Camorr

[Locke Lamora]

Ve tvým pokoji nejsou lidi, a je tam postel. +nasadí protiargument a uculí se+ Pojď, ty můj kostlivče. +zazubí se, vyskočí a zvedne ji do náruče, tak jak jsou nahatý, a nese jí dolů do pokoje, co jí Sanzové vyhradili, naštěstí cestou nikoho nepotkají, a položí ji do postele+ Takhle je to lepší ne? +mrkne na ni a vleze si k ní, a zas ji k sobě přitulí+

[Wenai Lafayette]

+zasměje se, když ji vezme do náruče+ Ne, že mě pustíš. Ne že mě pustíš! +směje se, ale nakonec tu cestu ve zdraví přežijou a ona ho stáhne k sobě do postele+ No dobře, jistý výhody to má. +musí uznat, když přes ně přetáhne deku, přitiskne se k němu, jako by měli srůst v jednoho a zívne+ Jestli tu nebudeš, až se vzbudím, tak se stane něco strašnýho.

[Locke Lamora]

Co, co? +zajímá se zvědavě, ale sám má taky dost, jemně ji hladí po rameni, tiskne si ji k sobě a očividně už ji nehodlá vůbec nikdy pustit+ A co když budu potřebovat čůrat? +zívne zeširoka a zazubí se na ni+

[Wenai Lafayette]

To se zakazuje. +zamumlá a zachvilku už začne klidně oddechovat, ze spaní se trochu usmívá, a vůbec mu nebere deku+

[Locke Lamora]

Ty budeš ležet na mokrým. +pokrčí rameny se smíchem, zamotá se prsty do jejích vlasů a do pár minut už taky spí+

[Wenai Lafayette]

+ráno se vzbudí a chvilku ji trvá než ji to dojde a proč má Lockeho v posteli ale jak ji to jednou dojde tak se usměje a čulík se na něj, Locke spal. Na okamžik zatouzila probudit ho polibky, aby zse zzbavila svého neklidu. Ale zalekla se své vlastní myšlenky, olupovala by o něco spícího. Podivná byla tato noc, podivné bylo ráno.+

[Locke Lamora]

+pobudí se s plnou pusou zrzavých vlasů a chviličku neví, čí je, ale pak si vzpomene a široce se pro sebe zazubí, opatrně na ni koukne, jestli už je vzhůru, a když vidí, že jo, líbne ji na spánek+ Nazdar Kůstko. +pozdraví ji, hladí ji po rameni a tváří se jak kocour, co slíznul smetanu+

[Wenai Lafayette]

Dobrý ráno. +usměje se na něj a obejme ho kolem krku+ Tak pane parchante jste připraven k našemu odvaznemu sevevrazednemu plánu? +zeptá se s úsměvem, prohrabne mu vlasy a pomalu stále ještě rozespala ho polibi+

[Locke Lamora]

+oplácí jí polibky a pohladí ji po holých zádech+ Já jsem připravenej vždycky. +zazubí se dvojsmyslně a zaposlouchá se, jak venku sanzové okázale hlasitě stěhujou nábytek, aby je probudili, a Jean se pokouší udržet Brouka, aby jim nevtrhnul do pokoje, nadšenej, že ukradl mrtvolu+ A jak to tak vypadá, ostatní taky. Ale do večera času dost. +uculí se a pohladí ji po zadku+

[Wenai Lafayette]

+koukne na dveře, za kterými zní tolik hluku a musí se usmát+ Tak počítám, že je nejvyšší čas vstávat. +řekne šeptem, aby venku nevěděli, že už jsou vzhůru+ Je tu pěkně živo, jen co je pravda. +tiše se zasměje a pomalu začne vstávat+