Camorr

[Wenai Lafayette]

+pokrčí rameny, opře se ramenem o zeď a kouká na obraz+ Moc ne, narodila se někdy koncem šestnáctýho století a jmenovala se taky Wenai. Když jí bylo asi třicet tak zmizela navždycky. Evidentně odešla sem. A jestli tam je nebo není ukryté tajemství v tom obraze... tak to je docela možný. +odtuší+

[Locke Lamora]

hmm... +přimhouří oči+ to by mohla být ona. +přikývne, a prohlíží s obraz+ řeknu Jeanovi o nějaký knihy z tý doby, zjistíme, jestil se tu o ní nepíše. +koukne na ni, a culí se+ nechat se malovat v tý době nebyla úplně levná záležitost, takže možná byla bohatá. A o bohatých lidech se píše. +usměje se na ni+

[Wenai Lafayette]

No a kdo jinej by to byl. Já to určitě nejsem. +zavrtí hlavou+ No tak buďto byla bohatá, nebo sbalila toho malíře. +koukne na něj a jde na snídani+

[Locke Lamora]

že by to bylo to tajemství? že sbalila malíře? +uculí se, skloní se nad obrazem a pořádně si prohlídne pozadí obrazu, jestli tam něco neuvidí, a pak i její postoj, jak jí ruka mizí v záhybech šatů, květiny, které drží... až ho začnou bolet oči, jak je napíná, tak toho nechá, a jde si taky dát něco k snídani, a pořádnej hrnek čaje+ zbyly ještě nějaký vajíčka? +koukne na Jeana, když tam dojde+

[Wenai Lafayette]

No tak je to možný, co by ne. +usměje se a sedne si ke stolu s chlebem s máslem a usměje se na Jeana+ Ahoj, jak se máš?

[Jean Tannen]

Ahoj. +usměje se na ni Jean a domaže si trochu paštiky na chleba+ Jsem utahanej, ještě jsme zametali stopy. Jo, támhle jsou ještě nějaký natvrdo. +mávne na Lockeho, a ten si dojde pro dvě do hrnce+ Tak co, už máte něco o tom obrazu? +koukne na ni Jean se zájmem+

[Wenai Lafayette]

No, tak už víme, co je na něm, díky mé úžasné maličkosti. +zazubí se na něj+ Ale stejně nevíme, co to zanemná. +zasměje se+

[Locke Lamora]

To nevadí, aspoň první krok. +uculí se Locke a ve zkratce Jeanovi osvětlí, o co jde+ Páni... +přimhouří oči Jean zaujatě+ Podívám se do pár knih, jestli o ní něco nenajdu. +přikývne ještě dřív, než to locke navrhne. Locke si k nim přisedne, pohladí ji po ruce a začne si loupat vejce+ Chceš taky? +usměje se na ni pěkně+

[Wenai Lafayette]

Díky. +usměje se na Jeana a přikývne+ Jo jasně, jestli máš dost. +usměje se na Lockeho+

[Locke Lamora]

Jo, jestli toho budeš mít moc, něco nám přines, pomůžeme ti. +kývne na Jeana, oloupe druhý vejce a rozdělí se s ní+ Ještě je tam trochu čerstvýho mlíka z rána, udělám kakao, co ty na to? +mrkne na ni+ Jaký to vůbec včera bylo? +zeptá se jí+ Co tam bylo za lidi? nebyli na tebe hnusní? +koukne na ni a posolí s vajíčko, a sleduje ji jak jí a dost se mu to líbí+