Salon

[Locke Lamora]

my jsme náhodou jako ucha cestovali jako herecká společnost, celej gang. +zazubí se+ já jsem byl skvělá Julie, abys věděla. +vyskočí na nohy a položí si hřbet ruky na čelo+ ah romeo romeo! proč jsi romeo! +vrhne se jí dramaticky k nohám+ své jméno zapři! +chytne ji za ruku a s hlubokou poklonou jí políbí ruku+ zřekni se otce! a nebo nechceš-li, zasvěť se mně! +prohrábne si divoce vlasy+ A já přestanu být kapuletová. +slíbí ohnivě+

[Byron]

+orgasticky vykřikne, když ucítí její orgasmus a to ho jenom popožene do jeho vlastního, nemůže si pomoct a dobívá se do ní, sleduje její orgasmus a užívá si ten svůj, vlastní+

[Wenai Lafayette]

+sleduje Lockeho a trochu víc se natiskne na Jeana a kouká na něj s vykulenýma očima+ Julie! +vyprskne a dostane záchvat smíchu+ Ty seš Julie teda dokonalá! +směje se+

[Victoria]

+jen se na něm tak kroutí a neví čí je, svírá se kolem něj, něco nesouvisle sténá, zní to tak napůl jako jeho jméno, a pak tak pomalu klesne na něj, opře se o něj a prudce oddychuje+ řekni to. +zašeptá mu do kůže rozechvěle+

[Locke Lamora]

náhodou mi tleskalo celý náměstí! +zazubí se+ a když sem se probodnul, ženská plakaly až v postranních uličkách. +zazubí se a jde jí dát pusu+ S Jeanem jsme za dýško recitovali sonety, a vydělávali na pivo. +uculí se+

[Byron]

+drží ji u sebe, aby nespadla na zem a usmívá se jí do vlasů jako pako, aby to neviděla a je mu krásně+ Miluju tě, Vicky. +usměje se a koukne se jí do očí a je to naprostá pravda+

[Wenai Lafayette]

No jasně, že tleskali, jsem říkala, že seš herec nezapomenutelnej. +zasměje se+ Fakt? A jakej sonet jsi měl nejradši? Nebo ti to bylo fuk, hlavně, že bylo na pivo? +směje se+

[Victoria]

já tebe. +vydechne mu do rtů, a jak mu koukne do očí, tak pěkně ji zamrazí až v kostech, nakloní se k němu a úplně bezmyšlenkovitě ho políbí, nemůže přestat+ miluju tě. miluju. +pousměje se, opře si mu čelo o čelo a spokojeně vydechne+

[Locke Lamora]

No, na pivo bylo dycky. +uculí se+ Ale některý jsou moc pěkný. +pousměje se, a sklouzne tam k nim nakloní se k ní a jeden jí pošeptá do ucha, a otře se jí rty o rameno+
Z jakých jsi podob, z jakých pavučin,
že budíš tolik stínů minulosti?
každý má jednu podobu a stín,
ty si jich můžeš půjčit po libosti.
Ptejme se, jak vypadal Adonis,
a jsi to ty, jen v trochu jiné póze,
Heleně stačí dodat sem tam rys,
a jsi to ty, jen krásnější a v tóze.
Když je řeč o jaru a podzimu,
jaro je leda odvar tvého zjevu,
podzim je štědrost, voní po vínu,
tak najdem ve všem jen tvých darů plevu.

Jsi všechna krása. Míjí bezděky,
jen ty, jen ty jsi tady navěky.

[Byron]

+usměje se a oplácí jí polibky, dlouze a krásně a hladí ji po tvářích a po vlasech+ Lásko moje. +usměje se jí do rtů a zase ji zlíbá+ Já tě taky moc miluju. Miluju a naždycky.