Camorr

[Locke Lamora]

Děkuju. +přikývne na to+ Bez tebe bysme byli pěkně v prdeli. +koukne na ni a usměje se, jak on už to umí+ Jak jsi mi napsala... +začne+ byl jsem rád. +dokončí poněkud neobratně, a Sanzové s Jeanem, co je tajně šmírujou, se rozpláčou čirou frustrací+ Když jsi odjela... +pokrčí rozpačitě rameny+ myslel jsem, že už mě nebudeš chtít vidět. +rozhlíží se po nebi, jakože vyhlíží sokola+

[Wenai Lafayette]

+koukne na něj+ Proč bych neměla? +zatváří se trochu zmateně+ Já jsem myslela, že ty... že ty... +nějak to ze sebe nemůže dostat a rukou zavadí o jeho+ jsi odjel. +vydechne a podívá se na něj, sbírá v sobě všechno, všechnu odvahu, co kdy měla a při tom je strašlivě nervózní, trochu se k němu nakloní, ale nakonec z toho všeho omdlí a poněkud padne do štěrku+

[Locke Lamora]

No, ale já... jsem přece musel. +koukne na ni a nějak tomu nerozumí+ Já myslel, že to chápeš. +svraští zmateně obočí+ A ty... jsi odjela. +tváří se trošku ublíženě, poněkud polkne, když se k němu tak naklání a pohledem sklouzne na její rty, načež se tam vedle něj sesune+ Ehm... Wenai? +osloví ji nejistě, Sanzové v úkrytu pláčou smíchy, a Lockeho první myšlenka je, že ji nějak dostal ten nájemág, obezřetně se rozhlídne, ale nikde nic nevidí, tak se nakloní nad Wenai ne moc silně ji popleská po tvářích+ Wenai! Prober se! +nadzvedne jí víčko a koukne jí do očí a pleskne jí trochu silnějc+

[Wenai Lafayette]

+otevře oči a zase je zavře+ Pro všechny bohy to je trapný. +zamumlá a zakryje si obličej rukou+ Můžem, prosím, dělat, že se nic nestalo? Od té chvíle, co jsem ti chtěla dát pusu až po teď? +koukne na něj mezerou mezi prsty, jen jedním okem, spíš jeho kouskem+

[Locke Lamora]

+poněkud se mu uleví, když otevře oči a začne mluvit, a zazubí se+ Jsem ochoten za určitých podmínek utrpět menší ztrátu paměti. +připustí+ Například naprosto bezpodmínečně trvám na tý puse. +tváří se vrcholně obchodně, sundá jí ruce z obličeje, chytne ji jemně za bradu, skloní se nad ní a pomalu, kdyby si to náhodou rozmyslela, ji políbí+

[Wenai Lafayette]

+chce sice něco říct, ale její námitky odplujou s jeno polibkem do nenávratna, pomalu se tam na tý střeše rozpustí blahem, obejme ho kolem krku a oplácí mu jeho polibky, v hlavě prázdno a culí se jak měsíček na hnoji+

[Locke Lamora]

+prohloubí polibek a prsty se jí probírá ve vlasech a hladí ji krk a tváře, a nemůže se nabažit její blízkosti, její kůže, a líbá ji, dokud jeho plíce nezačnou seriózně protestovat, načež se odlepí, aby se mohl nadechnout, široce se na ni zazubí a zastrčí jí vlasy za ucho, zatímco Sanzové provádějí v úkrytu vítěznej tanec+

[Wenai Lafayette]

+spokojeně, přímo blaženě ho líbá a když se od ní odlepí, tak se trochu zamračí+ Proč jsi přestal? +zašeptá+ Locke. +usměje se+ Díky Třináctýmu za střechy. Tak jsem se bála, že tohle nikdy neuděláš, když jsi jel za Sabetou...

[Locke Lamora]

Protože kromě tebe potřebuju k životu taky vzduch. +zazubí se+ No jo, tahle střecha je asi moje šťastný místo. +přikývne pobaveně, a když začne o Sabetě, povzdechne si, překulí se na záda, ale z náručí ji nepouští, a momentálně vůbec nemá v plánu to někdy udělat+ Wenai. +začne pomalu+ Sabeta je moje sestra. Je součást mýho gangu, stejně jako třeba Jean nebo dvojčata, já jsem její kápo, a když bude potřebovat moji pomoc, tak jí půjdu na pomoc, stejně jako bych šel na pomoc Jeanovi nebo dvojčatům. +vysvětluje trpělivě+ A to je všechno. +koukne na ni úkosem+ Kvůli tomu jsi odjela? +pohladí ji po vlasech+ Já myslel, že tomuhle rozumíš.

[Wenai Lafayette]

Já... no... ehm, jistě, že tomu rozumím. +přikývne, i když to třeba není úplná pravda+ Jenom, občas ses choval, jakože... To je jedno. Tys prostě odjel. A nevzal jsi mě sebou. +koukne na něj, trochu smutně a v očích se jí odráží to, jak byla tehdy zoufalá+