezi jeho a její krví, ale přijde mu správný dodržet rovnováhu. Dávat a brát. Vzrušení se mu hromadí ve slabinách, pustí její vlasy ze sevření a jeho dlaň se jí důvěrně vyšplhá po hrdle a omotá ho, skoro jako stará známá, a v jeho stisku je přesně tolik síly, kolik je potřeba, aby musela lapat po dechu, aby se okraje jejího vnímání začaly zlehka rozpíjet, aby jí na hrdle zůstaly stopy po jeho prstech. Propustí její krvácející rty z polibku, zadívá se jí do očí, a ty jeho jsou teď už prázdné, protože se dostal za ten bod, z nějž není návratu. Sjede jí rty k uchu a krev, která na nich ulpěla, jí udělá šmouhu na čelisti+ Teď. +vydechne jí do ucha na hraně rozkoše, a kromě svolení k orgasmu jí tím i dovoluje se naprosto rozpadnout, jen na moment+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.